Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: Jedi Tess of Gryffindor         Překlad: Martik                     Beta: Morikage         

Originál: http://www.fanfiction.net/s/5597481/1/Zabini-s-Twelve-Days-of-Christmas

Rating: 9+

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 4

„Najednou musel nutně mluvit s Parvati Patilovou,“ odpověděl Zabini a pokývl směrem k Harrymu, který se opíral o krbovou římsu a skutečně hovořil s Parvati. Když si všiml, že ho Hermiona pozoruje, hodil po ní dalším ďábelským pohledem a napodobil šílený smích. Parvati se po ní také ohlédla a ukázala na Harryho stylem ‚měj se na pozoru, má o kolečko víc.‘ Hermiona protočila očima.

„Máš zlomené srdce, Grangerová?“ zeptal se Zabini, aby přitáhl její pozornost ke své nevítané maličkosti.

„Zlomené srdce kvůli tomu, že můj nejlepší přítel je naprostý šílenec?“ ujišťovala se Hermiona s pozdvihnutým obočím. „Vždycky byl blázen, Zabini; musela jsem se s tím naučit žít.“

„Zlomené, protože tě opustil kvůli jiné holce,“ opravil ji Zabini. „Máš přece ve zvyku chodit se svými nejlepšími přáteli.“

„Stalo se to jen jednou a věř mi, už se to nebude nikdy opakovat,“ zarazila ho Hermiona a otřásla se. Pak se zamračila. „Proč tě zajímá, s kým chodím, Zabini?“

„Nezajímá,“ odpověděl nadneseně.

„Fajn,“ řekla Hermiona a napila se. A znovu se zamračila: „Sledovals mě?“

„Nelichoť si,“ odsekl jí Zabini. „Hej, Abe!“

Starouš Abe se objevil za pultem. „Hm, to jsi ty,“ pronesl bez známky nadšení. Přestože se většina Zmijozelů, kteří původně před poslední bitvou zdrhli, jako by jim za patami hořelo, vrátila na pomoc, starouš Abe žádného z nich neměl zrovna v lásce.

„Hlavně ať vás radost z našeho znovushledání, nezdržuje od vaší bohulibé práce,“ prohodil Zabini. Starouš Abe si něco zabručel pod vousy. „Co pije Grangerová? Dám si to samé.“

„To je speciální pití,“ řekla Hermiona s úšklebkem. „Udělal ho jen pro mě.“

„Přesně tak,“ potvrdil Abe. Hermiona na něj vděčně pohlédla.

„Jsem jeho oblíbenkyně,“ pokračovala a ukousla si čokolády. V očích starouše Abea se zrcadlila něha. Pak se nevrle zeptal: „Tak co si dáš, Zabini?“

„Samozřejmě něco k pití,“ odpověděl Zabini. „Čokoládu. A nezapomeňte do ní přidat nějaký chlast.“

„Uvidíme,“ řekl starouš Abe a vrhl po něm téměř pohrdavý pohled. Znovu se ztratil za barem.

„Bručoun,“ zamumlal Zabini.

„Nebyl, dokud ses neobjevil,“ odsekla Hermiona.

„Co tě přimělo k rozhodnutí, že na mě budeš zlá, Grangerová?“ zeptal se Zabini s polovičatým úsměvem, na který si už Hermiona začínala zvykat. „Myslím tím, a neber to zle, že jseš v tom fakt dobrá. Jen mě zajímá, proč to děláš.“

„Možná proto, že tě nemám ráda a taky ti nevěřím, Zabini,“ odpověděla s mrazivým úsměvem. „To tě nenapadlo?“

„Ale prosím tě,“ protočil Zabini očima. „Zbožňuješ mě.“

„Na to zapomeň!“ vykřikla Hermiona rozhořčeně. Šokem téměř upustila svou drahocennou čokoládu.

„Můžu ti to dokázat,“ pokračoval Zabini. Zezadu se vynořil starouš Abe, postavil před Zabiniho jeho pití a otočil se k Hermioně: „Hermiono, jestli tě to ucho obtěžuje, stačí jediné slovo.“

„Díky, Abe,“ řekla Hermiona a věnovala pobouřenému Zabinimu nadřazený úsměv. „Myslím, že to zvládnu.“

„Hm.“ Starouš Abe s nesouhlasným mrmláním odešel.

„Merline, Grangerová, jseš obklopená úplnou armádou chránící tvoji čest,“ cukaly Zabinimu koutky.

„Jsou to mí přátelé. Je samozřejmé, že mě chtějí chránit,“ odpověděla Hermiona a stále se usmívala za zmizelým Abem. „To přátelé dělají. Jednoduše odmítají pochopit, že jsem dokonale schopná postarat se o sebe sama.“

„Schopná. To je to slovo,“ souhlasil Zabini. Hermiona se zatvářila nechápavě. „Každý, kdo tě aspoň trochu zná, ví, jak schopná jsi,“ vysvětlil s pokrčením ramen. „Jen postřeh.“

„A samozřejmě, že naprosto objektivní,“ řekla Hermiona a se zamračením studovala jeho tvář.

„Naprosto,“ přikývl Zabini. „Každopádně mě zbožňuješ.“

„To určitě,“ odfrkla si Hermiona s očima upřenýma do své sklenice. Zbýval jí poslední kousíček čokolády, tak se alespoň spokojila s ožužláváním brčka, které si vytáhla ze stojánku za barem.

„Tak mě nech, ať ti to dokážu,“ řekl Zabini. „Empiricky.“

Hermiona okamžitě zpozorněla. „Co se bude chtít ode mě?“

„Nic,“ přislíbil Zabini. Uchopil své pití, sklouzl ze stoličky a zazubil se: „Jen měj oči otevřené, to je všechno.“

„Zabini,“ začala Hermiona, která byla najednou očividně nervózní. S mrknutím se otočil a loudal se ke dveřím. Do Prasečí hlavy právě vešli Draco Malfoy a Pansy Parkinsonová a z bot si oklepávali sníh. Oba zírali na Harryho, který se vracel k Hermioně. Harry, stejně jako Malfoy, rychle uhnul pohledem, ale Pansy ho nepřestávala probodávat očima.

„Takže,“ pronesl Harry, zatímco zaujal místo na barové stoličce, kterou před chvílí opustil Zabini. Pansyin pohled úplně ignoroval. „Jak to šlo?“

„Netuším,“ odpověděla Hermiona a ohlédla se po Zabinim. Stál otočený k ohni a mluvil se svými přáteli. „Ale mám obavy.“

„Jaké obavy?“ zeptal se Harry, vyprázdnil šálek své břečky a odložil ho.

„Ne smrtijedské obavy,“ uklidnila ho Hermiona. „Jen… nějak se mi to nezdá.“ Všimla si, jak se zamračil, a pousmála se. „Pokusí se dokázat, že ho zbožňuju.“

„O co se pokusí?“ civěl na ni Harry.

„Já nevím!“ mávla Hermiona rukama na svoji obranu. „Ale aspoň chápeš, proč jsem znepokojená.“

„To rozhodně.“ Chvíli si ji pozorně prohlížel. „Máš to pod kontrolou? Promiň. Když jsem odcházel, nenapadlo mě, že by s ním mohly být problémy.“

„Jo, myslím, že to zvládám,“ odpověděla. „Jen se děsím, co se stane, když přesvědčí sám sebe, že má pravdu.“

„Zhyň, myšlenko,“ zadeklamoval Harry a šťouchl do ní. Hermiona mu dloubnutí vrátila tak silně, až skoro spadl ze stoličky.

„Dobře,“ řekla a hodila do sebe poslední kousek čokolády. „Už stačí. Pro dnešek je konec utěšování Hermiony Grangerové.“ Harry ji obejmul kolem pasu, takže ucítila stejné uklidňující sevření, které si pamatovala ze hřbitova v Godrikově Dole. A tak společně opustili hostinec.

To, co už Hermiona neviděla, byl pohled, který upíral Zabini za její vzdalující se postavou.