Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Magie krve

50. Proměnlivá spojenectví

Magie krve
Vložené: Coretta - 22.06. 2018 Téma: Magie krve
Coretta nám napísal:

AutorGatewayGirl

Překlad: Coretta   Beta: Avisavis    

Banner:  Coretta

Severus Snape-Hito76 ©2007-2017 snapefanclub

Severus Snape ©2006-2017 keeperofthedead

Originál:

 http://www.potionsandsnitches.org/fanfiction/viewstory.php?sid=2025 

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

~~~~~~~~~~~~~

 

50 -- Proměnlivá spojenectví

 

Severus neklidně přecházel po svém obývacím pokoji a přemýšlel, jestli si ten zatrolený vlkodlak hodlá vzpomenout a dát mu vědět. Před hodinou mířil na večeři, a právě vyšel schody do vstupní síně, když mu cestu zablokoval dav vzrušených studentů. Zdálo se, že v hukotu překřikujících se slov se podezřele často objevuje Harryho jméno. Severus v rychlosti lokalizoval bod v chumlu lidí, na který se soustředila pozornost všech. Rychle si razil cestu pomalu se pohybujícím davem, když ho v jednu chvíli málem srazila k zemi Grangerová se dvěma zbývajícími Weaslyovými a objemnou střelou plující ve vzduchu. Než se na ně stačil rozkřiknout, rozpoznal ve střele tělo svého bezvědomého, zakrváceného syna. Zdálo se, že se s ním jeho přátelé snaží prodrat na ošetřovnu tak rychle, jak jim to dav dovolí.

„Uhněte z cesty, pitomci!“ Zařval vztekle na srocené studenty. „Nechte je projít.“ To pomohlo. Malé skupince se podařilo prorazit davem a rozběhla se do schodů jako o život. Severus zahlédl Remuse vycházejícího z Velké síně a namířil si to tak, aby se jejich cesty zkřížily.

„Dej na něj pozor,“ zašeptal naléhavě, když se jeho rameno za chůze otřelo o vlkodlakovo. Remus ostře přikývl, nebo si to alespoň Severus myslel, jenže od té doby se neozval. Chtěl se vydat do Remusova bytu, ale bál se, že by se někde po cestě mohli minout.

Nakonec se ode dveří ozvalo zaklepání. Severus k nim chvatně přešel. Sotva si vzpomněl ověřit v zrcátku, že je jeho návštěvník skutečně Remus.

„No?“ Vychrlil, jakmile otevřel dveře. Ustoupil, aby kolem něj Remus mohl projít, a zavřel za sebou.

„Je v pořádku,“ řekl Remus přes zvuk zavírajících se dveří. „Během hodinky dvou ho Pomfreyová možná propustí.“ Remus zvedl ruku, aby předešel jakékoliv odpovědi nebo výzvě k odchodu. „Dělá mi nicméně starosti,“ pokračoval, „proč se to stalo.“

„Proč?“ Zavrčel Severus, když se zdálo, že Remus čeká na reakci. Vzpomněl si na o dost mladšího Remuse. Seve, můžeš mi aspoň dát vědět, že mě slyšíš? Mám pocit, jako bych mluvil sám se sebou.

„Způsobil si to sám.“

„Cože?“ Zalapal Severus po dechu.

„Promiň – přeháním.“ Remus si promnul čelo. „Neměl v úmyslu se vážně zranit, ale pravdou je, že se záměrně zasáhl omračující kletbou. Asi nemohl být moc překvapený, když ho srazila k zemi a on se praštil do hlavy. Bohužel poměrně silně.“

„Proč by… Víš proč?“

„Podle všeho, aby se vyhnul nutnosti hovoru s Hermionou.“

„Prosím? Lupine, to nedává smysl!“

„Sám to přiznal.“ Remus začal neklidně přecházet před pohovkou. „Prozradil mi, že jste vy dva přišli s nějakým šíleným plánem přesvědčit Hermionu a Rona, že rekreačně užívá jakýsi lektvar?“

„Z větší části jeho plán, ale máš pravdu.“

„Funguje až příliš dobře.“ Remus přestal rázovat po místnosti a začal popocházet od jednoho kusu nábytku k druhému. „Hermiona nemá daleko k hysterii. Ron by sám o sobě nemusel být takový problém, ale Hermionina úzkost se přenáší i na něj. Celé je to samozřejmě naprosto předvídatelné, a kdyby měl Harry nějaké povědomí o mudlovské kultuře, musel by vědět, jak dívka jako Hermiona nevyhnutelně zareaguje.“

„Podle mého názoru se chová jako mudla daleko víc, než by měl.“

Remus se zastavil u jeho pracovního stolu a podíval se na Severuse. Jeho výraz byl nečitelný. „Ano, to říkal.“

Severus měl pocit, jako by se mu na dně žaludku objevil kámen. Proč Harry něco takového zmiňoval? Nikdy se nechoval, jako by ho to tížilo. Právě naopak, sotva kdy na Severusovy poznámky reagoval.

„Nelíbí se mi, že se cítil tak zahnaný do úzkých,“ pokračoval Remus a odvrátil se ke stolu, ze kterého sebral nůž na otevírání dopisů, a začal si s ním pohrávat. „Měl dnes nezvykle náročný den?“

„Myslel jsem, že náš společný čas uběhl poměrně příjemně.“ Severus si v hlavě převracel jejich odpoledne. Nepohodli jsme se kvůli Remusovi. „Pohádali jsme se.“ A kvůli mým učebním metodám. „Vlastně dvakrát. Ale Remusi, my se dohadujeme neustále. Nebyl nijak rozrušený.“

Remus se k němu prudce otočil, oči rozšířené překvapením, a Severus si uvědomil, že vlkodlaka oslovil jménem. Cukl sebou.

„Možná bych si s ním o tom mohl promluvit v pondělí,“ navrhl Remus neutrálně a rychle se vracel k předchozí vyrovnanosti. Opatrně odložil nůž na dopisy na své místo. Severus měl podezření, že ho uložil přesně tam, kde ležel, než se ho dotkl. „Po vyučování?“

„Jestli budu zpátky.“

Remus udělal krok k němu. „Co máme dělat, jestli zpátky nebudeš?“ Zeptal se. „Vím, kde bys jinak byl.“

Severus pokrčil rameny a otočil se k obrazu lodi, do které právě v rozbouřeném moři uhodil blesk. Dával přednost malbám, na kterých nebyli lidé nebo jiná komunikace schopná stvoření. „Nechápu, co jsi chtěl říct tím, že Harry nerozumí mudlovské kultuře,“ řekl a zjevně tak přesměroval hovor do jiných vod. Loď se nakláněla a moře si s ní pohrávalo, když se její plachty vzňaly.

„Není s ní skutečně propojený. Nemohl sledovat filmy – populární fotografické příběhy – ani neměl peníze na to, aby si mohl kupovat knihy, nebo způsob, jak si je půjčit v knihovně. Nepřicházel do kontaktu s jinými lidmi než s Dursleyovými. Nemá problém s technologiemi nebo mudlovským stylem oblékání, ale i já jsem v časech, kdy bylo příležitostně nezbytné ztratit se ve světě, kde nikdo nebude znát mou identitu ani postižení, získal hlubší náhled do mudlovské mentality.

„Takže se domníváš, že tento jeho plán působí příliš dramaticky.“

„Naprosto.“ Remus přešel místnost a zastavil se v Severusově osobním prostoru. „Hermiona mi řekla o svých podezřeních, a kdyby místo toho informovala McGonagallovou, máš zaděláno na pěkné potíže. Ještě horší by to bylo, kdyby se svěřila profesorce Vectorové, se kterou si velmi dobře rozumí a občas si s ní povídá o osobních věcech. Harry s tím musí přestat nebo alespoň předstírat, že se z toho dostal, než někde něco povolí – něco jiného, než jeho hlava.“

Severus si zoufale chtěl promluvit s Harrym, ale za méně než deset hodin se měl dostavit k Pánovi zla, a Harry nepochybně bude během večera pod přísným dohledem.

„Děkuji za zprávy, Lupine,“ řekl formálně. „Nyní pokud mě omluvíš, mám něco na práci.“

Remus si ho prohlédl od hlavy k patě a zpátky. Z jeho bledých očí se nedalo vyčíst nic. „Ovšem,“ řekl klidně. Přešel ke dveřím. „Dobrou noc, Severusi.“

Zavřel za sebou tak jemně, že se neozvalo žádné klapnutí. Severus se k silnému dřevu musel naklonit, aby měl jistotu, že jazýček opravdu zapadl.

 


Při příchodu na snídani Harryho přivítalo pár upřených pohledů i smích, ale usoudil, že co se týče veřejného ponížení, mohlo to být horší. Asi by měl Hermioně poděkovat za bleskové jednání; spadnout a praštit se do hlavy znělo uboze, ale záměrně se omráčit by znělo naprosto vyšinutě. Zřejmě to znamenalo, že Hermiona stále drží při něm, i když se mu často zdálo, že je tomu naopak.

Právě v tu chvíli se mu v zorném poli objevila blížící se Hermiona. Pro jednou byla sama, díky čemuž si připadal nějak víc v bezpečí.

Posadila se vedle něj a jemně do něj drcla.

„Jak ti je?“

„Dobře,“ odpověděl Harry odbojně. „Je nádherné nedělní ráno a podařilo se mi zbavit dostatečného množství úkolů na to, abych mohl strávit pár hodin venku – proč by mi nemělo být dobře?“

„To je záhada.“ Povzdechla si. „Hele... vím, že se ti do toho nechce, ale vážně si musíme promluvit. Půjdeš se se mnou projít?“

„Bude součástí procházky muchlování v křoví u jezera?“ Harry sebou málem trhnul, když z něj ta slova vyběhla, ale podařilo se mu udržet neutrální výraz.

Hermionin obličej potemněl. „Ne.“

„V tom případě si to odpustím. Budeš si na to muset najít Rona.“

„Nechci mluvit s Ronem; chci mluvit s tebou!“

„Koukni, včera večer jsem hodně dlouho mluvil s Remusem...“

„To mě nezajímá.“

„Řekl jsem mu víc, než můžu povědět tobě. Proč si nejdeš promluvit s ním – stejně tě chtěl vidět – a mě nenecháš na pokoji?“

„Uvědomuješ si, jak strašně se chováš?“

Harryho, který se opravdu cítil dost provinile kvůli své muchlovací narážce, před odpovědí zachránil přílet sov. Tentokrát mezi nimi byla i Hedvika, vznešeně se snesla hejnem méně ušlechtilých ptáků a upustila dopis vedle Harryho talíře. Přistála vedle něj, tiše zahoukala, protáhla se a složila křídla. Harry jí nabídl kousek slaniny a pohladil ji po peří pod zobákem, než rozpečetil dopis.




„Usmíváš se,“ řekla tiše Hermiona. „Opravdu se usmíváš.“

Harry se na ni zazubil. „Je to od Freda a George. Dorazí na zápas Nebelvíru proti Havraspáru.

„Bude fajn, že je zase uvidíme,“ řekla Hermiona smířlivě.

„Podívej – omlouvám se, že jsem se choval jako blb. Co bys řekla na mír?“

„Jaký druh míru máš na mysli?“

„Ty přestaneš s těmi svými výslechy a obviňováním a já ti nebudu vyčítat nic, co jsi řekla nebo udělala.“

Hermiona zaváhala. Po chvilce promluvila. „Co tohle – nebudu se tě vyptávat na nic, co už jsi udělal. Jestli znovu nezmizíš, tímhle to smažeme. Jestli jo, z naší dohody sejde.“

„Takže v podstatě budeme dělat, že se poslední tři týdny nestaly?“

„Přesně.“

Harry si povzdechl. To bude dost krátkodobý mír. „Asi lepší než nic,“ řekl. „Ale určitě si promluv s profesorem Lupinem.“

 


Po snídani vyrazil Harry do knihovny. Rozložil si kolem sebe knihy, ale rozhodl se napřed odpovědět Fredovi a Georgovi, než se pustí do práce.

Pocit, že mu někdo kouká přes rameno, ho přiměl zvednout hlavu. Vedle jeho stolku stál Draco.

„Co potřebuješ?“ Zeptal se Harry a chvatně dopis složil.

„Viděl jsem tvůj včerejší úprk ze vstupní haly,“ řekl Draco významně.

Harry si povzdechl. „Ty a dalších padesát lidí.“

„Nemohl jsem tě najít celý den.“ Dracovi se to podařilo podat, jako by se mu za to Harry měl omluvit. Harry se tomu nutkání ubránil. „Nechtěl bys mi říct, co to mělo znamenat?“

„Ne,“ řekl Harry rozhodně.

Draco pokrčil rameny. „Jak chceš. Nebudu se tě na to ptát. Nechtěl bys po našem tréninku seběhnout dolů na hřiště a zalétat si se mnou? Jen tak pro zábavu? Třeba vybiješ nějakou energii a trochu tě to zklidní.“

„To nezní špatně,“ řekl Harry.

„Tak později.“ Draco pyšnou chůzí odkráčel a Harry si uvědomil, že je hrdý, že Harry jeho nabídku přijal. Byl do dobrý pocit.

 


Hermiona a Ron se neklidně ošívali na gauči profesora Lupina. Nezdálo se, že by si Lupin jejich nepohodlí všiml. Dal jim na výběr mezi dýňovou šťávou, máslovým ležákem a čajem a pak nic neřekl až do chvíle, kdy měli zvolené nápoje připravené.

„Předpokládám, že vám nemusím vysvětlovat, jak těžké léto za sebou váš kamarád má,“ řekl. Označení ‚váš kamarád‘ upřesňovat nemusel. Všichni věděli, že tento hovor se bude točit kolem Harryho.

„Během srpna se zotavoval dobře,“ pokračoval. „Očekával jsem, že váš příchod jeho pokroky uspíší, ne že dojde ke zhoršení.“

Zklamání v jeho tváři bylo horší než jakékoliv výčitky. Hermiona měla nutkání omluvit se ještě před tím, než si byla jistá, co přesně podle něj udělala špatně.

„Jen jsme všechno snažili udržet v soukromí,“ řekl Ron tiše.

„Co všechno? Nerozumíte tomu, co dělá nebo čím si prochází, a mohu vás ujistit, že má pádné důvody o tom s vámi nemluvit. Nejméně dva mí kolegové na Harryho dobře dohlížejí a žádná část jeho života momentálně nevyžaduje zásah.“

„Ale,“ ozvala se Hermiona.

„Chránit Harryho není vaším úkolem,“ řekl Lupin klidně ale pevně. „Je to úkolem mým a je to úkolem Brumbálovým – mohu vás ujistit, že mu nyní bude věnovat více pozornosti – ale není to vaším úkolem. Vašim úkolem je být jeho přáteli – spolehlivými a přívětivými, a pomáhat mu, když si vaši pomoc vyžádá.“

„Ale on si o pomoc nikdy neřekne!“ Vybuchl Ron.

Lupin si povzdechl. „Chápu, že vás to může frustrovat. Přesto, já pro něj nemohu být útočištěm.“ Jeho světlé oči se prosebně zadívaly na Hermionu a pak na Rona. „Potřebuji, abyste pro něj tu roli plnili vy. Když se ho všichni budeme snažit vést, nebude mít kam se obrátit pro útěchu, a tu on potřebuje možná víc než vedení.“

Hermiona se stísněně zavrtěla při pomyšlení na mapu ve své brašně. Včera večer po Harryho odchodu s Ronem sešli do podzemí a riskli zmapování místností v krátké chodbě. Snapeově laboratoři se vyhnuli obloukem, protože mezerou pod dveřmi bylo vidět, že se uvnitř svítí.

Hermiona doufala, že se jí naskytne příležitost vyptat se Lupina na Peterovu roli při vytváření originálního Pobertova plánku. S určitostí věděla, že jim musely uniknout některé aspekty toho, jak byl plánek vytvořen, protože Pobertův plánek zahrnoval všechny veřejné prostory, a jim se dosud nepodařilo přijít na způsob, jak je vyplnit kouřem. Plánek také ukazoval všechny školní pozemky. Kdyby se ale Lupina zeptala teď, určitě by věděl, k čemu ho používají.

 


Po odchodu z Lupinova kabinetu Hermiona Rona zavedla do nedaleké učebny a zavřela za sebou dveře.

„Má pravdu, víš,“ řekl Ron zachmuřeně. „Začal jsem s tím někdy před týdnem.“

„I tak bych ale plánek docela ráda dokončila,“ odvážila se navrhnout Hermiona. Udržela se, aby neřekla, že nesnese pomyšlení upustit od projektu poskytujícího takovou výzvu. To by Rona nemotivovalo.

„Zasvětíme ho nebo mu plánek dáme k Vánocům?“ Zeptal se Ron.

„Nejsem si jistá, že tímhle tempem budeme do Vánoc hotovi. Musí existovat lepší způsob, jak věci dělat.“

„Tak ho zasvětíme. Nahlíží na věci jinak než ty nebo já.“

„Ginny se také podílela.“

„Ginny není Harry. A ona nad tím nepřemýšlela, jen se připojila. Začala bych prozkoumáním možností kouzel na ovládání zvířat. Před Harrym to nemusíme skrývat, můžeme mu jednoduše říct, co děláme, až se zeptá. Určitě se mu bude líbit, že s námi bude moci proklouznout do Prasinek a obstarat tam krysu; i když já asi budu bez sebe strachy, že nás někdo načapá.“

„Pořád si nejsem jistý, že snesu chovat jako domácího mazlíčka krysu.“

 


Harry zkontroloval čas a začal si balit knihy. Trénink zmijozelského týmu měl co nevidět končit. Říkal si, že by se měl držet z dohledu zmijozelských hráčů, i když Draco nic takového nenaznačil, ale na druhou stranu mu bylo jasné, že na něj Draco dlouho čekat nebude, takže by se měl dostat do blízkosti hřiště, aby mohl sledovat, kdy začnou hráči odcházet.

Po cestě z knihovny potkal Hermionu s Ronem.

„Harry! Nechceš ještě chvilku zůstat?“ Naléhala Hermiona.

Harry zavrtěl hlavou. „Pro dnešek mám hotovo.“

„Máš v plánu něco zajímavého?“ Zeptal se Ron nadějně. „Nemusím-“ Hermiona mu vrazila loket mezi žebra.

„Budu s Dracem,“ řekl Harry klidně. „Asi byste se měli držet dál.“

To, pomyslel si s uspokojením, když se vydal po schodech dolů, veškerou diskusi utnulo v zárodku.

Když se blížil k hřišti, nemohl si pomoci, aby ho nenapadlo, že to také poskytlo jisté vodítko pro případ, že by se nevrátil. „Šel za Dracem,“ řekla by Hermiona a zoufale by lomila rukama. Brumbál by vypadal ustaraně a Severus by si temně mumlal pod vousy, jaký je Harry idiot.

Nedaleko hřiště se skrčil za křovím a naslouchal pokřikování a úderům doprovázejícím vzdušné aktivity zmijozelského týmu. Nakonec Draco zavelel konec tréninku a hluk utichl. Harry zjistil, že se k jeho pozorovacímu místu nedonesou žádné zvuky ze šaten.

Po nudném čekání někdo prošel kolem jeho skrýše a pokračoval po cestě ke škole. Další ho následovali. Harry na procházející hráče neviděl, dokud nebyli příliš daleko, aby při pohledu na jejich záda dokázal určit, o koho se jedná, ale všechny procházející počítal. Když kolem prošel šestý student, obešel křoví z druhé strany a napojil se na pěšinku vedoucí ke hřišti.

„Tady jsi!“ Zvolal Draco s nemalým uspokojením. „Nemusel jsi čekat, víš. Nekoušou, pokud jim to nepřikážu.“

Harry pokrčil rameny. „Nebyl jsem si jistý.“

„Závod k brankám!“ Malfoy podle očekávání nečekal, než se Harry připraví, a prostě se odrazil od země. Výskal po celou cestu k obručím a poté si své vítězství škodolibě vychutnával. Harry se mu pomstil vyhlášením závodu v podobném stylu. Do deseti minut se létání zvrhlo v nekonečnou hru na honěnou. Harrymu to nevadilo. Cítil, jak se z něj odplavuje napětí – jako by z něj při létání spadly všechny starosti.

O čtyřicet minut později se konečně sesypali z košťat a doklopýtali se ke spodní lavičce tribun, na které se usadili. Draco byl ve tváři zrůžovělý a vlasy se mu v potem ztmavlých pramíncích lepily k čelu. Pohled na něj Harrymu připomněl, že před Harryho příchodem absolvoval plnohodnotný trénink. Jeho nejistota se vrátila.

„Byl za tímhle pozváním nějaký zvláštní důvod?“ Zeptal se Harry.

Draco pokrčil rameny. „Vypadal jsi, že si od svých nebelvírských kamarádíčků potřebuješ oddechnout, a já s tebou chtěl mluvit.“

Harry přimhouřil oči. „Mluvit o čem?“

Draco si s prudkým výbuchem zkřížil paže na hrudi a nahrbil se. Tak moc se v tu chvíli podobal trucovitému dítěti, že se Harrymu chtělo zasmát, ale když promluvil, bylo to jasným hlasem a jeho slova zněla rozvážně a dospěle.

„Došel jsem k závěru, že v tom není žádný tajný plán. Mám pravdu?“

„Co máš na mysli?“

„Neměl jsi žádný zvláštní důvod pěstovat  se mnou přátelství; prostě jsi jen jednoho dne nakráčel do lektvarů a přelétlo ti přes nos, že se ke svému nepříteli budeš chovat příjemně.“

„Tak to nebylo,“ bránil se Harry. Formální preciznost v Dracově hlase ho znervózňovala. Copak se Draco nikdy neuvolní?

„Tak jak? O co ti jde?“

„O nic,“ řekl Harry neústupně. „Nebo o nic z toho, co máš na mysli – ale taky to nebyl jen rozmar.“

„Vysvětli mi to.“ Draco byl stále zčervenalý. Harry měl podezření, že jeho zkušenosti s přátelstvím bez skrytého motivu jsou velmi omezené, a proto pro něj není snadné důvěřovat. Snažil se přijít na to, co říct.

„V létě,“ začal Harry, „jsem obdržel dopis – bylo to od někoho, kdo už dlouho nežije. Bylo v něm hodně takových těch věcí, které lidem neříkáš, když ještě žiješ.“

„Takže bylo odesílatelovým záměrem, aby byl dopis doručen až po jeho smrti.“

„Ano.“ Draco si bude myslet, že se jednalo o psaní od Siriuse, uvědomil si Harry. Chvilku nad tím přemýšlel a pak usoudil, že to ničemu neuškodí.

„Hodně v něm mluvil o chybách, které za života udělal-“

„Jak nebelvírské,“ ušklíbl se Draco.

Harry si vybavil, jak si Severus zakrýval obličej, když hovořil o jejich vražedné hře. „Spíš bych řekl univerzální. Nebyla to nějaká zpověď, při které by se bil do hrudi, jen se potřeboval omluvit, nebo přinejmenším pár věcí vysvětlit. Nemohl se do očí omluvit dané osobě, protože to, čím se provinil, pořád trvalo, a on potřeboval ochránit,“ Harry se zarazil. „Asi se nedá říct nevinného, ale někoho, kdo se provinil jiným způsobem.“

Draco se rozesmál. „Jaká to obratná formulace, Pottere. Můžu ji někdy použít?“

„Posluž si. Jo a já. Já v tom byl zcela nevinně, ale dost se mě to dotýkalo, i když jsem o tom neměl ponětí. Myslel si, že bych to vědět měl, a on byl poslední člověk, který věděl o mém spojení s celou věcí. Proto mi poslal ten dopis.“ Harry se odmlčel. Trochu se do toho zamotal. „Nic z toho nemá co dělat s tebou.“ Ignoroval Dracovo opovržlivé odfrknutí. „To jen... Byl to dlouhý příběh z velké části o dvou klucích, kteří se k sobě chovali strašně, aniž by pro to měli nějaký větší důvod, prostě jen proto, že to byli nevyzrálí, sebestřední hlupáci.“

„Jako já,“ řekl Draco odměřeně.

„Jako my,“ opravil ho Harry. „Později se našly důvody, důvody vždycky přijdou. Mohl bych prohlásit, že tě nesnáším kvůli hromadě věcí, ale ty se všechny staly až potom. I to, jak jsi urazil Rona, bylo až potom. Hlavní důvod byl, že jsi mě přiměl bát se, že mě lidé nebudou mít rádi, že v tomhle světě budu vypadat hloupě. Jenže ty jsi nevěděl, kdo jsem. Nepodíval ses dost důkladně, aby sis všiml mé jizvy. Jen ses chvástal.“

„Kdy to bylo?“ Ohradil se Draco.

„U madam Malkinové, když jsme si obstarávali naše školní hábity. Jo, taky jsi zněl úplně jako můj bratránek – celý rozmazlený a ukňučený. Plánoval sis, jak své rodiče přinutíš koupit ti víc věcí.“

„Vyrazili jsme na nákupy! Na co jiného bych měl myslet? A co jsem řekl, že tě to odstrašilo?“

„Že by sem neměli vpouštět děti, co neznají kouzelnické tradice. Takové, co o Bradavicích nikdy neslyšely.“

„Myslel jsem jen,“ Draco se zarazil. „Aha. Ty jsi o nich neslyšel, viď?“

„Jasně že ne. Strýc nebo teta mě zamkli do přístěnku a odmítli mi dát najíst pokaždé, když jsem řekl slovo ‚kouzlo‘. Někdy jsem si nesměl ani rozsvítit. Nikdy jsem nevěděl proč.“

„Sakra,“ zamumlal Draco. Dlouze vydechl. „Chápu. Povídal jsi o dopise a o sebestředných hlupácích.“

„Jo. Chtěl jsem říct, že jsme si našli spoustu dobrých, pádných důvodů proč se nenávidět. Ty jsi mně i mým přátelům přál smrt a opakovaně jsi prohlásil, že podporuješ někoho, kdo se mě aktivně snaží zabít. Já se k tobě choval strašně a tvého otce zavřeli, když mě pronásledoval. Najednou je to daleko reálnější.“ Harry se přinutil nadechnout. „I přesto jsem ale chtěl vědět, jestli bychom z toho koloběhu dokázali vybřednout. I kdybychom měli zůstat politickými nepřáteli. S Voldemortem momentálně nic nenadělám, ani s Popletalem. Tobě bych mohl zkusit nabídnout ruku.“

Draco dlouhou dobu mlčel. Hleděl přes hřiště k prvním červánkům ohlašujícím blížící se západ slunce. Na jeho bělavé vlasy dopadalo pozdně odpolední slunce, v jeho záři vypadaly některé prameny skoro zlaté.

„Jsem rád, že jsi to zkusil,“ řekl. Zaváhal. „Taky jsem obdržel dopis,“ řekl. „Ne jako tvůj – žádná velká odhalení nebo obnažení duše. Od otce. Smí nám psát, ale dělá to jen zřídka. Všechno čtou a někdy cenzurují, takže mi nemůže sdělovat žádná tajemství nebo mi přikázat přijmout Znamení. Ale přesně to jeho poslední dopis říkal. ‚Doslechl jsem se, že jsi jakožto Malfoy dosud nedostál svému závazku.‘ Cítí se zahanbený mým nedostatkem iniciativy.“

Harry se snažil tvářit účastně. Neodvažoval se promluvit. Napadlo ho, že jestli Draco cítí potřebu prokázat svou věrnost, jsou s Harrym na dostatečně odlehlém místě, aby se o to mohl pokusit.

„Tento rok jsem víckrát, než mohu spočítat, mluvil s profesorem Snapem. Očekával jsem, že mi dá jasnou radu, ale nestalo se tak.“ Draco se odmlčel. Harry viděl, jak se snaží přijít na způsob jakým pokračovat, aniž by svého kolejního ředitele uvrhl v nebezpečí.

„Občas mám pocit, jako by Pána zla sám podporoval,“ poznamenal Harry lehkovážně, aby naznačil, že pro něj není problém zaplout do méně průzračných vod.

Dracovi zaskočilo.

„Ale prosím tě! Není to zas tak nepravděpodobné!“ Hájil se Harry v předstíraném rozhořčení. „A neříkám to jen proto, že je ze Zmijozelu!“

„Podporuje koho, Pottere?“ Otázal se Draco.

„Pá-“ Harry se zarazil uprostřed slova. „Zatraceně!“ Zaskřípal zuby. „Voldemorta.“

„Tebe naštěstí nikdo z podporování Pána zla podezírat nemůže,“ poznamenal Draco suše.

„Kéž by!“

Dracovy bledé oči se rozšířily. „Někdo tě z toho obvinil?“

Harry sklopil hlavu. „Ne tak docela. Ale Hermiona se na mě vážně zlobila, když mě slyšela ho tak nazvat, což bylo poprvé, kdy jsem si uvědomil, že to dělám.“

„Kde jsi k tomu přišel?“

Harry se zakřenil. „Nevhodná společnost.“

„Pottere, tohle na mě neházej!“

„Ne, bylo to ještě před tebou. Každopádně jsi mluvil o Snapeovi.“

„Ano. Zdá se mi, že profesor Snape není úplně přesvědčen o tom, kdo vyhraje. Dal mi radu spřátelit se s mladšími studenty napříč politickým spektrem. Zdůrazňuje, jak je důležité mít významné spojence pro jakýkoliv možný výsledek.“

„Co si o jeho radě myslíš?“

„No...“ Draco se zatvářil sklíčeně. „Snažím se se podle ní zařídit. Jen si nejsem zcela jistý, jak se s někým spřátelit, když nejdeme za stejným cílem. Obvykle zosnuji nějaký plán...“

„Přijde mi, že se mnou ti to jde docela dobře.“

„Ano, ale... Ty jsi ty. Spojuje nás naše minulost, jakkoliv je hrozná, a zájmy a další věci, o kterých můžeme mluvit.“

„S mladšími studenty máš také mnoho společného.“

„Jako třeba?“

„Prošel jsi většinou předmětů, se kterými se oni teď potýkají, ne? Můžeš se jich na to zeptat. Jak je baví lektvary? Dělá jim přeměňování potíže? No jo, vzpomínám si, jak po nás jednou McGonagallová chtěla přeměnu polního hraboše v peněženku na drobné, a právě v tu chvíli vlétly do třídy dvě sovy...“

Draco se zasmál. „O té hodině jsem slyšel! Jenže tímhle stylem skončím tak, že budu půlku z nich doučovat.“

Harry pokrčil rameny. „Možná trochu. Ale taky by se ti mohlo podařit získat přátele.“

Draco si povzdechl. „Plánovat impozantní, koordinované útoky je daleko snazší.“

„Ale získá ti to přátele, nebo to jen přesvědčí lidi o tvé chytrosti?“ Harry si pomyslel, že jeho poslední poznámka možná vyzněla příliš ostře a tak pokračoval, aby Draco necítil potřebu odpovědět. „Že jsi chytrý, ví každý i bez toho.“

Draco se usmál. „Takže ses teď naučil lichotit, Harry? Jak neočekávané.“

 


Když se Harry vracel do hradu, cítil se šťastný. Strávil s Malfoyem více než hodinu a nic zlého se nepřihodilo. Jeho dobrá nálada poněkud zakolísala, když vkročil do společenské místnosti, ale ulevilo se mu, když zjistil, že Ron ani Hermiona nejsou v dohledu. U krbu si povídaly Zoë a Ginny. Colin se pokoušel ukázat nějaké fotky Levanduli, ta se ho na oplátku pokoušela setřást hlasitým, svižným hovorem s Parvati, v její snaze však poněkud bránil fakt, že ji fotografie docela zaujaly. Seamus s Deanem ohnivě diskutovali nad společným listem pergamenu. Ve světě bylo vše v pořádku.

Harry pokračoval do chlapecké ložnice. K jeho zklamání tam narazil na Rona sedícího se zkříženýma nohama na posteli s lokty položenými na kolenou a bradou opřenou o pěsti. Vzhlédl, když u dveří zachytil pohyb.

„Bavil ses?“ Zeptal se jízlivě.

„Jo.“

Ronovo nepřátelství po Harryho přímočaré odpovědi vyprchalo. Povzdechl si. „Promiň. Co tak můžeš dělat na setkáních s Malfoyem? Bavíte se vymýšlením urážek? Plánováním, jak ovládnout svět?“

„Hrajeme na honěnou na košťatech a povídáme si o přátelství, nenávisti a politických závazcích.“

Ron Harryho se svraštěným obočím studoval.

„To mi přijde příliš...“

„Jo, já vím. Ten nepříjemný, krutý pitomec je skutečný člověk se skutečnými city. Zvláštní, viď?“

„Proč ty?“

„To byla část toho, o čem jsme dnes mluvili. On tvrdí, že to nejdřív byla zvědavost a strach – choval jsem se k němu slušně a jemu vrtalo hlavou, jakou hru s ním hraju – pak se mu líbilo vzrušení z toho, jak na nás lidé zírali, a pak mu přirostlo k srdci moje – cituji – potrhlé chování.“

Harry sebou praštil na postel, vytáhl si hůlku a odemkl zásuvku ve svém nočním stolku. Vytáhl z něj dvě čokoládové žabky a jednu hodil po Ronovi.

„Proč ho teď zamykáš?“

Harry se chtěl zeptat, jak Ron ví, že ho mívá zamčený, ale bylo možné, že to nevěděl, dokud Harryho neviděl zásuvku odemykat. Přinutil se pokrčit rameny.

„Nechávám si tam lektvary. Nechci, aby mi je někdo vypil nebo je zkoumal nebo tak. Svalový relaxant se do deseti minut po otevření stává neúčinným, takže by mi k ničemu nebyl, ani kdyby dotyčný jen odšrouboval víčko a pak ho znovu zavřel. Celá věc je velmi tajná, protože důvod, proč ho potřebuju, je tajný, takže lidi nemůžu jednoduše varovat, aby se ho nedotýkali.“

„Aha.“ Ron se kousl do rtu. Držel neotevřenou čokoládovou žabku a převracel si ji v rukách. „Co dalšího bereš?“

„Nic.“ Harry se podíval na Ronův nevěřícný výraz a povzdechl si. „Hele, prostě jsem si myslel, že bude Hermiona méně vyvádět, když bude mít pocit, že se někam dostává. Spletl jsem se. Promiň.“

Ron na něj zůstal upřeně hledět. „Chceš říct, že jsi záměrně předstíral-“

„Jo.“

Ron se v odpověď krátce zasmál. „Ty jsi naprostý šílenec, víš to, viď?“

„Rone, včera večer jsem sám na sebe seslal omračující kletbu.“

„A?“

„No, napadlo mě, že bych nemusel být mentálně úplně v pořádku. Ale myslím, že tohle je dobré. Postupně se mi daří s věcmi vypořádat.“

„S jakými věcmi?“

Nad tím se Harry zamyslel. Profesor Snape je můj otec. Jo, a právě teď je v nebezpečí. A mohl bych ho ztratit, až to budeme muset říct lidem. A to by bolelo. Buď budu žít s vědomím, že pracuje pro Voldemorta, nebo ho Voldemort může dohnat k nepříčetnosti, nebo se bude muset zmrzačit. A kdysi miloval Remuse, ale teď si odmítá připustit, že je Remus člověk. A opustil mou matku, protože byla mudlorozená a měl ve zvyku zabíjet děti dvojí krve, protože my se nepočítáme. A teď je to s ním lepší, ale pořád mu na tom záleží, a já se dostatečně nevyznám v kouzelnické společnosti. „To ti nemůžu říct.“

„Malfoyovi to říct můžeš?“ Zeptal se Ron kousavě.

„Ne.“ Harry sebou plácl na záda. „Nemůžu to říct nikomu. Je to pěkně na prd.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 28.12. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: werusska - 24.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: 50. Proměnlivá spojenectví Od: ZakNikolas - 24.08. 2021
Eh, povídka je krásná, ale v každé mě vždycky vyloženě s*r* jak se chová Hermiona (i s Ronem xD) co **Musí všechno vědět a Harry nemá nárok mít jakékoliv tajemství** je to děsně otravné, ona mu 100% taky neříká všechno. Chápu, že se přátelé o něj bojí, ale tohle je posedlost, jakoby Harry neměl mít vlastní život. Nelíbí se jim Malfoy? Ok, tak mu ale dejte pokoj, předtím se choval jako kreten ted ne a když se jim to pořád nelíbí, mužou čučet do stropu a dát pokoj xD

Re: 50. Proměnlivá spojenectví Od: OctaviaPrince - 23.07. 2018
Super. :D Jdu dál číst

Re: 50. Proměnlivá spojenectví Od: zuzule - 27.06. 2018
Jo, to je hodne blby, kdyz se nemuze nikomu poradne sverit. Dekuju!

Re: 50. Proměnlivá spojenectví Od: Elza - 25.06. 2018
Nádhera, děkuji.

Re: 50. Proměnlivá spojenectví Od: sisi - 22.06. 2018
Hloubám nad Harryho nabídkou ruky Dracovi. Jistě se jedná o smírné gesto, ruku přátelství. Tak je to v pořádku. I Harry potřebuje přátele ze všech koutů, jako Draco a možná je pak jedním chytrým politickým tahem všechny spojí do boje proti byrokracii a přetvářce. Mocné rody, jako Malfoyovi, Princeovi, Potterovi, i Pattilovi, Parkoinsonovi, Goyleovi, Crabeovi, Thomasovi, Holoubkovi, Umbredgeovi, a další by neměly soupeřit, měly by dát možnost vykvést umění a moudrosti. Mají zakládat školy a podporovat umělce, mistry oborů, dělat mecenáše chudým vdovám a sirotkům. Tam je potřeba zapracovat a pomáhat. Remus to Hermioně a Ronovi pěkně nandal. Jen do nich, do rejpalů nebelvírských. Jak si mohou myslet, že mají právo odhalit všechna tajemství hradu a jeho obyvatel? Slídilové. Moc děkuji za překlad, povídka se mi moc líbí, každý pátek vyhlížím už od neděle. Moc se těším na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme:

GatewayGirl: ( Coretta )27.03. 202084. Epilog
GatewayGirl: ( Coretta )20.03. 202083. Zpátky doma - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )13.03. 202083. Zpátky doma - část první
GatewayGirl: ( Coretta )06.03. 202082. Opatrovnictví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )28.02. 202082. Opatrovnictví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )21.02. 202081. Ráno poté
GatewayGirl: ( Coretta )14.02. 202080. Hadí jazyk - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )07.02. 202080. Hadí jazyk - část první
GatewayGirl: ( Coretta )31.01. 202079. Pánem
GatewayGirl: ( Coretta )24.01. 202078. Halloweenský ples - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.01. 202078. Halloweenský ples - část první
GatewayGirl: ( Coretta )14.06. 201977. Nejisté časy - část třetí
GatewayGirl: ( Coretta )07.06. 201977. Nejisté časy - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )31.05. 201977. Nejisté časy
GatewayGirl: ( Coretta )24.05. 201976. Kletby a tesáky - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.05. 201976. Kletby a tesáky
GatewayGirl: ( Coretta )10.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )03.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 1
GatewayGirl: ( Coretta )05.04. 201974. Neopatrnost
GatewayGirl: ( Coretta )15.03. 201973. Dárky a obavy - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )08.03. 201973 - Dárky a obavy
GatewayGirl: ( Coretta )22.02. 201972. Nová spojenectví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )15.02. 201972. Nová spojenectví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )08.02. 201971. Důsledky
GatewayGirl: ( Coretta )01.02. 201970. Nebezpečí důvěry
GatewayGirl: ( Coretta )25.01. 201969. Úrovně
GatewayGirl: ( Coretta )18.01. 201968. Rituál
GatewayGirl: ( Coretta )09.11. 201867. Masky
GatewayGirl: ( Coretta )02.11. 201866. Vzájemnost
GatewayGirl: ( Coretta )26.10. 201865. Smlouvání
GatewayGirl: ( Coretta )19.10. 201864. Zachovat dekorum
GatewayGirl: ( Coretta )12.10. 201863. Nový úhel pohledu
GatewayGirl: ( Coretta )05.10. 201862. Na špatném místě
GatewayGirl: ( Coretta )28.09. 201861. Zasedání Weasleyových
GatewayGirl: ( Coretta )21.09. 201860. Hry a žertíky
GatewayGirl: ( Coretta )24.08. 201859. Změny
GatewayGirl: ( Coretta )17.08. 201858 - Abstraktní pojem
GatewayGirl: ( Coretta )10.08. 201857. Osobní záležitosti
GatewayGirl: ( Coretta )03.08. 201856. Nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )27.07. 201855. Útoky
GatewayGirl: ( Coretta )20.07. 201854. Sdílení tajemství
GatewayGirl: ( Coretta )13.07. 201853. Inkriminující fotografie
GatewayGirl: ( Coretta )06.07. 201852. Nabídka míru
GatewayGirl: ( Coretta )29.06. 201851. Střet
GatewayGirl: ( Coretta )22.06. 201850. Proměnlivá spojenectví
GatewayGirl: ( Coretta )15.06. 201849. Mapování nepřátelského území
GatewayGirl: ( Coretta )08.06. 201848. Jiná místnost
GatewayGirl: ( Coretta )01.06. 201847. Světlo svítání
GatewayGirl: ( Coretta )25.05. 201846. Hra
GatewayGirl: ( Coretta )18.05. 201845. Udržte mě tady
GatewayGirl: ( Coretta )11.05. 201844. Hadi a zmije
GatewayGirl: ( Coretta )04.05. 201843. Hudba duše
GatewayGirl: ( Coretta )27.04. 201842. Vraždy a vzpomínky
GatewayGirl: ( Coretta )20.04. 201841. Ročník 77
GatewayGirl: ( Coretta )13.04. 201840. Zmírnění následků škod
GatewayGirl: ( Coretta )06.04. 201839. Špatná odpověď
GatewayGirl: ( Coretta )30.03. 201838. Konspirační teorie
GatewayGirl: ( Coretta )23.03. 201837. Vztahy
GatewayGirl: ( Coretta )16.03. 201836. Přechodné nepřátelství
GatewayGirl: ( Coretta )09.03. 201835. Vlkodlačí čest
GatewayGirl: ( Coretta )02.03. 201834. Magická berlička
GatewayGirl: ( Coretta )23.02. 201833. Experimentování
GatewayGirl: ( Coretta )16.02. 201832. Létání a vyšetřování
GatewayGirl: ( Coretta )09.02. 201831. Můj život jako camrál
GatewayGirl: ( Coretta )02.02. 201830. Další komplikace
GatewayGirl: ( Coretta )26.01. 201829. Nový režim
GatewayGirl: ( Coretta )19.01. 201828. Mimoškolní aktivity
GatewayGirl: ( Coretta )12.01. 201827. Opět doma
GatewayGirl: ( Coretta )24.11. 201726. Léto u konce
GatewayGirl: ( Coretta )17.11. 201725. Na čí stranu?
GatewayGirl: ( Coretta )11.11. 201724. Pozměněný stav mysli
GatewayGirl: ( Coretta )03.11. 201723. Možnost volby
GatewayGirl: ( Coretta )27.10. 201722. Pravda
GatewayGirl: ( Coretta )20.10. 201721. Příčná ulice
GatewayGirl: ( Coretta )13.10. 201720. Nejnovější trik dvojčat
GatewayGirl: ( Coretta )06.10. 201719. Ozvěna minulosti
GatewayGirl: ( Coretta )29.09. 201718. Vzájemná nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )22.09. 201717. Neřesti a čiré zlo
GatewayGirl: ( Coretta )15.09. 201716. Vzpomínky z dětství
GatewayGirl: ( Coretta )08.09. 201715. Rizika povolání
GatewayGirl: ( Coretta )01.09. 201714. Napětí a trocha nudy
GatewayGirl: ( Coretta )25.08. 201713. Ctnosti a vzhled
GatewayGirl: ( Coretta )18.08. 201712. Odstíny viny
GatewayGirl: ( Coretta )11.08. 201711. Veřejné mínění
GatewayGirl: ( Coretta )04.08. 201710. Jedy
GatewayGirl: ( Coretta )28.07. 20179. Prsten
GatewayGirl: ( Coretta )21.07. 20178. Sklepení
GatewayGirl: ( Coretta )14.07. 20177. Útok
GatewayGirl: ( Coretta )07.07. 20176. Útěk
GatewayGirl: ( Coretta )30.06. 20175. Zaskočený návštěvník
GatewayGirl: ( Coretta )23.06. 20174. Neočekávaný dopis
GatewayGirl: ( Coretta )16.06. 20173. Očekávané dopisy
GatewayGirl: ( Coretta )10.06. 20172. Z čistého nebe
GatewayGirl: ( Coretta )02.06. 20171. Z minulosti zbyl jen popel
. Úvod k poviedkam: ( Coretta )19.05. 2017Úvod k povídce