Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Zabiniho dvanáct vánočních dnů

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 9

Zabiniho dvanáct vánočních dnů
Vložené: Lupina - 21.12. 2017 Téma: Zabiniho dvanáct vánočních dnů
Martik nám napísal:

 

21.prosinec 2017

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Autor: Jedi Tess of Gryffindor                    Překlad: Martik                     Beta: Morikage         

Originál: http://www.fanfiction.net/s/5597481/1/Zabini-s-Twelve-Days-of-Christmas

Rating: 9+

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 9

„Díky, Hermiono,“ Ron sklouzl na židli vedle ní a štípnul jí horký toust, který si právě potřela máslem.

„Hej!“ ozvala se Hermiona, ale Harry jí už na talíř naložil další.

„Napadlo mě, že bychom si mohli jít zasáňkovat k Chroptící chýši,“ navrhl Harry, zatímco si mazal toust. „Je tam parádní kopec.“

Hermiona se po něm ohlédla, ale Harry byl příliš zaměstnaný svým jídlem, než aby se na ni podíval. „To zní skvěle,“ odpověděla a v duchu zavzpomínala na svou první návštěvu Chroptící chýše. Tady potkala Siriuse a doopravdy poznala profesora Lupina. Kousla se do rtu.

„A co ten kopec u jezera?“ zeptal se Ron a stejně jako Hermiona upíral zrak na Harryho.

„Chroptící chýše je v pohodě,“ zamumlal Harry a zakousl se do toustu. Pousmál se. „Všichni si budou myslet, že jsme stateční a odvážní, však víte.“

„My jsme stateční a odvážní,“ upozornila ho Hermiona. „Kde jsi byl celý minulý rok?“

„Ani mi to nepřipomínej,“ řekl Harry. „Opravdu ne,“ vážně se na ni podíval. „Mňam, toast,“ ozval se po chvíli. Právě toasty při jejich loňské misi postrádal nejvíc. Bylo těžké zabránit plesnivění chleba, a tak se o to ani nepokoušeli.

Chvíli poté opustili Velkou síň, seběhli schody a spěchali do závějí. „Na sáňkování je tenhle sníh dokonalý,“ pronesl Ron znalecky. Nějak se z něj přes zimu stal odborník na sáňkování.

„Kdyby napadlo ještě pár centimetrů, bylo by to lepší,“ odporoval mu Harry, zatímco kráčeli podél hradní zdi ke koutu, kde měli schované sáně.

„Kdyby bylo víc sněhu, mnohem hůř by se vyjížděly dráhy,“ argumentoval Ron, vytáhl své sáně a rukou přejel přes kovové skluznice na spodní straně. Hermiona si uvědomila, že pro Rona je sáňkování totéž jako famfrpál pro Harryho. Hagrid jim na začátku listopadu pomohl s výrobou saní. Hermionu i Harryho to bavilo, ale Ron to bral jako formu umění. Také proto byly jeho sáně nejhezčí. Mít něco nejhezčího nebo být v něčem nejlepší, to se Ronovi moc často nestávalo. A Harry s Hermionou mu to rádi dopřáli.

Přehodili si přes ramena popruhy, které jim pomohl Hagrid připevnit na všechny sáně, a vydali se po cestě do Prasinek. Protože byla sobota, mířilo stejným směrem i pár dalších studentů.

Zdolali kopec a uviděli prázdný svah vedoucí k Chroptící chýši, zcela nedotčený zvířaty ani lidmi. Ron zavýskl a Harry se okamžitě rozběhl, naskočil na sáňky a už se řítil dolů z kopce. „Harry, zničíš sníh!“ křičel Ron a vyrazil za ním. Hermiona si se smíchem nachystala sáně a posadila se na ně. Milovala, když mohla sledovat, jak pobíhají kolem a perou se jako normální dospívající kluci. Takhle je neviděla už věky.

„Pěkně ten sníh rozvrtají,“ řekl Zabini a bez pozvání se usadil za Hermionu.

„Co tady děláš? Proč nejdeš pryč?“ zeptala se Hermiona. Znepokojeně si uvědomila, že ji jeho příchod ani nepřekvapil. Jako by bylo jen otázkou času, kdy se zase objeví.

„Zajímalo mě, co budete s tímhle dělat,“ odpověděl a poklepal na sáně, na kterých seděli. „Viděl jsem vás předtím, jak mizíte, ale nemohl jsem přijít na to, k čemu to je.“ Zakřenil se na ni. „A samozřejmě, že neodejdu. Jen by tě to rozrušilo.“

Hermiona zavrčela. „Takže,“ začal Zabini a předstíral, že si ničeho nevšiml, „řekni mi o té věci, na které sedíme.“

... a tak o pět minut později našli Ron a Harry Hermionu nataženou na saních a Zabiniho, jak sleduje její výklad o jemných nuancích sjíždění zasněženého kopce.

„Existuje důvod, proč nám říkají trio,“ reptal Ron, když s Harrym, oba obalení sněhem, zdolali kopec.

„Mám vlastní trio, díky,“ odvětil Zabini a věnoval mu lehce pohrdavý pohled. „Grangerová, ještě jsi mi neukázala, jak se sáňkuje.“

Hermiona podrážděně zakvílela. „Copak jsi mě posledních pět minut vůbec neposlouchal?“

„Vysvětlilas mi to. Teď mi to ukaž.“

„Hermiono, nemůžeš jen tak nechat nějakého Zmijozela, aby narušoval náš sáňkovací mejdan!“ pohoršoval se Ron.

„Není Zmijozel,“ opravila ho Hermiona. „Mimochodem,“ dodala rozmrzele, ačkoliv ve skutečnosti jí to vůbec nevadilo, „tím sáňkovacím mejdanem myslíš mě, jak sedím na tomhle kopci a dívám se na tebe a na Harryho, jak se válíte ve sněhu?“ Ron se zamračil, ale naštěstí mlčel. „Fajn, Zabini,“ řekla Hermiona. „Dívej se pozorně.“ Nasměrovala sáně z kopce na Harryho nevyzpytatelnou stopu. Natáhla nohy a chytila se provazu. Jednou nohou se zapřela a druhou odrazila. Sáně na okamžik uvízly, pak se nahnuly a přehouply se přes hranu kopce. Hermiona radostně zavýskla, jak se sáně řítily z bělostného svahu. Čepice jí odlétla a vlasy za ní vlály. Cítila, jak ji ledový vítr šlehá do tváří. Zachichotala se a zatáhla za provaz, aby nenarazila do Chroptící chýše.

Nejlepší na tomhle kopci bylo, že byl dlouhý a prudký, ale měl krásný rovný dojezd hned za Chroptící chýší. Za neustávajícího smíchu se pomalu zastavila. Byla celá obalená sněhem. Během dvaceti minut promrzne na kost.

Slezla ze saní, otočila je a znovu se usadila. Vytáhla hůlku a zašeptala kouzlo. Sáně samy začaly stoupat do kopce a za sebou nechávaly novou stopu. „Podvádíš, Grangerová!“ volal na ni Zabini. Na tváři mu hrál již známý polovičatý úsměv.

„Sáňkování nemá pravidla,“ zakroutila hlavou Hermiona.

„To je novinka,“ prohlásil. „Děláš něco, co nemá žádná pravidla.“ Než mohla odpovědět, posměšně jí pokynul čepicí a vydal se k Prasinkám.

„O čem to sakra mluvil?“ udeřil Ron na Hermionu.

„Ach, vážně si myslíš, že mám sebemenší tušení?“ odsekla Hermiona, pokrčila rameny, ale stále se nezmínila o každodenních dopisech. Harry na ni pohlédl a protočil očima.

Až do příštího večera, kdy jí dorazil další dopis, si Hermiona neuvědomila, že u Chroptící chýše nechala čepici. Ta byla nyní ukryta v obálce spolu s obvyklým vzkazem.

Pátý den vánoční, slečna Grangerová řekla mi:

Áááách, Zabini.“

Empirický poznatek: Ve skutečnosti jsem ti jen chtěl vrátit tvoji čepici. Tentokrát mě nic extra nenapadlo.

 Když si uvědomila, že se usmívá, zděšené vyjekla.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 14.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Konečne Hermiona nepanikári, alebo aspoň nie tak veľmi ako doteraz. Mala by si to užívať. Dík za preklad.

Nemá chybu.

Re: Zabiniho dvanáct vánočních dnů 9 Od: margareta - 21.12. 2017
Krásně se to četlo, ten sníh, vítr ve vlasech a divoký sešup ve víru vloček. Aspoň jsem si chvíli užila parádní zimy, když tu u nás je jenom lezavo a zataženo. A jsem ráda, že Hermiona konečně začala brát námluvy Zabiniho s humorem a začala se usmívat! Děkuji mockrát a těším se na den desátý!

Ve skutečnosti jsem ti jen chtěl vrátit tvoji čepici - to je ale rošťák. To mu tak budeme věřit :-) Krásné! Jako bych na tom kopci byla s nimi (a to sáňkování nemám ráda). Díky za překlad, Martiku!

Zabini je opravdu lstivý had - a nádherně mu to vychází :-D Díky.