Autor: Amarti Překlad: Lupina Beta: marci Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/7454117/28/Just-to-Be
Rating: 16+
Kapitola 28. Kde mají chrabré srdce
Doufal v to.
Musel vymyslet něco uvěřitelného a s náležitou motivací, jinak by to Ludmilina mysl odmítla jako falešné a Severus by přitáhl nechtěnou pozornost k sobě, k Dracovi a děvčatům. Druhou šanci nedostane. Musí zasadit přesvědčivé vzpomínky, než je její mysl zavrhne a stane se nepřístupnou a tím pádem neovlivnitelnou. Také musí skončit ve stejné chvíli jako Draco. Pokud by selhal, nebo Draca chytili, všechno by mohlo být ztraceno. Děkoval bohu za tišící kouzla. Věřil, že Draco má dost rozumu, aby seslal matoucí kouzlo nebo Obliviate na klienta, který právě bude v pokoji.
Soustřeď se, pokáral se. Jeho úkolem teď nebylo trápit se tímto. Jednalo se o týmovou práci. On udělá svoji a bude věřit, že Draco tu jeho. Věřit druhým. Věřit Malfoyovi. Novinka. Ale neměl jinou možnost.
Severus zběsile přemýšlel nad aktuálním úkolem. Trik vyjde nejlépe, pokud zasadí vzpomínky na minulost a ne představy budoucích akcí. Vyjde to, jen když budou děvčata už pryč. A děvčata může Draco odvést, jen když ho nechytí. Pokud Ludmile nedá žádný důvod, aby svolala poplach, až najde jejich pokoje prázdné. Pokud bude čekat, že jsou pryč. Pokud bude věřit, že je sama pustila.
Dnes není prostor na selhání.
Ta žena držela dívky navzdory vždy přítomnému, třebaže nepravděpodobnému riziku potíží ze dvou důvodů – byly výnosné a ministerstvo odvracelo zrak, když přišlo na děti Smrtijedů. Ministerští úředníci o tomto rozhodně věděli. Mnozí, jak bohužel věděl, byli pravidelnými zákazníky děvčat výměnou za svoji mlčenlivost.
Může ji přesvědčit, že měla namále?
Vyprázdnil si mysl a pohlédl hluboko do jejích očí a její mysli. Představil si ji jako krabici se vzpomínkami a myšlenkami úhledně zabalenými do malých krabiček, které ležely jedna na druhé. Mysl Ludmily byla dobře zorganizovaná a dalo se snadno poznat, kde má vzpomínky a myšlenky. To práci ulehčí, i když to nebude snadné.
Naklonil se nad pultík a začal hovor o malichernostech a banalitách a čekal, až na něj upře plnou pozornost. Když se tak stalo, udeřil.
Ušklíbl se – úlisně – a zatřepal krabicí.
Confundo.
Myšlenky a vzpomínky v krabici popadaly jako písmena v Bogglu, která byla právě promíchána, a Severusovým přičiněním padaly přesně tak, jak chtěl. Zatímco myšlenky vířily krabicí její hlavy, s chirurgickou přesností vkládal úryvky falešných vzpomínek na patřičná místa. Jako by se skutečně staly.
Objevil její latentní strach z toho, že děvčata najdou špatní lidé. Toho se chytil a probudil ho. Povzbudil ho. Připevnil ho ke vzpomínkám skutečným i falešným.
Podle nejnovější vzpomínky četla Denního věštce, do kterého zasadil vzpomínku na články o tvrdém zákroku ministerstva na nezákonné obchodování se sexem, jak jiný bordel v kouzelnické vesnici ve střední části země zavřeli kvůli tomu, že měli nedospělá děvčata.
Tipař, který ji varoval, že její bordel je na řadě, zapadl vedle skutečné vzpomínky na to, jak jednoho úředníka podplácí, aby byl zticha.
Vedle vzpomínky na vyplácení strážců vložil prohlášení jednoho z nich, že nabízení služeb zdarma pro ministerské už nebude fungovat; Pastorek byl pod tlakem a musel z někoho udělat exemplární případ. Nebude-li Ludmila opatrná, bude tím případem ona.
Zasunul zjištění, že pokud u ní naleznou nezletilá děvčata, skončí v Azkabanu a zabaví jí veškeré zisky a budovu srovnají se zemí.
Děvčata teď byla nevýhodou, ne kladem. Musela udělat, co bylo nejlepší pro ni a její obchod.
Nařídil jí, aby zapomněla na zákazníky, kteří za děvčaty přišli dnes večer. Naštěstí to byla klidná noc a měla toho k zapomnění jen málo.
Měla by vymazat všechny záznamy vztahující se k dívkám a zničit veškeré důkazy.
Naposledy, kdy je viděla pohromadě, právě toho rána, řekla jim, aby vypadly a nevracely se. Do rukou jim vložila mince a strčila je ven zadními dveřmi. Opravdu je ráno viděla. Zkušeně zmanipuloval vzpomínku do takové, ve kterou měla věřit. Které musela věřit.
A samozřejmě zapomene na vše, co o celé věci řekl Severus. Vlastně zapomene, že sem dnes večer vůbec přišel. Strážci neřeknou ani slovo. Severus byl pravidelným zákazníkem a jeho přítomnost, i jen na povykládání, nezvedne ani jedno obočí.
Krabice se zklidnila. A Severuse potěšilo, že její mysl falešné vzpomínky nijak neodmítla.
Nikdy by to nevyšlo, pokud by zároveň nedokázal dívky přestěhovat. Nikdy by to nevyšlo, pokud by možností nebylo přemístění. Nikdy by to nevyšlo, kdyby musel děvčata odvést předními dveřmi. Nikdy by to nevyšlo, kdyby již děvčata nebyla uklizena ve chvíli, kdy skončí s madame.
Nikdy by to nevyšlo, kdyby mu Draco Malfoy nevpadl do života.
Severus vyšel do noci. Podíval se na nebe a vyslal tiché díky, že splnil svůj úkol. Doufal, že pro jednou ho Draco Malfoy nezradí. Doufal, že toto nebude případ karmické platby za nedávné osobní štěstí. Zanechal vše v rukou osudu a přemístil se zpět na Grimmauldovo náměstí.
ooOOoo
Pět dívek zabalených přikrývkami, které vyčarovali Harry a Hermiona, sedělo na podlaze obývacího pokoje, pevně se navzájem drželo a podezřívavě sledovalo dospělé. Lenka v kuchyni připravila čaj a kouzlem jej poslala dívkám. Ani jedna neřekla slovo. Lenka Harrymu a Hermioně doporučila, aby se nesnažili s nimi mluvit – Severus byl jediným člověkem, kterému věřily. Měli by počkat na něj.
Nakonec, když se zmíněný muž přemístil přímo do obývacího pokoje, okamžitě čelil třem napřaženým hůlkám a pěti rozrušeným dívkám. Hůlky však byly okamžitě schovány a dívky mu padly do náručí. Přepadla je panika i úleva zároveň – Draco Malfoy, kterého si pamatovaly z války nebo jako hosta v jejich domovech, se přemístil do pokoje, kam se přemístit nedalo, vzal je do náručí a přemístil je do neznámého domu plného neznámých lidí. Řekl jim, že je vezme k Severusi Snapeovi a že tam budou v bezpečí, ale jak si mohly být jisté?
Stáhly se do sebe, strach, úzkost, zmatení a úleva najednou vybuchly v očišťující explozi, když viděly, že opravdu, skutečně zmizely z toho místa a dostaly se zase do péče Severuse Snapea.
Nějak zvládl nemožné. Osvobodil je. Přinesl je k němu domů. Aniž by byl někdo zraněn.
Zatím.
Když mu do náručí padly vzlykající dívky, úlevou zavřel oči. Myslel si, že tento den nikdy nenastane. Vzdal se všech nadějí a nakonec přestal doufat. Také to příliš bolelo.
Po dlouhé době dívky upadly do vyčerpaného spánku. Severus vzhlédl a uviděl Hermionu, Harryho a Lenku, jak na něj zářivě hledí. Nebyli pitomí – čeká je dlouhá a náročná cesta. Trauma, kterému byly dívky vystaveny, peklo, kterým se staly jejich životy, se jen tak nezaretušuje a neurovná. Bude trvat roky, než se napraví škody, a je dost možné, že se nikdy plně neuzdraví. Budou tyto dívky později v životě schopné přivítat jemného a citlivého milence do svých náručí? Budou se někdy cítit v bezpečí? Jen čas ukáže.
Měli před sebou kus práce, všichni. Ale dnes nebyl čas dělat si starosti. Pro teď dívky budou prostě spát, mírumilovně a v bezpečí, poprvé po mnoha letech.
ooOOoo
„Kde je Malfoy?“ zašeptal Severus, když se vymotal z té skupiny na podlaze. Zatímco mluvil, Harry mávl hůlkou a přeměnil pohovku na postel, kterou následně pětkrát rozmnožil. Pak každou z vyčerpaných dívek jemně přelevitoval na lůžko.
„Poslala jsem ho vykoupat, strašně páchl,“ vysvětlila Lenka. „Neville šel do Bradavic, aby dal vědět profesorce McGonagallové, že se Leopold našel. Řekl, že se s ní pokusí promluvit a vysvětlí situaci, aby se Leopold mohl bez problémů vrátit.
Severus si posměšně odfrkl. „Promiňte mi, že v něj nevkládám naděje.“
„Buď milý,“ hubovala jej Hermiona.
„Podívejte, byl to pro všechny dlouhý den,“ Harry si prohrábl vlasy. „Nemohli bychom se se vším trápit až zítra?“
„Jak báječný musí být luxus schopnosti odsunout povinnosti na dobu neurčitou,“ protáhl Severus spíš ze zvyku než ze zlomyslnosti. „I když věřím, že jsem zahladil stopy a zajistil, že Ludmila za mnou nebo Malfoyem nepošle své psy, pořád tu máme velmi skutečný problém s ministerstvem. Dívky jsou stále přísně vzato chráněnkami vlády, a o to se musíme postarat co nejdřív. Nemyslím, že mi dnes nebo zítra přijde na dveře bušit ministerstvo s požadavkem na moji hlavu a že dívky odvede, ale není nemožné, že jim najednou v této záležitosti naroste svědomí.“
„Stejně s tím dnes večer nic nenaděláme,“ podotkl Harry.
„Musíme být připraveni,“ zasyčel Severus. „Neustálá –“
„Ostražitost,“ dokončili jako jeden Harry, Lenka a Hermiona.
„Taky je tu ta záležitost s Malfoyem,“ nadhodil Severus. „Jestli tady zůstane i on, musíme mít plán. Kde zůstane, v jakém postavení a tak dále.“
„Což můžeme probrat až ráno,“ protestoval Harry.
„Pro lásku boží, Harry, jestli jste tak strašně unavený, jděte domů,“ vyštěkl Severus.
„A vrátit se ráno k vaší zlobě za to, že jsem utekl a nechal vše nevyřešené? Tak to ani náhodou.“
„Pak sklapněte. A vezměte si posilující odvar, jestli potřebujete. Mám nějaký ve skříňce.“
„Nepoškodí, když si ho dám,“ zamumlal Harry, omluvil se a odbelhal se do kuchyně ke skříňce s lektvary. Všichni dospělí členové této domácnosti už do ní měli volný přístup.
ooOOoo
„Dobře,“ pronesla Hermiona v plně plánovacím režimu, jakmile se Harry vrátil. Přesunuli se do podkroví, aby všechno vyřešili. Přivolala si pergamen na poznámky. „Máme tři věci k diskuzi, takže – Leopold a Bradavice, ministerstvo a děvčata, a Draco Malfoy.“
„Malfoy je ten nejsnazší problém,“ reagoval Severus. „Přinesl sem dívky za velkého osobního rizika z důvodů, kterým ještě nerozumím. Už není sám sebou a já nevím, co ho přimělo k takovému činu. Nevím, co jeho přítomnost provede s dětmi – většina ho zná, nebo se s ním aspoň setkala, když ještě byli jejich rodiče na svobodě. Jak už jsem kdysi řekl Hermioně, mnozí si jasně uvědomují, že jeho rodina byla ušetřena, zatímco jejich ne, přestože Malfoyovi měli vyšší pozici v jejich šiku. A Draco zachránil ty starší.“
„Ale nevyženeš ho?“ zeptala se Hermiona.
Severus zavrtěl hlavou. „Ne. Ne dnes. Ale ani mu nedovolím volnou ruku v domě. Uložíme ho v knihovně, zakouzlíme dveře a ráno se s ním vypořádám.“
„Vypořádáš se s ním?“
„Těžko můžu uvěřit, že má čistě nesobecké důvody,“ odvětil Severus. „Je to samozřejmě možnost, ale nebudu to jen tak předpokládat.“
„Ach.“
Severus viděl, jak si Hermiona v duchu odškrtla jednu položku na pomyslném seznamu a něco si poznamenala do toho skutečného. „Co se týká Leopolda a Minervy, Harry se nemýlí, že dnes už toho moc neuděláme. Jako jeho zákonný poručník jsem jediný, kdo s ní o tom může mluvit. V minulosti ti, kteří utekli, nedostali šanci se vrátit. Nicméně za to patrně mohl fakt, že se za ně ani Glastonburyová, ani ministerstvo nepostavili. Ráno s Minervou promluvím. Snad to Longbottom nepodělal jako tolik z toho, do čeho se pustil, a ona mi bude naslouchat. Chlapec je Nebelvír, to by mohlo hrát v jeho prospěch.“
Obrátil se k Lence. „Zkontaktuje vás, jakmile skončí s Minervou?“ Lenka přikývla. „Pak za mnou přijďte, je jedno, kolik bude hodin. Přijďte a dejte mi vědět.“
„Samozřejmě.“
„A děvčata?“ zeptala se Hermiona.
Severus si povzdechl. Ten nejtěžší problém si nechal nakonec. „To nevyřešíme za noc, ani za týden.“
„Nemůžeme vás nechat prohlásit jejich poručníkem?“ zeptala se Lenka.
„Už jsem poručníkem patnácti a zákonný limit je pět,“ odpověděl Severus. „Jakkoliv bych normálně neměl strach, zda ministerstvo bude či nebude následovat své vlastní zákony, byl by to hazard. Musel jsem se přihlásit o pár protislužeb, abych dostal patnáct. Přidat dalších šest by bylo těžké a mimo vliv, který mám.“
„Bylo by ohroženo poručnictví těch patnácti?“ strachovala se Hermiona.
Povzdechl si. „Ano.“
Beze slov tam stáli, dokud nepromluvila Lenka. „Pak už nebudete jejich zákonný poručník.“ Všechny hlavy se otočily jejím směrem. „My požádáme o jejich poručnictví a vy můžete požádat o poručnictví děvčat.“
„My?“ zeptal se Severus zmateně.
Lenka přikývla. „Žiju tady, můžu požádat o pět. Harry je papírově stále majitel domu, může požádat také o pět. Neville se může přistěhovat a -“
„Přestaňte,“ pokynul Severus se zvednutou rukou. „Nebudu souhlasit s žádným plánem, který zahrnuje Longbottoma žijícího pod stejnou střechou jako já.“
„Opravdu chcete nechat vaši iracionální nenávist k němu ovlivnit takto důležité rozhodnutí?“ zeptal se Harry unaveně.
Ano, pomyslel si Severus. Ano, chci.
„Neposlouchej ho,“ zasáhla Hermiona. „Myslím, že je to skvělý nápad, Lenko. A Neville už tady stejně tráví většinu nocí.“ Severus po ní loupl okem. „Ale no tak, víš, že je to pravda. Pojďme tomu dat úřední punc. Kvůli nim. Pořád můžou žít tady, oficiálně budou mít různé poručníky, ale ty budeš velet.“
„Hermiona o ně může taky požádat,“ ozval se Harry. Hermiona se zavrtěla a odvrátila pohled. Nebyla nejvhodnější chvíle, aby nadhodila změnu jejího a Severusova vztahu.
Severus si povzdechl. Nelíbila se mu představa, že poručnictví předá jinému. Ne že by jim nevěřil, věřil. Věřil jim asi víc než kdy komukoliv.
„Nebude to snadné,“ řekl Severus. „Je možné, že něco selže. Stále to může přitáhnout nechtěnou pozornost špatných lidí, můžou to zamítnout…“ Rozzlobeně si odfrkl. „Ale souhlasím, že je to asi nejbezpečnější možnost. Jediná možnost.“
„Můžu nějak pomoct?“ zeptal se Harry. „Aspoň nějak? Můžu zkusit zatahat za nitky.“
„Kořím se před vaší skromností, Harry, ale pamatujete si z naší návštěvy na ministerstvu, že můžeme vkládat jen málo nadějí do vašeho jména.“
„Ale to bylo něco jiného,“ odporoval Harry. „Tam šlo o publicitu ministerstva a jeho otevřenou akci. Toto… bude krapet tajnější.“
„To pomůže, ale stále tomu zcela nevěřím,“ připustil Severus.
„No, a nebudete jim tím prokazovat laskavost?“ Všechny hlavy se otočily k Lence. „Když se nad tím zamyslíte, tyto dívky jsou odpovědností ministerstva. Tolik je nemají rádi, že věc vyřešili tak, aby se na dívky zapomnělo. Když k nim půjdete a nabídnete takříkajíc ‚jejich převzetí z jejich rukou‘, proč by nesouhlasili?“
„Protože navzdory všemu tomu nesmyslu uctívání hrdiny je na ministerstvu dost lidí, kteří ten postoj nesdílejí, a bojím se, že by to odmítli buď kvůli mému jménu, nebo jejich. Zvlášť kdyby se rozneslo, že už mám patnáct dětí stejného původu.“
Hermiona trhla hlavou nahoru. „A kdybys nebyl jejich opatrovníkem, ale někým jiným?“ Ostatní se na ni tázavě podívali. „Severusi, adopce a zákonné poručnictví se řeší na různých odděleních ministerstva.“
„Ano, ale nezapomeň, Hermiono, musíš být provdaná, abys mohla adoptovat,“ připomenul jí Harry.
„Ano,“ odvětila Hermiona a významně se dívala na Severuse. „Musím.“
Severusovi se trochu rozšířily oči, když pochopil. „Ano, musíš.“
„Tak proč…“ Harryho hlas se vytratil, když mu to došlo. „Ach.“
„Opravdu ach,“ Lenku ten vývoj naprosto nepřekvapil.
„Už jste…?“ nedokončil Harry.
Hermiona přikývla. „Dneska, než jsme se vrátili. Při tom všem vzrušení, které nás čekalo po návratu, se to nezdálo důležité. Ale teď k tomu máme další důvod a další, abychom byli rychlí.“
Vzala Severusovu ruku a stiskla ji. „Kromě toho – pokud to uděláme rychle, nebude šance, že mě někdo příšerně načančá a donutí promenovat se jako nějaká mudlovská pohádková princezna.“
Severus nic neříkal, ale Hermiona mu dokázala přečíst v očích myšlenku: Opravdu jsem našel tu pravou, se kterou se ožením.
„Je to možné?“ zašeptal.
„Vzít si tě rychle? Samozřejmě.“
„Ne, myslím adopci.“ Nikdy dřív ji neuvážil. Vždy byl nevhodný kvůli svému rodinnému stavu a ani nesnil o tom, že by ho změnil.
„Podléhá jiným pravidlům než poručnictví,“ opakovala Hermiona informace, které si zapamatovala z tohoto zákona. „Poručnictví je pod kontrolou Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, adopce pod Odborem rodinné péče. Požadavky pro souhlas nejsou takové jako u poručnictví – neptejte se mě, nerozumím tomu.“
„Může to být urychleno?“
„Mohlo by, pokud do toho vstoupí Harry,“ zazubila se Hermiona drze. „Má vliv na ředitele Odboru rodinné péče.“
„Kdo je to?“
„Percy Weasley.“
Severus se zatvářil, což u ostatních vyvolalo smích. „Vím, pitomec první třídy. Ale trochu mi dluží,“ vložil se Harry, „a když si přijdu pro splátku, neodmítne mě.“
„Za co ti dluží?“ zeptala se Lenka.
„Tak nějak vím, že ve válce změnil strany na poslední chvíli ne z oddanosti rodině, ale aby se zachránil. Zuřila bitva, Voldemort ztrácel a on věřil, že už nebude na vítězné straně, pokud nepřeběhne k Řádu. Byl na Voldemortově straně a aktivně jej podporoval prací na ministerstvu, když to vypadalo, že vyhraje. Díky mně, a jen díky mně, se to Starostolec nikdy nedozvěděl.“
„Jak to všechno víte?“ zeptal se Severus.
„Jeho žal pro Freda byl upřímný,“ vysvětloval Harry. „A ať už z jakýchkoliv příčin, když se na pohřbu nachmelil, všechno mi přiznal.“
„To jsem netušila,“ připustila Lenka.
„Jako mnoho dalších. Proto je to tak užitečná informace, kterou jsem si nechával v záloze pro příležitost jako tato.“
„Zmijozelské od vás,“ dumal Severus.
„Co můžu říct, nakazil jste mě.“
„Myslíte si, že poruší pravidla ohledně manželského stavu?“ Severus se zamračil, že o tomto nebyl informován před rokem, když to bylo nejvhodnější.
„To by nedokázal pro svobodného muže, který chce adoptovat patnáct dětí. Ale pro pár, který chce šest, by to dokázat mohl,“ pokrčil rameny Harry. „Existují pravidla, která může přizpůsobit, jiná může porušit.“
„Tak jak to je se vším,“ odvětil Severus. „Opravdu má poslední slovo?“
„Taky se můžu pokusit našeptat něco Kingsleymu, ale ano, Percy je tím, kdo má poslední slovo v otázkách adopce, závěti, rozvodu, svateb…“
„Bože, Percy nás bude oddávat, že?“ uvědomila si Hermiona. Harry po chvilce přemýšlení přikývl. Oba se zašklebili a vybuchli smíchem.
„Páni, Severusi,“ smála se. „Ta oběť, kterou kvůli tobě udělám.“
Severus se pousmál a znovu promluvil. „Pak si říkám, jestli je vůbec nutné předávat poručnictví.“
„Bylo by to bezpečnější,“ podotkla Lenka. „Ministerstvo bude mít o důvod míň adopci zakázat a vy se nebudete muset bát, že přijdou s nějakou záminkou, aby vám ty mladší odebrali. Vím, že vás to žere celý rok.“ Severus neodpověděl, ale absence reakce mluvila za vše.
Lenka pak pokračovala: „Příhodná otázka pak asi zní: věříte nám natolik, abyste nám je svěřil?“
O to tu běželo, že? Věřil jim všem, že se správně rozhodnou? Že udělají to správné? Že poslechnou jeho nařízení?
Jeho odpověď je překvapila.
„Ano,“ připustil tiše a postupně se všem podíval do očí. „Ano, věřím vám.“
„Tak to máme pro dnešek vše vyřešeno, ne?“ zeptal se Harry s nadějí.
„Malfoy je stále v koupelně,“ poukázala Hermiona,
„Ten hňup je pořád osinou v mém zadku,“ zamumlal Harry.
„Po tom všem, co dnes udělal?“ nevěřila Hermiona.
„Mám mimino a těhotnou manželku, která mívá uprostřed noci dost nevysvětlitelné chutě. Ani netušíš, jak málo se vyspím.“
„Zkuste žít můj život tak týden a oceníte, kolik volného času se vám dostává,“ pronesl Severus.
„Přestaňte,“ Hermiona nechtěla, aby se to zvrhlo v souboj, kdo dočurá dál. Mohli být sice přáteli, ale ani jeden nezahodil šanci vyzrát na toho druhého, a na to byla dnes až moc unavená.
Otočila se k Severusovi. „Potřebuješ nějaké hůlky navíc, až se Malfoy objeví, že ano?“ Severus přikývl. „Takže, Harry si může zabrat pohovku poblíž děvčat, a bude tak po ruce, kdyby jej potřebovaly, a taky bude hůlkou navíc, kdyby se Draco o něco pokusil. Lenka, bůh jí žehnej, stála na stráži, když jsem byla pryč, a protože nevíme, jestli se Neville vrátí za pět minut nebo za pět hodin, měla by si asi jít odpočinout.“ Hermiona nikdy neviděla Lenku tak vděčnou. Otočila se k Severusovi. „Zůstanu s tebou, až vyjde Malfoy.“
Zavrtěl hlavou. „Máš pravdu, že si Lenka zaslouží pořádný noční spánek víc než kdokoliv v této místnosti. Ty bys taky měla jít do postele, abychom měli někoho k ostatním dětem. Zvláště k sourozencům Rosierovým, ti nejspíš někoho budou potřebovat. Na Malfoye počkám já. Až přijde, vzbudím Harryho a spolu ho zvládneme. Kdyby ne, jsi na dosah Patrona.“
Hermiona přikývla. „Dobře.“
Když se skupina rozprchla, Severus chytil Hermionu za zápěstí a přitáhl si ji do jemného polibku. „Děkuji,“ zašeptal jí do rtů. Neodpovídající fráze pro to, co se snažil říct, ale bude muset stačit.
Pochopila.
ooOOoo
Severus opustil kuchyň s čajem říznutým brandy a po špičkách přešel do obývacího pokoje. Malfoy byl ještě ve vaně (nemohl nikoho ohrozit, přede dveřmi hlídkoval Patron) a děvčata spala v přeměněných postelích. Leopold se našel a Hermiona byla zpátky.
Celkem vzato to vůbec nebyl špatný den.
Harry ležel na pohovce v obývacím pokoji tak unavený, že by ani usnout nemohl. Měl v ruce pomeranč a pomalu si jej loupal v jediném dlouhém proužku kůry.
Severus si nemohl pomoci a uchechtl se. Harry se k němu otočil. „Co?“ zeptal se.
„Lily to taky dělávala,“ Severus pomalu přešel ke křeslu vedle Harryho. „S pomeranči. Každý by kůru prostě nechal kouzlem zmizet, ale ona trvala na mudlovském stylu.“
Harry se usmál. „Vždycky mám pocit, že jsem něčeho dosáhl, když se mi podaří odkrojit celou kůru na jeden zátah.“
Severus se pro sebe usmál. „Říkávala to samé.“
„Jedla hodně pomerančů?“
Severus přikývl. „Ano. Vždycky měla jeden v tašce.“
„Já taky, od toho roku ve stanu. Podvýživa vás naučí být připravený. Tento jsem si donesl z domova.“ Harry přemýšlel o pomeranči v ruce. „Pohodlné, pomeranče. Žádné speciální balení, lehké sebrat ve Velké síni.“ Odloupl měsíček a strčil si jej do pusy. „Výborná chuť.“ Usmál se. „Těší mě, že měla ráda pomeranče.“
„Byla na sladké.“
„Opravdu?“
Severus přikývl.
Harry zkusil štěstí. „Co ještě měla ráda?“
Severus zaklonil hlavu a zavřel oči, aby zavzpomínal. Odpověděl Harrymu a než se nadál, byl vtažený do vzpomínání o Lily Potterové s jejím synem.
ooOOoo
Někdo (pravděpodobně Grangerová) seslal na špinavé oblečení Draca Malfoye velmi silné Tergeo a úhledně je složil. Nakrčil nos. Pořád neměl rád mudlovské šmejdy. Pořád je považoval za druhořadé, bezcenné, nechutné. Ale už je nechtěl vymýtit, už necítil nutkání tento pocit sdělovat, už nechtěl chrlit čistokrevnou propagandu. Jen sakra chtěl zůstat mimo ně.
Oblékl se a poprvé po dlouhé době se na sebe podíval v zrcadle. Vypadal jako jeho otec, s těmi dlouhými vlasy a úzkou tváří.
Hnusila se mu.
ooOOoo
Severus už před drahnou chvílí seslal na sebe a Harryho Ševelissimo, tolik se smáli.
„Přímo do její kaše?“ zeptal se Harry nevěřícně a rozchechtal se.
„Ano!“ Severus se sám dusil smíchem. Zapomněl, jak s Lily často týrali Petunii vykouzlením různých stvoření, která jí vylézala ze snídaně, a než se paní Evansová otočila, nechávali je zmizet. Ach ty problémy, kterým se tehdy jen tak tak vyhnuli…
Smích okamžitě přestal, když na konci schodiště uviděli mladého, vychrtlého muže velmi podobného Luciusi Malfoyovi. Severus se postavil s tváří jako bezvýrazná maska. Jeho bývalému studentovi to přišlo velmi známé. Harry se postavil vedle s rukou na hůlce, oba zírali na plavého muže.
Nakonec Severus trhl hlavou ke kuchyni a Harry i Malfoy jej následovali. Posadil se zády ke dveřím, aby zatarasil jediný východ, a ukázal Malfoyovi na místo naproti.
Harry se usadil vedle Severuse, překřížil ruce, pokývl k bývalému učiteli a zazíral na Malfoye v pokusu o hrozivý pohled Severusovy vynikající úrovně.
Severus, který momentálně ani nezíral, ani neměl ruce zkřížené, jen protočil očima. „Ale proboha,“ zamumlal.
Draco se na ty dva zamračil. „Takže?“
„Uklidněte se, toto není výslech,“ Severus kopl pod stolem do Harryho, aby přestal zírat. Muž naproti pro ně dnes hodně riskoval. „Jsme vám vděčni a jsme vám zavázáni,“ pokračoval. „Toto bychom bez vaší pomoci dnes nedokázali.“
Místnost ztichla, zatímco Severus čekal, až Malfoy uvede svoji odměnu.
Malfoy jen pokrčil rameny. „Jsem rád, že jsem je odtamtud mohl dostat všechny. Je mi líto, že jsem to neudělal dřív.“
Harry zamrkal. Toto neznělo jako Draco Malfoy, kterého znal v Bradavicích. Někdejší Malfoy míval postranní motivy u všeho, co udělal. Ale na druhou stranu, muž, který právě seděl vedle něj, taky nebyl Severusem Snapem, kterého znal v Bradavicích.
Malfoy zíral nad jejich hlavy a pokračoval. „Snape, vím, že čekáte na nevyhnutelné. Co chci na oplátku a co ne. Nechci nic. Pamatuji si ty holky jako mimina, viděl jsem, co se jim dělo, a pro jednou ve svém mizerném životě jsem udělal správnou věc, aniž by mě k tomu někdo nutil, nebo jsem byl příliš vyděšený, abych dělal něco jiného.“ Obrátil k nim pohled a s přivřenýma očima se podíval do Severusových. „Spokojený?“ Pak výsměšné odfrknutí. „Jistěže ne. Pokračujte, podívejte se. Moje nitrobrana šla za poslední roky do pekel.“
Vždy Zmijozel, Severus neodmítne, co se mu nabízí. Podíval se. Zamrkal a podíval se znovu. Rychle mrkal, stáhl se z Malfoyovy mysli a znovu pohlédl na tvář mladého muže. Tak mladý…
Malfoy se mračil. „Říkal jsem to.“ Vstal. „Mohu odejít?“ Bez odpovědi zamířil ven z kuchyně.
Severus vstal, aby mu zabránil v odchodu. „Draco…“
„Ustupte.“
„Draco…“
„Ustupte!“ Jak se protlačil kolem Severuse a dveřmi, ucítil ruku na rameni.
„Víte, jak nás najít,“ bylo jediné, co mu řekl. Malfoy na chvíli ztuhl a pak nepatrně pokývl. Bez dalšího slova vyšel předními dveřmi a přemístil se.
Severus přešel ke krbu. „Chcete zůstat na noc?“
„Promiňte?“
„Každý večer sesílám ochrany na dveře a krb. Dnes udělám výjimku jen pro Longbottoma. Jestli chcete jít domů, teď bude nejlepší doba.“
„Je vše tady v pořádku?“
Severus pohlédl na pět spících dívek a pomyslel na šestnáct dětí a mladou ženu nahoře. „Ano,“ vydechl. „Jakkoliv šokující a nečekané, ale ano. Pro teď.“
Harry přikývl. „Dobře.“ Usmál se. „Skvěle. Vrátím se ráno. Dobrou noc.“
Severus nic neřekl, ale zakouzlil krb, jakmile Harry zmizel. Seslal Patrona, aby hlídal dívky, a pomalu zamířil do ložnice. Obtočil se kolem Hermiony a zamyslel se nad tím, jak strávil den. V tuto hodinu minulé noci ležel v prázdné posteli a nevěděl, jestli se Hermiona kdy vrátí, aby ji zaplnila. Leopold byl v Bradavicích. Děvčata byla na onom místě bez naděje, že se dostanou ven.
Povzdechl si a přitiskl se ke své snoubence. Rozjímal, jak moc se jeho život změnil za dvacet čtyři hodin.
„To byla jízda.“
PA: Poslední čtyři a půl kapitoly zahrnují dvacet čtyři hodin. Hodně akce a životních změn v tak krátkém čase. Zaslouží si odpočinek.
Princův příběh naznačuje, že Confundo může poplést, vymazat a zasadit vzpomínky a myšlenky na budoucnost. Jako Nitrozpytec by mohl být Severus adeptem na něco takového. A jak bylo řečeno v minulé kapitole, Princův příběh naznačuje, že může být provedeno bezhůlkově.
Boggle je stolní hra, v níž hráči třepou krabičkou plnou kostek s písmeny. Když písmena zapadnou na místo, pokusíte se z nich sestavit co nejvíc slov.
Myšlenka na Hermioninu a Severusovu svatbu a adoptování dětí je naznačena v kapitole pět (Lidské gesto).
„Kde mají chrabré srdce,“ je část písně Moudrého klobouku v HP1. V této kapitole odkazuje na všechny na Grimmauldově náměstí.