Autor: Wheezy1
Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/2944897/1/PuppyDog-Eyes
Rating: 13+
Kapitola 7. Část 1. Hagrid a Kámen mudrců
Harry stál uprostřed famfrpálového hřiště a vyčerpaně supěl. Jeho koště bylo nějak očarováno a pokoušelo se ho shodit, ale on se na něm udržel a chytil zlatonku. Vítězství bylo sladké. Dav divoce křičel, učitelé byli bledí a život byl krásný.
Večírek na oslavu vítězství v nebelvírské společenské místnosti se vyvedl. Harry byl trochu rozrušený, když se snažil zjistit, co se stalo s jeho Nimbusem 2000. Jakmile začala oslava skomírat, Hermiona s Ronem ho chytli a odtáhli stranou k rozhovoru.
„Harry,“ šeptala Hermiona horečně, „umírám touhou si s tebou promluvit. Myslíme si, že ti koště zaklel Snape! Ron i já jsme viděli, jak mumlal kouzlo, když jsi bojoval s koštětem – nepřestal, dokud jsem nevlezla pod sedadla a nezapálila mu plášť. Pak bylo tvé koště v pořádku.“
„Strýček Sev? To je hloupost!“ vysmál se jim Harry. „Mohl by trochu nadržovat Zmijozelům a není úplně vřelý a milý, ale neublížil by mi.“
„No nevím, kámo,“ zamumlal Ron a vypadal dost nešťastně. „Je mi jasné, že ho máš rád a tak, ale děje se něco divného.“
xxx
Druhý den ráno po hodině lektvarů zůstali ve třídě dva nervózní a jeden šklebící se Nebelvír. Profesor Snape se podíval na tři studenty, stojící a ošívající se před jeho stolem. „Mohu vám nějak pomoci?“ protáhl svým navýsost neochotným hlasem.
Harry se velmi nevinným způsobem usmál. „Strýčku Seve, tady mí kamarádi říkají, že to vypadá, jako bys seslal kouzlo, které mi včera tak rozdivočelo koště. Já vím, že bys to neudělal.“ Bezostyšně vrhl na mistra lektvarů štěněcí pohled, plný naprosté důvěry a očekávání.
Severus Snape na něj překvapeně pohlédl a ve tváři mu probleskl rychlý a sotva patrný úsměv. „Velmi bystré. Pět bodů Nebelvíru. Pokud se mi někdy povede dokázat, že kdokoli z vás podpálil můj hábit, strhnu vám padesát.“
Hermiona náhle objevila na své botě něco nesmírně zajímavého.
„Ne – neproklel jsem Harryho koště,“ pokračoval Snape. „Odříkával jsem protikouzlo. Bylo dost obtížné udržet tě na koštěti, aby ses nezabil. Když můj hábit tak záhadným způsobem vzplál, rozptýlil mé soustředění, ale naštěstí i soustředění toho, kdo proklel tvůj Nimbus.“ Posadil se zpět do křesla a studoval trojici. „Velice se mi ulevilo, že ses nezranil. Nemohu říci, že jsem šťastný úplně, protože moje kolej prohrála.“
„Ale kdo by chtěl Harrymu ublížit?“ vybuchla Hermiona. Oči se jí leskly neprolitými slzami. Ron souhlasně přikývl.
„Slečno Grangerová, na to vám nemohu odpovědět. Možná má nějaké nepřátele jeho otec?“
„Hagrid? Hagrida mají všichni rádi,“ smál se Ron.
„Ne, pane Weasleyi. Všichni ho rádi nemají. Ale buďte ujištěn, že profesorský sbor velmi pečlivě dbá o případné budoucí hrozby proti vašemu kamarádovi.“
xxx
Harry seděl na podlaze v chatě svého tatínka, kterého přišel po vyučování navštívit. Vedle něj ležel Tesák s obrovskou slintající hlavou v jeho klínu. Zvířecí oči k Harrymu vzhlížely s absolutním psím zbožňováním.
„Ron a Hermiona si mysleli, že to byl strýček Sev, kdo proklel mé koště, tati,“ poznamenal Harry, zatímco hladil svého bývalého spolunocležníka a škrábal ho za ušima.
Obr si odfrkl. „Pchá – víš, že je to hloupost. Ale chci, abys byl opatrnej, Harry. Někomu se nelíbíš. Je možný, že někdo zná tvý opravdový jméno?“ Rubeus se znepokojeně mračil a pohrával si s medvědí pastí.
„Proč jsi mi nikdy neřekl moje skutečné jméno, tati?“ zeptal se Harry nenuceně. Opravdu mu to nevadilo, ale byl zvědavý.
„Nó, Arry – to sem nemoh‘. Brumbál, je to fakt skvělej mužskej, se bál, že bys to náhodou moh‘ někomu říct. Byl jsi tak důvěřivý děcko,“ posmrkl a otřel si z oka sentimentální slzu. „Když jsi byl dost velký, abych ti s tím mohl věřit, byl jsi u svého strýčka a tety a Brumbál povídal, že ti to řeknou.“
„To je v pořádku, tati. Každopádně nevěřím Quirrellovi,“ řekl pevně. „Přísahám, že mě už několikrát hrozně rozbolela hlava, když se na mě podíval. To je na něm právě to srandovní. Ani si nemyslím, že doopravdy koktá.“
„Harry, Brumbál najímá jenom ty nejlepší. Ty to víš. Profesor Quirrell musel odpovědět na pár pěkně těžkejch otázek, aby práci v Bradavicích dostal.“ Odložil past na masivní stůl a nesouhlasně se na syna podíval.
„Tati, myslíš, že to má něco společného s tím, co hlídá Chloupek?“
Harry vstal a shodil slintajícího psa na podlahu.
Rubeus trhl hlavou a nervózně se zarazil: „Ch-chloupek? Něco hlídá? Fakt nevim, co to říkáš, Arry!“ Jeho přízvuk zesílil, když byl napjatý.
Harry se zasmál, přikročil k němu a objal ho. „Tati, to je v pořádku. Nikomu nic neřeknu. Vím, že Chloupek něco hlídá – v té místnosti jsou padací dveře, a proč by jinak děda Albus dovolil, aby sis Chloupka držel v hradu? No tak vážně!“
Hagrid vstal, znepokojeně poplácal svého chlapce po zádech, přičemž mu zhmoždil jedno či dvě žebra, a přešel po místnosti. „Teď si to necháš pro sebe, Arry. V tom pokoji nic nejni. A kdyby bylo, je to mezi profesorem Brumbálem a Nicolasem Flamelem. Hej – to sem neměl říkat!“ Ztěžka si sedl a pohlédl na syna třpytícíma se očima: „Prosím, drž svoju pusu zavřenou!“
xxx
Harry trávil co nejvíc času mezi vyučováním a famfrpálem zkoumáním, kdo je Nicolas Flamel. Dokonce požádal o pomoc Hermionu, ale nevysvětlil jí, proč to chce. Dodržel slovo a neřekl o Chloupkovi svým přátelům ani nikomu jinému. Ale veškeré jejich pátrání nic neukázalo – nikde v současných dějinách se neobjevilo jméno, které Hagridovi uklouzlo.
Zlaté trio strávilo krásné svátky se svými rodinami. Teta Petunie si dělala spoustu starostí o Harryho. Stále byla rozzlobená kvůli nebezpečí, do něhož nechal Brumbál jejího synovce spadnout. Říkal si, jak dobře udělal, když se nezmínil o svých potížích s koštětem.
Vánoce byly skvělé – Dudley se vrátil domů ze Smeltings, Rubeus s Albusem se přiletaxovali, aby si s Dursleyovými vyměnili dárky, a později toho dne se Harry odletaxoval k Weasleyům. Harry dal Dudleymu čokoládové žabky, které byly vděčně přijaty. Jejich sbírka kartiček se utěšeně rozrůstala.
Nejpodivnější dárek získal Harry od dědy Albuse – starý neviditelný plášť, který patřil jeho otci.
„Jestli uslyším jediné slůvko, že ho používáš k nesprávným věcem, chlapče,“ broukl Vernon hravě, „víš, že ho budu muset zabavit.“
„Ano, strýčku Vernone,“ ušklíbl se Harry. „Ujistím se, že o tom nic neuslyšíš.“
xxx
Harry a Dudley se ve své herně povalovali na sedacích pytlích a povídali si o škole. Dudley právě skončil příběh o zápasnickém utkání, které vyhrál, a trávili pěknou tichou chvilku tříděním nových kartiček. Čokoládové žabky skákaly po podlaze – roztrhali všechna balení v krabici, aby z nich vytahali sběratelské karty.
„Přál bych si zjistit, kdo je Nicolas Flamel,“ naříkal si Harry. „Na hradě máme záhadu - někdo tam po mně jde, a prosím, neříkej to své mamce. Myslím si, že to má něco společného s Nicolasem Flamelem, dědou Albusem a s čímkoli, co tam Chloupek hlídá.“
„Ty nevíš, kdo je Nicolas Flamel?“ zíral na něj Dudley s otevřenou pusou. Děsivě se zašklebil. „Já vím o kouzelníkovi něco, co ty ne? Co za to, syčáku?“
Dudleyho posměšný výraz Harryho rozzuřil. Přijal výzvu a oplatil bratranci zlý úšklebek. „Že tvůj škaredý nos zůstane vcelku!“ ihned skočil na Dudleyho a začal ho hravě boxovat. O hodně chichotání a bouchanců později na něj Harry shlédl. „Vážně – víš, kdo je Nicolas Flamel? Pošlu ti z Prasinek novou krabici čokoládových žabek.“
„Platí!“ vykřikl Dudley nadšeně. Prohrábl štos kartiček a jednu hodil Harrymu. „Pošli mi je sem – mí kamarádi ve Smeltings se nesmějí o kouzelnickém světě dozvědět.“ Harry se podíval na kartičku, která mu přistála v klíně.
„Nicolas Flamel, narozený 1326, ještě nezemřel?“ přečetl z její zadní strany.
„Hrůza!“ zakrákal Dudley, který četl bratranci přes rameno.
„Proslavený vytvořením Kamene mudrců?“ Harry vzhlédl a setkal se s Dudleyho pohledem. „Co je to Kámen mudrců?“
Dudley pokrčil rameny. „Tak s tím ti nepomůžu.“ Chňapl po žabce, skákající po koberci, a ukousl jí hlavu. „Doufám, že někdo jiný ano.“