Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3. O knihách a modřinách

V  Doupěti nastalo chladné a jasné letní ráno. Všichni byli doma, užívali si hry na dětských košťátkách a kutili něco kolem domu. Molly měla plné ruce práce se sedmi dětmi předbradavického věku, přesto si to však užívala. Chlapci se pošťuchovali nad čerstvě upečenými koláči a Ginny, cumlající si palec, si prohlížela svou oblíbenou knížku o Chlapci, který zůstal naživu.

Hagrid vystrčil hlavu z krbu. „Héj, někdo doma?“ zvolal a prohlížel si kuchyni třpytivýma černýma očima.

„Nazdar, Hagride!“ Artur Weasley vklouzl do kuchyně, aby se podíval, kdo se k nim přiletaxoval. „Čemu vděčíme za tu čest?“

Hagrid se na přítele usmál. „Zdar, Arture! Přemejšlel sem, že bych za váma zaskočil s Harrym. Poppy myslí, že je důležitý, aby si hrál se stejně starýma děckama, a vím, že máte partu mladejch.“

„Jistě, Hagride – jen pojďte dál,“ přikývl Artur potěšeně. I když nesměl své dceři říct, že Hagridův syn je ve skutečnosti chlapec z její oblíbené obrázkové knížky, on s Molly z toho určitě budou u vytržení.

S velikým potěšením se obr nahrbil a naklonil své mohutné tělo tak, aby prošlo do kuchyně Doupěte. Artur ho poplácal po zádech a ukázal na čajovou konvici. Hagrid se souhlasně zašklebil.

Hostitel mávl hůlkou nad konvicí a prohlížel hrnky (hledal nějaký dost velký, aby z něj jeho přítel mohl pít), když zaslechl dětský smích. „Myslel jsem, že přivedeš Harryho s sebou?“ zeptal se a nahlédl za obrova záda.

„Dyť jo – je tady, Arture,“ zasmál se a vytáhl dítě z vaku pod svou košilí. Vypadalo to stejně, jako když fenka nese štěně za zátylek. 

Položil dítě na zem a Artur, který v té chvíli úplně zapomněl na čaj, na ně zíral v němém šoku. Předpokládal, že chlapec je v Ronově věku, ale byl o dost menší. Děcko bylo špinavé, s prameny zacuchaných hnědých vlasů (Artur si nebyl jistý, jestli je to jejich přirozená barva, nebo jestli jsou tak zablácené a pokryté prachem), a zahalené v podivné směsici zvířecích kůží, přivázaných k oblečení, které vypadalo jako ze staré pytloviny.

„Máš bonbón?“ zašvitořil Harry a vyčkávavě vztáhl malou ručku.

„Ech, jistě, ale ne před obědem, mladý muži.“ Pan Weasley natáhl ruku, aby ho poplácal po hlavě, ale v okamžiku zase připažil a raději se na něj jen usmál.

„Dobrá,“ dítě kupodivu příjemně souhlasilo. „Kde jsou tví kluci?“

„Jsou venku, mladíku.“ Artur se začal ohlížet po své ženě. „Vezmu tě za nimi.“ Ukázal Hagridovi a jeho svěřenci ke dveřím. Zaznamenal zvědavý pohled své ženy a lehce jí pokynul.

„Hagride! Jak se máš? A tohle musí být malý Harry!“ buclatá čarodějka, tisknoucí si k boku čtyřletou Ginny, překypovala mateřskou laskavostí. Obrátila se a zavolala na smečku svých rudovlasých dětí: „Rone! Frede, Georgi, Percy! Bille a Charlie!“ Harry se přikrčil za mohutným tělem svého otce a vykoukl, aby si prohlédl šest kluků, kteří se snažili nacpat co nejblíže k němu.

Všichni měli jasně ryšavé vlasy a přátelské tváře. Dva z nich si byli tak podobní, že je nedokázal rozlišit. Neklidně pohlédl na svého zářivě se usmívajícího otce.

„Jdi a hrej si s nima, Harry. Sou to hodný děcka – bude legrace,“ a jemně ho postrčil k bandě ‚lidských štěňat‘. S posledním nervózním pohledem na otce se Harry odvážil blíž k Weasleyovic klukům.

 „Harry? Harry čí? Jak se jmenuješ?“ Bill si od hlavy až k patě prohlížel špinavého chlapce. Percy na něj letmo pohlédl a okamžitě odběhl. O ušmudlané děcko neměl žádný zájem.

„Harry Hagrid,“ odpověděl plaše a při té podrobné prohlídce se cítil velice nesvůj.

„Páni! Ty jsi Hagridův syn?“ zeptal se Charlie vzrušeně. „Hagrid zná všechna zvířata v lese! Už máte draka?“

Malý chlapec se usmál Charlieho vzrušení. „Ne, ale máme celé stádo hipogryfů!“ Charlie se stěží dokázal ovládnout.

„Bydlíš v hradu?“ vmísilo se jedno z dvojčat. Měli bratra rádi, ale nehodlali celý den poslouchat řeči o magických zvířatech.

„Skoro,“ vysvětlil Harry. „Žijeme v chatě vedle hradu, máme tak blíž ke zvířatům.“

V Ronovi, který seděl bokem, stále víc a víc rostla žárlivost na respekt, který si jejich návštěvník získával. Byl špinavý, oblečený do hadrů a kůží a od pohledu nezajímavý. Tak proč mu všichni věnovali tolik pozornosti? „Vypadáš hrozně malý na obrova syna,“ zamumlal mrzutě.

Harry se na něj podíval. Jak se opovažuje? Dobře se s chlapci bavil, ale tenhle musel říct něco nepříjemného. S prapůvodním zuřivým zaječením se drobné dítě rozběhlo na Rona. Bušilo do něj, škrábalo a kousalo jako zvíře. Ronovi bratři pár chvil jen překvapeně civěli, a pak se do rvačky vložili – nikdo si nebude začínat s Weasleyovými!

Za chvíli to skončilo – ostré uši Molly a Artura uslyšely rámus. Vykouzlili pár ledově studených kbelíků vody, kterými zlili všechny bojující. Šest na kůži promočených a krvácejících chlapců sedělo na dvorku, pět z nich se ošívalo a čekalo na neodvratný příchod jejich ječící matky. Všichni stavěli na odiv roztržený ret nebo modřiny okolo očí. Zcela v duchu mladistvé mužnosti se jimi nesmírně honosili.

xxx

Manželé Weasleyovi ochable seděli ve svém obývacím pokoji. Byli vyčerpaní. Nikdy, ani v nejdivočejších snech, si nedovedli představit, že Chlapec, který zůstal naživu, nebyl nic víc než zvíře. Okouzlující úsměv a úchvatné zelené oči zdobily tvář divoké šelmy. Strávili zbytek dne snahou zabránit mu, aby se rval s každým z jejich chlapců, aby bral cukroví chudince malé Ginny (která se okamžitě rozhodla, že se jí ‚smradlavý kluk‘ nelíbí), a dokonce aby jedl rukama! Během oběda ho Artur musel přesvědčit, že Charlie skutečně nemusí vidět, jak šimpanzi dokážou jíst nohama. A opravdu, opravdu nechtěl, aby jeho žena věděla, že přistihl mladého pana Hagrida, jak si značkuje všechny květiny a keře u domu jako pes!

Bylo těžké udržet chlapce oblečeného. Molly chápala, že nikdo, kdo měl všech pět pohromadě, by nechtěl mít na sobě takovou odpornou sbírku kůží a pytloviny, ale nahý? Byl negramotný – Molly se pokoušela zklidnit ho tak, že všem četla knížku a každé dítě ukazovalo slova, která znalo – Harry neznal ani jedno. A nejhorší ze všeho přišlo, když večer koupala své pohmožděné a zbité chlapce. Zděsila se, protože zjistila, že musí všechny odblešit.

Zítra ráno od ní Brumbál něco uslyší.