Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: Gravidy                  Překlad: Lupina                    Beta: Marci   

Originál: všechny odkazy nedostupné, autorka svá díla stáhla

Rating: 16+

Prosincoví lvi 3/6 

Ksindl křivácký.

Úder mu vrátím.

„Co to máš s mladými matkami, Malfoyi?“ zeptám se ho lehkovážně a jeho veselý výraz okamžitě zmizí.

Krutě mě to potěší.

Sleduju, jak plné dvě vteřiny zápasí sám se sebou, načež se mu koutky úst bolestivě zvednou a je to jako sledovat otevírání zrezivělé železné brány. Ten pokrytecký neřád mě ovšem dál ignoruje a se šťastným povzdechnutím se opře. „No, byla to zábava.“

„Ano, rozhodně bys měl být opatrnější s tou svojí vševědoucností,“ praví Blaise se skrytým sarkasmem. „My, ubozí smrtelníci, nedokážeme držet krok.“

Draco zabodne do Blaise pohled a opět ukřupne cukrovou tyčku. Nečekaně se zablýsknou zuby: „Když nedokážeš udržet krok, můj drahý ubohý smrtelníku, proč jsi vůbec tady?“

„Abych se postaral o Mionu,“ vrátí mu Blaise nonšalantně. „Zaměřil se na ni jakýsi pošahaný imbecil, tak se raději držím poblíž, abych měl jistotu, že jí nikdo nebude dělat problémy.“

Dracovy rty se zkroutí, pomalu a záludně. „Zní to, jako že jste vy dva dobří přátelé.“ Očima plnýma temného veselí zachytí moje. „Velmi blízcí přátelé. Ale ona se o sebe jistě dokáže postarat sama. Byla ta nejchytřejší čarodějka našeho ročníku. Proč by potřebovala tvoji pomoc?“ Začal zdvořile, ale skončil zavrčením.

Z Blaiseova úsměvu teď přímo odkapává samolibost, mužský egoizmus, a já najednou vím, že ho nemůžu nechat říct, co se chystá. Existuje totiž devadesátiprocentní šance, že jeho sdělení bude mít co do činění s funkčností specifických částí jeho anatomie.

„Tak hrubý, Malfoyi, překvapuješ mě!“ zasáhnu se strojenou šokovanou důstojností, tón nasadím kárající a rukou kmitnu k srdci. „Blaisi, neber si to osobně, jsem si jistá, že Malfoy je prostě jen zahořklý, protože příjemci jeho pomoci často končí s přáním, aby se nikdy nenarodili.“ Nevinně se obrátím na nervózní ministerské pracovníky, kteří sedí tiše jako pěny, ani se neodvažují pípnout. „Víte, existuje jistá sladká malá holčička, která…“

„Být tebou, do tohoto bych se nepouštěl, Hermiono Grangerová.“ Dracův hlas je smrtelně hebký. „Jestli si přeješ, aby některý z přítomných odsud odešel živý, neodvažuj se říct už ani slovo.“ To varování je odporně důvěrné a mě napadne, s bezostyšným pohrdáním jeho výhružkou, jestli to myslí vážně.

Všichni ztuhnou, ministerští zblednou, ale já se pokřiveně usmívám, když prohodím: „Ach, chystáš se nám snad pomoci ještě víc?“

Jeho oči jsou stříbrné tůně vzteku. „Proto jsi tady, ne?“ vyrazí ze sebe s chladným triumfem člověka, který ví, že má navrch. „Zapomněla jsi, že to ty jsi přišla za mnou? Zapomněla jsi, že ty potřebuješ moji podporu, princezno?“

Úsměv mi z tváře zmizí jako mávnutím proutku.

Zapomněla jsem. Zapomněla jsem a záměrně jej provokovala. Vynadám si, celá zděšená, jak jsem mohla být tak neopatrná.

Uchechtne se. „Pěkná pitomost od tak chytré holky.“

Kroger, rozhodnutý využít výhody a s žalostným pocitem, že byl opomíjen, se přihlásí o pozornost. „Co jiného byste mohl čekat od mudlorozené, pane Malfoyi? Nejsou vyhlášení zdravým rozumem.“ A příšerně se tím přepočítá.

Ten nebezpečný, téměř cizí pohled plný čiré predátorské zloby, který na něj Draco obrátí, jej donutí stáhnout se tak, že se nezmůže ani na souvislou větu.

„Já… totiž… myslel jsem… já, já, já…“ Zrudne a koktá.

„Sklapněte, Krogere,“ zamumlá Blaise a napije se vína.

„Ne, Zabini,“ pronese Draco jemně a jeho tvář je sice vyrovnaná, oči však stále září nezkrotností, „nech toho muže mluvit. Jediná osoba, která tu ve skutečnosti nemá co dělat, jsi ty.“

Místnost ztichne. Všechna pozornost se najednou soustředí na Blaise. Jeho to ani trochu neobtěžuje. Všechny nás ignoruje a předvede divadelní etudu z pomalého polknutí vína, což protáhne na nejdelší možnou dobu. Pak se zatváří a odloží napůl vypitou sklenku. „Fuj. Ocet, Malfoyi.“ Vzápětí ze Santova obleku vytáhne lahvičku whisky a dopřeje si jejího obsahu.

Nevím, jestli se mám stydět, nebo být pyšná.

„Slečno Grangerová,“ Kroger rychle vstoupí do toho šokujícího představení, kterého už má plné zuby. „Obávám se, že se dostatečně neznám s vaším… ech… přítelem. Prosím, sdělte nám o něm víc.“

Usměju se přímo sacharínově. „Toto je Blaise Zabini, můj velmi dobrý přítel.“ Položím ruku na Blaiseovu a usměju se na něj jako tupý idiot, abych zahrála zbožňující přítelkyni. Blaise proplete své prsty s mými a zakření se tak, že ho za to přehrávání musím pod stolem kopnout. Ušklíbne se a můj úsměv se uvolní, když si uvědomím, že to udělal jen proto, abych se cítila lépe. „Je ČAPKA, respektive tam pracuje,“ ČAPKA značí Čarodějnou analýzu prastarých kouzel v Alberdeenu, „a je veeelmi vzdělaný,“ dodám. „Jeho práce je taaak fascinující, obzvláště s ohledem na můj vlastní novátorský výzkum. Je tak úžasné sledovat, jak zásadní objevy naší moderní doby občas zrcadlí prastaré kouzelnické způsoby. Kdykoliv mi Blaise řekne o nějakém kouzle, které objevili a které je starodávné, ale přesto převyšuje cokoliv, co jsme my, jako moderní společnost, schopní dokázat, říkám si, kolik jen našeho kouzelného dědictví se za ta léta propadlo do zapomnění.“

Doufám, že má nadšená řeč je odvede od tématu. Jestli ne, budu mluvit dál, dokud se tak nestane.

Draco se již uklidnil natolik, aby se vrátil zpět do svého módu zhýčkaný zámožný floutek. Zatváří se naprosto znuděně a zdá se, jako by si hrál se svými pralinkami. Kdyby měl plastovou lžičku, střílel by jimi po lidech. Kroger a Prosper se na mě dívají se zdvořilým výrazem namáhavého zájmu.

„Vy dva žijete spolu, jak jsem slyšel,“ nadhodí Kroger a lehce změní taktiku.

Ojoj, okamžitě poznám, kam míří.

„Nemorální mudlovský zvyk, nemyslíte? Žít spolu mimo manželský svazek… Předpokládám, že Zabiniovi nejsou čistokrevní?“ přisadí si Prosper tónem omluvné zvědavosti, jako by mu bylo opravdu líto, že je rasistické prase, ale nemohl si pomoci.

Vím, že bych měla ignorovat ten plytký, podpásový úder. Ale už jsem na hraně, na hádku se přímo třesu a začínám se ježit. Blaise však na mě položí ruku v uklidňujícím gestu a ani nemrkne. Je pravda, že jeho rodina nemá zcela čistokrevnou linii a on sám je čistokrevný jen tři generace, což není moc v porovnání s ostatními rody, ale obojí je mu putna.

„Nic tak neposkvrněného a starodávného jako Malfoyovský klan,“ odsekne chladně a opře se. „Ale nijak po tom netoužím.“ Jeho tón není ani příliš lhostejný, ani příliš podrážděný, jen vyrovnané, nezainteresované protáhnutí. Trochu mi to pomůže uklidnit se. „Mám rád mudlovské zvyky.“

To, přinejmenším, je pravda. Miluje mudlovskou televizi. Více než jeden z Blaiseových přátel byl nasáčkovaný v obýváku a ptal se, jestli z té bedýnky zavoní, co Oliver vaří. Miluje Toma a Jerryho a hrozně ho zklamalo, když zjistil, že Star Trek není reálný. Také nedávno objevil počítače a k mému zděšení nadšeně a zcela nestoudně propadl internetovému pornu.

„Vás nezajímá uchování našeho způsobu života? Myslel jsem, že to studujete.“ Kroger vypadá uraženě.

Draco si dá hlt vína a sleduje, nicméně nezasahuje. Nelíbí se mi, že se vyloučil z rozhovoru a tudíž z naší pozornosti. Nedokážu říct, jestli to chce skončit, nebo jestli sbírá sebekontrolu a plánuje další krok. Jak ho znám, bude mě chtít potrestat za to, jak jsem ho vytočila.

„Zajímám se pouze o to, abych žil svůj život tak, jak si vyberu a jak je nejlepší pro mě a pro Hermionu.“

A přesně na toto Kroger čekal. Zaklapne svou past nejen překroucením slov, ale i manipulací rozhovoru tak, jak přesně chce. „A proto vás nezajímají válečné zločiny, které zůstaly nepotrestány od -“

Nadechnu se, asi abych řekla něco katastrofálně hrubého, ale Draco mě předběhne.

„Udržte tuto myšlenku, pánové, vypadá to, že se bude servírovat večeře.“ Náramně klidně vše utne, jako by nám všem před chvílí vůbec nepohrozil zabitím, a číšníci vstoupí s hlavním chodem. Neviděla jsem nic, ale jsem si jistá, že jim Malfoy musel nějak dát pokyn.

Humr, pečená lososová roláda a jehněčí ledvinka. Už jsem absolvovala přehnané večeře, ale tato se zdá trochu rozmařilá. Pět lidí nemůže sníst toto všechno a zbytek se pravděpodobně vyhodí.

„To vypadá báječně,“ pochválí jídlo Prosper, zatímco Kroger skřípe zuby, že byl zase přerušen.

Ano, proč se Draco vyhýbá otázce válečných zločinů? Proč mi v tom nemáchá nos, aby dostal, co chce, jako přesně před chvílí? Je to jeho trumfové eso, které by mohl použít v maximálním rozsahu. Můžu jen hádat, že má naplánováno něco dalšího.

„Neměl bych jim říct, že jsem vegetarián?“ zašeptá mi Blaise do ucha, čímž mě rozptýlí a já se musím zasmát. „Nebo bych se mohl zeptat, jestli v jídelníčku nemají pečenou fretku.“

Rukou zakryju dušený smích a opožděně si všimnu Dracových stočených rtů a očí upřených na nás. „Něco zábavného?“ zeptá se tiše. Ten tón je tichá hrozba àla Snape. Mistrovsky ho vypiloval. Náš profesor lektvarů by byl pyšný. „Soukromý vtip,“ odpovím nevzrušeně způsobem, že to není nikoho věc.

„Samozřejmě.“

Blaise vedle mě sebou trhne a tiše zasyčí. Pohlédnu na něj, ale on jen zavrtí hlavou. Je napjatý – opravdu napjatý.

Draco si na klín položí ubrousek, uhladí jej a pomalu zvedne vědoucí oči. „Nějaké trable, Zabini?“

Blaise je najednou bledý a celý našponovaný. Neodpoví. Trochu se nahrbí.

„Blaisi, co se děje?“ zašeptám a položím mu ruku na rameno.

„Moje ruce,“ procedí skrz zatnuté zuby. „Opravdu bolí.“ Třese se a na čele mu perlí pot. Zachvěje se a zavře oči.

„Propána. Propána, Blaisi!“ Nevím, co dělat.

„Co se děje?“ zeptá se Draco ostře.

Jen taktak že nezakřičím: ‚Víš přesně, co se děje!’ ale místo toho zablábolím. „Dnes si poranil ruce, popálil. Asi se to zhoršilo!“ Blaise vydá tichý zvuk, zvedne před sebe ruce v rukavicích a zkroutí se. Můj hlas prostoupí panika. „Potřebuje pomoc. Hned teď potřebuje lékařskou pomoc!“

Draco úsečně přikývne a pokyne k číšníkovi, který stojí na konci místnosti. „Za vedlejšími dveřmi je léčitel. Můžou ho vzít tam.“

Zvednu se, až téměř shodím židli, a chytnu Blaise za loket, abych mu pomohla vstát. Bolestí hluboce lapá po dechu. Dva číšníci se objeví po našich stranách a vedou nás ven.

Vydám se za Blaisem, ale vtom mě cosi napadne a otočím se ke stolu. Kroger a Prosper jsou vyloženě rozradostnění. Draco mi pohled vrací bez úsměvu, ale vyrovnaně, uměřeně, lhostejně.

Můžu teď odejít, kdybych chtěla. Nesnaží se mě zastavit.

Nebo si je prostě jen jistý, že se rozhodnu zůstat?

Okamžitě si uvědomím, že odejít nemohu. Nemohu. Ne když Kroger a Prosper jsou zde, aby ukradli Dracovu podporu. Pokud si vyberu odejít, schválně jim může dát, co chtějí.

Zatnu zuby a zuřím.

Chce to talent, abyste někoho přiměli udělat to, co chcete, aniž byste řekli slovo.

Rychle doběhnu Blaise. „Blaisi, musím zůstat.“

„Ne!“ vydechne. „Nezůstávej s ním sama.“

„Nic mi neudělá, Blaisi. Nemá sílu ani koule na to, aby se pustil do boje se mnou. Budu v pohodě. Doženu tě později.“

„Hermiono!“

Cítím se strašně, že jsem ho opustila poté, co mi stál po boku tak dlouho.  Budu mu to muset vynahradit, ale tato záležitost zde je teď důležitější. V sázce jsou životy. „Jen běž.“ Číšníkovi řeknu: „Postarejte se o něj, prosím.“

Dveře zaklapnou a za mnou se rozprostře jen ticho. Aniž bych na některého přítomného pohlédla, otočím se a klidně se vrátím ke své židli. Pod tou Blaiseovou stále leží modrý povlak na polštář. Poznamenám si, abych nezapomněla jeho obsah hodit Dracovi na hlavu, než odejdu.

Zastavím se u svého místa, ale neposadím se. „Malfoyi, dnes večer jsi překročil hranice,“ oznámím mu tlumeně, ale divoce. Nehty se mi zarývají do dlaní, jak mám ruce zaťaté v pěst, protože mě svědí prsty, abych popadla hůlku. Kvůli opuštění Blaise k sobě cítím odpor. Neudělala jsem nic, abych jej chránila, a hlavně jsem ho do této pozice sama uvrhla. „Chci, abys věděl, ať už se dnes rozhodneš jakkoliv, přežijeme. Chceme tvoji podporu, ale ne za každou cenu. S námi se pohybuješ na tenkém ledě, a jestli překročíš hranice, přísahám Merlinovi, že…“

„Bude v pořádku,“ přeruší mě Draco netrpělivě.

„To by raději měl,“ odseknu chladně a očima slibuji pomstu. Posadím se, připravená pár věcí vypustit na veřejnost. „Vím, že jsi mu to provedl ty.“

Pousmání a oči vyhrazené jen porci lososa, kterou krájí. „Neměl mi vstoupit do cesty.“

„Myslíš jako ona?“ zasyčím a ze slov mi odkapává zloba. „Buď opatrný, Malfoyi.“

Jeho nůž a vidlička se zadrhnou v pohybu, úsměv na tváři mu ztuhne a téměř jej slyším, jak si nadává, že si naběhl. „Škoda, že vytahuješ pořád tu stejnou historii znovu a znovu,“ protáhne, ale nepodívá se na mě. „Snižuješ její význam.“

„Já snižuju její význam?“ teď jsem vážně vytočená. „Já snižuju její význam? Myslíš, že uběhne den, aniž bych na to nemyslela? Myslíš, že uběhne hodina, kdy bych se tím netrápila? Myslíš, že nevidím její tvář pokaždé, kdy na tebe pohlédnu? A ty máš tu drzost, ty odporný malý parazite, nazývat to bezvýznamným?“ hlas se mi třese, rty mám stočené v absolutní nenávisti. „Všichni víme, co uděláš lidem, kteří se ti dostanou do cesty, Malfoyi. Ale ve skutečnosti nám dost dlužíš…“

„Nedlužím, zatraceně, nic!“ zařve a tím mě překvapí, že zmlknu. „Na oplátku dostal, co chtěl! Dostal všechno, kousek po kousku, i s drobnými.“

„Blbost.“

„Jak byste to tedy nazvala, slečno Grangerová?“

„Dal jsi míň, než co si zasloužíš zaplatit,“ vybafnu surově. „Méně, než dlužíš. Dej mi, co chci, protože jsi k tomu zavázán.“

V šoku na mě zírá, pak hodí hlavou dozadu a zavyje smíchem. „Tak teď opravdu snižuješ její význam, jestliže využíváš této situace, abys dostala, co chceš.“ Chechtá se a vrtí hlavou. „Jsem tak pyšný.“ Vystřízliví, v očích se mu ještě zrcadlí smích a položí si bradu do dlaně, než sarkasticky pronese: „Ale bojím se, že jsem obchodník a nemám sklony k emocionálnímu průjmu, takže můžeš zapomenout na své představičky, které máš v hlavě, abys touto svojí taktikou změnila můj názor.“

„Samozřejmě ne, pocit studu by z tebe udělal lidskou bytost,“ ukončím celou výměnu.

Kroger je potěšený. Připadá mu, že se události obracejí v jeho prospěch. „Možná nastal čas prodiskutovat otázku válečných zločinů?“

„Ano, nastal čas,“ souhlasí Draco. Odloží vidličku, až cinkne, a podívá se na mě. „Hermiono, drahá, ještě ses nedotkla vína.“

Ani nedotknu, jestli trváš na diskuzi, ty šmejde. Zvednu sklenku a předstírám, že piju. V očích mu zajiskří pobavení, protože jsem ho neošálila.

„Ano.“ Kroger se zdá trochu zmatený tím divadelním výstupem, ale nechá to být. „Víte, pane Malfoyi, během války se vyskytli i další kriminálníci kromě toho-jehož-nesmíme-jmenovat a jeho následovníků. Existovala zde skupina nebezpečných živlů, která využila chaosu v našem světě, aby loupila a kradla. Způsobila katastrofu na ministerstvu a zabila bystrozory. Terorizovala Bradavice a širokou veřejnost. Ale když válka skončila, nikdo z nich nebyl potrestán, ani se nedostal před soud. Rádi bychom se podívali na případy těchto živlů a dokonce věříme, že známe jména některých z nich.“

„Znáte?“ zeptá se Draco.

„Jeden z nich je Harry Potter,“ zašeptá Prosper to jméno s hrůzou, s jakou kouzelníci říkají Voldemort.

Stará garda na ministerstvu Harryho nenávidí už roky. Vědí, jak je mezi lidmi oblíbený. Vědí, že kdyby záleželo na veřejnosti, už by byl ministrem. A to je k smrti děsí. Návrh zákona o válečných zločinech je nejlepší ministerskou šancí legálně zbavit kouzelnickou vládu starostí s Harrym a jeho příznivci. Harryho by i zabili, kdyby to dokázali, zatímco Malfoye by si ponechali pro jeho peněžní podporu. Doufají, že zákon použijí k tomu, aby nás vykreslili jako válečné zločince, obrátili proti nám veřejnost a odsoudili nás k vězení v Azkabanu. S takovým cejchem bude nepravděpodobné, že by se ti, kteří se vrátí na svobodu s nepoškozenou myslí, mohli zapojit zpět do veřejného života.

„Nejste příznivcem pana Pottera, že, pane Malfoyi?“ zeptá se Kroger s úlisným úsměvem.

„Ne, nemohu říct, že bych byl. Ale nejsem překvapený, že je válečný zločinec. Ty ano, Hermiono?“

Můžu na něj jen v hrůze zírat. O toto jde? O Dracovu pomstu Harrymu?

„Musíte slečnu Grangerovou omluvit.“ Draco se zasměje, když neodpovím. „Je panu Potterovi velmi oddaná. Bez zaváhání by udělala naprosto cokoliv, o co by ji požádal. Zahodila by i vše, pro co celý život pracovala, a žila by jako umolousaná malá asistentka bez budoucnosti.“

Tvář mi střídavě zachvacuje horko a zima. Už vím, že nedokážu udržet na uzdě svůj vztek. Ani nemyslím, že bych se o to měla pokusit. „Ty… ty ohavný malý červe, ty -“

Prosper přeruší moje běsnění náhlým záchvatem kašle.

Který nepřestává.

„Joeli?“ Kroger jej plácá po zádech.

Prosper kašle ještě víc, celé tělo se mu hroutí. Tvář se mu barví do ruda a je celá strhaná, vrásčitá jako sušená švestka, oči se mu plní slzami. Strčí si ubrousek k ústům a ten potřísní rudá pěna.

„Co se děje?“ zeptám se poplašeně.

„Asi musel něco sníst,“ zamumlá Draco tiše. „Možná je alergický na něco z ryby.“

Prosper se teď dusí a nemůže dýchat.

„Dělejte něco!“ dožaduje se Kroger.

Najednou po Prosperově boku stojí dva další číšníci a pomáhají mu vstát. Zpola jej nesou a zpola táhnou ven a Kroger je následuje s proudem vyděšených otázek na rtech. Zastaví se ve dveřích, ohlédne se za mnou, ale Draco zavrčí. „Odejděte.“

Krogrova ústa se chvějí. „Ale pane Malfoyi -“

„Běžte!“

A další číšník jej táhne ven. Dveře se s prásknutím zavřou a místnost zůstane až na nás dva prázdná. Strnu na své židli, když mě realita situace zasáhne. Očima střelím k Dracovi. Zlehka se usmívá, opět má bradu na kloubech ruky.

Nemůžu tomu uvěřit.