Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Zabiniho dvanáct vánočních dnů

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 10

Zabiniho dvanáct vánočních dnů
Vložené: Lupina - 22.12. 2017 Téma: Zabiniho dvanáct vánočních dnů
Martik nám napísal:

 

22.prosinec 2017

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Autor: Jedi Tess of Gryffindor                    Překlad: Martik                     Beta: Morikage         

Originál: http://www.fanfiction.net/s/5597481/1/Zabini-s-Twelve-Days-of-Christmas

Rating: 9+

 

 

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 10

Druhý den ji probudil její vlastní hlas, vycházející z huláka, kterým sdělovala Zabinimu, jak moc se jí hnusí. Ten zvuk probral celou Hermioninu ložnici – vlastně ložnici celého osmého ročníku. Aby ho Hermiona přiměla zmlknout, musela hulák nechat vybuchnout. Když vstoupila do společenské místnosti, soptila vzteky. Průvodní poznámka jí náladu rozhodně nezlepšila.

Šestý den vánoční, slečna Grangerová řekla mi:

„Nenávidím tě (ale ne doopravdy), Zabini.“

Empirický poznatek: Tvoje city ke mně se zřejmě podobají opruzenině, jinak bys tolik neplýtvala časem, aby ses jich zbavila. 

Chtěla ho proklít až do desátého kolene, ale jakákoliv odezva by mu hrála do karet. To Hermionu přimělo, aby ho úplně ignorovala, což bylo naprosto v rozporu s její činorodou náturou. Harry se nabídl, že ho prokleje za ni, což bylo sladké, ale Hermiona to zavrhla. Vycházela z předpokladu, že Zabini by stejně přišel na to, že v tom má prsty ona.

Byla odhodlaná spálit obálku, která dorazila další den odpoledne v okamžiku, kdy se usadila ve společenské místnosti, aby si dopřála odpočinek mezi jednotlivými hodinami. Balíček byl měkký a beztvarý a ji přemohla zvědavost. Když vybalila úžasnou modrou pletenou šálu, zmocnilo se jí podezření.

Sedmý den vánoční, slečna Grangerová řekla mi:  

„Jste tak chytrý, pane Zabini.“

Empirický poznatek: Žádná dívka nemůže vzdorovat klukovi, který jí vyrobí dárek a který ví, jaký je její nejoblíbenější kousek oděvu nebo jaká je její oblíbená barva.  

Hermiona pohlédla z poznámky na šálu. V žádném případě ji nemohl uplést – byl to jen trik. Že by to byli domácí skřítci? Pak si všimla péeska.

Vážně jsem to byl já, Grangerová. Přestaň z toho podezírat domácí skřítky. 

Nepřítomně přejela rukou po hebké tkanině. Šála byla dlouhá, upletená širokým copánkovým vzorem. Přesně ten druh, který milovala. A tmavě modrá byla její oblíbená barva. Mračila se, ale nedokázala se přimět, aby ji hodila do ohně, protože už si ji zamilovala. Tiše si odfrkla a všimla si, že začíná mít tik v oku. Omotala si šálu kolem krku a v duchu si přislíbila, že Zabinimu ani nepoděkuje, natož aby mu jakkoliv projevila uznání. Nebude se obtěžovat.

„Věděl jsem, že se ti bude líbit,“ zašeptal, když ji míjel při cestě do společenské místnosti.

„Hermiono, cuká ti oko,“ poznamenal tentýž večer naprosto zbytečně Ron. „A kde jsi vzala tu šálu?“

Celý následující den byla Hermiona jako na trní. Nedokázala si představit, s čím dalším by mohl Zabini přijít. Byla zděšená, že celý den strávila očekáváním. Uvažovala, že se hůlkou ubodá k smrti.

„Blaisi, nevěřím vlastním očím! Ty pleteš?“ zvolal Malfoy ve chvíli, kdy se Hermiona vydala do ložnice. Malfoyovi přátelé se rozesmáli a pošťuchovali ho.

„Jsem nesmírně talentovaný a mnohostranně nadaný,“ pronesl Blaise klidně. „Všechny dámy mě chtějí, Malfoyi.“

Hermiona se zamračila, a jakmile vešla do ložnice, strhla ze sebe šálu a hodila ji do kouta k ponožkám. Měl pravdu – zdálo se, že ho všechna děvčata chtějí. Hermiona si u večeře všimla, kolik dívek si posedalo u stolu kolem něho. A nešlo jen o bývalé Zmijozelky. Samozřejmě ne, že by ji to zajímalo. Možná kdyby věnoval pozornost jiným děvčatům, nechal by ji na pokoji a zapomněl by na svou hloupou sázku. Koneckonců to v žádném případě nebyla Hermiona, kdo se staral o výhru v téhle jednostranné soutěži, kterou si pro sebe vymyslel.

Na polštáři spatřila obálku. S téměř bolestným sebezapřením ji hodila do zásuvky nočního stolku a začala pracovat na svém domácím úkolu. To trvalo hodinu. Pak dorazily její spolubydlící a začaly se ukládat ke spánku. Hermiona už měla konec svého pera rozžvýkaný nadranc a vlasy se jí ježily.

„To je nádherná šála, Hermiono,“ rozplývala se Hannah Abbotová a bradou kývla ke kousku oblečení na podlaze. „Někdo ti ji upletl?“

„Ehm, ne, koupila jsem ji v Londýně,“ zalhala a cítila, jak ji zaplavuje vina i vztek.

„Kde?“ vyzvídala Millicent Bulstrodeová, která před spaním navštívila Pansy. „Ta je mudlovská? Taky jednu chci.“

Hermiona zabořila hlavu do polštářů a odmítla odpovědět na jakékoliv další otázky.

„Ty jseš tak zatraceně divná, Grangerová,“ zamumlala Pansy a taky se zachumlala do peřin. Když její spolužačky rozpustily svůj dýchánek, vylovila Hermiona z nočního stolku obálku. Zatímco ji palcem otevírala, modlila se, aby to nebyl další hulák.

„Vsadím se, že tak skvělé jako ta šála to tentokrát nebude, Grangerová,“ ozvala se Pansy z druhé strany pokoje.

„Sklapni!“ zasyčela Hermiona. Strčila dovnitř ruku a vytáhla výtisk Plísně a houby: Použití v lektvarech, knihu, o kterou se Zabinim bojovali v knihovně. Dovětek vypadl z přebalu.

Osmý den vánoční, slečna Grangerová řekla mi:  

„Neopouštěj mě, Blaisi Zabini.“

Empirický poznatek: Přiznej to, Grangerová, ani ty se nemůžeš tolik zajímat o hloupou knihu. Jediný důvod, proč jsi mi ji odmítla dát, byl, že jsi nechtěla, abych odešel. 

Hermiona mrštila knihou o podlahu. Hlavou jí probleskla myšlenka, že kdyby ji viděla madame Pinceová, uškrtila by ji jejími vlastními vnitřnostmi. „Co to k sakru bylo, Grangerová?“ zeptala se Pansy.

„Nic!“ vyprskla Hermiona. „Raději se koukej vyspat do krásy!“

„Ach, teď ses mě dotkla,“ odvětila Pansy se smíchem.

ooOOoo

Následující den čekaly Hermionu pololetní zkoušky ze všech předmětů. Nevadilo jí to, byla už zvyklá a jako obvykle na všechny dokonale připravená. Jak se dokázala soustředit, když se při většině zkoušek těsně před ni usadil Blaise Zabini, bylo záhadou, ale zvládla to s neodbytnou myšlenkou, že je absolutně nutné překonat ho. Zasloužil si to.

Když Ron a Harry dorazili na večeři, tvářili se jako boží umučení.

„Samozřejmě, že Hermiona dosáhla perfektního skóre ve všech zkouškách,“ pronesl Ron hořce, jako by to dělala jemu naschvál.

„V to doufám,“ řekla a dál si klidně nabírala mrkev s hráškem.

„V to doufám,“ opičil se Ron. Harry do něj kopl a Ron vykřikl.

„Co se večer stavit v kuchyni?“ navrhl Harry polohlasem. „Dobby se objevil u oběda a zmínil se, že odpoledne budou zase péct perníčky.“

„To zní skvěle,“ souhlasila Hermiona a urputně se snažila vytěsnit sen o komorné. Přece jenom dostat se pryč ze společenské místnosti znamenalo být daleko od Zabiniho (aspoň doufala). Právě dojídali dezert, když velká sova pálená upustila do Hermionina pudinku obálku. A bylo jen dobře, že balíček přistál v pudinku, a ne na stole, protože Hermiona v něm našla velký keramický hrnek. Uvnitř byl kousek Schwarzwaldského dortu z Medového ráje a malá láhev s ohnivou whisky. Hermiona rychle zastrčila všechno zpátky do obálky, ignorovala Pansyino zvědavé, a ne zrovna slušné pokřikování zpoza stolu a přečetla si poznámku.

Devátý den vánoční, slečna Grangerová řekla mi:

„Utápím se v žalu, Blaisi Zabini.“

Empirický poznatek: Časté pití je příznakem nešťastné lásky. Nesuž se kvůli mně, Grangerová, je to zbytečné a politováníhodné.

Hermiona vrhla na obálku odstraňovací kouzlo, vstala a opustila Velkou síň. Harry a Ron zmateně pospíchali za ní. Když dorazila do prázdné vstupní haly, frustrovaně vykřikla, až oba nadskočili.

Přesvědčili Hermionu, aby hrnek nerozbíjela a ohnivou whisky nevyhazovala (klidně to vypiju, jestli to nechceš, nabídl se Harry). Raději ji zastrčila do zásuvky ve stole.

„Není slušné rozbíjet vánoční dárky,“ vysvětloval jí Harry, „dokud není pár měsíců po Vánocích.“ Dívčí ložnice osmého ročníku nebyly před vstupem chlapců chráněny, takže Harry a Ron seděli na Hermionině posteli, zatímco Hermiona dál soptila.

„Nejsou to dárky!“ vyštěkla.

„A co to je?“

„Polovina z toho jsou věci, které mi stejně patří!“ vykřikla. Ron se odtáhl a zacpal si uši.

„A co šála?“ rýpl si Harry. „A hrnek?“

„Dva z devíti,“ odsekla Hermiona. „Většinou mi bere moje věci a pak mi je posílá zpátky.“

„Kdo ti pořád posílá tyhle věci?“ zeptal se Ron.

Hermiona a Harry se na sebe podívali.

„Co, Harry to ví?“ vyštěkl Ron a vyskočil z postele. „To je fakt paráda!“

Nějakou dobu jim trvalo, než ho uklidnili a přesvědčili, že se z tria nestalo duo. Nemělo by být nutné obhajovat se, ale Hermiona měla dojem, že Ron vypadal klidnější pokaždé, když mu připomněli, jak moc je pro ně důležitý. Připustila, že ho nemůže vinit – vždycky bylo příjemné slyšet, že jste milovaní.

„No páni,“ řekl, když mu Hermiona povyprávěla celý příběh. „Máme mu dát za tebe co proto?“

„Ne, jen to ne,“ vzdychla Hermiona. „Už jsem to s Harrym řešila. Když něco udělám, bude si myslet, že mi na něm záleží.“

„Což ti zjevně záleží,“ pozvedl Harry obočí.

„To teda ne!“ zaječela Hermiona. V tom do ložnice vstoupila Pansy Parkinsonová.

„Ach, ovšemže ne,“ řekla a ušklíbla se. „Už žárlíš, Weasley?“

„Na co?“ zeptal se Ron zmateně.

„Všechny ty dárky posílá Grangerové nějaký jiný maník,“ odpověděla Pansy a usadila se na posteli s tlustou knihou.

„Proč bych měl žárlit?“ zpanikařil Ron.

„Nežárlíš, protože jsi rozumný,“ vyskočila Hermiona a zamračila se na Pansy. „No tak, pojďme do kuchyně.“

„Něco mi přines!“ zavolala Pansy.

„Ale jistě, vaše zatracená výsosti,“ obořila se na ni Hermiona, než vyšla ze dveří. „Co takhle soudek datlí? Deset druhů sýra na stříbrném podnosu? Nebo možná jehněčí pečeni?“

„Čokoládu,“ odpověděla Pansy rozjařeně a Hermiona znechuceně rozhodila rukama.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 14.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Ale no tak, Hermiona, daj mu šancu. Veď je taký roztomilý! A ty sa chceš ubodať prútikom... Hrozná smrť.:-) Vďaka, martik.

Kapitola jako víno - četla se sama. A navíc dobré perly, jedna za všechny: 'Uvažovala, že se hůlkou ubodá k smrti.' :-) Díky.

Bavím se, bavím se, bavím se. Čím dál tím lepší! *:D

Ale, no tak, Hermiono, nemůžeš být tak natvrdlá, aby ti nebylo jasné, o co Blaisovi jde. Vždyť jsou to jasné ekvivalenty tahání za copánky :-) Místy velice nápadité :-) Dej mu šanci, zaslouží si ji už jen za tu snahu. Vypadá to, že Harrymu to až tak vadit nebude (a Ronovi to zřejmě ještě chvíli nedojde :-D). Super se bavím. Moc se mi líbí soužití napříč kolejemi, i ta Hermiona s Pansy vlastně vycházejí skvěle. Díky za překlad, Martiku!

Re: Zabiniho dvanáct vánočních dnů 10 Od: margareta - 22.12. 2017
S tím přirovnáním sebe sama k opruzenině si tedy moc nepolichotil. Ale ta šála mě dojala! Mohl jít hrát famfrpál nebo do hospody a on sedí v koutě a štrikuje! Úžasná ukázka obětavosti! Už má ale jenom dva dny! Měl by přistoupit k něčemu razantnějšímu, co by hlavně dalo Hermioně echo, co tím vším míní a že to míní doopravdy! Děkuji! Moc hezké čtení!