Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 22. Severus a Lily – 2. část

„Nehýbej se,“ huboval Severus. Lily se jen hihňala a zase si zakryla ňadra.

Hermiona se do scény vpíjela zrakem. Nacházeli se v místnosti, kterou nepoznávala, ale vypadalo to tam jako někde v hradu, takže se domnívala, že jsou v Komnatě nejvyšší potřeby. Ani Severus, ani Lily nemuseli vědět o vlastnostech místnosti; nejspíše si mysleli, že zakopli o perfektní místo pro jejich schůzky.

Sedmnáctiletý Severus seděl se zkříženýma nohama na velké posteli, kolem pasu měl narychlo přehozenou bílou přikrývku. Nakláněl se nad skicákem. Před ním, natažená na zádech, s rukama za hlavou, ležela Lily Evansová. Ne Potterová, ještě ne, pomyslela si Hermiona. Vklouzla za Severuse, aby si prohlédla dokončení jeho poslední kresby.

„Seve, připadám si tak… necudně, když takto pózuju,“ protestovala Lily. „Ještě jsi to nedokončil?“

„Můžu to dokončit rychle, nebo pořádně,“ peskoval ji Severus. „Čemu bys dala přednost?“

„Upřímně?“

„Slibuju, bude to stát za to.“

„Začíná mi být zima.“

„To vidím.“ Prostopášně se na ni ušklíbl a zahýbal obočím, což Lily odměnila hozením polštáře. Vyhnul se mu a uchechtl se. „Nebelvíři,“ rozdováděně si pro sebe zamumlal.

Kresba se skutečně blížila ke konci. Hermiona měla pocit, že Severus ji před Lily schválně schovává, jen aby mu pózovala o pár minut déle. Na dva dospívající docela eroticky.

Sledovala, jak se ruce mladého Severuse hbitě pohybují nad pergamenem, stínují a změkčují hrany. Hermioně to připomnělo scénu z filmu Titanic, kde Leonardo DiCaprio maloval nahou Kate Winsletovou. Severus byl stejně talentovaný a vášnivý. A reálný.

Popřemýšlela, jestli by neměla přijmout jeho nabídku takto ji nakreslit.

Severus dokončil práci a do pravého dolního rohu napsal své iniciály a datum – SS, 3. 12. 77.

„Tak,“ vyrazil s předstíranou nervozitou, „teď jste spokojená, slečno Evansová?“

„Velmi,“ odpověděla Lily, zabalila se do deky a vklouzla vedle něj. „Můžu se podívat?“ Položil jí skicák do klína a objal ji kolem ramen. Políbil ji na spánek.

„Páni,“ vydechla Lily. „Ty jsi mě udělal… sexy.“

„Ty jsi sexy, lásko,“ odvětil. Lily se na něj plaše usmála, ale nic neřekla. Nevrátila mu tu něžnost. Pak zavřela knihu a vtáhla Severuse do malátného polibku po milování.

Hermiona odvrátila oči. I když Severus ve vzpomínce vypadal a choval se úplně jinak než ten, do něhož se zamilovala, i když se toto událo před desítkami let a zmíněná žena už dávno zemřela, bylo těžké sledovat tohoto muže, jak miluje a líbá jinou ženu.

Prostě bylo.

Ucítila posun a dokázala odhadnout, že Severus vědomě urychlil tuto část vzpomínky. Když opět pohlédla na postel, Severus a Lily si leželi v náručí, vlasy měli rozcuchané a těla pokryta potem.

„Severusi?“

„Hm?“

„Můžeme tady zůstat napořád?“

„Zůstaňme.“

„Přeju si, abychom mohli.“

„Proč bychom nemohli?“

Laškovně do něj šťouchla. „Chyběli bychom jim.“

„Ty možná ano.“

Stiskla ho. „Myslíš, že by nám prošlo, kdybychom tu strávili noc?“

„Nevím, ale stojí to za pokus.“ Políbil ji na čelo. „Lily?“

„Hm?“ Měla teď zavřené oči.

„Toto… toto byl nejneuvěřitelnější den mého života.“

„To jsem ráda, Seve.“

„Já… ještě jsem to nedělal.“

„Nebylo to poznat,“ ujistila ho.

„Zr…“ nedokončil, jen polkl. „Zranil jsem tě?“

„Nepoznal jsi to?“ Nadzvedla se, aby na něj viděla. Zavrtěl hlavou. „Nezranil, ani trošku.“

Severusovi se viditelně ulevilo, když uvolnil napětí, které si ani Hermiona neuvědomovala. „Dobře,“ oddechl si. „Vím, že… slyšel jsem, že u hodně žen, jejich poprvé…“

Hlas se mu vytratil. Hermiona poznala, na co se skutečně ptá. Zjevně i Lily.

„Seve…“ začala. Očividně se to v ní bilo, hádala se sama se sebou, jestli mu to má říct. Nakonec vyhrála nebelvírská kuráž a Lily pokračovala. „Seve… Rozhodně se mi to líbilo a nemůžu se dočkat, až si to spolu zopakujeme, ale…“

„Ale?“ Opět se napjal, tvář mu ztvrdla do masky, která jednou bude jeho obchodní známkou. Ještě ji nevypiloval a nervozita se prozradila v jeho očích. Hermiona poznala, že se bojí, aby jej Lily neopustila.

„Ale…“ pokračovala Lily. „Slib mi, že se nebudeš zlobit.“

„Proč bych se zlobil?“

„Prostě… mi to slib, Seve.“

„Slibuju.“

„Nejsem na to pyšná, ale,“ povzdechla si, „nebylo to pro mě poprvé.“

Severusovy oči se rozšířily překvapením. Hermiona v jeho tváři viděla paletu emocí – překvapení, vztek, rozpaky, zvědavost, zklamání a strach. Přitiskl Lily k sobě a začal dýchat mělce a rychle.

Dlouho mlčeli. Severus ticho prolomil jediným slovem.

„Aha.“

„Slíbil jsi mi, že se nebudeš zlobit,“ napomenula jej Lily.

„Nezlobím se,“ Severus se zjevně pokoušel o klidný hlas. „Jen… nečekal jsem to. Neuvědomoval jsem si, že… máš něco s někým jiným.“

„Nemám. Jen s tebou.“

„Ale…“

„Ani jsme spolu nechodili. Byla to hloupost. Byla jsem pitomá. Kdybych mohla vrátit čas, chovala bych se jinak.“

Na stolku vedle nich se objevil obraceč času, ale ani jeden z nich si jej nevšiml.

„Aha.“

Severus evidentně nepovažoval Lily za takové děvče. Tehdy byl stejně majetnický jako teď. Očividně jej žralo, že ji měl někdo jiný před ním. Pro Zmijozela bylo druhé místo nepřijatelné. Jakou frázi opakovala jednou ta skupina Zmijozelů? „Jestli nejsi první, jsi poslední.“

Severus nebyl první, tak se viděl jako poslední a to mu jasně bralo klid. Její Severus nikdy nebýval poslední a bylo jasné, že se to týkalo i jeho dospívání.

Lily zase promluvila. „Stalo se to na konci loňského roku, kolej slavila konec zkoušek NKÚ a OVCE. Byla jsem rozrušená z toho… co se stalo a…“ hlas jí utichl.

„Kdo?“ zeptal se Severus temně.

„Na tom nesejde.“

„Kdo je to?“

„Seve, nechci, aby ses rozčílil.“

„Jen… prosím, Lily, řekni mi to. Vím, že jsi byla volná, ale… prosím, řekni mi to. Nemáme mezi sebou tajemství.“

„Vím, že to tvrdíme, ale…“

„Ale?“

„Ale… bojím se, že nebudeš moct dodržet svůj slib, kdybych ti to řekla.“

„Lily,“ otočil si ji v náručí čelem k sobě. Měl prosebný výraz stejně jako ona. Prosil ji, aby mu to řekla, a ona jej prosila, aby se přestal ptát. „Prosím.“

Zaváhala a odvrátila se od něj. Zašeptala tak potichu, že ji Hermiona nejprve neslyšela. Ani Severus, který se k ní přiblížil a vydechl jí do ucha: „Kdo?“

Tentokrát Lily promluvila dost nahlas, aby ji Severus i Hermiona slyšeli.

„James Potter.“

Severus ztuhl, vztek a ponížení a frustrace mu z očí přímo zahořely.

„James Potter?“ zopakoval. Hlas měl tak… chladný.

James Potter zase nad Severusem vyhrál a v té jediné oblasti, na které mu opravdu záleželo. Hermiona se obrnila. To nebude pěkné.

„Seve, prosím, už tak se kvůli tomu cítím špatně –“

„Ublížil ti?“ Popadl Lily za ramena a hrubě jí k sobě otočil. Vypadal… děsivě. „Použil na tebe násilí?“

Lily zavrtěla hlavou. „Ne.“

„Ty jsi chtěla?“

Zavřela oči, aby se vyhnula pohledu na jeho hněv. „Ano.“

„Ty jsi nechala Pottera, aby si tě vzal, aniž byste spolu chodili, jen tak?“

Lily to urazilo. „Zaprvé, Potter si mě ‚nevzal‘, bylo to vzájemné. Zadruhé, chtěl se mnou chodit, ale já chtěla čas na rozmyšlenou. A potom jsem se rozhodla, že nechci chodit s ním, chtěla jsem být s tebou.“

Význam jejích slov Severusovi unikl. Soustředil se jen na první část toho, co řekla, ne na zbytek.

Zvedl se z postele a natáhl si kalhoty. Severus náctiletý byl stejně obdařený jako dospělý Severus.

„Seve…“ prosila jej Lily a natáhla se po jeho paži. „Seve! Děláš z komára velblouda. Slíbil jsi mi, že se nebudeš zlobit a zlobíš se.“

„Promiň, že jsem si neuvědomil, že patříš k těm holkám, které se chovají…“ zastavil se.

„Holkám, které se chovají jak, Severusi?“

Lilyiny zelené oči se vztekle zablýskly. Hermiona to poznávala. Za ty roky se Harry nesčetněkrát díval stejně. Pochopila, že použití Severusova celého jména se stávalo zřídka, proto jej to přimělo zastavit a otočit se k ní.

„Nic,“ zamumlal.

„Ne, pouč mě, k jakým holkám podle tebe patřím?“

„Víš, co k tobě cítím, Lily.“

„Vím?“

„Samozřejmě víš! Jak bys nevěděla? Řekl jsem ti, že tě miluju, říkal jsem ti, že tě miluju od té doby, co jsem tě poprvé uviděl. A víš, že se to nezměnilo.“

„Díváš se na mě jinak.“

Vypadal zmateně. „Ne, nedívám.“

„Ale ano. Díváš se na mě, jako bys mě nepoznával.“ Lilyin spodní ret se zachvěl. Severus se pohnul, aby ji objal, ale ona zvedla ruku. „Ne! Nedotýkej se mě!“

„Lily, prosím…“

„Myslíš si, že jsem děvka, Severusi?“

„Cože? Samozřejmě že ne!“

„Chováš se tak. Chováš se, jako bych byla lehká holka. To ses chystal říct, že jo?“

„Nevkládej mi slova do úst, Lily.“

„To není třeba. Už jsem tě slyšela taková slova používat.“

„Co to má znamenat?“ hlas mu potemněl.

„Myslím, že víš, co to znamená.“

„Mýlíš se, Lily.“ Hněval se na ni jako pravděpodobně nikdy předtím.

„Říkám si, jestli ano.“

„Ti zatracení Pobertové, vůbec netušíš, co jsou zač!“

„Zvláštní, to samé říkají oni o tobě.“

„A ty jim věříš?“

„Proč bych neměla? Proč bych měla věřit tobě?“

„Jsem tvůj nejstarší přítel, Lily, a navíc i tvůj kluk. Proč bys mi nevěřila?“

Severus byl skutečně dotčený.

„Proč nemůžeš překonat svoji nenávist k nim? Jsou to dobří lidé.“

V Severusovi něco prasklo. Být poražen Jamesem Potterem, sledovat, jak jeho přítelkyně brání Jamese po tom všem, co se mezi nimi stalo, izolace, kterou cítil ve vlastní koleji i mimo, pohledy, které mu lidé dávali, přezdívky, kterými jej nazývali… všechno to před ním zablesklo a něco prasklo.

„Zatraceně, Lily, nebudu tady sedět a poslouchat, jak ho bráníš! Myslel jsem, že jsi lepší, myslel jsem, že mi rozumíš, myslel jsem, že patříš k těm dobrým. Ne i ty, Lily, ty ne.“

„Seve –“

„NE!“

Severus byl teď rozvzteklený, zcela mimo kontrolu. Hermiona jej takto viděla jen jedenkrát, ve třetím ročníku v Chroptící chýši.

„Co musím udělat, abych se osvědčil, Lily Evansová? Co dalšího ode mě chceš?“

„Já –“

„Šikanovali mě, ponižovali, mučili a ty ses jen usmála. Jednou jsem uklouzl a nazval tě něčím neodpustitelným. Bůh mi pomoz, uklouzl jsem. Nikdy v životě si to neodpustím, a nikdy to neudělám znovu. Omluvil jsem se, žebral o odpuštění a ty ses namísto toho ode mne, od nejstaršího a nejlepšího kamaráda, odvrátila a utekla přímo do náručí toho zmetka Pottera, a ani ne dvě vteřiny na to jsi roztáhla nohy tomu pitomci, který mi ze života udělal peklo!“

„Tak to počkej –“

„Nemáš tušení, jak dlouho jsem o této chvíli snil!“ zařval Severus se slzami v očích. „Netušíš, jak dlouho jsem tě chtěl. Jen tebe. Šetřil jsem se pro tebe! I když jsi odešla, chtěl jsem se ušetřit pro případ, že by ses vrátila zpátky. Věř mi, měl jsem příležitosti a já je odmítl. Pro tebe. Pro tebe, Lily, všechno jen pro tebe.“ Začal dýchat nepravidelněji, hlas měl zběsilý a slova se mu pletla. Když je vyplivoval, chodil po místnosti s rukama zabořenýma ve vlasech. „A teď… Potter… Ani ne dvě vteřiny… tě pošpinil… špína.“

„Pošpinil? Špína?“ pronesla Lily nebezpečným hlasem. Seskočila z postele a se slzami v očích začala na sebe natahovat oblečení. „Bála jsem se, tolik jsem se bála, všichni mě varovali, zoufale jsem chtěla věřit, že to není pravda… jak jsi mohl, Severusi?“

„Lily…“

„Už jsi mě jednou nazval špinavou, Severusi. Nebo spíš moji krev. Mudlovská šmejdka. Tak jsi mi řekl. Špinavá krev. Špinavý člověk. A teď po tom, co jsi mě měl, máš pocit, že mě můžeš zase nazývat špinavou?“

„Ne–“

„Mělo jít o nějakou výzvu ve zmijozelské koleji – spát se šmejdkou? Budete se plácat po zádech, až se vrátíš do společenské místnosti? Mělo jít o nějaké podělané  Smrtijedské zasvěcení?“

„NE!“

Severus ta slova řekl s takovým hněvem a autoritou, jakou Hermiona vídávala, když studovala.

„Víš, že takový nejsem, Lily.“

„Vím? Právě ti uklouzlo, že jsem špinavá.“

„Ne ty, Potter, ten čistokrevný zmetek Potter je špína a pošpinil tvé dobré jméno, když tě využil.“

„Jak se to liší od toho, že ty jsi využil mě?“

„Nikdy jsem tě nevyužil a nikdy to neudělám. Miluju tě.“

„K čertu s tebou.“ Teď plně oblečená Lily vystřelila z místnosti.

„Lily, počkej!“ Severus k ní doběhl a popadl ji za paži. „Víš, že já takový nejsem, že si nemyslím… že bych nikdy…“

„A v tom to je, Seve. Bylo to tak dřív a právě teď znovu. Řekla jsem ti – už je mi zle z toho, jak tě před každým bráním. A teď můžeš za to, že se cítím hůř než kdy dřív. Nejsem pyšná na to, co jsem s Jamesem udělala. Byla to pitomá chyba v úsudku. Chtěla jsem být s tebou a byla. Kdo se stará, že byl mým prvním – chtěla jsem, abys byl mým posledním. Ale už jsem chytřejší.“

Severus nenacházel slova.

„Sbohem, Severusi,“ rozloučila se Lily chladně a vytrhla se mu ze sevření.

„Lily, ne, prosím, tohle už ne.“

„Nápodobně, Severusi. Ne ty, už ne. Podvedeš-li mě jednou, tvoje hanba; podvedeš-li mě dvakrát, moje hanba.  Pusť mě. Toto je sbohem.“

S tím vystřelila pryč a strnulého Severuse opustila.

ooOOoo

Hermiona cítila, jak je tažená světelným tunelem. Nakonec si uvědomila, že sedí na posteli čelem k dospělému Severusovi, který ji sleduje se slzami v očích.

„Ach, Severusi,“ vydechla Hermiona a vtáhla jej do náručí.

„Nic takového jsem jí nechtěl říct…“

„Já vím, lásko, já vím.“

„Teď víš, proč jsem to neukázal Harrymu ani nikomu jinému. Toho dne našich zkoušek NKÚ naše přátelství skončilo. Jen nám trvalo déle to nakonec přijmout.“ Povzdechl si. „Šest měsíců po naší poslední hádce skončila v Potterově náručí a už ji neopustila.“

Přikývla. „Je mi to líto, Severusi. Vím, že sis ohledně ní uchovával velké naděje.“

Pokrčil rameny. „Začala být odhodlaná vidět ve mně to nejhorší a ono to ze mě to nejhorší vytáhlo. Byl jsem jí posedlý. Tolik jsem ji miloval. Kohokoliv jiného bych zvládl, ale… Potter…“

Hermiona jej stiskla. „Je mi to líto, Severusi.“

„Nemusí,“ odporoval. „Nevidím svět z té lepší stránky.“

„Neříkej.“

„Ale,“ pokračoval a hravě ji štípl do zadku, „ale… uvědomil jsem si, že kdybych skončil s ní, přišel bych o něco mnohem lepšího. Lily byla středobodem mé lásky mnoho let, ale skutečnou lásku mám s tebou, skutečnou a opětovanou. To je… exponenciálně lepší než cokoliv, co jsem měl, nebo bych měl s ní.“

„Rozhodně si uvědomuješ své city.“

„Nejde o city, ale o analýzu situace ve správném světle.“

„Správně, samozřejmě.“ Povzdechla si a opět jej k sobě přitiskla. Snažila se jej ujistit, že o něm nesmýšlí hůř.

„Byli jste s Lily tak mladí. Mladí lidé vždycky tyto věci špatně chápou. Bůh ví, že i s Ronem se nám to ve vašich letech dělo, sakra, i když jsme byli mladší. Často a po celou dobu.“

Severus se uchechtl. „Mohl bych potvrdit pár vašich hádek.“

„Mohl?“

„Stačilo tě vidět odpochodovávat s nadávkami, nebo jsem jeho zaslechl kňučet o tom či onom.“

„Hm. To je asi pravda.“

„Weasley… byl tvůj první, že?“

„Můj první opravdový přítel? Ano.“

„Ale ne první ve… všem?“

Zaváhala. Nechtěla zacházet do detailů a nechtěla jej rozrušit. Ale byl upřímný a otevřený a ukázal jí vzpomínku, kterou neukázal nikomu jinému. Dlužila mu upřímnost.

„Ne, nebyl.“

To Severuse překvapilo. Celou ságu nebelvírského Zlatého tria s velkým zápalem sledoval skoro celý učitelský sbor, i když jeho to nijak nezajímalo. Jak by jej mohlo napadnout, že za pár let se zaplete s Hermionou Grangerovou?

Potrápil mozek tím, jak se snažil vzpomenout na všechny chlapce, které s ní v Bradavicích viděl. Byla partnerkou toho bulharského blbce na Vánočním plese, vzpomněl si na jakousi Karkarovovu hrubou poznámku na toto téma.

„Krum?“

Zavrtěla hlavou. „Ne, ten byl pouze mým partnerem na Vánočním plese. Nebo spíš já jeho. Doufám, že jsi nevěřil těm hovadinám Týdeníku čarodějek?“

„Myslíš, že jsem někdy četl Týdeník čarodějek?“

Odfrkla si. „Ne, to asi ne. I když, nebylo by to rozkošné tajemství?“

Zamyslel se. Koho dalšího s ní viděl? Toho velkého nebelvírského ‚rádoby‘ famfrpálového hráče, který napadl její obličej pod jmelím na Křiklanově večírku. Ze srdce se tehdy zasmál, když sledoval, jak se ho pokouší zbavit. Nehrozil jí skutečný útok, tak nezasahoval. Přísahal by, že použila matoucí kouzlo, aby mu unikla. Nepředpokládal, že spolu skutečně chodili, ale upřímně, toho roku měl na mysli důležitější věci než její milostný život.

„McLaggen?“

„Jsem uražena.“

Pokud Severus věděl, toto byly veškeré Hermioniny romantické pletky. Musel to být někdo z Bradavic, protože ona a Weasley si spolu nezačali před koncem války.

„Pak kdo?“

„Záleží na tom?“

„Vzbudila jsi moji zvědavost.“

„Nejsem si jistá, jestli je dobrý nápad ti to říkat.“

„Proč ne?“

Zavrtěla se. „No… namouduši si myslím, že tě to rozčílí. A já tě opravdu nechci rozčílit. Ne s tímto.“

„Proč by mě to rozčílilo?“ Položil otázku s menším znepokojením než kdysi Lily. Rozhovor však začal být nebezpečně známý. „Někdo ti ublížil? Nějaký lapka, Smrtijed…“ hlas se mu hrozivě snížil, „použil násilí?“

„Ne! Bože ne. Nic takového.“

Severusovi se ulevilo. „Hermiono, můžu tě ujistit, už nejsem ztracený, nejistý a žárlivý jedenáctiletý kluk. Unesu to.“

Opravdu to zvládne. Nerozčílí se, ať už jmenuje kohokoliv. Zvláštní, že mu to nechtěla říct. Ale byl dospělý, mistr v sebekontrole a teď to zvládne. Může jmenovat kohokoliv. Pokud, jistě, pokud by to nebyl –

„Harry.“

PA: Slibuju, že vše vysvětlím příště! Pro teď jen řeknu, že ‚nešipuju‘ postavy.

Promiň, J.K.Rowlingová, ale jestli byla Lily tak dobrá a odpouštějící osoba, jak všichni tvrdili, dala by Severusovi druhou šanci.

‚Severus a Lily‘ je také název písničky, která hraje na pozadí většiny scén Princova příběhu v Relikviích smrti, části druhé. Krásná melodie, která stojí za poslouchání sama o sobě.

https://www.youtube.com/watch?v=QTtFC0DryCM