Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

HP Kalendár 2018

Otec a syn

HP Kalendár 2018
Vložené: Jacomo - 06.02. 2018 Téma: HP Kalendár 2018
Jacomo nám napísal:

Artur Weasley

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Otec a syn


autor: Solstice Muse              překlad: Jacomo                 betaread: Iveta

Originál viz https://www.fanfiction.net/s/3119641/1/Father-To-Son 

Rating bez omezení – Rodina – 2400 slov – Bradavice-kánon

Shrnutí: Jednorázovka odehrávající se těsně poté, co Ron řekne své rodině, že se nevrátí do školy. Artur vede s Ronem rozhovor o tom, že jakožto otec selhal.


***

Jeho žena křičela, ale nebyl to ten obvyklý křik, který mohl ignorovat. Bylo snadné vypnout křik vyhrazený pro dvojčata, křik, který mohla u své matky vyvolat Ginny odmítající chovat se jako sladká princeznička, obvyklý křik pobouření nad Harryho chováním. S těmi všemi mohl žít. Teprve kdyby jeho žena nekřičela, tak by se začal bát.

Ale tohle byl jiný křik; tento křik pronikal až do morku kostí a vyvolával u Artura pocit, jako kdyby do něj někdo zaťal drápy a drsně s ním třásl.

Šlo o křik ve smyslu ´můj chlapeček se chystá umřít´.

Seděl venku před Doupětem s Harrym a Hermionou, kteří byli pořádně vyvedeni z míry, zatímco jeho nejmladší syn čelil v kuchyni své matce.

Dvojčata se uklidila do obývacího pokoje, aby nemohla být zatažena do hádky. Ginny utekla nahoru do svého pokoje už během předcházející vlny protestů, která následovala po Harryho prohlášení, že odchází na misi, kterou mu svěřil Brumbál. Nicméně Artur pochyboval, že by jí z toho boje uniklo byť jen jediné bratrovo či matčino slůvko. Bill a Fleur byli naštěstí na svatební cestě a Charlie se snažil krotit matčin hlasitý projev a opakovat to, co říkala, mnohem klidnějším tónem, aby Ronovi jeho rozhodnutí vymluvil.

„Nepleť se do toho, Charlie, tebe se to netýká!"

„Ach, ale nepochybuju, že kdyby s tebou souhlasil ohledně téhle... téhle... s-sebevražedné mise, tak bys byl náramně ochotný ho poslouchat!" Matka bojovala se slzami, aby dokázala říct to, o čem byla přesvědčená, že říct musí.

„Už jsem dost starý, mami, nepotřebuju tvůj souhlas a nemůžeš mi v tom bránit!" vrčel Ron vzdorovitě.

„Nikam nepůjdeš!" zakřičela Molly z plných plic.

„Půjdu, ale vážně přemýšlím, jestli se mám vracet!" zaječel Ron. Vzápětí Artur vyskočil, protože zadní dveře domu se otevřely a poté zavřely tak prudce, až prasklo sklo.

Ron byl ve tváři rudý jako rak. Otočil se k Harrymu a strnule pronesl: „Fajn, tak jdeme nebo ne?"

Harry vstal a ukázal nahoru.

„Jen bych se ještě chtěl rozloučit s Ginny," zamumlal a vběhl do domu. Po otevření dveří uniklo ven Mollyino vzlykání a Charlieho utěšování, než je opětovné zavření zase uťalo.

„Jdu se projít," povzdechl si Ron a zamířil do polí, která obklopovala Doupě.

Hermiona byla okamžitě na nohou.

„Rone, počkej," nadechla se, ale Artur jí zastoupil cestu a uchopil ji za ramena.

„Nevadilo by ti, kdyby za ním šel, Hermiono?" usmál se smutně. „Rád bych si s ním promluvil, než všichni odejdete."

„Samozřejmě," řekla Hermiona. Oči měla zarudlé a v hlase jí zazníval pláč.

„Děkuju, zlatíčko," usmál se Artur a vykročil za svým synem.

***

Našel ho, jak sedí ve vysoké trávě ve stínu štíhlé mladé třešně, a se zabručením se k němu připojil. Ron se na něj odmítl podívat.

„Víš, co bych si přál, Rone?" zeptal se s krátkým ohlédnutím k Doupěti, které z této vzdálenosti vypadalo křehce a nestabilně.

Zaznamenal, jak jeho nevrlý syn pokrčil rameny a záměrně se zadíval na opačnou stranu.

„Přál bych si, abych tě jako malého kluka víc řezal."

Ron otočil hlavu tak prudce, až měl Artur dojem, že zaslechl křupnutí. Modré oči, u Weasleyů tak vzácné, byly rozšířené údivem a pusa zela dokořán.

„Cože?" zeptal se Ron nevěřícně.

„Jen si říkám, že kdybych tě trochu častěji bil, když jsi byl dítě, tak bys byl jako dospělý poslušnější, to je všechno."

Ron mlaskl a protočil oči. Poté je sklopil ke svým kolenům a ohrnul ret tím svým mrzoutským způsobem, který jeho matku vždy dostával do kolen, u jeho sestry vyvolával chichotání a dvojčata hádala, jestli se změní v úsměv nebo ve výraz rozhořčení.

„Protože bych si fakt přál, aby ses mě bál, Rone," dumal Artur zasněně. „Přál bych si, aby stačilo zesílit hlas a ty by ses roztřásl strachy. Chtěl bych být schopný zvednout ruku a zahrozit ti tak, abys zalezl jako spráskaný pes."

Všiml si, jak Ronovi zacukaly koutky úst.

„TAKHLE!" zařval Artur, zvedl ruku a výhružně se otočil k synovi, pěst připravenou k ráně do pihovatého obličeje.

Ron se zahihňal a Artur nechal ruku zase klesnout dolů.

„Vidíš? Nic! Měl jsem na tebe od narození brát pásek, teď bys byl vyděšený a hned poslechl."

Ron se na otce usmál.

„Ty jsi takový cvok, taťko," zachechtal se.

„Teď mě nikdo z vás mladých vůbec neposlouchá, ty domýšlivče," povzdechl si Artur a dodal varovně, „nejsi tak velký, abych tě nemohl přehnout přes koleno, víš?"

„Jsem o metr větší, než aby mě mohl ohnout přes koleno takový stařík!" posmíval se Ron.

„Tak stařík?" ohradil se Artur, ale pak se zachechtal, použil rádoby zápasnický chvat a složil svého syna do trávy. „Já ti ukážu staříka!"

Ron se ihned zkroutil a rýpl tátu těsně pod žebra, takže Artur vypískl vysokým hlasem, pustil Ronův krk a srazil ho na záda, aby ho chytil za jednu ze zuřivě se mrskajících nohou a strhl mu nejprve kecku a pak i ponožku.

„Ne, ne, ne, ty fixluješ!" prskal Ron ve stavu panického rozčilení a snažil se uvolnit nohu z tátova držení.

„Měl jsem ti sešlehat chodidla, když jsi byl drzý kluk, abys tohle nedělal..." začal Artur a nadechl se.

Taťko, ne!" vypískl Ron vyšším hlasem, než od něj Artur slýchal, když mu bylo dvanáct.

Artur přiblížil k odhalenému chodidlu synovy nohy pusu a vydal hlasitý zvuk napodobující prdění. Ron propukl v křečovitý záchvat smíchu a Artur znechuceně mlaskl jazykem.

„No, zdá se mi, že když ti bylo šest, míval jsi čistší nohy, Ronalde!"

Ron vytáhl nohu z otcova držení a uculil se.

„Nemýt se několik dní je obrana před prdícím útokem," ušklíbl se a zakýval nohou mimo Arturův dosah.

„Aha, ta zbraň, co ji Pán zla nezná," přistoupil otec na hru, „je noha Ronalda Weasleyho!"

Oba se rozesmáli, a pak Artur zvedl Ronovu ponožku ze země a hrozivě s ní mával na syna, který před ní couval a nervózně se chechtal.

„Takže to je důvod, proč ti narostly tak dlouhé nohy? Aby ses dostal co nejdál od toho toxického zápachu!"

„Dej to pryč," varoval ho Ron. Poté si zul druhou kecku, stáhl si ponožku a mával s ní před sebou jako s pružným mečem. „Mám tu jednu čerstvě nabitou!"

„Do střehu!" zadeklamoval Artur a vrhl se na syna. Několikrát se překulili sem a tam, až zváleli trávu kolem dokola, Artur ve snaze dostat ponožku co nejblíže k Ronovu nosu a Ron při pokusu hodit tu druhou otci do obličeje.

„Vidíš... co... jsem... tím... myslel?" pokoušel se Artur mluvit a bojovat současně, dokud ho Ron s triumfálním výrazem ve tváři a zpocenou ponožkou kývající se mu v ruce nepřišpendlil ke kmeni třešně. „Tohle by se nikdy nestalo, kdyby ses mě bál."

Ron pustil otce a se smíchem se zvedl do dřepu.

„To není legrace, někdy mě to děsí!" bránil se Artur.

„Jo, jasně," prohlásil Ron ironicky, zatímco se oprašoval a vytřásal si z vlasů suchou trávu.

„Děsí!"

„Promiň, taťko, ale nemáš v těle jedinou děsivou kost," pošťuchoval ho Ron laskavě.

„Ale měl bych být schopen tě zastrašit, měl bych se chovat víc jako ten chlápek Dursley k Harrymu, včetně toho bití a nadávek."

„Taťko, ty nedokážeš ani zabít mouchu!" odfrkl si Ron.

„Jsem děsivě autoritativní a začínám s tím právě teď." Ron se při pohledu na přísný výraz na otcově tváři zlomil v pase. Muž namířil na Rona prstem: „Zakazuji ti jít s Harrym."

Ron už téměř brečel smíchy.

„Myslím to vážně," nafoukl se Artur, „tímto ti zakazuji celé léto opustit Doupě... Přestaň se řehtat!"

„Promiň, taťko," hlesl Ron slabě, jak se snažil přemoct smích, „ty zkrátka neumíš vyhrožovat. Nemáš to v povaze!"

Artur předstíral, že ho to ranilo, a Ron se omluvně zašklebil. Očistili se od následků hravé bitky, ale brzy na to Artur stočil zrak k domu s vědomím, v jakém stavu se teď nachází jeho žena, a povzdechl si.

„Ona to zvládne," podotkl Ron s mírným pokrčením ramen a náznakem úsměvu.

Artur se znovu podíval na svého nejmladšího syna, zhoupl se v kolenou, aby dosáhl na Ronovy velké ruce, a podíval se chlapci do překvapených očí.

„Zakazuji ti odejít," řekl naprosto vážně.

Ronovy rty se opět trochu zkroutily a chystal se navázat tam, kde hra „na škádlení táty" skončila, ale Artur ho nepustil ke slovu.

„Myslím to vážně, Rone. Nemůžeš odejít. Zakazuju ti to."

Ron protáhl obličej.

„Taťko..."

„Nehádej se se mnou, jen zkrátka nechoď, zůstaň doma a pak ve škole, ať jsi v bezpečí."

„Ve škole?" vybuchl Ron. „V bezpečí? Na místě, kde mě tenhle rok dvakrát skoro zabili? Na místě, kde Bill přišel o půlku obličeje? Na místě, kde zemřel Brumbál?"

„Nechci, abys pátral po lidech, kteří ti chtějí ublížit, Rone."

„Ti lidé mi budou chtít ublížit, ať po nich budu pátrat nebo ne. Když je najdu, budu mít větší šanci, než kdyby mě vyslídili oni, ne?"

Artur uchopil Rona za paži a mírně s ním zatřásl.

„Nechoď."

„Je mi to líto, taťko," zašeptal Ron a sklonil hlavu.

„Zakazuju ti-"

„Taťko, přestaň s tím, jo?" Ron se zachvěl bolestivě vážným tónem, který tento okamžik nastolil.

Zakazuju ti umřít dřív než já."

Ron vytřeštil oči a zamrkal.

„Slib mi, že to neuděláš, Rone," pronesl Artur rozhodně.

„Taťko, víš, že-"

„Zakazuju ti to!" zavrčel muž a znovu s Ronem zatřásl.

Chlapec krátce přikývl a Artur se snažil nedat před ním najevo, jak se sám třese.

„Zakazuju ti nechat se zranit."

Ron se při těch slovech v jeho rukách jakoby zmenšil.

„Taťko, to ne-"

„Snaž se o to," dodal Artur přísně.

„Budu," potvrdil Ron dalším kývnutím.

„Vrať se v pořádku domů," pronesl Artur mírně chvějícím se hlasem.

Ron popošel blíž a pevně otce objal. Artur se přitiskl k chlapci, který mu byl drahý jako vlastní život, a přál si, aby nikdy nedospěl a nestal se mužem, který dělá dospělé věci. Chtěl toho rozesmátého kloučka, se kterým zápasil v lechtání a který chodil ke stolu s dokonale čistýma rukama a špinavým obličejem. Takového Rona chtěl navždycky.

„Slib mi to, synku."

„Slibuju, taťko."

Artur se roztřeseně nadechl a odtáhl se. Poplácal Rona po tváři, smutně zaznamenal fakt, že ucítil strniště tam, kde dřív býval jen hladký kulatý obličej, a znovu se opřel o kmen stromu.

„Vážně, taťko," ozval se Ron s upřímným výrazem na předtím rozesmáté tváři, „jestli se mě někdo chystá zabít... bude to mamka."

Artur se na něj na okamžik vážně zadíval, než mu v očích zajiskřilo a koutek úst se malinko pozvedl. Vzápětí se zlomil smíchy v pase a spolu s Ronem se znovu zhroutili do trávy a rozřehtali se.

Seděli tam pak, skrytí ve vysoké trávě, v tom mlhavém srpnovém odpoledni a chechtali se jako cvoci, dokud nedorazili Harry a Hermiona a neodvedli Rona pryč.

Artur nikdy neuhodil ani jedno své dítě. Nedokázal je vyděsit nebo zastrašit. Ale mohl zůstat sedět ve stínu vysoké mladé třešně a usmívat se s vědomím, jak krásně dospěli... a že ho všichni přežijí.

***

 


PP: Pokud jde o ten konec, povídka byla publikována rok před vydáním Relikvií, tak k ní prosím tak přistupujte a zapomeňte na tragický osud, který JKR napsala Fredovi.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Otec a syn Od: Lemurka - 28.02. 2018
Díky za krásný rodinný moment. A i ta Fredova smrt tam vlastně sedí.

Re: Otec a syn Od: Zuza10 - 09.02. 2018
Nemám slov, podle mě jeden z nejsilnějších příběhu co jsem četla. Sama mám 4 syny, jsem trochu jako Molly, hodně věcí řeším křikem a můj muž je ta tichá síla v pozadí Z
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 12.02. 2018
Tohle je na fanfiction tak krásné - když se přiblíží realitě, vezme za srdce. O to víc mě těší se práci na povídkách věnovat. Sama mám sice jen jednu dceru, ale u nás doma to bylo stejné - já jsem křičela a trestala, tatínek byl ten hodný, ale nejvyšší autorita. Přeju ti, ať ve své rodině zažíváte stejně krásný pocit uspokojení jako tento Artur.

Re: Otec a syn Od: martik - 07.02. 2018
To bylo úžasné. A nevím, co se mi líbilo nejvíc - jestli zbraň, kterou Pán zla nezná nebo lechtací bitva. To o zanedbaném řezání už jsem od svého táty taky párkrát slyšela :-) Konec mě dojal, díky, Jacomo.
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 07.02. 2018
Takové zbraně proti Pánu zla - to by byl materiál na humornou povídku! :-)) Jo, dobré slovo dokáže víc než zastrašování, i když to v rodičovské výchově někdy tak nevypadá. Jsem ráda, že se líbilo, martiku!

Re: Otec a syn Od: denice - 07.02. 2018
Jak mi tenhle skvost mohl včera uniknout? Nevadí, potěšení z četby jsem měla dnes. Artur Weasley je ve většině ff spíš bačkora, který pokud nesedí ve špatně placené, málo vážené práci, se před svou ženou a dětmi schovává do kůlny s mudlovskými krámy, tím raději jsem, že jsi ho takto rehabilitovala. Mám ho tu moc ráda - a Rona taky. Díky.
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 07.02. 2018
Jsem obrovitánsky ráda, že mi vychází můj záměr najít postavám povídky pohlížející na ně z jiných než tradičních úhlů - a že to těší i čtenáře. Artur i Ron si tuto rehabilitace rozhodně zaslouží. Veliké díky, denice!

Re: Otec a syn Od: zuzule - 07.02. 2018
Krasna povidka, az mi pri konci prebehl mraz po zadech Moc dekuju!
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 07.02. 2018
I já děkuju!

Re: Otec a syn Od: gleti - 07.02. 2018
Úžasná povídka, takovým nenápadným způsobem geniální, která potěší na duši. Ronovy ponožky jako zbraň, kterou Pán Zla nezná, mě rozesmály; a čisté ruce a špinavý obličej dojal (tohle musela autorka zažít v reálu, to by nikdo nevymyslel). Úplně nejvíc mě však dostal Arthur W., takového manžela a otce svých dětí bych si přála, silný a jemný zároveň.
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 07.02. 2018
Ano, je v tom humor a láska, přesně to, co si Artur ke svým narozeninám zaslouží. Díky za komentář, gleti!

Re: Otec a syn Od: Gift - 07.02. 2018
Perfektni vyber! Nemam rada povidky, kdy je z pana Weasleyeho udelan moula. On je tak trochu blazinek, ale v tom dobrem slova smyslu. Je uzasnym prikladem toho, ze velka rodina plna kluku se da vychovavat i laskou bez pouziti opasku. Moc dekuji, Jacomo, bylo to jak pohlazeni po dusi.
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 07.02. 2018
Na to přesně sedí odpověď, kterou jsem teď napsala ke komentáři sisi - Weasleyovým fanfiction většinou dost křivdí. Jsem ráda, že se mi opět podařilo najít povídku, která z tohoto klišé vybočuje. Moc děkuju za komentář, Gift!

Re: Otec a syn Od: MichelleF - 06.02. 2018
Nádherná povídka, chytila mě za srdce.. Děkuji
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 07.02. 2018
I já děkuju!

Re: Otec a syn Od: sisi - 06.02. 2018
Děkuji za tuto povídku o vztazích v rodině Weasleyových. Někdy jsou hrozně nechápavý a omezení, ale tady je to úplně prosté: otec chrání svá mláďata tou nejjednodušší a nejúčinnější věcí. Učí je vážit si domácího krbu, učí je s humorem a s láskou. Hrozně jsem se smála Ronovým velkým smrdutým ponožkám a představě o skonu TP po jejich použití, ale mít u stolu dokonale vymydlené ruce nejmladšího syna společně s jeho upatlaným ksichtíčkem a hladovým bříškem, nekonečně hluboko zasáhlo moje mateřské instinkty a je jasný, že bych ho také nevyhnala od jídla.
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 07.02. 2018
Weasleyovi mají široké srdce a obávám se, že na rozdíl od jiných postav jim fanfiction trochu křivdí a bere si od nich jen to, co se hodí do krámu. Proto jsem ráda, že se mi podařilo najít povídku, která je právě o té krásné rodinné soudržnosti, kterou mezi sebou mají a která je tou nejsilnější magií i v našem světě. Je milé číst, že to v povídce vidí i další čtenáři. Díky, sisi!

Re: Otec a syn Od: kakostka - 06.02. 2018
Jacomo, děkuju za připomenutí Freda, to je jedna z věcí, kterou JKR "podělala". Jak mohla zrovna Freda, zničila tím život i Georgovi a zasáhla celou rodinu. Já vím, že by to byl div, kdyby to přežili všichni Weasleyovi, ale to bych radši obětovala Percyho... a asi proto to byl Fred a ne Percy, že? O osudu Severuse se ani nezmiňuju. Ikdyž nám tím dala velkej dárek a prostor pro fantazii

Re: Otec a syn Od: JSark - 06.02. 2018
To bolo zlaté. Artur je úžasný otec. :)
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 06.02. 2018
Však je. A určitě to pro něj a pro Molly nebylo jednoduché.

Re: Otec a syn Od: Lupina - 06.02. 2018
Krásné, až mi na konci vhrkly slzy do očí. Děkuji převelice, Jacomo. A všechno nejlepší, pane Weasley!
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 06.02. 2018
Oba jsou tu úžasní, že? Zamilovala jsem si je. Díky, Lupinko!

Re: Otec a syn Od: kakostka - 06.02. 2018
Ještě by mne zajímalo, kde takové lahůdky čenicháte? Moc povedený kousek. nedávno jsem viděla v nějakém filmu Kenetha Brannana a na pozadí mi pořád běžel Zlatoslav...
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 06.02. 2018
Jak čenichám? Čtu a čtu. Na jednu takovou perlu připadá takových deset sr*ček :-) Ačkoliv filtr na fanfiction.net a výběr podle množství komentářů dost pomáhá :-) O Zlatoslavovi mi nemluv - o víkendu jsem viděla jeho cosplayové zhmotnění - svět už nikdy nebude stejný :-)))
Re: Otec a syn Od: kakostka - 06.02. 2018
Co je cosplayové zhmotnění? Něco mi uniklo? Jako Hercule Poirot byl dobrý, ikdyž David Suchett je jen jeden, že? díky za upřesnění jak to bylo s Billem. To sedí, protože škrábanec už měl před svatbou.
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 06.02. 2018
Cosplay je převlek do kostýmu, který si pořídí fanoušek, aby se tak "převtělil" do fiktivní postavy - obvykle se takový nadšenci soustřeďují na akcích, jako byl teď v sobotu PragoFFest - setkání fanoušků fantasy a sci-fi literatury, filmů, seriálů, komiksů, her... - a právě tam jsem se setkala s jedním takovým převlekem za Zlatoslava Lockharta :-)) Dokonalý byl nejen kostým, ale i jeho slovní projev :-)
Re: Otec a syn Od: kakostka - 06.02. 2018
Aha, tak Zlatoslav naživot.... to musel být zážitek:-))))
Re: Otec a syn Od: gleti - 07.02. 2018
myslíš cosplay z Pragofestu? Viděla jsem fotky a moc se mi líbil.
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 07.02. 2018
Přesně tak. Thomas coby Zlatoslav byl úžasný :-)

Re: Otec a syn Od: kakostka - 06.02. 2018
To je dokonalá povídka... úžasný Arthur a Ron, který má srdce a smysl pro humor a je součástí velké, velké, velké rodiny:-))) a lechtání na chodidlech? Ha ha... Arthur musel být úžasný táta jim všem. Jak těžké je bylo pustit. Oceňuji i prima načasování se Slzami, sešel se tu podobný moment, že? Ron trefne poznamenal, vrátit se do školy, kde ho 2x málem zabili? A Billa pokousal vlkodlak v Bradavicích? Aha? už si nevybavuju, kde se mu to stalo a při jaké příležitosti mu to Šedohřbet udělal. Děkuju za tuhle lahůdlku, užila jsem si ji vrchovatě. díky moc
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 06.02. 2018
Netajím se tím, že mám jistou slabost pro Rona - má potenciál, který je často ve fanfiction potlačován či zesměšňován. Tohle je zároveň i taková rehabilitace pro něj. Jestli si dobře vzpomínám, tak Billa napadl Šedohřbet při průniku Smrtijedů do Bradavic přes rozplývavou skříň. I já moc děkuju, kakostko!

Re: Otec a syn Od: hanka - 06.02. 2018
Povídka je krásná, budí spoustu emocí. Děkuji za ni.
Re: Otec a syn Od: Jacomo - 06.02. 2018
To rozhodně ano, okamžitě jsem se do ní zamilovala. Díky!

Prehľad článkov k tejto téme:

Backroads : ( Jacomo )31.12. 2018Komplot
Rita Arabella Black: ( Jacomo )12.12. 2018Poprvé
articcat621: ( denice )12.12. 2018Něco dobrého
Eaving Mal: ( arabeska )06.12. 2018Pavoukomilové
bananacosmicgirl: ( denice )29.11. 2018Bubáci
Jewels5: ( arabeska )03.11. 2018Rebel
Unspoken Tragedy: ( Jacomo )30.10. 2018Noc pro pomoc
darkbloodylegs: ( Jacomo )17.10. 2018Poslední dárek od Hedviky
Dark Angel Of Sorrow: ( Gift )17.10. 2018U barové stoličky
hermin22: ( Jacomo )04.10. 2018Rodina
coffeeonthepatio: ( martik )04.10. 2018Frustrace
Queenie´s Broken Hea: ( Jacomo )26.09. 2018Moc
Julia Claire: ( Jacomo )25.09. 2018Výrobce hůlek
HarnGin: ( Jacomo )19.09. 2018HJG: Nejchytřejší čarodějka?
Queen of Cheesecake: ( Jacomo )26.08. 2018Velice kvalifikovaná čarodějka
teslasgirl: ( Gift )22.08. 2018Co má Percy rád
Mutant Horse: ( Jacomo )11.08. 2018Velice vydařená omluvenka
TheMarshmaloWizardGh: ( Jacomo )31.07. 2018Sázka
Scattered Logic: ( Jacomo )30.07. 2018Maličkost
Solora Goldsun: ( Jacomo )28.06. 2018Začátek Dobbyho příběhu
Minnionette: ( Jacomo )23.06. 2018Být divný je normální
DangerMouse: ( Jacomo )05.06. 2018Draco a jeho opravdu hodně špatný a příšerně blbý den
Gravidy: ( Jimmi )05.06. 2018Temné tajomstvo
FancifulRivers: ( Gift )15.05. 2018Společná odpoledne
lazy_neutrino: ( Jacomo )15.05. 2018Ruce lékouzelníka
milkman6478: ( Gift )28.04. 2018Konzultační hodiny
Jack of the North: ( Gift )01.04. 2018Co se doma uvaří, to se doma sní
Hippie Jade: ( Jacomo )27.03. 2018Harryho první slovo
SilverWolf7007: ( Jacomo )10.03. 2018Jednou za měsíc
Ostatní autori: ( Jacomo )09.03. 2018Dát lidem to, co chtějí
Ostatní autori: ( Jacomo )01.03. 2018Vzestup klanu Weasleyů
Ostatní autori: ( Jacomo )13.02. 2018Květina v jejích vlasech
Ostatní autori: ( Jacomo )06.02. 2018Otec a syn
Ostatní autori: ( Jacomo )30.01. 2018Lepší než domácí
Ostatní autori: ( Jacomo )26.01. 2018Sám k sobě
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )23.01. 2018HP kalendář - úvod