Preklady fanfiction Harryho Pottera

Záležitost rodinné zvídavosti

Concerning Familial Nosiness

Originál: https://www.fanfiction.net/s/4499765/1/

Autor: MintiNeko

Překlad: Lupina     Beta: marci

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Humor/Romance

  Scorpius M., Ron W. 

Rating: 13+          Kapitol: 1

Slov: 960 

Shrnutí: Rose a Scorpius sedí u Weasleyů na zahradě. Jen si myslí, že jsou sami. A Ron se rozhodne, že mudlovské zbraně nakonec nejsou tak neužitečné…

Éra/období: Po Bradavicích

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží MintiNeko. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Prohlášení autorky: Zjevně nevlastním Harryho Pottera.

Poznámka překladu:

Moje milá malá sestro nejen při koštěti, všechno nejlepší k narozeninám, ať je Tvůj život kouzelný.

Záležitost rodinné zvídavosti

Viktorie Weasleyová si říkala, proč má zrovna ona tu smůlu, že je tak silně zvědavá a téměř postrádá stud.

Ráda by se zeptala některého z (asi tak milionu) sestřenic a bratranců, proč tomu tak je, ale bylo jí jasné, že by dostala jen dvě odpovědi.

Byla Weasleyová.

Byla Francouzka.

Vůbec ne dobrá kombinace pro ty s touhou být umírněnými, diskrétními a taktními lidmi.

Ale stejně…

„Uhni, Ale! Nevidím je,“ zavrčel James a pokusil se odtrhnout bratra od okna, aby viděl na scénu odvíjející se v současné době přímo na jejich dvorku. Vlastně – většina Weasleyových bratranců a sestřenic (a prarodičů a tet a strýců a matek a otců a Teddyho, který byl Weasley jen ne podle jména) se tiskla u onoho specifického okna.

Až na jednu členku klanu.

Rose, kráska, kterou Viktorie považovala za čestnou mladší sestru, seděla na dřevěné lavičce na zahradě s rukama složenýma a kotníky zastrčenými pěkně pod sebou. Měla oblečeny nezvykle pěkné fialkové šaty, zrzavé kadeře si pečlivě svázala na zádech hedvábnou stuhou. Vedle ní se usadila nynější zhouba strýčka Rona – Scorpius Malfoy – s plavými vlasy padajícími do zrůžovělé tváře. Mluvili spolu a Scorpiusovo rudnutí temnělo s prodlužující se délkou přítomnosti vedle Rose, přestože ta si toho patrně nevšimla.

„Ó, no nejsou rrroztomilí?“ vrkala Fleur, které se přihodilo, že měla ten nejlepší výhled. Byl to opravdu komický pohled, jak se téměř všichni Weasleyovi prakticky naskládali jeden na druhého, aby viděli z okna. Nicméně Viktorie, jako její matka, měla dost štěstí a viděla, aniž by ji drtilo nějaké tělo.

„Ne, to nejsou,“ zavrčel Ron a jeho obličej rychle nabíral poutavý odstín hnědofialové. „Podívejte se na tu malou fretku, jak se k ní lísá. Je to nechutné.“

„Vždyť od ní sedí aspoň stopu daleko,“ poukázal Hugo.

„Detaily, detaily.“

„Ale Rone…“ Hermiona pochmurně zavrtěla hlavou. „Scorpius je hodný hoch a neudělal by nic pitomé -“

„Co je ta boule v jeho kalhotách?“ zeptala se Lily s tváří prakticky připlácnutou na okenní tabuli.

Smrtelné ticho.

Pak…

„Ne – ne, nevyznělo to dobře! Myslím jeho kapsu -“

„TA MALÁ KRYSA! JAK SE OPOVAŽUJE VŮBEC MYSLET NA POŠPINĚNÍ MÉ DCERY -“

„Rone! Uklidni se -“

„Ten prťavec! Podejte mi tužku -“

„Je to puška, pane Weasley -“

„TATI, PROČ SE V TAKOVÝCHTO CHVÍLÍCH SPOLEHÁŠ NA MUDLOVSKÉ ZBRANĚ?!“

„Jsou velmi užitečné, Rone. Docela spolehlivé ke svému účelu -“

„Arture, v žádném případě tě nenechám sestřelit vnučku něčím tak nebezpečným!“

„Rosie nijak neuškodím -“

„Taky jsi řekl, že neuškodí, když začaruješ to pitomé auto a podívej, kam nás to dostalo -“

„Hele, Ale, myslíš, že bychom na starouše Scorpyho mohli zkusit to netopýří zaklínadlo, co nás naučila mamka?“

„V žádném případě, Jamesi. Tobě by to mohlo projít, ale Rose je v mém ročníku.“

„No a?“

„No a? Zabije mě levou zadní!“

„Páni, dva ptáčci jedním šutrem. To se mi líbí -“

„Tati!“

„Co to Scorp dělá?“ Viktoriina otázka přivedla pozornost Weasleyovského klanu zpět k předmětu jejich diskuze. Scorpius teď seděl tváří v tvář Rose, obličej mu nabral takový odstín rudé, že to dokonale ladilo s Roseinými vlasy, a rukou po čemsi šmátral v kapse. Onen předmět nebyl z tohoto úhlu dobře vidět, ale Viktorie dokázala říct, že je to malý černý sametový váček.

„On jí chce dát šperk?“ zeptala se zvědavě.

„JESTLI JE TO PRSTEN, PŘÍSAHÁM, ŽE-“

„A co když je?“ vyštěkla Hermiona. „Určitě se nechtějí vzít v šestnácti! Kdo by chtěl!“

„To nikdy nevíš,“ zamumlal Ron podezřívavě, ale do očí manželky se nepodíval.

„Je to řetízek!“ zvolala Viktorie a všechna pozornost se vrátila k mladému páru na druhé straně skla, kde Scorpius opatrně zapínal srdcovitý medailonek kolem zardělého dívčina krku. Rose nesměle pohladila přívěsek a pak jí zářivý, potěšený úsměv rozsvítil tvář.

„Óóó…“ zavrkala většina Weasleyovských žen, zatímco muži se jen dívali, bublali hněvem, či dělali grimasy a pronášeli ‚fůj, hnus‘ nad domnělou ‚sentimentální‘ scénou.

„Tó je taak sladké!“

„Páni, Rose má štěstí, že má kluka pracháče-“

„Blé! Ona ho líbá!“ zakvičel Hugo a odskočil od okna, aby se vyhnul tomu strašlivému pohledu. Vskutku, Rose Weasleyová svému klukovi docela zapáleně děkovala, soudě podle Scorpiusových ochablých paží.

Ronova reakce byla extrémnější.

„TATI, VEZMI TU TUŽKU!“

„Rone!“

„Tati!“

„ARTURE!“

Ron a jeho otec vystartovali do zahrady. Jejich ženy, které za žádnou cenu nechtěly o to představení přijít, se jim hnaly v patách, následovány sourozenci a dětmi. Rose se občas dokázala pěkně vzteknout a zápas v hulákání s jejím otcem vždy vyvolal jiskry. Obrazné i doslovné, na tom nezáleželo.

U okna zůstali pouze Viktorie a Teddy – oba si vybrali sledovat tu show z domu.

„Takže Teddy…“ začala plavovláska s pohledem upřeným na Rona, který právě vrčel na rychle se scvrkávajícího Scorpiuse.

„Jo?“

Sladce se na něj usmála. „Jsme spolu už šest let… kdy ty plánuješ koupit mně nějaký šperk?“

Teddy polkl.

„Ech…“

A my jen doufejme, že Teddy nepodědil verbální nevázanost žádného člena své adoptivní rodiny.