Preklady fanfiction Harryho Pottera

Jednou za měsíc

autor: SilverWolf7007

překlad: Jacomo                betaread: Iveta

Originál viz https://www.fanfiction.net/s/5065521/1/Once-a-Month

Shrnutí: James věděl, proč Remus odjíždí jednou za měsíc domů. Samozřejmě, že to věděl. Jak by to mohl nevědět? Konec konců bydleli v jedné ložnici a James očividně byl daleko lepší pozorovatel než Sirius nebo Petr.

Rating: bez omezení – Humor/Přátelství - 1100 slov – období Pobertů

Žádost o souhlas s překladem zaslána

***

James věděl, proč Remus odjíždí jednou za měsíc domů. Samozřejmě, že to věděl. Jak by to mohl nevědět? Bydleli přece v jedné ložnici a James byl očividně daleko lepší pozorovatel než Sirius nebo Petr. A ani jeden z nich nevyluštil Remusovo velké tajemství, ne?

Samozřejmě, že když jim předložil svou teorii, poukázali na pár nedostatků.

„Ani profesoři to nevědí?" pochyboval Petr. „Minimálně Brumbál a McGonagallová. A madam Pomfreyová. Hele, víte, jak často skončí Remus na ošetřovně. Tohle není něco, co můžete před léčitelkou utajit, že jo?"

James musel připustit, že je to dobrý argument, ale držel se toho, že profesoři a Pomfreyová možná souhlasili, že budou Remuse krýt. Petr si pomyslel, že je to stejně dobrý argument jako kterýkoliv jiný – nebo se aspoň neobtěžoval ho vyvrátit.

Sirius se ale nedal tak snadno neodradit. „Jamesi, zamysli se na chvíli. Kdybys měl pravdu, přece by nešlo, aby s námi Remus bydlel v ložnici."

„Ale nikdy ho nevidíme se převlékat," poznamenal Petr klidným tónem. „Kdo ví, co skrývá pod hábitem?"

„Přesně tak!" zvolal James triumfálně. „Je to podezřelé, že jo?"

„Možná se ten chudák jen nerad převléká před ostatními?" nadhodil Sirius podrážděně. „Já jsem vyrůstal s bráchou, Péťa má tři a ty nevíš, co je to stud. Remus je nejspíš jediný kluk se smyslem pro slušnost, z čehož ovšem časem vyroste, protože s námi bude sedm let sdílet ložnici."

James zamrkal. „Siriusi."

„Pleteš se, Pottere. Dokážu ti to."

„Jak, Blacku?"

Sirius se na něj ušklíbl: „Uvidíš."

Po této odpovědi James očekával, že to Sirius bude protahovat do nekonečna, dokud on zvědavostí nepraskne (nebo Petr nepřijde o rozum) a společně nezačnou žadonit, aby je zasvětil do svého plánu.

Ale v tu chvíli se otevřely dveře a v nich se objevil ten, o kom hovořili.

James musel připustit, že nejspíš vyhlížejí dost zvláštně. Seděli na podlaze uprostřed ložnice v nepovedeném trojúhelníkovém pokusu o kruh a minimálně on a Petr se pokoušeli tvářit nevinně.

Sirius se ale rozzářil jako sluníčko a vstal. Když Remus uviděl na tváři černovlasého chlapce uličnický výraz, opatrně couvl.

„Ahoj, Remusi," téměř zapředl Sirius.

Remus vyplašeně vytřeštil oči. „Ať je to cokoliv, nechci o ničem vědět," prohlásil pevně.

„Ale ne, nejde o nic špatného," pospíšil si Sirius s uklidněním. „Jen potřebuju, abys mi popravdě odpověděl na jednu otázečku. Je to pro dobrou věc."

„Jakou dobrou věc?" zeptal se Remus opatrně.

„Důkaz Jamesova omylu."

„Aha, tak fajn. Ptej se, zkusím ti odpovědět."

„Skvělé!" zatleskal Sirius. „Remusi Lupine, jsi holka?"

Petr vykvikl. James cítil, jak mu spadla čelist. Sirius jen pozvedl s očekáváním obočí.

Remus chvíli jen civěl a vydával nesouvislé zvuky, jako by se snažil promluvit. „C-cože?" podařilo se mu nakonec vykoktat. „Samozřejmě, že nejsem holka! Co si sakra -" Otočil se s nevěřícným výrazem k Jamesovi. „Jak jsi k tomuhle proboha došel?"

James zrudl, najednou se cítil rozpačitě. „No... jednou za měsíc jezdíš domů... moje sestřenice Cynthie má v onu část měsíce vždycky hrozné křeče... Myslel jsem si, že to je možná důvod... a že se možná schováváš na ošetřovně nebo něco takového..."

„Ty jsi blázen," prohlásil Remus ohromeně. „Naprosto ti přeskočilo. Bydlíme v jednom pokoji už víc než třináct měsíců. Určitě mě znáš dost na to, abys tuhle možnost vyloučil vteřinu poté, co tě napadla."

„Hm. Asi ne, viď? Ale znělo to pravděpodobněji než moje první teorie."

Sirius se otočil a sklopil zrak k Jamesovi: „První teorie?"

„O té jsi nikdy nemluvil," dodal Petr.

„No, jak jsem řekl, je ještě bláznivější než ta možnost Remus-je-holka. Konec konců není možné, aby náš milý Remusek mohl být vlkodlak."

Petr a Sirius na něj zamrkali údivem. Remus se začal dusit.

Sirius vybuchl smíchy: „Remus? Vlkodlak? Cha!"

James se rozesmál s ním.

„Počkej, počkej, už vím!" přemáhal Sirius smích. „Je upír!"

„Ne, zombie!" zareagoval James.

„Obr!"

„Víla!" A oba kluci se zhroutili v neovladatelném záchvatu smíchu na zem.

Remus se podíval na Petra, který zůstal stát a jen se na něj křivě usmíval. „Fakt nejsou moc dobří pozorovatelé, že jo?"

„Hm, asi ne?"

Petr pobaveně zakroutil hlavou s pohledem sklopeným k poněkud hysterickému duu na podlaze. „Bez obav, Remusi, časem na to přijdou – stejně jako já."

Remus zamrkal: „Ty... víš? A neutíkáš?"

Druhý chlapec si odfrkl. „Děláš si srandu? I když jsi vlkodlak, pořád jsi ten naprosto neškodný, nenápadný a trochu obdivuhodný Remus, kterého jsme potkali ve vlaku. Největší škoda, kterou kdy natropíš, se týká lektvarů a potažmo Křiklanovy příčetnosti."

„Páni. No, Křiklan se na to fakt ptal – počkat... úplně jsem se v tom ztratil... ehm... No, díky, Péťo."

Petr pokrčil rameny: „Není zač, Remusi."

Oba zmlkli a poslouchali, jaké další divoké teorie napadaly (a vyvolávaly záchvaty smíchu) Jamese a Siriuse.

„Je leprikón!"

„Jednorožec!"

„Veverka!"

„Už vím, je striptér!"

„Ne, anorektický lupič!"

„Pět galeonů, že na to přijdou až ve třetím ročníku," pronesl náhle Petr.

„Superhrdina!" chechtal se Sirius.

„Snapeův utajovaný brácha!" prohlásil James triumfálně.

Remus se na Petra ušklíbl: „Při téhle rychlosti myslím, že to bude nejdřív ve čtvrťáku."

„Vůbec by mě to nepřekvapilo," zazubil se Petr.

***

PP: Moje beta podotkla, že povídka by spíš měla být dárkem pro Petra Pettigrewa, protože je tu sympaťák. Naprosto s ní souhlasím, ale datum Petrových narozenin nemáme k dispozici, tak se o dárek bude muset podělit s Remusem. Myslím, že tomuto Petrovi by to nevadilo.