Preklady fanfiction Harryho Pottera

Společná odpoledne

Shared Afternoons

Autor: FancifulRivers

Originál viz https://www.fanfiction.net/s/11533593/1/

Překlad: Gift; Beta: Jacomo

Pairing: Pomona Prýtová a Severus Snape

Žánr: Humor/Přátelství/Romance (?)

Stav: žádost zaslána

Prohlášení: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Většina příběhů s Pomonou se točí kolem její lásky ke květinám. Přestože především proto jsem si ji oblíbila, přišlo mi neoriginální jí dát k narozeninám opět květinu. Přece jen je to žena, tak proč jí nedopřát trochu... čokolády?

„Pokud nejsi v přeměňování nebo kouzlech talentovanější, než jsem si byl do této chvíle vědom, je stále nemožné vlézt do šálku s kávou a zařídit si tam nové bydlení."

Pomona slyšela Severusův kousavý tón, ale pouze se zasmála a dopřála si další hluboký doušek své kávy.

„Stejně se nad tím pozastavuješ jen z toho důvodu, že jsi ještě nepřišel na způsob, jak to zařídit s tvým čajovým šálkem," odpověděla Pomona. Nemohla si odpustit pobavení nad růžovou barvou, která se rozprostřela po tvářích profesora lektvarů.

„O to nejde," zabručel a přisypal si do hrnku další cukr.

„Bylo by vůbec možné, aby jste se vy dva nehádali?" vložila se do toho Minerva z druhé strany stolu pro zaměstnance. Albus na ně jen mrkl.

„Ne," odpověděli Pomona a Severus unisomo. Minerva si podrážděně odfrkla a začala se věnovat své snídani. Ti dva si na to konto vyměnili soukromý úsměv.

„Dnes ve stejný čas?" zeptala se Pomona a Severus kývl hlavou na souhlas. Dopil svůj čaj a zvedl se od stolu, aby se mohl připravit na první hodinu.

„Co ve stejný čas?" popíchla Minerva zvědavě vedoucí mrzimorské koleje a Pomona se ušklíbla.

„Do toho ti nic není, drahá." Odpověděla. „Mohla by si mi podat kávu? Můj hrnek už je skoro prázdný."

Hodiny do jejich společného volna se nekonečně vlekly a Pomona se musela ovládnout, aby studenty nepropustila dřív než obvykle. Ne, že by jim to bylo vadilo, pomyslela si a sama pro sebe se uchechtla. Bylinkářství nepatřilo k nejvíce fascinujícím hodinám na světě. Tedy pokud jste vášnivě nemilovali květiny a bylo zde pouze několik málo studentů, kteří s ní tuto lásku doopravdy sdílelo.

„Severusi?" zavolala, když doběhla zpět do svých komnat. Tento týden byla ona na řadě stát se hostitelkou. Byla si víc jak jistá, že přišel už před ní, jako ostatně vždy, a čekal na ni se samolibým úsměvem na tváři a perfektně vyžehleným hábitem. Na druhou stranu, on nebyl ten, kdo musel bežet celou cestu od skleníků, že ano.

„Tady," odpověděl z jejího gauče a na klíně mu ležela hnědá papírová taška. „Přinesl jsem ti dárek."

„Oh?" řekla překvapeně a plácla sebou vedle něj, prsty jí svrběly zvědavostí. „Co je to?"

„Otevři to," poukázal na tašku.

Zašmátrala po ní, ve spěchu potrhala papír a nakonec vylovila balení svých oblíbených kávových zrnek v čokoládě.

„Ach, Severusi, to jsi nemusel," vykřikla nadšeně. Když se jeho ruka natáhla ke krabičce, zavrčela.

„V tom případě je pošlu zpět," řekl a pak se rozesmál, když ho plácla přes prsty.

„Ne, myslím, že ne," odpověděla, nacpala si jednu pralinku do úst a slastně zasténala. „Jsi zlatý."

„Vím," reagoval Severus arogantně. I on si povzdechl a pohodlně se s Pomonou uvelebil v polštářích její sedačky.