Zlatoslav Lockhart
Sám k sobě
autor: jacobk překlad: Jacomo betaread: Iveta
Originál viz https://www.fanfiction.net/s/9269590/1/Note-to-Self
Shrnutí: Zlatoslav Lockhart byl úspěšným podvodníkem, ale to bylo taky všechno. Tak jak přemluvil Brumbála, aby ho zaměstnal? A proč byl tak neschopný učitel, že ho dokázala parta dvanáctiletých studentů prokouknout?
Rating bez omezení - humor - 953 slov - 2. ročník Bradavic
Zažádáno o povolení k překladu
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží jacobk. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
***
Zlatoslav Lockhart se zhlížel v zrcadle tak jako každý večer před spaním. Jeho pleť byla bezchybná. Jeho zuby zářily a byly připravené pošesté získat cenu za Nejkouzelnější úsměv. Jeho vlasy byly doslova fenomenální.
První den vyučování obrany proti černé magii v Bradavicích byl možná trochu roztřesený - smůla, že zrovna dneska musel při nahánění rarachů klopýtnout - ale aspoň vypadal potom stejně dobře jako předtím. Zlatoslav si s uspokojením sundal hábit, aby si mohl obléct noční košili, ale náhle se zamračil, protože koutkem oka zaznamenal náznak pohybu.
Znovu se podíval do zrcadla a spatřil magické tetování, které měl vyvedené v zářivých barvách na krku těsně nad límcem. Sklopil zrak a ověřil si, že jeho kůže je neporušená. Znovu bleskově pohlédl do zrcadla, a viděl, jak se tetování přetváří a formuje se do čáry, která se mu táhne od ramene dolů po paži. Zvedl ruku před zrcadlo a přečetl si text na dlani napsaný zářivým inkoustem.
Nevěř svým lžím.
"Co to sakra-" Zlatoslav uťal vlastní slova, protože text se přeformoval do pohybu hůlky a inkantace, kterou nikdy předtím neviděl.
Lockharta zasáhl silný pocit nevyhnutelnosti a zvedl svou skutečnou hůlku. Provedení pohybu bylo zcela přirozené a inkantace mu splynula ze rtů, jako kdyby ji pronesl už tisíckrát předtím. Instinktivně dokončil kouzlo poklepáním hůlky na hlavu.
Rázem zavřel oči pod náporem vzpomínek, které tato akce uvolnila. Myslí mu prolétla vzpomínka na ovládnutí vlkodlaka na Wagga Wagga, aby se poté přetvořila do vzpomínky na rozhovor se starým ošklivým divotvorcem, který byl tím, kdo to ve skutečnosti vykonal. Boj se smrtonoškou, vymýtání ghúla, okázalé skoncování s upírským sabatem v Harlow - to všechno bylo nahrazeno vzpomínkami na rozhovory se skutečnými aktéry.
"Ne, to nemůže být..." vydechl Zlatoslav, ale pak se objevila poslední vzpomínka. "Jenže je."
Pochopitelně, že by žádný z kouzelníků nedokázal zvládnout všechny ty skutky, o kterých psal. Měl to vědět - musel vymazat paměť nejméně šestnácti různým čarodějkám a kouzelníkům, aby nashromáždil materiál pro svoje knihy. Bylo úžasné, že se na tím až do tohoto magického připomenutí nikdy nepozastavil, ale možná to nebylo tak překvapivé, když vezme v úvahu, jaký se z něj stal hlupák.
Zlatoslav se upamatoval, jak dosáhl současného uspořádání: Po převratném úspěchu jeho druhé knihy, Cestování s upíry, byl požádán, aby svědčil v procesu s lidskými spolupachateli upírského sabatu. Samozřejmě nebyl schopen odmítnout, ale dost ho vyděsilo, když zjistil, že svědecká výpověď při trestní žalobě se běžně provádí pod veritasérem.
Kouzelníci ovládající vysokou úroveň nitrobrany mohli pod veritasérem říkat, co chtěli, ale tím on jaksi nebyl. Nicméně dost slušně ovládal paměťová kouzla a říká se, že nouze naučila i skřeta tancovat. Díky tomu, že se zbavil jakýchkoliv vědomostí, které byly v rozporu s jeho veřejně známým charakterem - a samozřejmě zanechal pár připomínek, jak je získat zpět, aby o ně nepřišel - proběhla jeho svědecká výpověď bez zádrhelů.
Ale to byl teprve začátek. Zlatoslav chtěl peníze a slávu, ale na začátku si nedokázal tak úplně představit, kolik ho to bude stát soukromí. Veřejná vystoupení na charitativních akcích, příležitostná setkání s jeho fanklubem, spousta drobných aktivit navrhovaných jeho agentem... celou dobu se obával, že roky těžké práce budou zničeny v jediném okamžiku náhodným nitrozpytem. Došlo to až tak daleko, že naprostou spokojenost už byl schopen cítit pouze s vymazanou pamětí.
Bradavice mu daly šanci uniknout. Mohl prožít pár let mimo světla reflektorů na dokonale úctyhodné pozici učitele v tak prestižní škole, jakou Bradavice jsou. Jakmile by jeho sláva poněkud pohasla, mohl prohlásit, že se rozhodl zanechat učení a odejít do důchodu, aby se věnoval dalším zájmům. Žádná záhada, žádný bulvár snažící se přijít na to, co ho přimělo k odchodu do ústraní - jen starý dobrodruh, který se pokoušel učit a pak toho prostě nechal.
Samozřejmě, že to s sebou přineslo problémy. Především v osobě Albuse Brumbála. Zlatoslav se neodvážil opustit svou komnatu s neporušenými vzpomínkami, protože věděl, že by ho ten mazaný stařec okamžitě prokoukl. Problémem bylo, že jak trávil víc a víc času vírou ve své vlastní lži, jeho chování začalo být čím dál tím nevyzpytatelnější.
V učebním plánu si napsal, že ti třikrát prokletí cornwaldští rarachové zůstanou v kleci. Dokonce si to podtrhl! A pak se jako poloviční idiot v okamžitém popudu rozhodl ukázat těm dětem trochu opravdové práce s hůlkou. Pořádně tím nahlodal respekt, který vůči němu chovaly.
No, při vyučování už žádné praktické ukázky z jeho strany. Bude muset vyladit nátlakové kouzlo, které na sebe zítra ráno sešle. A možná popřemýšlet o trochu dřívějším odchodu do důchodu, než měl původně v úmyslu.
Ale i když výuka představovala víc práce, než předpokládal, musel si blahopřát k předvídavosti zašít se do Bradavic, nejbezpečnějšího místa v Británii. Žít někde jinde, kde by po něm mohlo být požadováno, aby dostál své pověsti, by bylo neuvěřitelně hloupé.