Autor: Sarah1281 Překlad: Online překlady Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/4536005/10/
Rating: 9+
Překlad: martik
Beta: arabeska
PP: Tuto kapitolu věnuji Ivě (druhorozenému Lupiňátku) za to, že ani po čtyřměsíčním nekonečném čekání neztratila naději. A slavnostně přísahám, že se polepším.
Kapitola 10.
Sirius ztuhl.
„Ale no tak, Tichošlápku, nedělej čivavu. Jestli hodláš pokračovat s těmi psími kusy, bude to naše znovushledání stát za starou belu,“ rozhodil Harry rukama.
Sirius se okamžitě přeměnil do své lidské podoby. Vypadal lépe, než jak si ho Harry pamatoval. Nejspíš protože tentokrát unikl dřív, a než se vrátil v čase, měl na kontě tři roky svobody. „Znovushledání?“ otázal se opatrně. „Co myslíš tím znovushledáním? Harry Potter si mě rozhodně nemůže pamatovat. Když jsem ho viděl naposledy, byl teprve děcko. Co jsi zač?“
Harry se usmál. „Harry Potter. Ale zdá se mi, že pracuješ se špatnými fakty. Neviděl jsi mě od chvíle, co jsi zakopl a propadl Závojem smrti.“
„Já jsem nezakopl!“ protestoval Sirius rozhořčeně. „Belatrix mě zasáhla kletbou a já… Připouštím, že jsem možná měl dávat větší pozor, ale to se může stát každému a… Počkat. Jak to víš?“
„A jak to víš ty?“ opáčil Harry.
„Byl jsem tam.“
„To já taky,“ odpověděl Harry.
„Tys taky propadl Závojem? To jsi běžel za mnou nebo co? Doufal jsem, že Remus bude mít dost zdravého rozumu, aby ti v tom zabránil. Stál přímo u tebe. To je tak nezodpovědné, zvlášť na něho…“ Siriusův hlas se vytratil.
Harry si odfrkl. „Dost pochybuju, že zrovna ty můžeš někomu přednášet o zodpovědnosti. A aby bylo jasno, zastavil mě. Prošel jsem Závojem později.“
„Jak moc později?“ zeptal se Sirius.
Harry pokrčil rameny. „Osm let nebo tak nějak.“
Sirius vyvalil oči. „Osm let? Takže ti je… kolik? Dvacet tři?“
Harry přikývl. „Mentálně ano, i když fyzicky mi bude dvanáct.“
„Co se stalo? Porazil jsi Voldemorta? Proč ses vrátil? Zemřel někdo? Tak dělej, vybal to,“ naléhal Sirius.
„Dobře, tak tedy, Brumbál na konci šestého ročníku požádal Snapea o eutanázii, ale tak nějak se neobtěžoval to někomu sdělit. Takže jsme Snapea považovali za zloducha až do jeho smrti na konci něčeho, co by bylo mým sedmým ročníkem, kdyby se dva týdny před jeho zahájením Voldemort nezmocnil ministerstva. A tak jsem většinu toho roku strávil pitomým kempováním. Umřelo spoustu lidí, včetně Remuse, Tonksové a Freda. A já jsem zabil Voldemorta. Teda až po tom, co on zabil mě. Jo, a Remus s Tonksovou se vzali.“
„…Co že bylo to poslední?“ ptal se nevěřícně Sirius.
„Že se Remus s Tonksovou vzali?“ zopakoval Harry s nevinným výrazem.
„Ne, to druhé poslední. O tom, že tě Voldemort zabil,“ objasnil Sirius.
„Aha. Zabil mě a já si fajnově pokecal s Brumbálovou duší, která mě informovala, že jen proto, že si věci představuju, to neznamená, že nejsou skutečné. A pak jsem obživl.“
Sirius na něj zíral.
„A to nejlepší na konec,“ zakřenil se Harry. „Podle všeho jsem přežil jenom díky síle lásky.“
Sirius zakvílel. „Můžu ti dát jednu dobrou radu? Až to budeš příště zase někomu říkat, zkus tomu dát trochu šťávy.“
„Kdo tvrdí, že to řeknu někomu dalšímu?“
„Ale když neřekneš ostatním, že jsi z budoucnosti, jak se na to všechno připraví?“ poznamenal Sirius rozumně.
„Na co se potřebují připravit? Posledně to dopadlo docela obstojně. Oženil jsem se s Ginny Weasleyovou, která zrovna čekala naše dítě, když jsem odešel. A Ron s Hermionou se taky vzali. Takže ve skutečnosti, teda až na Fredovu smrt, byli Weasleyovi jedna velká šťastná rodina. A musím říct, že Molly úplně skákala radostí.“
„To si dokážu představit,“ podotkl Sirius ironicky.
„Navíc, když zničím viteály ještě před Voldemortovým obživnutím, stačí, abych počkal, až Voldemort použije mou krev ke svému znovuzrození. Potom ho nechám, aby mě zabil a zničil tak poslední viteál. No a pak se vrátím a odkrouhnu ho.“
„Říkáš to, jako by o nic nešlo,“ zamumlal Sirius.
„Mám na to tři roky. Pomůžeš mi se zničením viteálů?“ zeptal se Harry.
„Vážně se musíš ptát?“ odpověděl Sirius. „Ačkoliv si nejsem úplně jistý, jak se dají viteály zničit. Teda kromě toho, že je vystavíš vlivu mozkomorů, baziliščímu jedu nebo zložáru.“
„Vystavit je mozkomorům?“ zopakoval Harry zmateně. „A jak to, že toho o viteálech tolik víš? Jejich existence by neměla být obecně známá.“
Sirius přikývl. „Ach ano, viteály jsou části kouzelníkovy duše a mozkomorův polibek je dokáže zničit. A prosím tebe, drahý Harry, já jsem Black. Znalost viteálů je jednou z mnoha výhod, které pramení z příslušnosti k jedné z nejtemnějších kouzelnických rodin v Británii.“
„Dokážu si to představit. Hele, a zložár bys zvládl?“ zjišťoval Harry.
„Zatím jsem to nikdy nezkoušel, ale slyšel jsem, že s trochou praxe nad ním každý průměrně nadaný kouzelník dokáže udržet určitou míru kontroly,“ sdělil mu Sirius.
„A mohl bys začít s jeho studiem? Udělal bych to sám, ale moje hůlka je sledovaná, protože technicky ještě nejsem dospělý. A rád bych to měl z krku co nejdřív. Takže bys na tom mohl do konce léta zapracovat. A Siriusi, dělej si, co chceš, ale v žádném případě nesmíš nikomu říct, že jsem se vrátil,“ pravil Harry vážně.
„Proč ne? Ty svým přátelům nevěříš?“ nechápal Sirius.
„To není otázka důvěry, Siriusi. Jde o to, že když to začnu lidem vykládat, budou mi říkat: ‚Ty, Harry, když jsi dospělý, měl by ses podle toho začít chovat. Mimo to, Snape je hrdina a vážně bys ho neměl týrat.‘ A musím ti říct, že loni jsem si užil tolik zábavy. Letos se chci taky bavit. A vůbec pořád po zbytek mého života. Jakmile řeknu lidem, že jsem starší, než se zdá, všechna zábava bude v čudu a budu se muset chovat zodpovědně.“ Harry nad tou představou ohrnul nos. „Kromě toho mě pak začnou všichni otravovat kvůli jejich budoucnosti a opravdu si myslíš, že se Remus a Tonksová, já a Ginny, Ron a Hermiona nebo Bill a Fleur dají dohromady, když budou vědět, že v budoucnosti to tak je? Bůh ví. A navíc, Hannah je teď tak plachá a Neville už takový není, že kdybych některému z nich řekl o jejich budoucnosti, mohl bych všechno zničit. No, takže nejlepší bude nechat historii plynout přirozeně. Nebo teda co nejpřirozeněji, zatímco já budu dělat, co je třeba,“ opravil se Harry.
Sirius si odfrkl. „To už zní mnohem líp. Když už jsme u toho dělání, co se mi zlíbí – jak mě očistíme? Osobně bych přivítal, kdyby to bylo dřív než později, ačkoliv jsem si loni to Španělsko docela užil.“
„Aha, takže ty jsi byl na Mallorce? No, napadlo mě, že jakmile se dostanu k Weasleyovým, sfouknu Červíčka a Voldemortův první viteál jedním vrzem. Vydržíš ještě zhruba dva měsíce čekat, než půjdeme nakupovat do Příčné?“
Sirius se mu upřeně zadíval do očí. „Na očištění svého jména čekám patnáct let. Myslím, že dva měsíce mě nezabijí.“
ooOOoo
Následujících šest týdnů se Harrymu vleklo šnečím tempem. Sice dostával poštu, což bylo fajn, ale očekávaný odjezd k Weasleyovým se odložil až na dobu po jeho narozeninách. A to ze dvou důvodů. První bylo setkání s Dobbym. Ten druhý představoval pro Harryho tvrdší oříšek. Totiž jak zajistit setkávání se Siriusem pod bdělým dohledem Molly Weasleyové. Ne že by tu ženu neměl rád, právě naopak. Jenže měla sklony dusit všechny okolo svou láskou a on už dávno vyrostl z potřeby mít mámu.
Nudil se natolik, že dokonce využil čas k tomu, aby pokračoval ve svém ne zcela promyšleném plánu z předchozího roku a pokusil se napravit vztahy se svými pokrevními příbuznými. A překvapivě to fungovalo. Dobrovolně se nabídl tetě Petunii, že jí pomůže s prací na dvorku, a podělil se s ní o několik Nevillových tipů týkajících se zahradničení. Díky tomu spolu strávili docela dost času a Petunie musela zdráhavě připustit, že si Harry své živobytí zaslouží. Nahlas by to nikdy nepřiznala, ale Harry si všiml, že se k němu začala chovat skoro jako k člověku. S Dudleym to bylo ještě snadnější. Slíbil, že s ním bude hrát, kdykoliv jeho kamarádi nebudou mít čas. A Dudley se tak nadchl představou, že může pařit počítačové hry pro dva, kdykoliv se mu zachce, že rozhodně neriskoval Harryho rozmrzelost, která by ho znovu odsoudila k solitérním hrám. Třebaže Harry dost pochyboval, že by ho některý z jeho příbuzných měl nějak raději, přinejmenším se nemusel potýkat s obvyklou nevraživostí. Na druhou stranu strýc Vernon byl bez pochyby stále podrážděný ze scény, kterou mu Harry udělal loni na nádraží. Kdykoli se ocitl s Harrym v jednom pokoji, jen něco zavrčel, jako by si nevěřil, že se dokáže ovládnout.
Kamarádi ho zaměstnávali prostřednictvím dopisů. Harry se pokoušel přesvědčit Hermionu, že Lockhart je podvodník, Tonksovou ke spolupráci při vloupání do Belatrixina trezoru, Rona, že zařazení do Zmijozelu není znakem zla, Ginny, aby ho nepovažovala za ztělesnění boha, Nevilla, že by měl ukázat kuráž i před příbuznými, Cedrica, aby si s ním přišel zahrát famfrpál, až bude u Weasleyových (když už bydleli kousek od sebe), Draca, že i když zná detaily z jeho malfoyovského života (údajně díky jizvě), které by znát neměl, není to to samé jako špehování, Percyho, aby dobrovolně opouštěl svůj pokoj i mimo čas jídla, a dvojčata, aby ‚naučila‘ Ginny létat na koštěti. Díky své vytrvalosti a absolutní nudě brzy dosáhl stanovených cílů. Ačkoliv Ron se stále dožadoval důkazu, Hermiona pořád vzdychala po Lockhartově autogramu a Tonksová trvala na dalších podrobnostech. Harry si byl jistý, že až mu Ginny stane tváří v tvář, vrátí se vše do starých kolejí, ale skrze dopisy se jí dařilo komunikovat s ním jako s normálním člověkem. Jediné štěstí, že Hedvika proti nepřetržitému létání sem a tam neprotestovala, jelikož, jak si Harry všiml, její nepřítomnost u Dursleyových rozhodně přispěla ke klidnějším vztahům na domácí půdě.
Toho večera, kdy Dursleyovi pořádali večírek, tedy zrovna na Harryho narozeniny (což nikoho doopravdy nezajímalo), měl Harry plné ruce práce. Ze všeho nejdřív musel zajistit, že bude mimo dům, až se objeví Dobby. A opravdu, na chlup přesně v osm se Dobby přemístil přímo před Harryho. Naštěstí Harry seděl na lavičce v parku a Sirius mu ve své psí podobě ležel u nohou.
„Hleďme, Dobby. Byl jsem zvědavý, jestli se ukážeš,“ vítal ho Harry vřele. „Prosím, posaď se. Jak se má Draco? Z dopisů se toho tolik nedozvím.“
Dobby se chystal propuknout pláč. Nejenže Harry znal jeho jméno, ale také ho požádal, aby se posadil jako jemu rovný. Téměř mu uniklo, co dalšího mladý kouzelník ještě řekl. „D-Draco?“
„Jo, vždyť víš, Draco Malfoy. Potomek rodiny, které sloužíš. Jak se má?“
„Jak Harry Potter ví o…“ začal Dobby.
„Magická jizva,“ odpověděl Harry prostě.
„Aha, ano, Dobby slyšel pana Draca, jak si na ni velmi hlasitě stěžuje,“ připustil Dobby. „Ale Dobby tomu nevěřil.“
„Jak jinak bych mohl požádat Draca, aby ti přikázal, abys nekradl moje dopisy?“ otázal se Harry, nečekaje odpověď.
Dobby přikývl; to byla dobrá poznámka.
„Podle mě se nemusíš trestat za to, že jsi za mnou přišel. Naopak, dokonce se vyhneš dalšímu sebepoškozování, když ti řeknu, co vím. Pan Malfoy zamýšlí dát Ginny Weasleyové deník Toma Raddlea, kterým otevře Tajemnou komnatu a vypustí baziliška do Bradavic. Taky ti můžu slíbit, že s sebou vždycky budu nosit zrcadlo a neudělám nic přemrštěně pitomého. Ale rozhodně ti neslíbím, že se nevrátím do Bradavic. Jestli použiješ kouzlo a zamaskuješ je, jako kdyby je seslal kouzelník, a ministerstvo sem potom pošle zatracenou sovu, bez ohledu na to, co obyvatelé domu zrovna dělají, nebo zda nepřišel někdo na návštěvu, pak mě začnou trestat jako Malfoyovi trestají tebe. A mě to stejně nezastaví, protože mi moji přátelé pomůžou utéct,“ vysvětloval Harry klidně. „Ačkoliv oceňuju tvůj zájem.“
Najednou se z lesa nedaleko parku ozval slabý zvuk přemístění.
„Inu, nerad tu naši slezinu zrovna teď přerušuju, ale vypadá to, že dorazil můj další návštěvník. Hm, je tu brzy…“ zamumlal Harry. „Takže pokud nechceš víc svědků, navrhoval bych ti, abys vyrazil. Rád jsem tě viděl!“ rozloučil se vesele s Dobbym, který mu věnoval kajícný pohled a přemístil se.
„Doufám, že víš, co děláš, Harry,“ nabádala ho Tonksová, která se objevila před ním. „Protože za tohle bychom se mohli dostat do velkých problémů.“
„Já vím, ale je to důležité. Jen tak zajistíme, že Voldemort skutečně zemře. Už jen nechat ho poletovat kolem a ovládat našeho učitele obrany proti černé magii bylo dost na houby. A představ si, kdyby se mu nějak podařilo znovu získat svoje tělo…“
Tonksová se otřásla. „Fajn. Ale nezapomeň, že jsi mým dlužníkem.“ Chystala se je přemístit a popadla Harryho za ruku. Všimla si však, že drží psa. „Co ten pes?“
„To je můj kmotr,“ objasnil jí Harry.
„Tvoji rodiče jmenovali psa tvým kmotrem?“ tázala se Tonksová nevěřícně.
„No, táta rozhodně. Ale nesmíš zapomínat, že Fred a George považují mého otce a jeho skvadru za hrdiny.“
„Magoři, vy všichni…“ zamumlala Tonksová, než je přemístila do Příčné ulice. Už se setmělo, takže se venku nepotulovalo moc lidí, ačkoliv Harry předpokládal, že Děravý kotel je narvaný; jako obvykle po páté hodině.
Tonksová, Sirius a Harry vyrazili ke Gringottovým. Uvnitř se Tonksová ihned přeměnila v Belatrix Lestrangeovou. Skřetům bylo úplně šumák, že by měla bručet v Azkabanu a že jde o usvědčenou vražedkyni. Záležitosti kouzelníků je ve skutečnosti vůbec nepálily. Když Tonksová prohlásila, že ztratila svůj klíč, skřeti provedli jednoduchý krevní test, kterým, jakožto blízká příbuzná, prošla. Skřet, jenž měl zrovna službu, jí vydal nový klíč. Belatrix trčela v Azkabanu a spolu se Siriusem, hlavou rodiny Blackových, byli právně mrtví. Takže Tonksová si teoreticky mohla nárokovat trezor jako dědic, ale Harry nakonec tuto možnost zavrhl, jelikož se obával, že by to z ní mohlo udělat terč, a ona ještě ani nezačala s bystrozorským výcvikem.
Když otevřeli dveře Belatrixina trezoru, Harry popadl mrzimorský pohárek a Tonksová se rozhodla ztopit trochu zlata a pár rodinných klenotů, které Belatrix dostala jako součást věna. Tonksová nabyla přesvědčení, že je její matka ocení víc než šílená a hlavně zabásnutá teta. Ačkoliv jak vysvětlí, jak se k nim dostala… No, vždycky to mohla svést na Harryho. Ten se dokázal vykecat naprosto ze všeho.
Na Harryho přání je Tonksová po odchodu od Gringottových vysadila u Weasleyových. Jak se ukázalo, Neville u nich přebýval v červnu a Hermiona část července, takže teď tam byl jen on. Když vešel, ke svému velkému potěšení spatřil Percyho, jak hraje šachy s Ronem. Dorazil asi o hodinu dřív, než oznámil, ale nemohl to ovlivnit a co měl do deseti dělat? Když ho zahlédla Ginny, krvavě zrudla a vypadala, že chce vzít nohy na ramena, ale udržela se. Takže tady nastala určitá zlepšení. Teď jen aby to vydrželo…
ooOOoo
Dva týdny po Harryho příchodu nastal čas k návštěvě Příčné ulice. Harryho zachvátily obavy a nezbývalo než doufat, že v běhu času neudělal příliš razantní změny a že Lucius nepodstrčí deník někomu jinému. Musel připustit, že si zvykl vědět, co se stane, a nerad by o tuto výhodu přišel dřív, než to bude nezbytně nutné.
Zatím se úžasně bavil. Oznámil, že Sirius je jeho nový mazlíček jménem Tichošlápek, a Sirius běhal za dvojčaty a těšil se z jejich žertíků. Harry si dal záležet, aby mluvil s Ginny, kdykoliv se objevila v místnosti, a třebaže to byl lítý boj, Ginny pomalu přešla z jednoslabičných odpovědí ke krátkým větám. Harry nenápadně vnukl dvojčatům myšlenku, že Percy se možná, na rozdíl od předchozích prázdnin, drží tolik o samotě proto, že by hypoteticky mohl mít holku. Dvojčata se toho náznaku ihned chytila a trvala na tom, aby Percy trávil čas s nimi, v naději, že mu uklouznou nějaké informace o identitě jeho tajemné slečny. A kdyby Harry Percyho tak dobře neznal, domníval by se, že ho baví tahat ty dva za nos svými záhadnými odpověďmi na jejich všetečné otázky.
Dvojčata zjevně brala jeho návrh naučit Ginny létat jako výzvu (aniž by tušila, že na koštěti už někdy letěla). Příjemně je překvapilo zjištění, že Ginny dokáže létat rychleji než leckdo dvakrát starší (sice to nezahrnovalo hráče famfrpálu, ale i tak to byl na samouka skvělý výkon). Cedrik navštívil Weasleyovy už třikrát a užili si kopu legrace při famfrpálových utkáních tři na tři (a Percy samozřejmě využil rozptýlení dvojčat, aby se stáhl do svého pokoje a… učil se). Ačkoliv Harry Cedrika poznal trochu líp, až když se stali bradavickými šampiony, zjistil, že se ve společnosti staršího chlapce dobře baví a pevně se rozhodl, že se ho tentokrát pokusí udržet naživu.
Jakmile se dostali do Příčné ulice, přesvědčil Harry své přátele, aby nejprve zamířili do lékárny. Potřeboval si vyzvednout speciálně objednaný Oživovací odvar z mandragory. Možná byl přece jen trochu paranoidní. Objednání tří tuctů dávek tomu nasvědčovalo. Ale jestli se od Hermiony něco naučil, tak to, že připravenost ještě nikdy nikoho nezabila. Ron, Hermiona a Neville (který si zařídil, že půjde s Weasleyovými, když u nich tohle léto přebýval) na něj podivně koukali, ale Harry to okomentoval pouze tím, že to jeho jizva z nějakého neznámého důvodu považuje za geniální počin. Na okamžik se zamyslel, jak dlouho bude trvat, než ho lidé začnou považovat za cvoka, jestli bude i dál používat tuhle výmluvu.
Nakonec se Trio s Nevillem vydalo do Krucánků a kaňourů. Harry taktně navrhl, že by Weasleyovi mohli koupit jen dvě sady učebnic a půjčovat si je. A ačkoliv se paní Weasleyová cítila trochu trapně, přišlo jí to jako dobrý nápad.
Najednou do Rona vrazil Lockhartův fotograf. „Uhněte, vy tady!“ zavrčel. „Tohle je pro Denního věštce.“
„Za to si tak něco koupím,“ zabručel Ron.
Lockhart ho zaslechl a zvedl hlavu. Uviděl Rona – a pak spatřil Harryho. Vyskočil a vykřikl: „Vždyť to je Harry Potter!“
„Kde?“ Harry se rozhlédl okolo, jako kdyby se hledal.
„Ty nejsi Harry?“ zeptal se Zlatoslav zmateně.
„Ne,“ odpověděl Harry vesele.
„Ale… já… tvoje jizva…“ protestoval Lockhart.
„Nešťastná nehoda při vaření,“ oprášil Harry historku z loňska.
„Tak kdo jsi?“ dožadoval se Lockhart.
„Draco Malfoy.“
„Aha, dobře. Dovol mi, abych ti zdarma věnoval své sebrané spisy jako omluvu za tu nešťastnou záměnu,“ pronesl Lockhart a podal mu knihy. Pak upřel svoji pozornost zpět ke svým oddaným fanouškům.
„Tady,“ řekl Harry a vložil knihy do Ginnyina kotlíku. „Teď už potřebujete jen jednu sadu.“
„Ale co tvoje knihy, Harry?“ zeptala se Hermiona.
„Nehodlám si je kupovat, Hermiono.“
„Ale… jak se potom chceš něco naučit?“ dorážela na něj Hermiona.
Harry si odfrkl. „Prosím tě, jako kdybych se letos mohl něco naučit. Je to podvodník, pamatuješ?“
Hermiona neochotně přikývla. Zabralo mu docela dost času, než ji zbavil jejího přesvědčení, že Mistr Zapomněnka je génius.
„Harry, proč jsi mu řekl, že jsi –“ začala paní Weasleyová.
„To jsi byl ty!“ zahřměl Harrymu do uší hlas Draca Malfoye.
„Ano, Draco?“ otázal se Harry zdvořile.
„To ty jsi loni začal s tou fámou, že jo?“ útočil na něj Draco. „S tou, že jsem Snapeův nemanželský syn.“
„Technicky vzato s tím začali Fred a George,“ opravil ho Harry. „Ale jo, měl jsem v tom prsty. Ale abychom byli spravedliví, v té době jsme nebyli ani přátelé.“
„Jenže jsi na to zase přitáhl pozornost všech okolo. Jakou výmluvu máš tentokrát?“
„Já…“ Harry náhle zmlkl. „Vlastně žádnou. Promiň.“
Draco protočil očima. „A to jsem se kvůli tobě obtěžoval přikázat Dobbymu, aby nechal tvoji poštu na pokoji. A taky…“
„Ale no tak, to ti nemohlo zabrat víc než dvě minuty,“ bránil se Harry. „I když si toho fakt cením.“
„Takže, jak se ti podařilo přežít léto s těmi mudly? Nedokážu si představit, že by to mohlo být horší než trávit léto u Weasleyových,“ změnil Draco téma.
„No, teta a bratranec mě letos nejspíš nenávidí o něco méně, ale kdykoliv se ke mně přiblížil strýc, vypadal, že umírá touhou zakroutit mi krkem,“ odpověděl Harry.
„Takže legrace,“ odvětil Draco jízlivě. „Znovu mi připomeň, proč si myslíš, že mudlové mají nějakou hodnotu?“
„Protože moji příbuzní se mnou jednají stejně, jako fanatičtí čistokrevní jednají s mudly?“ navrhl Harry. „Teda kromě pokusů o vraždu.“
„Rone, rychle! Vaše matka se nemůže odtrhnout od Lockharta, takže je vhodný čas zmizet,“ ozval se hlas pana Weasleyho, který se s dvojčaty prodíral k nim.
„Ale, ale – to je přece Artur Weasley,“ protáhl Lucius Malfoy líně.
Harry protočil očima. Merline, stůj při nás, vždyť tohle bylo jen náhodné setkání v narvaném knihkupectví, ne epické zúčtování na Divokém západě.
„Luciusi,“ pokývl mu Artur bez sebemenší snahy o zdvořilý tón.
„Slyšel jsem, že teď máte na ministerstvu spoustu práce,“ protáhl Lucius Malfoy. „Všechny ty domovní prohlídky… Doufám, že vám aspoň platí přesčasy?“ Sáhl do Ginnyina kotlíku a vytáhl zbrusu nový výtisk Úvodu do přeměňování pro začátečníky (Harry trval na zaplacení jejich učebnic oplátkou za to, že ho měsíc živili. Artur a Molly souhlasili jenom proto, že jim pohrozil, že jinak jim všem místo toho koupí Nimbus 2001. Kdo objevil, že způsob, jak zlomit odpor k darům je nabídnout ještě víc dárků?). „Hádám, že ano. Je smutné, že jste na tom tak špatně s penězi a pro pár galeonů navíc jste všem kouzelníkům pro ostudu.“
„Máme velice odlišný názor na to, co je kouzelníkům pro ostudu, Malfoyi,“ odvětil Artur.
„Zřejmě ano,“ prohlásil pan Malfoy a sklouzl pohledem na Grangerovy. „S kým vy –“
„Moje osobní představa kouzelníka, který je všem pro ostudu, je někdo nad patnáct, kdo nedokáže seslat ani obyčejné Expelliarmus, aniž by mu neupadla hůlka,“ přerušil ho Harry.
„Nebo někdo, kdo nedokáže letět na koštěti bez spadnutí,“ přidal Draco.
„Nebo někdo, kdo nemá rád famfrpál,“ připojil se i Ron.
To s konečnou platností prolomilo napětí a Malfoyovi odešli bez boje. Dobře, téměř. Při pozorném sledování Harry zahlédl, jak Luciusovi mezi prsty proklouzl deník rovnou do Ginnyiny knihy. Škoda, že boj byl odvrácen, i když za to vlastně mohl sám Harry. Plánoval se totiž vsadit s Dracem a dvojčaty, že boj mezi otci vyhraje Hagrid. Co se dá dělat.
ooOOoo
Když Harry a Weasleyovi dorazili zpět do Doupěte (poté, co se rozloučili s Grangerovými, kteří odešli do mudlovského Londýna, a s Nevillem, který se odletaxoval domů), všichni si odnesli své věci do pokojů a Ron okamžitě vyzval Harryho na souboj v šachu. Protože při předešlých příležitostech Ronovi vždy vyhověl (věrný své teorii, že čím častěji ho Ron porazí, tím menší komplex méněcennosti bude vůči němu pociťovat), nedokázal teď vymyslet dostatečnou výmluvu, aby odmítl a odešel nahoru. Takže musel zasednout ke hře.
Hrál bez zápalu, dokonce hůř než obvykle. V okamžiku, kdy prohrál, doslova vyletěl po schodech do Ginnyina pokoje. S trhnutím otevřel její knihu přeměňování. Nic. Prohlédl zbytek jejích školních potřeb. Nic. Zbytek dne strávil prohledáváním celého domu. Pořád nic.
Se soumrakem byl nucen připustit si jediný děsivý závěr. Deník byl v tahu. A Prašivka zrovna tak.
Sarah1281: ( Online překlady ) | 12.04. 2021 | Kapitola 50. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 06.04. 2021 | Kapitola 49. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 30.03. 2021 | Kapitola 48. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 23.03. 2021 | Kapitola 47. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 09.03. 2021 | Kapitola 46. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 02.03. 2021 | Kapitola 45. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 05.01. 2021 | Kapitola 44. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 17.11. 2020 | Kapitola 43. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 10.11. 2020 | Kapitola 42. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 25.08. 2020 | Kapitola 41. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 15.06. 2020 | Kapitola 40. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 02.06. 2020 | Kapitola 39. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 19.05. 2020 | Kapitola 38. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 05.05. 2020 | Kapitola 37. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 21.04. 2020 | Kapitola 36. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 07.04. 2020 | Kapitola 35. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 24.03. 2020 | Kapitola 34. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 10.03. 2020 | Kapitola 33. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 25.02. 2020 | Kapitola 32. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 11.02. 2020 | Kapitola 31. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 28.01. 2020 | Kapitola 30. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 14.01. 2020 | Kapitola 29. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 26.11. 2019 | Kapitola 28. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 19.11. 2019 | Kapitola 27. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 29.10. 2019 | Kapitola 26. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 23.06. 2019 | Kapitola 25. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 02.06. 2019 | Kapitola 24. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 19.05. 2019 | Kapitola 23. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 05.05. 2019 | Kapitola 22. | |
Sarah1281: ( Online překlady ) | 23.04. 2019 | Kapitola 21. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 02.04. 2019 | Kapitola 20. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 19.03. 2019 | Kapitola 19. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 03.02. 2019 | Kapitola 18. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 13.11. 2018 | Kapitola 17. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 30.10. 2018 | Kapitola 16. | |
Sarah1281: ( Martik ) | 02.10. 2018 | Kapitola 15. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 18.09. 2018 | Kapitola 14. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 14.08. 2018 | Kapitola 13. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 03.07. 2018 | Kapitola 12. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 15.05. 2018 | Kapitola 11. | |
Sarah1281: ( Martik ) | 08.05. 2018 | Kapitola 10. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 14.01. 2018 | Kapitola 9. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 07.11. 2017 | Kapitola 8. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 26.09. 2017 | Kapitola 7. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 19.09. 2017 | Kapitola 6. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 15.08. 2017 | Kapitola 5. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 25.07. 2017 | Kapitola 4. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 20.06. 2017 | Kapitola 3. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 30.05. 2017 | Kapitola 2. | |
Sarah1281: ( Online preklady ) | 17.05. 2017 | Kapitola 1. | |
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady ) | 12.05. 2017 | Úvod | |