Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: Jedi Tess of Gryffindor                    Překlad: Ganlum                     Beta: Morikage         

Originál: http://www.fanfiction.net/s/5597481/1/Zabini-s-Twelve-Days-of-Christmas

Rating: 9+

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 8

Nazítří upustila sova Hermioně na tvář obálku a probudila ji z noční můry o chaluze, antilopě a Dobbym v roli Harryho sluhy. Nebyla si jistá, co bylo horší, jestli dopis nebo sen. V obálce byl pár jejích oblíbených plyšových ponožek, které už dva dny postrádala. Myslela si, že je nechala ve společenské místnosti, ale nikde je nenašla. Teď tady byly s poznámkou.

Čtvrtý den vánoční, slečna Grangerová řekla mi:

„Věnuj mi pozornost, Zabini.“

Empirický poznatek: Rajcovní prádlo opuštěné poblíž mě je sladké, Grangerová, ale příště bych dal přednost podprsence.

Hermiona neměla sílu křičet vztekem. Raději hodila srolované ponožky do rohu ložnice a sešla do společenské místnosti. Stulila se na pohovce před krbem. Snažila se v sobě vyvolat podráždění nebo odpor, ale hlavně byla jen unavená. Zírala do radostného světla ohně, až jí víčka ztěžkla spánkem. Další věc, kterou si uvědomila, byla přikrývka zastrčená pod bradou. Se spokojeným povzdechem si hověla na pohovce a nechala se unášet zpátky do spánku. Po vlasech jí přeběhla ruka. „Mmm,“ zamručela rozespale. Cizí ruka jí pohladila tvář a bradu.

Něco jí bylo vytrženo z prstů. „Kdybych věděl, Grangerová,“ řekl důvěrně známý hlas, „že si s sebou nosíš tyhle vzkazy, dal bych je do nějaké knihy nebo tak.“

Hermiona ten hlas okamžitě poznala, ale bylo jí příliš teplo, pohodlně a ospale, aby se rozčílila. „Jdi pryč, Zabini,“ zamumlala a zavrtala se hlouběji do pokrývek.

„Proč nemůžeš být pořád přítulná a uvolněná?“ povzdechl si Zabini a zasunul jí vzkazy zpátky do ruky. Pohovka trochu poklesla, když se posadil. „Obvykle býváš děsivá.“

„Fakt díky,“ odpověděla nezřetelně.

„Z nějakého důvodu se mi to líbí,“ uchechtl se. „Jdi spát, Grangerová.“

„Ne,“ zamumlala tvrdohlavě.

„Prosím,“ zase jí přejel prsty po tváři. Hermiona se pokusila něco namítnout, ale usnula. Když se vzbudila, zaplnili společenskou místnost lidé scházející na snídani. Zamrkala a zjistila, že má hlavu v Ronově klíně a nohy u Harryho.

„Špatná noc?“ zeptal se Harry a poklepal jí na pantofli přikrytou dekou.

„Ne tak docela,“ odpověděla. Pak si vzpomněla na svůj sen. „Ach můj bože, Harry, už se nikdy nebudu moci na Dobbyho podívat.“ Odmítla říct víc, opřela se o Ronovu nohu a zírala do stropu.

„Počítám, že bychom dnes mohli jít místo k Prasečí hlavě ke Třem košťatům,“ navrhl Ron, zatímco si pohrával s pramenem jejích vlasů. „Předpokládám, že madame Rosmertě chybím.“

„A co se zdálo minulou noc tobě, Ronalde?“ zeptala se Hermiona, protahovala se a užívala si ruměnec, který se rozlil po kamarádově tváři.

„Nejsi ty nějak chytrá?“ zamumlal a zatahal ji za vlasy.

„Au!“ Hermiona se posadila a hlavou téměř udeřila Rona brady. Praštila ho do ramene a ohnala se po Harrym.

„No, no, děti,“ zabručel a zašklebil se na Rona, zatímco Hermionu poplácal po hlavě. Ron na něj upřel pohled.

„Musím studovat,“ poškrábala se na hlavě Hermiona. „Nevím, jestli to do Prasinek zvládnu.“ Z OVCÍ obavy neměla, ale taky si nebyla moc sebejistá.

„Pojď, Hermiono,“ přemlouval ji Harry. „Bude prašan a můžeme sáňkovat!“

Je nefér pokoušet mé slabé stránky, pomyslela si Hermiona. Harry věděl, jak moc sáňkování miluje.

„Fajn,“ zareptala. Rozjaření Harry a Ron ji postrčili směrem k dívčím komnatám, aby se oblékla.

Shodila polštář z pohovky a vyběhla nahoru. „A co snídaně?“ zavolala dolů. Když se o několik minut později vrátila oblečená, Ron a Harry byli přesně tam, kde je nechala, stále v pyžamech. „K čertu,“ zůstala na ně civět.

„Mysleli jsme si, že oblečená názor nezměníš,“ vysvětlil Harry. „Nezlob se na nás, Hermiono.“

„A s váma je to tak snadné, že?“ bručela. „Jdu na snídani.“

Mířila do Velké síně, když vedle sebe vycítila něčí přítomnost. „Trable s kluky?“

„Jdi pryč!“ zasyčela a vrhla po Zabinim zlostný pohled. Byl už oblečený, na hlavě červenou čepici.

„Grangerová, myslím, že je ti jasné, že jsi do mě blázen,“ strčil si ruce do kapes a zašklebil se na ni.

„Až naprší a uschne,“ pohodila hlavou.

„Hmm, miluju výzvy,“ vytáhl ruce z kapes a radostně si je zamnul.

Hermiona zanaříkala a celou cestu do Velké síně s ním nepromluvila. Zdálo se, že Zabinimu ticho nevadí. Držel s ní krok a broukal si koledu. Hermiona se musela dvakrát kousnut do jazyku, aby mu neřekla, ať sklapne. U stolu osmého ročníku si šel sednout ke svým přátelům. Hermiona si s úlevou povzdechla a vytáhla Denního věštce. Užila si pár minut klidu, než přišli Dean a Seamus. Nikdo se nemohl v klidu najíst, když byli u stolu ti dva.