Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6. Co se to tu, ksakru, děje?

Z pohledu Hermiony

Dnešek je… vážně nudný. Mám však pocit, že ho výrazně změní večer a trest s Dracem, který mě právě teď asi zrovna nemusí. Vždyť to kvůli mně má trest, což asi bylo trochu nefér, ale Merline, šokovalo mě, že ho profesor Snape udělil Zmijozelovi.

„Grangerová, počkej!“ uslyším za sebou, zrovna když se chci vydat po schodech do sklepení.

Otočím se přímo před Draca Malfoye. „Říkala jsem ti, že jsem Hermiona, ne?“ protočím očima.

„A já bych ti tak říkal, kdybys mě nezatáhla do zatraceného trestu,“ odsekne a ohrne své plné rty.

„Hele, nech toho špulení,“ jemně jej štípnu do tváře, „nesluší ti to. Kromě toho se ti líbilo sledovat Snapeovu reakci, ne snad?“ zeptám se a on mi ruku odstrčí. Předchozí grimasu nahradí úšklebek, asi se mu vybavily minulé lektvary. „Vidíš, bavil ses.“

Povzdechne si a pokračuje v cestě se mnou. „Mám pocit, že mě dostaneš do hodně průšvihů, Hermiono,“ poznamená, ale já vím, že je dobře naladěný, a možná bychom mohli něco naplánovat spolu.

„Takže mi pomůžeš?“ zazubím se ironicky, načež se zastavíme před učebnou. Zvednu ruku, abych zaklepala, ale než se ruka dotkne dřeva, dveře se otevřou tak prudce, až uskočím.

„Vstupte,“ zaduní hluboký mužský hlas a mně přeběhne mráz po zádech.

Převezmu vedení a nakráčím dovnitř, jako by mi to tam patřilo. „Dobrý večer, pane profesore, chyběl jste mi… chyběla jsem já vám?“ zeptám se s širokým úsměvem.

Vzhlédne od papírů, které opravuje. „Chyběl mi někdo, kdo mi přerovná zásoby… to bude vaše dnešní povinnost… vás obou,“ jen prohlásí a pokyne k velké komoře. Moc dobře vím, že je plná přísad.

„Super, zábava,“ zvolám přehnaně nadšeně a začnu poskakovat a tleskat.

„Pojď, Draco, teď nás čekají komorní hrátky!“ zastavím se a mrknu na zkoprnělého profesora.

„Tak dobrá, stejně jsme se poohlíželi po novém místě,“ odpoví Draco. Doopravdy mě překvapí, že hraje spolu se mnou.

Všimnu si, že Snape přimhouří oči a vrhne na mě zamračený pohled… Koho chci oblbnout? Je to vražedný pohled… ale když se podívám pozorněji, není namířený na mě, ale na Draca! „Nechte ty zatracené dveře otevřené,“ vyštěkne. Páni, zní to obranně, že by žárlil? Že by opětoval mé city?

Neodpovím… Svádím to na šok. Draco mě čapne za ruku a zamíří se mnou k přístěnku, načež mě tam strčí. Zaúpím, když uvidím všechny ty zaprášené a zpřeházené sklenice složek do lektvarů.

„Teda, ty ho umíš vytočit,“ prohodí Draco, když nenápadně přivře dveře.

Zahihňám se a přikývnu, už se zotavuju z předchozího šoku. Vzhlédnu k němu a zazubím se: „Nejlepší na tom všem je, že znám kouzlo, které nám tohle všechno roztřídí.“

Draco mi úsměv vrátí. „Taky to kouzlo znám…“

„A to mě má ohromit?“ protočím oči.

„Ne, ale toto tě rozhodně ohromí,“ vytáhne hůlku a bez jediného slova mi nad hlavou začnou létat sklenice a ukládat se. Jakkoliv se mi to příčí, musím přiznat, že na mě udělal dojem.

„No,“ neochotně začnu a pokrčím rameny, jako by mi to bylo jedno, „otázka zní, co uděláš teď?“

„Možná bys mi mohla prozradit plány, jak chceš lézt na nervy našemu oblíbenému profesorovi,“ ušklíbne se na mě a posadí se na podlahu, takže udělám jediné, co můžu, kecnu si naproti němu.

„Dobře,“ zašeptám. „Ale musíš mi slíbit, že nikomu nic neřekneš, a že mi všemožně pomůžeš,“ prohlásím pevně.

Důrazně přikývne a napřáhne ke mně ruku. Potřesu jí a další hodinu strávíme probíráním mých plánů. Dokonce ho seznámím se skutečností, že jsem rachlá do našeho milovaného profesora. Z nějakého důvodu cítím, že mu můžu věřit.

Zasměje se, když mu povykládám, jak jsem si poprvé uvědomila, že mě přitahuje. Musím přiznat, že by ta historka pobavila každého, málem jsem se zabila.

„Jsem gay,“ vyhrkne nečekaně, což mě samozřejmě nešokuje.

„Draco, všichni vědí, že jsi gay,“ obrátím oči v sloup.

„Fakt? Jak to?“ zeptá se.

„To je prostě očividné, Draco,“ odvětím a on jen zavrtí hlavou. Trvá mu to pár minut, ale zanedlouho si na tu skutečnost zvykne. „Jsi do někoho zabouchnutý?“ zajímám se a příjemně mě odmění červeň vkrádající se mu do tváří. „U Merlina, jsi! Kdo je to?!“ vykřiknu a prakticky nadskakuju na místě.

„Ticho tam,“ zahřmí hlas a já jen protočím oči.

„Cokoliv si přejete, pane profesore,“ zavolám zpět. Přísahám, že zavrčí, což nepřekvapí, protože chápu, že jsem mu sem tam zvedla mandle… což o mně nevypovídá nic moc hezkého.

„Dobře, řeknu ti to, ale ty mu to nesmíš prozradit. Nezapomeň, že znám tvé tajemství,“ licituje Draco. Vytrhne mě z myšlenek a okamžitě získá mou plnou pozornost.

„Je to Harry,“ prohlásí.

Chvíli trvá, než mi to docvakne, a jen na něj v šoku zírám. „Harry? Harry Potter, ten maník, kterého nenávidíš?“ utvrzuju se a potřepu hlavou, jak se snažím zvyknout na představu, že se mu líbí můj nejlepší kamarád.

„Není pravda, že ho nenávidím, Hermiono, nikdy to tak nebylo. Předstíral jsem to, protože mě napoprvé odmítl,“ přizná s roztomile našpuleným výrazem, ale opravdu netuším, o čem mluví. Vždycky jsem myslela, že to Draco jejich nevraživost inicioval. Musí vidět mé zmatení, protože to hned vyjasní. „Prvák,“ připomene mi, „chtěl jsem se s ním spřátelit… odmítl.“

„Asi proto, že jsi byl nepříjemný sopel,“ zamumlám, čímž ho rozesměju… překvapivě.

„Dobře, přiznávám, myslel jsem, že všechno a všichni mi patří,“ připustí s trhnutím ramen.

„Hm, proto se ti nelíbilo, když jsem tě porazila… ve všem?“ ujistím se.

„Přesně tak to bylo,“ přitaká a skočí po mně, až spadnu na zem. Začne mě lechtat na žebrech, takže zavřeštím a začnu se kroutit. Nenávidím, když mě někdo lechtá.

„Co se to tu, ksakru, děje?“ zeptá se hlas, já vzhlédnu a ve dveřích uvidím…