Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: Jedi Tess of Gryffindor                    Překlad: Sevik99                  Beta: Morikage

Originál: http://www.fanfiction.net/s/5597481/1/Zabini-s-Twelve-Days-of-Christmas

Rating: 9+

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 2

O dvacet minut později Hermiona opustila knihovnu s pocitem, že její už tak mizerný den nemůže být o moc horší. Žádná ovesná kaše k snídani, hádka s Ronem, vypovězení z knihovny a školní trest… Tohle byla noční můra. A ještě k tomu všemu se teď neměla kam schovat.

„Hermiono?“

Vyděšeně nadskočila a otočila se. „Ach, to jsi ty,“ zabručela temně.

„Něco jsem provedl?“ zeptal se Harry s tak žalostným pohledem, že se Hermiona k dovršení všeho cítila jako hlupák.

„Jen mám den blbec,“ povzdechla si a opřela se o zeď chodby.

„Slyšel jsem o tvé hádce s Ronem,“ podotkl Harry.

„Nechci o tom mluvit,“ zarazila ho okamžitě.

„Já taky ne. Projdeme se kolem jezera?“

„Sněží,“ namítla Hermiona. „ A nemám svůj plášť ani rukavice.“

„Můžeš si vzít moje,“ řekl Harry, vzal svůj plášť a přehodil jí ho přes ramena. Zaváhala. „Pojď, Hermiono,“ pobídl ji a objal. „Potřebuješ vypadnout z hradu, aby ses cítila líp.“

Hermiona popotáhla a protřela si oči.

„Když o tom tak uvažuju, co zajít do Prasinek?“ navrhl Harry, který si o ni začal dělat starosti.

„Je mi to jedno,“ odvětila Hermiona a znovu popotáhla.

Pár minut na to díky Pobertově plánku a neviditelnému plášti procházeli chodbou pod sochou jednooké čarodějnice. Hermiona přemýšlela, proč se s tím Harry ještě obtěžoval, když mohl bez problému odejít hlavním vchodem. Možná zvyk?

Mnoho jejich spolužáků se muselo po válce vrátit do Bradavic jako studenti osmého ročníku, aby mohli absolvovat. Jednou ze získaných výhod pak byla možnost přicházet a odcházet podle libosti. Dokud drželi krok ve studiu, nevynechávali hodiny a účastnili se školních aktivit, mohli opustit školu a školní pozemky, kdykoli chtěli. Hermiona tu svobodu milovala – po roce života na anglickém venkově v ní dlouhý pobyt v hradu vyvolával pocit uvěznění. Hrad sice působil bezpečně a útulně, ale po nějaké době ji omezoval.

Vyšli z Medového ráje do jasných zasněžených ulic Prasinek. Hermiona si vypůjčený zimní plášť přitáhla těsněji k tělu. Už se cítila lépe a obdivovala vánoční výzdobu, která pokrývala vesnici. Řetězy barevných žárovek lemovaly každé stavení, někdy v bílých a někdy v mnohobarevných vzorech. Jak kouzelnické rodiny jezdily městem na saních tažených koňmi, zvonily rolničky. Z vchodů obchodů se linula hudba a před některými výlohami byly postaveny malé ozdobené borovice. Jemná sněhová přeháňka přidávala městu pohádkový třpyt.

Harry vedl Hermionu do Prasečí hlavy, která se stala jejich novým oblíbeným místem. Abefort je vždy rád viděl a poslouchal novinky ze školy. Ačkoli řekl, že válka ho naučila hledět si svého, Hermiona ho podezřívala, že se doopravdy těšil ze společnosti mladých lidí. Od té doby, co většina bývalých členů Brumbálovy armády dostatečně zestárla, aby mohla pravidelně chodit do Prasečí hlavy, Abefort hospodu vylepšil. Dokonce se nějak přiměl k tomu, aby pověsil vánoční výzdobu.

„Ahoj, Abe.“ Harry si sedl k baru a Hermiona pověsila plášť přes židli vedle sebe.

„Pottere. Hermiono,“ kývl jim oběma na pozdrav. „Co je nového?“

„Hermiona měla těžký den,“ vysvětlil mu Harry, zatímco hladil ruku své kamarádky. „Máš něco pro takové případy?“

„Minutku.“ Abe zmizel za barem a za chvíli se vrátil s kouřícím hrnkem a velkým kusem tak tmavě hnědé čokolády, až byla téměř černá. Hermiona se usmívala, zahřátá pohledem na čokoládu a pití.

„Děkuji,“ řekla.

„To nestojí za řeč,“ zavrčel Abe, ale Hermiona zahlédla, jak mu nepatrně cukly koutky. „Co to bude, Pottere?“

„Jako obvykle,“ řekl Harry, což znamenalo tureckou kávu s trochou ohnivé whisky. Hermiona neměla ráda, když Harry pil, a přestože se nebála, že z něj bude alkoholik, dávala na něj pro všechny případy pozor.