Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Štěněcí oči

Kapitola 7.Část 2. Hagrid a Kámen mudrců

Štěněcí oči
Vložené: denice - 28.06. 2018 Téma: Štěněcí oči
denice nám napísal:

 

Autor: Wheezy1

Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99            Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2944897/1/PuppyDog-Eyes

Rating: 13+    

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Kapitola 7. Část 2. Hagrid a Kámen mudrců

 

Les byl temný a skličující. Harry stál mezi Rubeusem a Tesákem, držel malou lucernu a pozoroval hluboké stíny lesa kolem nich. Tesák neklidně kňučel, ocas pevně stažený mezi třesoucíma se nohama. 

Včera večer profesor Quirrell nachytal Harryho v zakázané sekci knihovny. Vklouzl tam pod svým neviditelným pláštěm, který naštěstí sundal a nacpal do školní brašny. Když se mu povedlo zjistit, co je to Kámen mudrců, byl bohužel objeven a odměněn trestem, který si nyní odbýval se svým tátou.

 „Tady, Arry,“ zavolal. Skláněl se k zemi a Harry dal lucernu blíž, aby lépe viděl. Na lesní půdě se objevilo několik stříbřitých kapek, vypadaly téměř jako rtuť. „Krev jednorožce, Harry. Někdo vážně poranil jednorožce. To je strašný zločin.“

Tesák už dál nedokázal snášet napětí. Zavyl strachem a vyrazil pryč ve snaze utéct ze strašlivého lesa co nejdál. Hagrid se znechuceným výkřikem vyběhl za ním a přes rameno zavolal na Harryho: „Zůstaň tady, hned budu zpátky!“

Skvělé. Harry se nervózně rozhlédl po pasece. Nebál se v lese – koneckonců tu vyrostl. Ale nikdo, kdo měl všech pět pohromadě, se nechtěl po setmění ocitnout v Zapovězeném lese. Byl zapovězený, protože byl nebezpečný.

Podrost za jeho zády podezřele zašustil. Trhl sebou. Snažil se nedat najevo strach. Rozhodl se následovat Hagrida a nejkratší cestou se dostat co nejdál od čehokoli, co se skrývalo ve křoví. Ale hned za zatáčkou se stezka rozdvojovala. Kterou cestou se dali táta s Tesákem? Země byla příliš udupaná a ztvrdlá, než aby na ní byly vidět stopy.

Harry pokrčil rameny a vybral si směr vlevo. Nemyslel, že půjde daleko – byl na doslech a měl světlo. Stezka téměř okamžitě vyústila do malé mýtinky, mírně prohloubené a obklopené balvany. A tam, na opačné straně mýtiny, se ve světle lucerny zářivě lesklo ležící tělo jednorožce. Dech se mu zarazil v hrdle, když si uvědomil, že se nad kouzelným stvořením sklání postava v plášti s kápí a pije krev z jeho krku.

Záhadná postava zaslechla Harryho zalapání po dechu a vzhlédla. Neviděl rysy jejího obličeje, ale ztuhl strachem, když se člověk-tvor vrávoravě vztyčil nad mrtvým zvířetem a houpavě se potácel k Harrymu, jako by měl nohy obráceně.

Harry Potter. Konečně s-s-se s-s-setkáváme,“ nepřirozený, syčivý hlas, který ta slova zašeptal, mu zmrazil krev v žilách a přikoval ho k zemi.

Zaduněla kopyta, lámaly se větve a Harry se mohl znovu nadechnout. Na palouk vskočil kentaur, přelétl nad Harryho vyděšenou hlavou, zastavil se před ním a předníma nohama se rozehnal po temné postavě. Ta se obrátila a prchla do lesa.

Kentaur se otočil a shlédl na chlapce. „Jsi v pořádku, Harry? V lese to pro tebe není bezpečné!“ Hrdý tvor pohlédl směrem, kterým utekl temný neznámý.

„Firenze?“ Harry, zesláblý úlevou, klesl k zemi. „Dlouho jsme se neviděli. Jak se má tvá klisna a hříbata?“

Kentaur se na něj usmál. Chlapec vypadal mnohem lépe, než když o něj pečoval Hagrid. „Vyskoč si, Harry. Ale neříkej to Banemu. Myslím, že se potřebuješ trochu projet.“ Vděčně se vyšplhal Firenzemu na záda. „Maria s dětmi jsou v pořádku, díky za optání. Budeme mít další, až bude Saturn v zenitu.“

„Firenze, co to bylo?“

„Harry Pottere, víš, k čemu se používá krev jednorožce?“ odpověděl kentaur.

„No hele! Kdo řekl, že jsem Harry Potter! Jsem Harry Hagrid!“ nervózně si pohrával s prameny Firenzeovy hřívy.

„Tvé tajemství je u nás v bezpečí. Hvězdy prozradí mnoho,“ zašeptal kentaur.

„Hvězdy a tátova velká pusa,“ brblal Harry, na což mu byl odpovědí úsměv.

„Ale zpět k našemu rozhovoru,“ pokračoval kentaur. „Zabít jednorožce je obludnost. Jenom ten, kdo nemá co ztratit a může všechno získat, by se dopustil takového zločinu. Krev jednorožce tě udrží naživu, když jsi jen krůček od smrti, ale za hroznou cenu. Když zabiješ něco tak čistého a bezbranného, aby ses zachránil, budeš žít jen napůl. Tvůj život bude prokletý od chvíle, kdy se krev dotkne tvých rtů.“

Harry zíral na Firenzeův týl. „Kdo by byl tak zoufalý?“ přemýšlel. „Smrt by byla lepší než být navždy prokletý!“

„Ano,“ souhlasil tiše kentaur. „Ale někdo by mohl zvažovat použití krve, kdyby věděl o něčem jiném, co by mu mohlo vrátit plnou sílu a moc, jakmile to získá.“ Než se ponořili do lesa, Firenze se ohlédl přes rameno. „Harry Pottere-Hagride – víš, co se v této chvíli skrývá ve škole?“

Harry zalapal po dechu. „Kámen mudrců! Jeho pomocí vyrobíš Elixír života!“

„A kdo,“ pokračoval kentaur, „se drží při životě a čeká na svou šanci vrátit se k moci?“

Harry byl rád, že sedí na Firenzeových širokých zádech. Cítil se slabý v kolenou. „Ta věc byla Voldemort?“

Firenze se zastavil na mýtině, odkud Hagrid předtím utíkal za psem. Hagrid se k nim rozběhl, Tesáka vlekl za sebou a křičel: „Arry – si v pořádku?“ Stáhl chlapce z kentaurových zad a drtil ho v objetí. A to se jeho žebra právě vzpamatovala z jeho posledního projevu náklonnosti.

„Jsem v pořádku, tati. A díky, Firenze…?“ ohlédl se k místu, kde kentaur stál. Ale ten už mlčky mizel v lese.

 

xxx

 

Drahá teto Petunie a strýčku Vernone,

jsem trochu nervózní a nevím, komu to říct. Cítím se dobře, když si s vámi můžu promluvit, i když je to jen v dopise. V Bradavicích je to fakt divné. Myslím, že jsem včera v noci, během trestu v Zakázaném lese, utekl Voldemortovi. Zachránil mě Firenze, to je kentaur a tátův kamarád. Vypadá to, že Voldemort žije jen napůl a musí pít krev jednorožce, dokud nedokáže na hradě ukrást něco, co mu dá nové, trvalé tělo. Přál bych si ho pořádně zabít hned napoprvé.

Řekl jsem to dědovi Albusovi, ale jen mě poplácal po hlavě a řekl, že na mě všichni dávají pozor. Tak proč mě za trest poslal do lesa? Jestli je to tak, bylo by bezpečnější poslat mě do sklepení čistit kotlíky ke strýčkovi Sevovi.

Myslím, že Quirrell ví, kde Voldemort je, a snaží se mu pomoct ukrást kámen. Přál bych si, aby mě táta nebo děda poslouchali. Strýčku Vernone, tvůj dárek nosím pořád u sebe.

S láskou

Harry

 

xxx

 

Harry byl poněkud zničený. Od trestu v lese špatně spal. Nemohl se zbavit pocitu, že mu hrozí smrt. Bolest v jeho čele se zdála být silnější a silnější – zejména během hodin obrany. Teta se strýčkem mu chtěli najmout mudlovského osobního strážce, aby ho ve škole hlídal, ale děda Albus je umluvil, aby to nechali na něm.

Byly dvě hodiny ráno a Harry vzdal snahu usnout. Vklouzl do kuchyně pro nějakou velkou kost pro Chloupka – skřítci k večeři podávali hovězí, takže si byl jistý, že může dostat tak mohutnou, aby ji kerberus mohl ohlodávat.

Ve chvíli, kdy vstoupil do místnosti, v níž žil Chloupek, si uvědomil, že něco není v pořádku. Místo vzrušeného kňučení trojhlavého psa na znamení, že byl poznán, slyšel tóny harfy. Ano, v rohu místnosti se nacházel zakletý nástroj a Chloupek spokojeně chrápal. Táta musel někomu vybreptat, jak psa utišit. Upustil kost a začal couvat ven.

„Zůstaň stát,“ ozvalo se tenorem, jemuž chybělo falešné koktání. Quirrell vykročil zpoza Chloupka s hůlkou výhružně namířenou na Harryho. Ten se neklidně rozhlédl kolem – jestliže tu byl Quirrell, Voldemort nemohl být daleko. 

„Co chcete, profesore?“ věděl, že musí mluvit. Nemluvit by znamenalo vrhat kletby, a v tom se s profesorem obrany nemohl měřit. Muž v podivném páchnoucím turbanu přistoupil k němu s hůlkou zacílenou na jeho hruď.

„Chci, abys šel dolů těmi padacími dveřmi a něco mi přinesl, Harry Pottere,“ zasyčel.

„Vám, nebo vašemu šéfovi?“ Harry na něj zlostně hleděl a prsty ho svrběly. Chtěl popadnout hůlku a proklít Quirrella do bezvědomí. „A jsem Hagrid, ne Potter.“

Chytrý. Ty js-s-si to nepochopil, že?“ Podivný nosový, syčivý hlas zazněl zpod učitelova turbanu. Harry se na něj ohromeně podíval. „S-s-sejmi turban, s-s-služebníku.“

„Ano, pane.“ Quirrell si začal jednou rukou odmotávat z hlavy dlouhý pruh látky, aniž by pohnul tou druhou, v níž držel hůlku. Harrymu se nelíbilo, jak to zvládal.

Quirrell skončil a otočil se. Ze zadní části hlavy mu vyrůstala odporně růžová, beznosá tvář – obraz čistého zla a nenávisti. Zírala na něj a pak se ušklíbla nebezpečným úsměvem. „Tak tohle je ten s-s-skvělý Harry Potter? Mys-s-slel s-s-sis, že s-s-se přede mnou s-s-schováš pod novým jménem? Tvou přítomnos-s-st dokážu cítit celou dobu – tvé jméno mě neoklame. Nechci ris-s-skovat svého s-s-služebníka. Projdeš padacími dveřmi dolů a přines-s-seš mi Kámen mudrců.

Harry poslušně odsunul Chloupkovu mohutnou tlapu bokem a otevřel dveře, zatímco Voldemort konečně přestal syčet své příkazy. Jeho hadí způsob řeči byl mnohem otravnější než Quirrellovo falešné koktání. Předpokládal, že má lepší šanci přežít proti čemukoli, co je tam dole, než proti Quirrellovi. Ale když se Voldemort zmínil o Kameni, Harry se zarazil.

„Jo – vy chcete tohle?“ obrátil se a pohlédl na nechutné duo. „Není tam dole – mám ho já. Děda Albus mi ho dal, abych ho udržel v bezpečí.“

Vezmi s-s-si ho od něj, s-s-služebníku,“ zasyčela kreatura a Quirrell se poslušně otočil k Harrymu a rozkazovačně napřáhl ruku. Harry se rukou prohrabával v kapse hábitu a trochu ustoupil, takže učitel se musel přiblížit k padacím dveřím.

Harry vytáhl z kapsy zvláštní zelený kámen – zhruba velikosti husího vejce a s podivnou strukturou. Z jeho konce vytáhl zajišťovací kroužek a pevně ho vložil do čekající Quirrellovy ruky. Harry rychlým úderem poslal profesora, který na tu věc s rozpačitým výrazem tupě zíral, skrz otvor dolů a zabouchl za ním padací dveře. O deset vteřin později byl Chlapec, který zůstal naživu, odměněn tlumeným BUUM z velké dálky.

„To bude mít trvalé následky,“ přikývl Harry s potěšeným výrazem. „Díky za dárek, strýčku Vernone.“

 

xxx

 

Harry zvažoval, že se prostě vrátí do postele, a nechá dědu Albuse, aby se pokusil zjistit, co se stalo s jeho ztraceným učitelem obrany, ale nemohl to udělat. Každopádně by to mohl být způsob, jak se vyrovnat s těmi sto padesáti body nespravedlivě odečtenými Quirrellem.

Takže první, co ráno udělal, bylo zajít při snídani za ředitelem a zašeptat mu, že s ním musí mluvit. O jedno heslo „Lentilky“ později se ocitl v pohodlném polstrovaném křesle, usrkoval čaj a vysvětloval, co se stalo Quirrellovi.

Brumbál zbledl při představě zdí pocákaných kousky učitele obrany, ale souhlasil, že Harry nejenže jednal v sebeobraně, ale navíc v nejlepším zájmu kouzelnického světa. Rád vrátil Nebelvíru sto padesát bodů, které Harryho koleji zajistily školní pohár. Také sjednal přesun Kamene mudrců zpět ke Gringottovým.

O týden později se studenti vrátili domů a Harry k Dursleyovým. Brumbál se probíral hromadou pošty na stole. Myslel si, že unikl dalšímu ostře kritickému dopisu od paní Dursleyové, ale vypadalo to, že se Harry své přehnaně starostlivé tetě musel přiznat. Před ním ležela tlustá vycpaná obálka s jejím jménem na místě odesílatele. Zkontroloval ji na kouzla, čáry, jedy a kletby; byla čistá.

Se samolibým úsměvem ji roztrhl, aby ho překvapil velmi hlučný a rozsáhlý výbuch.

BUUUUUUM!

Mudlové možná nemají Huláky, ale zato mají dopisní bomby. Bude trvat hodně dlouho, než mu doroste obočí. A kam se poděl jeho nos?

 

Poznámka autorky: Ruční granát si vymyslel můj syn. Jsem na něj tak hrdá. Každopádně byste si měli začít všímat, že Harry je v tomto příběhu tak trochu blázen do zbraní – stejně jako jeho milovaný strýček. A Petunie má rozhodně zvláštního koníčka...

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Myslím, že aj v listovej bombe mal Vernon prsty, ak predtým robil u pyrotechnikov. :) Granát, to bolo fakt geniálne a veľmi inovatívne. :D

Dursleyovci mi tu pripomínajú rodinu Adamsovcov - skrátka Gomez a Morticia a ich dosť morbídne záľuby. Ručný granát na Rokforte vo vrecku jedenásťročného chlapca? Pre Merlina! No neviem, či by som bola na syna hrdá, keby prišiel s takým nápadom. Vďaka za preklad.
To je skvělé přirovnání :-) I když morbidní záliby - pořád ještě jsou oproti kouzelníkům vzorem normálnosti a zdravého rozumu. Aspoň oni to tak jistě vidí, když musí bránit synovce, protože nikdo jiný to neudělá. Děkuji.

No vážně, nedivím se Vernonovi, že dal Harrymu ruční granát - rozhodně pro něj bylo bezpečnější mít u sebe zbraň než spoléhat na dospělé kouzelníky, že budou mít rozum. Albus by se měl zamyslet, než se mu Petunie pomstí horším způsobem. Díky za překlad
Vernon už má kouzelníky docela přečtené, takže není divu, že se rozhodl vzít to pevně do ruky sám. A Albus je pořád ještě blahosklonně nadřazený - co mu ti lodičkové můžou, že... Děkuji.

Ha! Dát dítěti do školy ruční granát - no, to by Dursleyovým na mudlovské internátní škole (doufám!) neprošlo. *:o) Oni také nejsou tak docela "normální", že? *:D PS: Vždy jsem si myslela, že "klisna" je koňská panna - matky že jsou kobyly. *;)
A že se ten granát Harrymu hodil! Mně tady Dursleyovi oproti kouzelníkům připadají jako vzory seriózní normálnosti :-) Děkuji. P.S: Jsou to synonyma, klisna je spisovně, kobyla ne ;-)
Co je nespisovného na kobyle? Však je to i vyjmenované slovo, ne? Kobylí mlíko, kobylí pole... *:) To víš, v našich koncích byla vždycky klisna "jalovicí" od koně, s hříbětem už ne, tak je mi to divné. Ale uznávám, že existují i "plemenné klisny", což tedy zní nezvykle, ale je to jakési technické pojmenování, i když stejně existuje i plemenná kobyla, postaru "sveřepice" (hm, to by na kentauřice docela sedělo: také jsou polodivoké - ale asi by se jim to nesmělo říct, pokopaly by mne).

Granat! Tak to je sila :D Rikala sem si, co mu to Vernon asi poslal a napadl me maximalne taser. A dopisni bomba jako mudlovska varianta Hulaka taky dobry :) Vsichni maji velmi neobvykly konicek. Moc dekuju! Zvedlo mi to naladu. :)
Strýček Vernon není žádný troškař a má docela správný odhad. Tetička Petunie je zase pěkně vynalézavá, myslím, že Brumbál už ji nebude tak blahosklonně podceňovat :-) Děkuji.

Zcela bych se podepsala pod komentar Jacomo. Sice me lehce irituje predstava, ze by otec/stryc poslal 11letemu synovi rucni granat, ale kdyz je jeho deda schopny ho poslat do extremne nebezpecneho lesa... Zajimave je, ze cim jsem starsi, tim vic je mi Brumbal nesympaticky. Dekuji, jsem moc zvedava, s cim vynalezava autorka prijde priste.
On strýc je bývalý voják a jak tak pozoroval dění v kouzelnickém světě, bylo mu jasné, že Harry bude nějakou pomoc určitě potřebovat. A nepřepočítal se, že? Brumbál je kapitola sama pro sebe, není zlý, ale příliš mnoho věcí považuje za samozřejmost ;-) Děkuji.

Ach můj bože, děvče já Tě miluju. A Tvému synovy vzdávám hold. Tohle prostě nemá chybu. V obličeji mám křeč jak se snažím nesmát nahlas ať někoho nevzbudím. Nemohu se dočkat další kapitoly. :) Tak mě napadlo, že Ti tu hodím odkaz na jednu povídku v angličtině, ať máš taky čím bavit. Už jsem ji četla několikrát a i když anglicky neumím a používám k tomu překladač tak patří mezi mé oblíbené humoresky. Jsem si vědoma toho, že podobných odkazů zřejmě dostáváš hodně a tuhle povídku možná znáš, ale co kdyby. :) https://www.fanfiction.net/s/2318355/1/Make_A_Wish Doufám že ti to půjde otevřít
Přesně tak jsem se cítila, když jsem povídku četla poprvé, mluvíš mi z duše! A za tip na povídku jsem moc vděčná, zkusmo jsem na ni mrkla a už se moc těším, až si ji přečtu. Kdybys měla ještě nějaké oblíbené, sem s nimi :-) Děkuji.

Tak jsem si říkala, jestli rozmašírovaný Voldy není krapet přes čáru. Popravdě mi to přišlo dost přes čáru. Ale zábavu zachránil Brumbál, protože žádné násilí spáchané na Albíkovi není přes čáru :-D takže jsem se opět dobře pobavila a těším se co bude dál. Děkuji, denice.
Rozmašírovaný Voldy dostal přesně to, o co si koledoval - Harrymu je jasné, že to je kdo z koho a nepřítel ho šetřit nebude. A je si přesně vědomý ceny svého života - to mu dal život v normální rodině. Albus taky dostal, co si zasloužil :-) Děkuji.

Autorka vytáhla další kostlivce ze skříně. Vše začíná mít ten správný řád, tak jak to má být, aspoň podle vojenských pravidel o bezpečnosti. "Tumáš, neřáde, seš jen prašivej Voldemort a zbude z tebe mastný flek!" Vernon to pochopil hned, Petunie se přidala, a Brumbál už nikdy neudělá dlouhý nos na zmijozelské. O Harryho samotného v lese jsem měla dost strach, naštěstí zasáhl kentaur. Hagrid ztratil poslední pud sebezáchrany ( jako vůdce smečky měl chránit nejmenší členy), když opustil Harryho a běžel zachránit Tesáka. Bych se nedivila, kdyby si Harry strachy cvrkl do gatí. Merlin dík za Petunii a její výbušný dopis. Oni to tam nakonec dají do pořádku. Tak nějak jsem si představila tyhle Bradavice jako hrádek Nothingham, jak se tam prochází šerif z podzemí, nechá děti za trest maximálně vyčistit kotlíky. Těším se na další kapitolu. Už bude prázdninová. Hurá!
Brumbál už nikdy neudělá dlouhý nos na zmijozelské - tak to jsi mě tedy dostala, chechtám se jako blázen. Máš pravdu, Hagrid tu zrovna moc rozumu neukázal, ale to je prostě on - spoléhá se na to, že jeho Harrymu nic v lese neublíží. Děkuji.

zacinam zboznovat tuto zvlastnu rodinku pozostvajucu z milovaneho strycka s velmi svojskou zalubou, ochranarsku tetu a naozaj sikovneho a vyspeleho harryho. ozaj a kde je zvyzok slavneho tria?
A to jsi ještě rodinku nevyjmenovala celou - však uvidíš... Trio tu nemá velkou úlohu, ale samozřejmě se objeví. Děkuji.

To se teda povedlo! Chloupek, sladce dřímající při harfovém preludiu, ruční granát místo bombarda, dopisní bomba místo Huláka, jak tak koukám, tak se mudlové od kouzelníků zas až tak moc neliší. Co udělá Brumbál? Bude si umět opravit vizáž sám nebo půjde na plastiku, jako byl Harry s jizvou? Moc zábavná povídka! Děkuji a těším se na další kapitolu!
Ano, mudlové mají svoje kouzla - a kouzelnící nedělají dobře, když je podceňují, o tom se Brumbál ještě přesvědčí ;-) Sám si asi vizáž neopraví, na to má přece lidi :-) Děkuji.

Aj po desiatich minútach po prečítaní sa smejem :D Zo začiatku som si myslela, že autorka začala písať vážnejším štýlom, ale po predstave, že by sa Harry prechádzal po Rokforte s niekým ako Kevin Costner z Osobného strážcu som sa začala rehotať ako malá. Nápad, ako Harry zneškodnil Quirrella mi pripadá veľmi originálny. Nakoniec Dumbledore bez nosa a obočia. Listová bomba ako vrešťadlo by ma nenapadlo ani vo sne. Geniálne. Ďakujem, za skvelý preklad.
Mám velkou radost, že se ti povídka líbí, taky jsem se při jejím překládáno hodně bavila a doufala jsem, že zaujme. Myslím, že podobnou jsem ještě nečetla. Moc děkuji!

Dokonalá likvidace Quirella. Vernon musý být pyšný. A je jen dobře, že se Petunie nakazila manželovým koníčkem. Takto Brumbála překvapila. A dobře mu tak :D Děkuji!
Vernon asi pyšný bude - jeho historky z vojny a praktický výcvik Harrymu zachránily život. A Petunie jako mstitelka se mi strašně moc líbí :-) Děkuji.

Re: Kapitola 7.Část 2. Hagrid a Kámen mudrců Od: luisakralickova - 28.06. 2018
Cha, Brumbál bez nosu:D To je kruté, co bude všetečně strkat, kam nemá? Díky, pobavilo a těším se na další.
No to máš pravdu - připravit ho zrovna o nos, to je velice krutý trest :-) Děkuji.

Vždycky mě dostane, když čtu pozměněný kánon, kde autor vyhmátl nelogičnosti a dodal jim řád. Pořád kroutím hlavou nad tím, jak jsem dřív původní příběh přijímala jako dogma a vůbec nevnímala, že je v něm spousta věcí špatně. Bystré oko takto nepostižených autorů FF zaslouží pořádnou poklonu. Takže Vernon opravdu poslal Harrymu granát! A ten ho velmi vhodně použil :-) No a Petunie se manželovým koníčkem výrazně inspirovala. Brumbál bez obočí a bez nosu? To ho tu budeme mít místo po stěnách rozprsklého Voldemorta? :-)) Skvělé čtení, denice! Děkujů!
Autorka si tu kánon opravdu pořádně vzala pod lupu a vyřádila se. Strýček Vernon dobře odhadl, jaký dárek se do Bradavic nejlíp hodí, a zřejmě našel v životní družce spřízněnou duši.;-) Děkuji.