marci
Rozhovor o mazlíčcích
Familiar Conversation
Originál: https://www.fanfiction.net/s/4285088/1/
Autor: Captain Evermind
Překlad: Lupina Beta: denice
Povolení k překladu: Ano
Humor
Severus Snape, Minerva McGonagallová
Rating: 9+ Kapitol:1
Slov: 749
Shrnutí: Trocha škádlení ve sborovně mezi našimi bradavickými profesory, bez záměru, jen se mi prostě chtělo.
Éra/období: Bradavice
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky HarryhoPottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Captain Evermind. Ani příběh, ani jeho překlad nevznikly za účelem finančního zisku.
Autorské prohlášení: Rychlovka, která mi nechtěla zmizet z hlavy a neseděla do žádného jiného příběhu. Není tak skvělá, aby otřásla zemí, ale středně zábavná a obstojně neškodná. Užijte si ji.
Prohlášení překladatelky: Vím, že miluješ střípky ze sborovny. Snad tento potěší.
Všechno nejlepší k narozeninám, marci!
Rozhovor o mazlíčcích
Slunce svými paprsky vesele zářilo na bradavické pozemky. Neusmívalo se jen na včelky, ale i na studenty, prostě na celý svět. Otevřeným oknem do sborovny vanula těžká vůně nových keřů citlivek Pomony Prýtové a doléhalo radostné výskání a cákání dětí na břehu jezera. Opravdu den plný nevinného a pastorálního půvabu…
Jako v mnoha podobných dnech zuřila v bradavické sborovně hádka. Profesorka Charita Burbageová zírala na profesora Filiuse Kratiknota přes svoji čajovou konvici přikrytou patchworkovou dečkou, sytě růžový tón jí barvil tváře a stříbrem prokvetlé obočí se výsměšně zvedalo.
„No tak, ven s tím,“ ušklíbla se, „co je váš mazlíček?“
Maličký profesor Kratiknot se rozzářil nad hrnkem horké čokolády, jeho fialové boty se zapřely o vratkou hromadu polštářů.
„Athéna,“ odpověděl bryskně a kývl k překrásnému výrovi, téměř dosahujícímu jeho velikosti, který seděl na skříni v rohu a zadumaně zvracel na podlahu mrtvou myš. Filius mávl rukou zhruba směrem k němu.
„Ano, bohyně moudrosti,“ uchechtl se. „Velmi případné, řekl bych.“
„Jistěže,“ odfrkla si Irma Pinceová. Seděla vzpřímená a zdatná na židli nejblíže ke dveřím, s šedou chlupatou kočkou na klíně a bez mrkání zírala na maličkého profesora formulí.
„Micina by vás v okamžiku slupla k snídani i s vaší andulkou!“ zvolala za Charitina přikyvování.
„Což je také velmi příhodné,“ pronesla Minerva McGonagallová pohrdavě. Právě vstoupila do sborovny a vyslechla tu výměnu názorů. Vyčarovala si hrnek čaje a přivolala křeslo ke krbu. Profesor Snape, který vlastně také mířil k tomuto křeslu, na ni vrhl ten nejvražednější pohled a přitáhl si blíž k ohni jiné, čímž zabránil sálání tepla Minerviným směrem. Ta jej praštila polštářkem po hlavě a oba se chvíli pošťuchovali, než se vrátili k rozhovoru.
„Stejně je celé pojetí domácích mazlíčků směšné,“ vyštěkla Minerva. „Je to jen další možnost, jak dovolit nepříteli, aby se vám dostal pod kůži.“
Rozhostilo se nepříjemné ticho. Severus na ni přemýšlivě pohlédl. Všichni věděli, že Minervina sova nedávno zemřela hroznou smrtí z rukou přehnaně zapálené Vrchní inkvizitorky a její cenzury. Mistryně přeměňování, nesmírně zdrcená žalem, dokonce zašla tak daleko, že tu starou ropuchu zaklela kůži stahujícím kouzlem.
Septima Vectorová se ten okamžik snažila urovnat. „Proč si nepořídíte nového mazlíčka, Minervo?“ zeptala se mírně. „Musíte být jedinou členkou sboru, která žádného nemá.“ Pokývnutím rukou zahrnula vlastního havrana Kráka, Paní Norissovou, Charitina leguána a Sinistřina slavíka.
„Pořád je považuji zbytečnou Achillovu patu,“ odsekla Minerva. „Závislost, přesně tím jsou.“
„Ale no tak!“ vykřikla Poppy. „Jste pořád tak pesimistická! Kromě toho, vůbec si neumím představit, co bych dělala bez Hippokrata.“ Pohladila štíhlou pakobru obtočenou kolem její paže. „Nejsou užiteční jen k usměrnění magie, víte. Jsou to přátelé. Spřízněné duše.“
„V tom případě,“ suše prohodil Severus ze svého rohu, „by Minerviným mazlíčkem byl nepochybně drak.“
Zašuměl uznalý smích. Minerva se naklonila a plácla Severuse časopisem o přeměňování.
„Raději bych, kdybyste mě spojil s dech beroucím zlatým gryfem,“ zamračila se. „Ale pokud takové zvíře nemáte k dispozici, drak postačí. Dovoluji si upozornit, že Rubeus má jednoho, kterého bych si mohla půjčit.“
Filius se skřípavě uchechtl. „Nu, jakého mazlíčka máte vy, Severusi?“
„Testrála,“ doplnila Pomona hbitě k pobavení všech. „Jsou oškliví, nakvašení a skrz naskrz zasmušilí.“
„Jejich ošklivost je věc názoru!“ vyštěkla Minerva. „Mně se líbí!“
Snape se jí přehnaně uklonil. „A zajisté vaší pozornosti neuniklo, že jsou také silní, impozantní, nebezpeční a vysoce inteligentní.“
Ostatní se rozesmáli.
„Svatá pravda,“ ozval se za jejich zády Brumbál tak potichu, že ho slyšeli jen Minerva a Severus. „A také mají překvapivou schopnost najít cestu domů i v té největší temnotě.“