Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Utajovaná realita

4. Znepokojivá návštěva

Utajovaná realita
Vložené: arabeska - 25.03. 2018 Téma: Utajovaná realita
Online preklady nám napísal:

Autor: Tears of Ebon-Grey;   Překlad: alichay;   Beta: arabeska;   Banner: arabeska

OriginálA Clandestine Reality

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Pondělí, 29. dubna 2002

9:15



S rolí matky přišly určité povinnosti, jisté nezbytné závazky. Většina matek v kouzelnickém světě se rozhodla zůstat doma a bez námitek se starala o děti a dům. Tradiční přístup, ne-li staromódní, ale obecně se věřilo, že hlava rodiny, manžel, by se měl postarat o finanční zajištění, zatímco žena zůstala doma, vařila a uklízela, jak jen to dům vyžadoval. Většina lidí nesouhlasila s jejím rozhodnutím chodit do práce jako každá jiná žena, zejména kvůli jejímu postavení matky a manželky. Snažila se tím netrápit, ale každému se naloží jen tolik, kolik unese. Byl to její život, její rozhodnutí a rozhodně do toho nikomu proklatě nic není. Nicméně ta hyena Rita Holoubková si nenechala utéct šanci dostat se do vedení.

Většině lidí už na tom nezáleželo, postupem času přijali, že je Hermiona jiná než ostatní ženy v kouzelnické společnosti. Narodila se mudlům, a i když některým pořád přišel celý koncept mudlovské společnosti naprosto nepochopitelný, mnoho lidí si uvědomilo, že ona zkrátka jejich zvykům nerozumí. Samozřejmě, Rita ne. Jakmile opadl mediální humbuk kolem jejího posledního článku, objevil se nový. Díky té ženské to vypadalo, že se kouzelnické společnosti a jejich tradicím záměrně straní, že poplivala jejich přesvědčení a nad celou kouzelnickou populací ohrnuje nos. Holoubková byla pěkná kráva. Vždycky to tak bylo. Jedna věc byly útoky na ni, ale zatáhnout do toho její dceru, to bylo něco úplně jiného. Dalo se o ní říct mnoho věcí, ale rozhodně ne to, že je špatná matka.

Její práce rozhodně nebyla snadná. Měla náročnou pracovní dobu, někdy složité případy, ale v žádném případě to nijak neovlivnilo čas, který trávila se svou dcerou. Bez ohledu na to, kolik času a sil od ní vyžadovala práce, Rose pro ni vždycky stála na prvním místě. Nikdy ji nevyzvedla ze školy pozdě a ve čtyři odpoledne odstrčila svou vnitřní právničku stranou až do doby, než holčičku uložila do postele. I když by to nikdy nepřiznala, slova Holoubkové ji opravdu zasáhla.

Ambiciozní paní Weasleyová znovu zvítězila. Slavná kudrnatá pokušitelka dokázala svou závěrečnou řečí, kterou nelze popsat jinak než jako výbušnou, mnoha vysoko postaveným členům Starostolce, že se pletou, a dobyla tak vítězství v případu, který by mnozí považovali za nemožný. Zmíněná čarodějka se do dějin práva zapsala nesmazatelně, ale nelze se nepodivit, zda její osobní život funguje stejně bezchybně. Všechny hodiny strávené v kanceláři si jistě musely vybrat svou daň i na jejím manželovi, panu Ronaldu Weasleym, jehož skromné zaměstnání v Oddělení magických her a sportů mu umožňuje trávit víc času doma s jejich čtyřletou dcerou Rose. Nabízí se také myšlenka, zda to ubohé děvčátko vůbec svou matku vídá. Dělá z paní Weasleyové to, že v práci tráví více času než s dcerou, špatnou matku? Má maličkost si rozhodně myslí, že ano.

Nebyla špatná matka a vsadila by na to všechno. Bez ohledu na to, kolik článků Holoubková napsala, věděla, že je dobrá matka. Ale Rose byla celý její život a ji bolelo jen pomyšlení, že ta ženská by mohla v lidech vzbudit opačný dojem. Rozhodně nezáleželo na tom, co si kdo myslí o ní, ale jak se to promítne na její dceru? Holoubková byla prospěchářská hyena, která si na ní realizovala osobní mstu; nezastavila by se ani před tím největším bahnem. A jako matka měla povinnost svou dceru chránit, střežit ji před krutou urputností té ženské.

Zachmuřeně zmuchlala posledních pár stránek Věštce, které ani nepřečetla, nacpala je do koše a ignorovala jekot postav na pohyblivých obrázcích. Pro většinu lidí bylo pořád ještě hodně brzo ráno, ale pro ni ne. Obvykle dorazila do kanceláře úplně první a většina spolupracovníků přišla kolem osmé nebo deváté. Ale Hermiona nebyla typ, který by si stěžoval, zvlášť když jí tento standard umožňoval trávit odpoledne s dcerkou. Ron s ní byl ráno, chystal ji do školy, a ona zase odpoledne, četla jí pohádku před spaním a foukala jí odřeniny. O povinnosti rodičovství se dělili, ale Hermiona se nemohla zbavit dojmu, že pro jejího manžela povinnosti skončily v tu chvíli, kdy ji odevzdal ve škole. Většinu času ji to frustrovalo a dnešek nebyl výjimkou, hlavně když jí ještě v hlavě rezonoval ten článek Holoubkové.

"Hádám, že jsi už viděla ranní noviny?" Hermiona se na přítelkyni sotva podívala a jen nad svým ránem frustrovaně zasténala.

"Nejde jen o ty noviny, Ally," povzdychla si a podrážděně si stiskla kořen nosu.

Alyson Parksová se dala popsat mnoha výrazy, ale netrpělivá k nim nepatřilo. Nikdy se nechovala hrubě nebo nedůtklivě, a když už náhodou vybouchla, měla pro to dobrý důvod. Alyson ji vždycky vyslechla bez stížností a nesoudila, počkala až do konce, a teprve pak řekla svůj názor; jedna z mnoha kvalit, kterou na ní Hermiona obdivovala. Nebyla jen přítelkyně věrná až za hrob, ale také skvělá kmotra pro Rose. Ronovi se představa Alyson jako Rosiny kmotry moc nezamlouvala, měl dojem, že by to měla být jeho sestra Ginny. Ale Hermiona s temperamentní zrzkou nikdy nevycházela moc dobře, a navíc se jí Ginny zdála nepředvídatelná. Nikdy by nepopřela, že pro Rose byla skvělou tetou, ale nemohla riskovat, že si ta liška ryšavá vybere jednu ze svých chvilek, právě když ji bude Rose nejvíc potřebovat.

Klidnou svižně myslící hnědovlasou Alyson zařadili do Havraspáru. Byla jen o rok starší. Podobností se mezi nimi dalo napočítat až neskutečně mnoho, ale přesto se jedna od druhé dost lišily. Alyson válka těžce zasáhla, během jediné noci přišla o celou rodinu. Nájezdy na mudly se děsivě množily, každou noc udeřili Voldemortovi Smrtijedi minimálně na dvě vesnice a nenechali žádné přeživší. V takových momentech byla Hermiona vděčná, že její rodiče žijí daleko v Austrálii a netrápí je ani jediná vzpomínka na ni.

Setkala se s Alyson v den bradavického pamětního ceremoniálu, kde uctili mrtvé a jejich statečný přínos ve válce. Byl to velmi emocionální den plný bouřlivého pláče a srdečného loučení s blízkými, kteří odešli. Ale nakonec byla vděčná, že potkala tuhle ženu, která se stala její nejbližší přítelkyní a důvěrnicí. Dokonce se rozhodly společně zapsat na stáž na Ministerstvu, přeskočily obvyklé procesy a proklouzly rovnou do programu pro pokročilé a ukončily ho po dvou letech místo čtyř. Hodiny trvali dlhšie a práca bola náročnejšia, ale nakoniec sa to všetko vyplatilo.

"Já vím," povzdychla si brunetka a chápavě se na ni usmála. "Je mi to líto, ale bohužel se věci asi moc nezlepší."

Hermiona se zamračila. "Co tím myslíš?" Copak mohlo být tohle ráno ještě horší?

"Zaslechla jsem na chodbě Hildu, jak radí Luciusi Malfoyovi, kde najde tvůj pracovní stůl." Ačkoliv ji považovali za jednu z nejlepších anglických právniček, pořád se musela o kancelář dělit s dalšími dvěma lidmi. Ale taková už byla cena za práci na ministerstvu kouzel.

"Lucius Malfoy?" zděsila se. Co tu sakra chtěl, proč hledal zrovna ji?

Jej priateľka súcitne prikývla hlavou a mrkla na hodinky. "Je mi to naozaj ľúto, Hermiona, ale musím ísť. Richard mi dal na starosti prípad Mullingsových a mám stretnutie, na ktorom ma očakávali už pred piatimi minútami." Alyson si zamračeně žula spodnú peru a preletela očami po chodbe, ako keby zvažovala, či má vyraziť alebo nie. "Len som si myslela, že ti dám vedieť, aby si sa mohla pripraviť. Obed stále platí, však?" rýchlo sa spýtala, zvrtla sa a prešla k jednej z konferenčných miestností oddelenia.

"Ano, ve dvanáct u Fernanda," zavolala Hermiona, a ušklíbla se, když její kamarádka bezmyšlenkovitě mávla rukou, aniž by se otočila, a téměř přitom jednomu stážistovi vypíchla oko. "A díky!" dodala po chvilce. V hlavě jí z té nové zprávy vířil chaos obav.

Lucius Malfoy se chystal setkat se s ní; to byla rozhodně jedna z nejznepokojivějších představ, jakou kdy měla. Pravda, od konce války své prohřešky odčinil, ale žádný andílek to nebyl. Lucius Malfoy zůstával pořád manipulativním oportunistou, jehož majetek a rodokmen pro něj stály na prvním místě. Neměla tušení, co jí mohl chtít. Malý hlásek v ní ječel, že se dozvěděl o Rose a jejím skutečném otci. Ale tahle myšlenka, i když nesnesitelná, byla jen popudový výkřik paniky. Nebylo možné, aby se Lucius, nebo kdokoliv z jeho rodiny – zejména Draco – o Rose dozvěděli.

Rychle popadla papíry, které se jí nakupily na hromadě, a usoudila, že má na pracovním stole trestuhodný nepořádek. Obvykle si všechno řadila a ukládala do barevně rozlišených pořadačů. Ale tenhle případ, na němž pracovala už pár dní, jí zabíral skoro všechen čas. Jeden z účastníků procesu, její klient, se hlásil k vlastnictví pozemků zesnulé osoby. Věc ale komplikovala spousta technických těžkostí, s kterými si musela poradit. Výzvy ona vždycky milovala. Kouzelnická společnost nelegitimní potomky uznávala zřídka, což jí případ trochu ztěžovalo. V půl jedenácté se měla s klientem setkat a hned ve dvě ji čekala schůzka s žalovanou stranou, takže měla zhruba hodinu na to si stůl uklidit a papíry zorganizovat, pokud tedy to, o čem s ní chtěl Lucius Malfoy mluvit, nezabere moc dlouho.

Chopila se nejbližší hromádky papírů, vykouzlila světle modrý pořadač a pomalu začala data procházet a postupně je zařazovat. Nehodlala svoje pracovní návyky měnit, jen aby vyšla vstříc Luciusi Malfoyovi, a rozhodně neměla v plánu všeho nechat, hned jak se objeví. Chtěl s ní mluvit a ona ho vyslechne, ať už přijde s čímkoliv, ale to neznamenalo, že přiběhne jako pejsek a splní, co si usmyslí. Pořád netušila, co přesně po ní mohl chtít – jestli mu šlo o právní poradenství, měl přece svého osobního právníka.

Byla to přinejmenším záhada, ale na odhalení jeho důvodů nemusela čekat příliš dlouho.

"Paní Weasleyová," pozdravil ji jeho hedvábný hlas, ale ona odmítla vzhlédnout a vzít jeho přítomnost na vědomí. Místo toho vykouzlila další pořadač, tentokrát zelený, a pustila se do další hromádky papírů, zatímco čekala, až bude pokračovat. "Vidím, že ani čas vaši poněkud tvrdohlavou povahu nezměnil," poznamenal líně.

"A já vidím, že ani s tou vaší čas nic neudělal," odvětila lhostejně a jen na moment přerušila svou činnost, aby vykouzlila další složku. "Musím vám oznámit, pane Malfoyi, že jsem o vaší plánované návštěvě byla informována, a přestože si poslechnu, co mi chcete říct, přiznávám se, že mám opravdu hodně práce," prohlásila a zvedla oči k tomu muži, který se nad jejím stolem děsivě tyčil.

"Zcela zjevně," podotkl jízlivě a přelétl hory papírů znechuceným pohledem.

"Mohu vás ujistit, pane Malfoyi, že jsem trpělivý člověk a z vašeho očividného opovržení by mi za normálních okolností vůbec netekly nervy, ale dnes nemám nejlepší náladu, takže prosím přejděme přímo k věci. Co přesně chcete?" Vzhledem k nervozitě, kterou v ní vzbuzoval, zněl její hlas zvláštně klidně.

"Ach," naklonil hlavu na stranu, na rtech arogantní úšklebek. "Předpokládám, že jste viděla ten poměrně zábavný ranní článek slečny Holoubkové. Musím říct, že vzhledem ke všem skutečnostem to bylo velice zajímavé čtení. Očividně jste se dopustila něčeho, co si vynutilo pozornost té odporné ženské."

Hermiona se zamračila. "Vy jste se možná bavil, ovšem ten článek byl naprosto nemístný a založený pouze na pomluvách ženské, jejíž hyenistické tendence prodávají noviny," zavrčela, a sjela blonďatého kouzelníka u svého stolu zuřivým pohledem.

"Vidím, že jsem vám šlápl na kuří oko," ušklíbl se a nad jejím zachmuřeným výrazem pozvedl obočí.

"Mohu vás ujistit, že jsem dobrá matka," odsekla podrážděně. Cítila potřebu se hájit proti článku Holoubkové i proti jeho chladnému odsuzujícímu pohledu.

"Nelze než v to doufat," poznamenal zvláštním tónem.

"Proč jste přišel, pane Malfoyi?" přimhouřila podezíravě oči. Jeho předchozí slova v ní cosi zažehla, jakýsi obezřetný, podezíravý a trochu vystrašený pocit. Proč by mu mělo záležet na tom, jaká je matka?

"To je obrázek vaší dcery?" otázal se, holí ukázal na zarámovanou fotku Rose na Hermionině stole a předchozí otázku ignoroval. "Je pozoruhodné, že nepodědila vlasy po vašem manželovi, že?" Úšklebek na jeho obličeji skrýval hlubší význam.

"M-měla jsem v jejím věku také blonďaté vlasy. Ne že by vám do toho něco bylo," odsekla, ale hlas ji trochu zradil. Nemohl to vědět, že ne? Nebylo to možné – prostě nebylo.

Vypadalo to, že její slova nebere v potaz, upřeně zíral na obrázek její dcery a tvářil se podivně. Šlo o jednu z jejích nejoblíbenějších fotek, Lenka ji před měsícem vyfotila na pikniku, který si společně uspořádali v parku. Rose neústupně trvala na tom, že si obleče svůj halloweenský kostým víly, vydupala si to jako vždycky, když se něco nevedlo podle jejích představ. Nakonec museli ustoupit a dovolit jí si ho vzít, jinak by přišli pozdě. Na fotce se Rose ve svém oblečku šťastně usmívala do objektivu a bezstarostně se točila dokola. Její dcera vážně vyzařovala kouzlo – jistě, Hermiona mohla být jakožto její matka zaujatá, ale měla pravdu. Rose vyroste v mimořádnou krásku.

"Pane Malfoyi?" oslovila ho, v hlase se jí odrazil strach a rozčilení. Na její vkus se na Rosin obrázek díval až příliš upřeně. Co když něco poznal? Všiml si podobnosti mezi její dcerou a svým synem?

"Omlouvám se, paní Weasleyová," odvětil a výraz mu zkameněl. "Co jste říkala?" Tvářil se, jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby se nedíval na fotku její dcery způsobem, který přísluší dědečkům.

"Proč jste přišel?" zopakovala a v duchu se snažila uklidnit.

"Rodinné záležitosti," vykroutil se z odpovědi a opět zalétl očima k obrázku.

Cítila, jak se jí srdce v hrudi prudce rozbušilo, a strach z jeho slov jí roztřásl ruce, v nichž držela pořadač. Jestli tušil pravdu, jestli věděl o Rose, tak celý její svět skončil. Nedokázala by na to přísahat, ale z jeho chování se dalo vyčíst, že rozhodně něco tuší. Věděla jenom, že ji tak či tak svírá děs.

"V právní oblasti?" hlas se jí lehce zachvěl. Pomalu pustila pořadač a schovala ruku pod stůl. Nesměl vidět, jak se třese, kdyby to uviděl, poznal by, že se trefil do černého, a vytáhl by na ni další rafinované dvojsmyslné otázky.

"Svým způsobem, ano." Neprozradil nic, hlas měl prostý jakýchkoliv náznaků, že by o Rose věděl. Obvykle dokázala v lidech číst, poznat, zda lžou. Ale Lucius Malfoy představoval úplně jinou úroveň.

"Mohu vám něja -"

"Už jsem vás od práce zdržel až příliš," přerušil ji. "Přijměte mou omluvu, paní Weasleyová, přeji vám příjemný den." A s tím se odporoučel. Ještě viděla, jak se za ním cestou z oddělení zavlnil plášť.

Se spadlou bradou se posadila, trochu rozhozená a vyděšená tím, co se právě událo. Lucius Malfoy s ní mluvil slušně, možná trochu vychytrale, ale přesto slušně. Ale mnohem víc než to ji děsil dvojí význam jeho slov, nenápadné náznaky rozeseté v jeho řeči, které odkazovaly na něco, o čem věděla jen ona. Na Rosinu fotografii se díval fascinovaně, skoro s úžasem. Nevěděla, co si myslet, co čekat. Možná byl jen zvědavý, jen ho zaujaly dceřiny blonďaté kudrny, tolik odlišné od rudých vlasů Hermionina muže. Ale i tak ji ta poznámka znepokojila, protože zvědavý Lucius Malfoy obvykle odpověď na svou otázku našel, ať už mu v cestě stálo cokoliv.

Nebyla hloupá. On něco věděl, ale co, to jí zůstávalo utajeno. Jejich setkání skončilo brzy, avšak Hermiona se z něj třásla strachy. Nedokázala zastavit chvění svých rukou. Kdyby to zjistil… Rose byla celý její svět, nikdy nedovolí, aby se jí něco stalo. Kdokoliv by jí chtěl ublížit, musel by projít přes ni a podívat se do očí smrti. Lucius Malfoy sice svoje prohřešky odčinil, ale pořád zůstával čistokrevným elitářem. Jak by se zachoval, kdyby zjistil, že má vnouče dvojí krve? Nemohla spoléhat na svoje domněnky, ale neočekávala, že by v takovém případě zrovna jásal radostí.

Podívala se na hodinky, všimla si, že je teprve deset, a poháněná jedinou myšlenkou rychle naškrábala vzkaz pro svou klientku, slečnu Harboardovou, a přesunula jejich schůzku na jedenáctou. Na oběd s Alyson to stihne jen tak tak, ale kamarádka ji pochopí, až jí všechno vysvětlí. Teď jen věděla, že musí vidět svou holčičku, sevřít Rose v náručí, ujistit se, že je v bezpečí.

Dala instrukce jednomu ze spolehlivějších stážistů, poděkovala mu, že za ni pošle dopis, a skoro doběhla k nejbližšího krbu. Podpatky jí ve spěšném tempu rytmicky klapaly o chladnou mramorovou podlahu. Bylo jí jedno, že k sobě přitahuje tolik nechtěné pozornosti, teď jí záleželo jen na tom, aby se přesvědčila, že Rose je v pořádku – kdyby jen pro vlastní klid. Něco ve slovech Luciuse Malfoye ji rozhodilo, něco, co ji bude příštích pár dní strašit ve snech.

Zdálo se jí, že se všechno rozpadá. Už ten incident s Ronem před pěti dny byl dost zlý – ty nečekané zprávy jí zlomily srdce. Neměli perfektní manželství, ale to nikdy ani nečekala. Vzali se kvůli Rose, nebo aspoň Hermiona se vdala kvůli ní. Všichni jí pořád říkali, jak vždycky věděli, že z ní jednou bude Weasleyová, že to zkrátka bylo ve hvězdách. Nevěřila v osud, jen ve volbu. Zvolila si vdát se za Rona, a s tou volbou musela žít. Jiskra se z jejich manželství vytratila a zůstala jen pohodlná rutina. Pochybovala, že si toho Ron všiml, vlastně měla pocit, že se domnívá, že je všechno v pořádku. Vůči tvrdé realitě vnějšího světa byl vždycky tak trochu slepý. Ideálním příkladem bylo, že nemohl mít děti, a přesto věřil, že Rose je jeho dcera. Milovala ho, jen šlo vždycky spíš o silné přátelské city než o vášnivou lásku. Nicméně choval se k Hermioně hezky, k Rose přímo úžasně, a tak držela jazyk za zuby. Až teď pomalu začínala věřit, že možná udělala chybu. Se lží se dá žít jen určitý čas. Potom člověka dožene pravda.

Popadla plnou hrst letaxu, hodila ho do krbu, vykřikla "Akademie v Soumračicích" a vzápětí ji pohltily zelené plameny.

Hned jak se vypotácela z ohniště a rozkašlala se v oblaku sazí, uslyšela spěšné blížící se kroky. Ani jako čarodějka si nikdy nezvykne na tyhle podivné způsoby cestování. Rozhodně upřednostňovala rychlé, jednoduché a čisté přemisťování. Všechny ostatní způsoby se jí zdály mnohem méně rozumné a její povaze se moc nezamlouvaly.

"Božínku!" vyjekl vedle ní hlas a objevila se nápomocná ruka. "Jste v pořádku?"

"Nic mi není, Susan," usmála se na dívku s vlasy barvy myší šedi, ale v duchu trnula, aby už našla svoji dceru.

"Hermiono? Skoro jsem tě s těmi vlasy nepoznala," vykřikla žena a lehce ji objala. "Tak dlouho jsme se neviděly. Když Terry navrhl na líbánky Řecko, viděla jsem to víc než skepticky, ale je to neskutečné místo, úplný sen. Samozřejmě jsme výlet museli prodl -"

"To je báječné, Susan, jsem moc ráda, že jste si to tak užili," přerušila ji Hermiona a zdvořile se usmála. "Nechci být hrubá, ráda si o tvých líbánkách poslechnu víc. Možná bychom mohly některý víkend zajít na oběd. Ale teď nemám moc času a hrozně ráda bych viděla Rose. Nebyl by to problém?"

"Samozřejmě!" Susan to vůbec nevyvedlo z míry. "Musíš mít v práci velké nároky. Nevím, kde na všechno bereš čas, navíc Hannah mi řekla, že pro malou Rosie nikdy nechodíš pozdě. Rozhodně se někdy musíme sejít na oběd," usmála se a zamířila k zadním dveřím. "Rose si maluje u rybníka, je to malá umělkyně, však víš."

"Ano, vím," odpověděla tiše a přemítala, proč má její holčička takové nadání pro umění. Před několika dny mluvila se známou své kamarádky, nějakou ženou, která s Dracem po válce chodila. Podle všeho měl velký talent na skicování a kromě jiného byl také zručný klavírista. Rose to stoprocentně podědila po něm. "Díky, Susan," dodala, když došly dozadu do zahrady.

"Kdykoliv," rozzářila se Susan a ukázala na Rose, která stála u rybníčku a trochu zamračeně pozorovala plavající ryby. Hermiona vydechla. Její děvčátko bylo v bezpečí.

"Rose," zavolala na ni, a když se dcera otočila, všimla si na jejím nose velké modré šmouhy.

"Mami!" Rose se nadšeně rozběhla k ní a blonďaté kudrny jí chaoticky vlály ve větru.

Dřepla si a popadla holčičku do náruče a ignorovala přitom, že mezi ně přimáčkla štětec. Bylo jí jedno, že si zničí blůzku, nebo že přijde pozdě na schůzku. Záleželo jen na Rose. Trochu se odtáhla, usmála se a zastrčila holčičce za ucho zbloudilou kudrnu.

"Miluju tě, cvrčku. Nikdy na to nezapomeň," řekla něžně, ale hlas jí selhal a po tváři jí stekla osamělá slza.

"Taky tě mivuju, mami," odvětila Rose, natáhla ručku a setřela jí z tváře tu pohoršující slzu. "Tečou ti oči," zamračila se zmateně.

Hermiona se tiše zasmála, naklonila se a vtiskla malé blondýnce polibek na čelo. Návštěva Luciuse Malfoye jí dnes něco dokázala. S tímhle strachem, že někdo zjistí pravdu, že všechno ztratí, nemohla žít. Možná přijde o všechno, ale ne o Rose. Takhle už dál žít nemohla. Nebylo to fér k Ronovi ani k ní. Pravda se vždycky tak jako tak na povrch dostane a Hermiona ji raději přizná sama, než aby s tím přišel někdo cizí.

Musí Ronovi říct pravdu.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 17.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: 4. Znepokojivá návštěva Od: denice - 25.03. 2018
Je zajímavé, co s lidmi dělá špatné svědomí, nedovedu si představit, že by se přední právnička nechala takhle ostouzet. Někdo tak chytrý jako Hermiona by měl už dávno Ritu srovnat - nebylo by to poprvé, že? - ale netroufne si, co kdyby Rita začala vrtat hlouběji a něco objevila? Se lží se dá žít jen určitý čas. Potom člověka dožene pravda. - Hermina konečně začíná být sama sebou a rozhodne se pro upřímnost. Jen aby nebylo pozdě. Z Luciuse zdá se bude skvělý dědeček, on už ví :-) Díky.

Re: 4. Znepokojivá návštěva Od: Gift - 25.03. 2018
Ajaj, neco mi rika, ze nas ceka docela krusna kapitola. Moc dekuji!

Re: 4. Znepokojivá návštěva Od: kakostka - 25.03. 2018
Lucius dosáhl svého, z Hermiony je třesoucí se želé a konečně chce jít s pravdou ven. tak snad to stihne dřív, než to Ronovi řekne někdo z Malfoyoů... Lucius je taktik a není zvyklý prohrávat...Hermiona taky ne. Ale vidím tam jedno pozitivum, mohli by dosáhnout toho, aby ji ta mrcha Rita nechala na pokoji, že? Jsem zvědavá, co bude příště, končí to v dost napínavý moment. děkuju.

Re: 4. Znepokojivá návštěva Od: margareta - 25.03. 2018
Hermiona by měla v první řadě zaslat novinám dotaz, nakolik je slečna Holoubková způsobilá hlásat své názory na rodičovství jiných, když sama je bezdětná. Trochu mě uklidnila Luciusova reakce na fotku Rose. Skoro to vypadalo, že byl dojatý? Možná bude dojatá i Narcissa, až ji uvidí? Víc se bojím, co udělá Daphne, až zjistí, že se namáhala zbytečně! Ten první nával vzteku by nemusela zvládnout a mohla by nadělat spoustu zlých věcí. Do manželství vstupovala v dobré víře a o kletbě jí nikdo neřekl, jinak by asi už před svatbou do Draca nalila veritasérum, aby zjistila pravdu. Vlastně za to může Lucius, když syna nevaroval. Nejhůř bude Ronovi. Za nic nemůže a odskáče si to nejvíc. Co mu zbude? Pořád mi není jasné, jak to, že o jeho sterilitě nikdo nevěděl? Děkuji za kapitolu! Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat!

Prehľad článkov k tejto téme:

Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )02.03. 201920. Epilog - o třináct let později
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )24.02. 201919. Předurčeni
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )17.02. 201918. Krutá pravda
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )10.02. 201917. Který táta?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )03.02. 201916. Vlastní chyba
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )27.01. 201915. Konec
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.01. 201914. Pomocná ruka
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )07.10. 201813. Sdílnost
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )23.09. 201812. Faleš
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.07. 201811. Malfoy nebo Weasley?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.05. 201810. Předjitří
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )29.04. 20189. Z Malfoyů
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )22.04. 20188. Překvapivá odhalení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )15.04. 20187. Krev
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.04. 20186. Smršť vysvětlení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )01.04. 20185. Budeš mě nenávidět?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )25.03. 20184. Znepokojivá návštěva
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )18.03. 20183. Uzření
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )11.03. 20182. Komplikace
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )04.03. 20181. Zastřená pravda
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )01.03. 2018Úvod