Preklady fanfiction Harryho Pottera

Lepší než domácí

autor: rebecca-in-blue             překlad: Jacomo              betaread: Iveta

Originál viz https://www.fanfiction.net/s/11843165/1/Better-Than-Homemade

Rating: bez omezení - humor - cca 1000 slov - období Pobertů

Shrnutí: Jak se Lily Evansová stala jednou z nejoblíbenějších studentek Horacia Křiklana? Všechno to začalo v jejím prvním ročníku hádkou o sušenkách.

Prohlášení: Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží rebecca-in-blue. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

PP: Chtěla jsem Lily k narozeninám nadělit nějakou povídku, kde by ji:
- James Potter neotravoval zvaním na rande
- Severus Snape tajně nemiloval
- Voldemort nezabil
- Petunie neubližovala svou nenávistí
- Pobertové neškádlili
Věřte, byl to problém, ale našla jsem. Povídka je sladká - jako domácí sušenka. Vychutnejte si ji :-D

***

Pohodlný život v Bradavicích Horaciu Křiklanovi náramně vyhovoval. Nešlo jen o vynikající plat a šanci ovlivňovat mladé lidi; byla tu také spousta drobných výhod, které s sebou tato práce přinášela. Studenti museli jíst takové jídlo, které domácí skřítci v kuchyni připravili pro Velkou síň, a přestože všechno, co vytvořili, bylo výtečné, profesoři měli ještě tu výsadu vyžádat si pokrmy, které jim chutnaly. Mohli si je nechat přinést k učitelskému stolu během společného stolování nebo nechat přemístit přímo do svých kabinetů. Křiklan toho využíval poměrně často, protože si říkal, že je důležité mít u sebe nějaké delikátní dobroty pro případ, že by se zastavil někdo důležitý - nebo potenciálně důležitý.

Jedno podzimní odpoledne kráčel ze třídy do svého kabinetu s plechovkou čerstvě upečených zázvorových sušenek a míjel skupinku prváků - většinou nebelvírů a mrzimorů - kteří se učili na trávníku na nádvoří. Několik z nich hladově vzhlédlo, protože sušenky zavoněly, čemuž se nemohl divit - voněly božsky. Jelikož byl teprve začátek pololetí a on stále pátral mezi novými studenty po možných přírůstcích do Křikova klubu a jelikož se cítil štědře, rozhodl se zastavit a podělit se.

"Vypadá to, že jsem si toho nabral víc, než dokážu sníst," řekl, když popošel blíž ke skupince, a zvedl plechovku. "Dal by si někdo sušenku?"

Všechny děti se mlsně uculily a vzaly si po jednom kousku. Hromadně zahučely: "Děkujeme, pane profesore," a Křiklan se usmál při myšlence, čí jméno by se mohlo jednou, za dvacet let, objevit v Denním věštci u citátu "Horacio Křiklan byl mým dobrým rádcem už od prvního ročníku v Bradavicích".

"Mhm, jsou výborné," zamumlal jeden z chlapců a Křiklan dodal: "Čerstvé z bradavické kuchyně. Domácí skřítci dělají ty nejjemnější sušenky, jaké kdy ochutnáte."

V tu chvíli zrzavá dívenka, Lily Evansová - která se zdála být dostatečně bystrá pro Havraspár, ačkoliv Moudrý klobouk ji poslal do Nebelvíru - vzhlédla, jako kdyby před ni právě postavil výzvu. Ukousla si ze sušenky a při žvýkání trochu naklonila hlavu. "Cha!" zasmála se vítězoslavně a polkla. "Moje maminka dělá lepší."

Teď bylo na Křiklanovi, aby se zasmál on. Náhle viděl, proč Moudrý klobouk poslal tu dívenku do Nebelvíru. "Tak tvoje maminka dělá lepší?" zopakoval a uculil se. "Ale moje milá, nejsi ty mudlorozená?"

Lily stiskla rty, trhla rameny a přimhouřila zelené oči. "No a?" vybídla ho.

"Inu, jsem si jistý, že sušenky od tvé matky jsou dobré, ale musí je dělat bez kouzel, že ano? A domácí skřítci používají magii."

Byl stoprocentně přesvědčený, že proti tomuto nemůže nikdo nic namítnout, ale k jeho překvapení se Lily po tváři rozlil slabý úsměv. "Ale... ale pane profesore, nemůžete si přece opravdu myslet, že to stačí?" pousmála se, jako kdyby mu naprosto unikal smysl. "Chci říct, domácí skřítci jsou něco jako otroci, ne?"

Křiklanovi spadla čelist. Samozřejmě měla pravdu; domácí skřítci byli v podstatě otroky svých kouzelnických pánů. Byla to jedna z těch věcí, o kterých všichni věděli, ale nikdo o nich nemluvil. Koneckonců, ta stvoření si své porobení užívala, tak proč o tom mluvit? Křiklan nikdy neslyšel podat to takto nepokrytě. A jak Lily vůbec přišla na to, že domácí skřítci fungují jako otroci? Vypadalo to, že na jedenáctiletou mudlorozenou dívenku rozumí kouzelnickému světu až překvapivě dobře.

V tuto chvíli tím byl příliš udivený, tak se zeptal: "K... kde jsi o tom slyšela?"

"Hm, řekl mi to kamarád," odpověděla s trochu uličnickým úsměvem. "Chtěla jsem tím říct: vy si myslíte, že hromada sušenek vyčarovaná skřítky pro učitele, které vůbec neznají, a dělali je proto, že musí poslouchat, chutná líp než jedna dávka sušenek od mojí maminky, která věnovala čas a úsilí, aby ji udělala pro mě a moji sestru, protože chce?"

"Já si nemyslím..." začal Křiklan, ale pak zmlkl. Když to podala takto, z nějakého zvláštního důvodu se zdálo zřejmé, že sušenky od její mudlovské matky musí chutnat lépe. Poškrábal se na bradě a zkusil to znovu: "Inu, já..." Ale pak si jeden ze studentů přitiskl ruku na pusu ve snaze se nerozesmát a Křiklan nabyl dojmu, že z něj ta prvačka právě udělala blázna. Ale netrápilo ho to, protože věděl, že našel další přírůstek do svého malého klubu. Zasmál se, pohrozil Lily prstem a řekl: "Víš, moje milá, ve zmijozelské koleji se ceníme mazanosti. Myslím, že by z tebe byl dobrý zmijozel."

Lily se na tváři okamžitě objevil přehnaně zničený výraz. "Ach, tohle mi nedělejte, pane," zaprosila úpěnlivě, jako by ve strašných bolestech. "Škemrala jsem, opakovaně, u Moudrého klobouku, aby mě poslal do Zmijozelu, ale řekl, že na to dostatečně nezvládám intrikovat."

"Cha!" zasmál se Křiklan a pochechtával se celou dobu, co kráčel přes nádvoří.

***

Týden poté našel u dveří svého kabinetu balíček. Zvědavě rozevřel vzkaz připevněný navrchu a četl:

Pane profesore Křiklane,
moje maminka mi poslala dávku svých doma vyráběných zázvorových sušenek. Rozhodla jsem se s Vámi podělit, protože jsou vynikající. Ale víte, co chutná ještě víc? DŮKAZ, ŽE SE MÝLÍTE! Chacha, ochutnejte je a sám uvidíte.

Křiklan se ušklíbl. Lily rozhodně měla kuráž, to tedy ano. Vešel do svého kabinetu, otevřel balíček a našel v něm talířek se zázvorovými sušenkami. Váhal, jestli jednu ochutnat. Vypadaly nestejnoměrně a trochu hrudkovitě, jednoznačně byly připravené bez magie, a Křiklan jedl mudly vyrobené jídlo jen výjimečně.

Sáhl po malém kousku, nečekal, že na něj udělá dojem... ale byl docela dobrý. Ve skutečnosti byl vynikající. Křiklan sáhl po dalším, pak po dalším, a než se nadál, snědl téměř celý talíř. Všechny chutnaly tak skvěle, až ho napadlo, že by i mudlové možná mohli dělat dobré věci, aniž by k tomu potřebovali magii, hůlky nebo kouzla.

Ale pak se vzpamatoval a v duchu se zasmál. Neměl nic proti mudlům, ale myšlenka, že by se v čemkoliv mohli vyrovnat čarodějkám a kouzelníkům, byla absurdní.

Ale přesto, když dojedl poslední sušenku, musel připustit, že Lily měla pravdu. Její maminka dělala lepší.