Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Prosincoví lvi

Prosincoví lvi 4/6

Prosincoví lvi
Vložené: Lupina - 22.12. 2017 Téma: Prosincoví lvi
Lupina nám napísal:

 

22.prosinec 2017

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Autor: Gravidy                  Překlad: Lupina                    Beta: Marci   

Originál: všechny odkazy nedostupné, autorka svá díla stáhla

Rating: 16+

 

Prosincoví lvi 4/6

Chystám se vyskočit na nohy a zjistím, že to nejde. Jsem přilepená k židli. Dracovy oči září.

„Co to sakra…?“ Bojuju. Cítím spodní polovinu těla, ale nohy mě neposlouchají. „Malfoyi!“ Srdce mi v hrudi bije a já se snažím uklidnit dýchání, ztišit rychle narůstající paniku. Nenávidím, když jsem bezmocná. Nenávidím to.

Popadnu hůlku, ale právě na to on čeká. „Accio hůlka!“ Hůlka zmizí, jako bych hmátla do vzduchu.

„Ty parchante! Pusť mě!“ Hlas se mi zlomí. Stydím se, že ukazuju svůj strach, zvlášť když oba víme, že to není on, koho se bojím.

„Uklidni se,“ konejší mě. „Uvolni se.“

Dveře se otevřou a do místnosti vrazí několik číšníků v horečné aktivitě, odnášejí talíře, víno nahrazují jinou zazátkovanou lahví, ztlumí světla, nachystají na stůl svíčky a pár váz s růžemi. Přede mne položí další talíř s dezertem, který vypadá jako klínek čokoládového dortu s – a nedělám si legraci – zlatými plátky v polevě a malým kopečkem čokoládové zmrzliny posypaným skořicí a přelitým karamelem.

Opět jsme sami a já jen zírám.

„Tak,“ pronese, popadne novou láhev a odzátkuje ji, až vyšplíchnou bublinky, „to bylo snazší, než jsem si myslel. Zklamala jsi mě, Hermiono. Šampaňské?“

Jen na něj zírám. „Ty pošahaný prezente. Co to děláš?“

„Užívám si s tebou romantickou večeři při svíčkách.“ Vstane a přejde ke mně, aby mi nalil šampaňské.

„Co s tím zákonem o válečných -“ začnu, ale zarazím se, protože si hned uvědomím, jak jsem defenzivní. „Celou dobu jsi byl proti němu. Rozpoutal jsi ten boj, jen abys mě sem dostal.“

„Jo.“ Vypadá sám se sebou hluboce spokojený.

„Protože jsem neotevřela tvůj dárek…“ Od začátku musel vědět, že Harry vyšle mě. Harry musel poslat mě.

„To je pravda.“ Opře se bokem o stůl. „Víš, nejdřív jsem spřádal rozsáhlý a spletitý plán, jak tě chytit do pasti u Moodyho, dokud ten dárek neotevřeš. To místo je prakticky neproniknutelné.“ Pohlédne na zem, kde Blaise opustil modrý povlak na polštář. „Ale pak jsem si uvědomil, že pokud už tě někde nachytám, bylo by hezké dát si tam s tebou dobré jídlo, užít si hezkou atmosféru…“

„Takže celé tohle divadlo je jen obrovské plýtvání mým časem?“ vyplivnu vztekle a se vzrůstající zoufalostí. Musím se odtud dostat. Musím ven!

„Hermiono,“ zanotuje. „Můžeš vinit jen samu sebe. Kdybys otevřela můj dárek, nemusel bych se pouštět do celé téhle anabáze.“ Okázale se rozvalí na prázdné židli po mé pravici a z nejbližší vázy vytáhne růži na dlouhém stonku. „Samozřejmě jsem si nepředstavoval, že bys mi to takto ulehčila. Buď měkneš stářím, nebo,“ jemnými okvětními lístky mi přejede po tváři, „jsi chtěla být polapena.“

„Dnes jsem přišla jen kvůli tomu zákonu! Protože postihne nás všechny!“

Ignoruje mě. „Před dvěma lety bych nemohl vyhrát tak lehce. Přišla bys sem a věděla o mých plánech víc než já. Sakra, co se to s tebou stalo?“

„Nevím, o čem mluvíš,“ procedím a jeho výraz potemní. S úsměškem otevře ústa, aby mi odsekl, a já zaječím: „NEVÍM, O ČEM TO MLUVÍŠ!“

Ztuhne, jako by vycítil, že musí být opatrný, tmavé okvětní lístky růže se zastaví na hraně mé čelisti, moje tvář se zkroutí vztekem a víc než jen malou bolestí, a on se smiluje: „Pak zapomeň, že jsem něco říkal,“ pobídne mě velmi jemně a odloží růži. „Sněz si dezert a předlož mi váš návrh na ten zákon.“

Mám podivně sevřené hrdlo a na kratičký bouřlivý, iracionální okamžik popřemýšlím, jestli mě neotrávil jako Prospera. Dýchám, dokud se hrdlo neuvolní, abych mohla mluvit. Začnu drmolit svoji řeč o celém opatření a co to pro nás všechny znamená a všechny ty vybroušené a logické důvody, které jsem si před týdnem vypsala, proč by měl podpořit Harryho. Mozek mi běží naprázdno a ústa jedou na autopilota. Ledové prsty zatínám do stehen, mačkám je a masíruju, jako by se mi mohla do nohou vrátit síla.

Jsem takový zbabělec.

Jen mě celou dobu sleduje, jako by jej fascinovalo, jako by ho zajímalo, co říkám, i když oba víme, že nezajímá. Když skončím, když dopovím svůj proslov, shrnu důvody, zopakuji pár věcí, abych natáhla čas, a když mi pak prostě dojdou argumenty, zeptá se mě tiše: „Cítíš se líp?“

Nasadím svůj nejklidnější, kontrolovaný výraz. „Harry by rád co nejdříve věděl, na které straně stojíš.“

Vezme mě za chladnou ruku, silou ji rozevře a políbí mě zlehka na klouby. „Řeknu ti své stanovisko, až dojíme dezert a zatančíš si se mnou.“

Zavrčím, vyškubnu ruku z jeho sevření a otřu si ji o oblečení, jako bych se dotkla něčeho ohavného. „Takže Harryho podpoříš podle toho, jak dobře se budu chovat?“

Tváří mu probleskl hněv, ale pevně kontrolovaný. „Jestli se budeš cítit líp, když si to budeš říkat, pak ano. Jsem zkažený, zlý, hnusný chlap a chystám se tě nakrmit čokoládou a napojit šampaňským. Chystám se ukrást ti tanec a pár polibků a ty si to užiješ jen proto, že tě nutím, a zítra pak budeš před Potterem nadávat horem dolem, jak mě nenávidíš.“

Ostře, hořce se zasměju. „Není pravda, že tě nenávidím, Malfoyi. Nejsi tak důležitý. Nic k tobě necítím. Absolutně nic.“ A potěší mě, když sebou cukne.

Stáhne ústa do úzké linky a zachraptí: „Pak dnes večer budeš předstírat, že cítíš. Budeš předstírat, že mě miluješ už roky, a uděláš to výměnou za moji podporu proti návrhu zákona o válečných zločinech.“

Zírám na něj pobouřeně a plna naprosté, temné nenávisti. Nemůžu však najít slova k odpovědi, která by situaci nezhoršila. S vyzývavým pohledem zvedne moji vidličku, elegantně ukrojí kus nadýchaného čokoládového dortu a přinese ho k mým rtům. S opovržením na něj dlouze hledím, ale nakonec pusu otevřu.

Není to fér. Opravdu to není fér. Ví, že splním jeho choré požadavky výměnou za podporu proti tomu zákonu. Ještě hůř. Ví, že to udělám, i když je nám oběma jasné, že by nešel proti Harrymu, i kdybych řekla ne a právě teď odkráčela. Ví, že to udělám, a pak se budu nenávidět. Ví, že nebudu moci odpustit jemu ani sobě.

Merline, je tohle to, co chce?

Dort je naprosto nejlahodnější jídlo, které jsem kdy ochutnala, husté a vydatné. Smetanová zmrzlina se mi lepí na patro. Draco mě sleduje, mlčenlivý a zadumaný, a pak mi přinese k ústům další kousek dortu. Já jej přijmu a on okamžitě nabere další kousek pro sebe, aby vysál poslední trochu polevy z mé vidličky, než další plnou podá mně. Vím, že je to jen moje představivost, ale cítím jej v dalším kousku.

Nemluví a já si přeju, aby něco řekl, protože pocit uvěznění mě dusí. Je to smyslová paměť. Je to v mých kostech, plazí se mi pod kůží, probouzí instinkty a vzpomínky na věci, na které jsem dobrovolně nemyslela celá léta. Tak si říkám, jestli to není částečně jeho záměr. Nikdy nic nedělá napůl a také nedělá nic, aniž by za tím neležely dva až tři cíle.

Pokračuje v mém krmení, příležitostně si sám ukousne a upije šampaňského z mé sklenice. Nato přiloží flétnu na sekt k mým rtům a já usrknu, cítím, jak mi bublinky šumí na jazyku, míchají se s chutí čokolády a Draca, a napadne mě, jestli mě nechce opít. Napůl mě láká dovolit to. Pak nic z toho, co se stane, nebude moje chyba. Kus polevy mi palcem jemně setře ze rtů a následně mi jej vnoří do úst a já můžu čokoládu ocucat. Vlhkým prstem mi přejede po dolním rtu. Když se nakloní k polibku, nechám ho.

Je to jen lehký polibek, velmi jemný a cudný. Sníží paniku a utiší hlas vzpomínek. Jako vždy. Když se stáhne, oči má potemnělé a tvář téměř krutou. Zaměřím se raději na barvu jeho očí a mnoho odstínů záblesků zlaté, smetanové, stříbrné a bílé jeho vlasů ve světle svíček. Vidličku vymění za lžičku na zmrzlinu a i tu se mnou sdílí, ale teď už jsem víc zaměřená na něj a ne na dezert. Další šampaňské a cítím se trochu lehkovážně. Když mě znovu políbí, má chladné rty a chutná po skořici.

Odloží stříbrnou lžičku. „Zatanči si se mnou.“

Odněkud se ozývá tichá hudba. Nepamatuju si, kdy začala hrát, ale teď poslouchám – nápěv je povědomý, i když písničku nemůžu poznat. Vezme mě za ruku a pomůže mi vstát. Ať už mě dole drželo jakékoliv kouzlo, teď pominulo.

Moje paže si obtočí kolem krku a já svým tělem kopíruju jeho. Rukama mi přejede po bocích nahoru a dolů, až zůstanou ležet na dolní části zad. Nevzdoruji a napůl očekávám, že si to bude zlomyslně vychutnávat. Ale ne. S věkem vyspěl. Jen se kolébáme do hudby, mlčíme, ale nejsme ztraceni v myšlenkách. Myšlenky jsou teď nebezpečné. Myšlenky přijdou později spolu s vinou, vzájemným obviňováním a vztekem. Zavřu oči a přestanu myslet. Nakonec mu položím hlavu na hruď, přímo pod bradu. Tiše si brouká do hudby. Cítím jeho dech ve vlasech.

Je tu bezpečno. A ticho.

Zvednu k němu tvář a nechám jej, aby mě políbil. Tentokrát ne tak pěkně a sladce, ale tvrdě a hladově. Trochu od všeho, co bylo zakázáno. Další polibek, závan jeho jazyka proti mému, tlak vzpomínek, chuť a vůně a dotek, ale to vše se utopí v dalším polibku, jemnějším, ale hlubším. Čas, zdá se, poskočil a další, co vím, je, že jsem přitisknuta ke zdi, Dracova ústa jsou horká, vlhké polibky po hrdle, hlava se mi točí v omámené mlze. Nejsem opilá, ani trochu, ale přesně tak se cítím.

„Zůstaň se mnou, Hermiono,“ prosí mě nezřetelně do ucha. „Prosím, zůstaň dnes se mnou.“

A najednou se má pěkná iluze roztříštila. On to ví také. Ucítím, jak ztuhne ještě dřív, než ztuhnu já sama. V ten okamžik, kdy se jeho vášnivá prosba zformovala do slov, poznal, že to zpackal.

Prudce do něj strčím najednou chladná, oči mám jako tvrzené sklo a vše, co jsem tak hluboko pohřbila, mi teď běsní v hlavě. Jako by se mi z očí zvedl závoj, jako by v mém mozku cvakl vypínač. Náhle mám mysl zcela jasnou a vše, co jsem udělala za minulý týden, vidím v novém světle. Vidím každou chybu, každou jednotlivou pitomost, kterou jsem udělala špatně.

Měla jsem zakouzlit byt proti přemisťování a teleportaci. V bytovém komplexu je to nelegální, ale uměla bych to provést tak, že by to nikdo nepoznal. Bylo pitomé nechat domov doširoka otevřený každému, kdo si přeje vstoupit nebo něco poslat. Mé laxnosti mohl využit klidně někdo z ministerstva a ne Draco.

Měla jsem zakouzlit ochrany kolem dárku hned, jak dorazil. Měla jsem rozpitvat vnější vrstvu kouzel. Měla jsem zajistit, aby se jej nešlo dotknout, aby nemohl očarovat nebo zranit Blaise. Pokud by šlo o někoho jiného, tato neopatrnost nás mohla oba zabít. Měla jsem jej prostě a jasně zničit. Kdybych chtěla, dokázala bych to i přes Dracova ochranná kouzla. Potřebovalo by to silné temné kouzlo, ale dokázala bych to,

A co je nejhorší, neměla jsem sem tak slepě přijít. Draco toto místo vlastní, na to bych se vsadila. Měla jsem vybavit Deana, Blaise a Levanduli vhodnými obranami. Měla jsem zkontrolovat každý Dracův pohyb během minulého měsíce. Měla jsem vědět, kdo přijde, s kým mluvil. A rozhodně jsem měla vyčistit místnost od všech kouzel, než jsem se posadila.

Samotný fakt, že válka skončila, neznamená, že jsem v bezpečí.

„Hermiono!“ zavolá mě Dracův hlas. Uvědomím si, že se držím za hlavu.

Zaslechnu šustění oblečení, když se pohne. Podvědomě zareaguji a tvrdě jej ramenem udeřím do hrudní kosti. Padne na podlahu a já mám obě naše hůlky v ruce. „Dotkni se mě ještě jednou a umřeš.“ Můj hlas je tichý, ledový.

Zasměje se, až se zakucká, zubí se, když popadá dech, a drží se za hrudník. „To je moje holka,“ pronese s požitkem. „Už jsem začínal mít strach, že to tvoje nesmyslné chování je skutečné.“

„Sklapni. Prostě sklapni! Pobavil ses. Teď mi řekni, kde si stojíš stran válečných zločinů.“ Musím to slyšet, než odejdu. Musím ho donutit k odpovědi. Dobrý voják vždy dokončí misi. Mise je na prvním místě, i před vlastním životem.

Stáhnu se, když se posadí a stále si mne hrudník. „Ne, ještě ne. Musíš otevřít svůj dárek.“

„Nebudu s tebou hrát tvé hry, Malfoyi.“ Všichni spojenci jsou potenciální nepřátelé. A s nepřáteli se vypořádávám rychle.

Zavrtí hlavou a přehnaně skromně se usmívá. „To vidím. Konečně jsi přestala předstírat, že jsi tupá malá nána.“

„Zavři klapačku!“ Měla bych se zastavit, ale nedokážu si pomoci a vyhrknu: „Tuto ženu, kterou musím hrát, nenávidím.“ Je chladná a nelítostná, nenávidí tak vášnivě a chce ho.

Podívá se na mě vyrovnaně. „Vím, ale já ji mám rád a ona mě. Měla bys jí dát šanci.“

„Poslouchej ty zasranče…“

„Když už o tom mluvím, víš, matka se po tobě občas ptá. Zajímá se, proč za ní někdy nezajdeš. Nemám to srdce jí říct, že bys radši předstírala, že je mrtvá.“

„Vošouste.“

Ten úšklebek se změní na divoký. „Jen před pár minutami se ti představa šoustání líbila. Kdybych tě nenaštval, mohla jsi mít kalhotky u kotníků a já bych tě ojížděl zezadu a rychle. A tobě by se to líbilo.“

Bez výrazu trochu nachýlím hlavu. „Jsi průhledný, Malfoyi. Přestaň se snažit mě rozzuřit a -“

„Šílíš, protože je to přesně to, co jsi chtěla. Chtěla jsi, abych to s tebou dělal, zatímco bys předstírala, že je to vynucené. Víš, pořád se do toho můžeme pustit. Potter se to nedozví. Nikdo se to nedozví,“ řekne sveřepě, pak vyplivne: „Ksakru, nemělo by na tom záležet, i kdyby se dozvěděli! Proč pořád trváš na té bláhové loajalitě? Proč se pořád trestáš, jen abys potěšila Zlatého chlapce? Dolézáš za ním jako pes.“

Maligio!“ Vykřiknu to slovo, ještě než si uvědomím, že na něj mířím hůlkou.

Úplně jsem zešílela.

Draco vystřelí z podlahy a praští sebou o zeď tak tvrdě, že si vyrazí dech. Má štěstí, že si nepolámal žebra. Uvázne tam a nemůže se ani hnout. Jsem vytočená a dělám věci, které jsem už nikdy nechtěla zopakovat. „Invalesco!“ Hůlka mi rudě zazáří a začne hučet. „Iuguolo!“

Cítím to bolestné bzučení, tu hořkou chuť mědi vzadu v krku, to tupé burácení v kostech, když uvolním extrémně černou magii. Je to známá bolest a je téměř sladká.

Povlak na polštář a sametový dárek uvnitř explodují s ječivým zakvílením a splynou do mokvavé černé louže podobné toxickému odpadu. Stůl zachytí konec kouzla a polovina se zhroutí, zkroutí jako plechovka od limonády.

Draco leží zcela nehybně, výraz má klidný, ale oči vzrušené. Dokonce se stále usmívá. Přejdu k němu, popadnu jej a přemístím. Probiju se přímo skrz protipřemisťovací obrany kolem restaurace.

Je neobvykle větrno tam venku, ve Vydrníku svatého Drába.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Prosincoví lvi 4/6 Od: solace - 29.12. 2017
Nuž, nabralo to pekné obrátky a ja si márne lámem hlavu, čo za tým všetkým je. No mám pár teórií v zálohe, tak uvidím, či nejaká vyjde. Ďakujem za preklad.

Re: Prosincoví lvi 4/6 Od: Jacomo - 26.12. 2017
Vůbec netuším, kdy ti dva předstírají a kdy jsou sami za sebe. Když jsou k sobě milí, nebo když po sobě střílí kletby? U Gravidy je možné všechno. Jdu nedočkavě na další část! A především děkuju za grandiózní překlad!

Re: Prosincoví lvi 4/6 Od: martik - 22.12. 2017
Nad tímhle bych mohla dumat celou noc, zavařit si mozkové závity a stejně bych nevěděla nic. Co se sakra v minulosti stalo, co bylo v dárku, opravdu tam Hermiona podvědomě chtěla být, opravdu je uvnitř ní chladná nelítostná nenávidící žena, která ho chce a kterou on má rád a co s tím má společného Vydrník svatého Drába? No zírám s otevřenou pusou a nemohu se dočkat zítřka. Děkuji

Re: Prosincoví lvi 4/6 Od: Jimmi - 22.12. 2017
Hm, už som chcela hore napísať komentár, že neviem, že už len dve okienka a neviem, či sa sem ešte dostanem... tak už viem, aj keby som sa mala zatvoriť s mobilom na vécku, tak to dám. Waw. Úplne som zabudla, aká bola táto scéna silná. Takže ten darček je zničený, postrehla som to správne? Len dúfam, že mi dôjde aj to, čo som z originálu nedala a ak nie, tak to niekto v komentároch vysvetlí... Ďakujem za úžasný preklad

Re: Prosincoví lvi 4/6 Od: denice - 22.12. 2017
Uf, přečteno na jedno nadechnutí! Hermiona se konečně pochlapila - bylo by divné, že by ona, válečná hrdinka, sebou nechala takhle zametat. Tady je pěkný kus nějaké historie, zahrnující temná kouzla. Někdo chce někoho k něčemu dokopat, a zdá se, že se to daří... Už teď přemýšlím, jestli budu zítra čekat do půlnoci na poslední kapitolu, nebo budu na Štědrý den vstávat v šest, protože nebudu moct dospat napětím, jak se tohle všechno vysvětlí. Díky, čarodějky!

Re: Prosincoví lvi 4/6 Od: silrien - 22.12. 2017
Aaa, Draco, Hermiono, co se sakra stalo v minulosti, že je nutné hrát tuto hru?! Jsem nedočkavá pokračování. Děkuji

Re: Prosincoví lvi 4/6 Od: luisakralickova - 22.12. 2017
No toto, jsem zaskočena! Hermiona a černá magie? Nedočkavě vyhlížím pokračování. A děkuji moc za překlad, skvělá práce děvčata.

Re: Prosincoví lvi 4/6 Od: doda357 - 22.12. 2017
Fúha, tak teraz som z toho ešte viac mimo ako predtým.... Akože bozkávaciu scénu a to okolo som čakala, ale tá čierna mágia? Nemôžem sa dočkať ďalšej časti, ďakujem :-)

Re: Prosincoví lvi 4/6 Od: zuzule - 22.12. 2017
Wow.. tak tohle byla sila. Co hrozneho se asi muselo stat... Dekuju!

Re: Prosincoví lvi 4/6 Od: margareta - 22.12. 2017
U Merlinových nosních polypů! Skončí to vůbec dobře? Prozatím to připomíná spíš sado-maso hrátky se střídavou výměnou rolí! Co jí provedl tak strašného, že s ním takhle zametá? A jemu se to ještě líbí?! Když se k němu chová normálně, tak je tupá malá nána? A Narcissa ji zve na návštěvu? Muselo se stát něco strašného, že je to všechny dostalo do takové fáze. Jo, a Draco si pozdě vzpomněl, že mlčeti zlato! Kde by už byl, kdyby si vzpomněl...! Strašně si přeji vědět, o čem ta povídka vlastně je; jestli o svádění Hermiony nebo o pomstě Dracovi. Zatím to vypadá jako dodatečné vyřizování starých účtů dvou konkurenčních gangů! Děkuji za kapitolu! Už se nemůžu dočkat další! Úžasná povídka!!

Re: Prosincoví lvi 4/6 Od: LadyLillyPotterml - 22.12. 2017
Prečo mám pocit že táto poviedka je pokračovanie ns nejakú inú poviedku?

Prehľad článkov k tejto téme:

Gravidy: ( Lupina )24.12. 2017Prosincoví lvi 6/6
Gravidy: ( Lupina )23.12. 2017Prosincoví lvi 5/6
Gravidy: ( Lupina )22.12. 2017Prosincoví lvi 4/6
Gravidy: ( Lupina )21.12. 2017Prosincoví lvi 3/6
Gravidy: ( Lupina )20.12. 2017Prosincoví lvi 2/6
Gravidy: ( Lupina )19.12. 2017Prosincoví lvi 1/6