Preklady fanfiction Harryho Pottera

autor: Xeres Malfoy; překlad: arabeska

originál: What else?

13+

*

Už když Hermiona po polední pauze vstoupila do učebny lektvarů, byla přesvědčená, že právě dosáhla naprostého dna. Nejenže se Snape již tradičně tvářil jako megera v menopauze, ale navíc ji čekaly tři hodiny praktik v zatuchlé atmosféře podzemí. Se zmijozelskými.

Osud jí však vrazil do ruky rýč, a tak si uvědomila, že musí kopat ještě hlouběji a hlouběji, dokud nedosáhne naprostého a ultimátního dna své smůly… ve chvíli, kdy Snape tím svým kamenným hlasem oznámil, že bude muset pracovat v páru s Blaisem Zabinim.

Spolu s věcmi si sbalila pozůstatky své důstojnosti a přesunula se k Blaisovi, který se na ni okamžitě ochotně ušklíbl. Nalevo od nich seděla Parvati Patilová s Nottem. Hermiona na Theodora Notta ve skutečnosti žádný názor neměla. Jistě, byl to zmijozel, ale stěží ho znala. S jistotou mohla říct jen to, že bral studium vážně a veřejně se nezúčastňoval eskapád Malfoyovy bandy. Takže tahle dvojice měla šanci fungovat nějak lidsky. Kdežto ona, s Blaisem po boku a s Malfoyem a Crabbem za zády, to byla jiná.

Odhodlaná ani s jedním z nich nepromluvit, seděla Hermiona vzpřímeně jako svíce a tvrdohlavě hleděla přímo před sebe. Koutkem oka postřehla, jak se Blaise otočil a podíval se na souseda za sebou, ale neřekl ani slovo. Prostě je bude všechny ignorovat, a bude, i kdyby měla celý lektvar připravit úplně sama.

„Strana sto sedm,“ štěkl Snape a hůlkou podtrhl název lektvaru, kterému se toho dne měli věnovat. „Veritasérum.“

Hermiona na něj zírala a mračila se. Narovnala ramena, pokud to ještě šlo, zvedla ruku do vzduchu a čekala, až ji profesor vyvolá. Dlouho se na ni jen díval. Obrovské dilema. Buď ji vyvolá a bude nucen si vyslechnout její nepochopitelné nepochopení sebeprostějšího detailu, který nikdy nikoho jiného nezajímal, nebo ji nechá tou rukou mávat ve vzduchu dál, až dokud to nevydrží a nevychrlí to bez vyzvání. To by bylo přínosnější, mohl by jí poté sebrat body. Nesnadné rozhodnutí.

Iritace nicméně vyhrála a porazila jeho krutou stránku, jelikož po pouhých devíti a půl vteřinách se pohled na její vztyčenou ruku stal životně neúnosným. „Ano, slečno Grangerová,“ zavrčel a přesunul se za ni.

„Pane, Veritasérum vyžaduje měsíc přípravy, přičemž se ingredience musí přidávat každý týden!“ podotkla.

Tentokrát všichni studenti v učebně vytřeštili oči a vydali ze svých nevychovaných hrdel katastroficky znějící citoslovce údivu.

„Jsem si toho vědom, slečno Grangerová, jedná se o lektvar, který jsem byl mnohokrát nucen připravit,“ pronesl Snape sladce.

„Ale pane profesore, za týden jsou Vánoce!“ protestoval Seamus, aniž by zvedl byť jen prst.

„Pět bodů z Nebelvíru za mluvení bez vyvolání, pane Finnegane,“ vyštěkl Snape, ale vzápětí se na k smrti vyděšené tváře studentů vlídně usmál. „Uvidíte, že Bradavice jsou během vánočních svátků velice půvabné.“

Prostorem zazněla libá, nicméně netolerovatelná symfonie protestů a Snape musel dokonce udeřit dlaní do stolu, aby znovu nastolil klid. Na chvíli. Vřava ještě zesílila. Hermiona pustila Mistra lektvarů z rozohněného pohledu, až když poněkolikáté ucítila píchání v žebrech, přesně ten pocit, kdy dětinský zlomyslný prst doráží a doráží na souseda před sebou. Otočila se a setkala se s Malfoyovým šelmovským úsměvem. „Vidíš, Grangerová? Snape to neví, ale právě mi dal ty nejlepší Vánoce. A tobě ty nejpekelnější.“

Hermioně uniklo zoufalé zasténání, když postřehla, že se s Malfoyem uchechtli i Crabbe a Zabini. „Nemůžeš mi na pět minut dát pokoj, Malfoyi? Pět hodin? Pět desetiletí?“

„Ne dokud nepřiznáš, že jsi nesnesitelná vševědka a knihomolka -“

„Fajn, fajn, když tě to tak potěší! Jsem nesnesitelná vševědka a knihomolka!“ zopakovala Hermiona, nervově úplně na dně.

„…která nosí babiččiny bombarďáky,“ dořekl Malfoy vítězně a nonšalantně se při tom chopil brku a začal si čmárat.

„…která nosí -“ zarazila se a zarděla vztekem. „Zas to o kalhotkách? Máš na ně fetiš!“

„Nezopakovala jsi to. To ti nebudu moct dát pokoj,“ povzdychl si zmijozel a stále cosi čmáral.

Hermiona hlasitě, skutečně hlasitě zavrčela zlostí a otočila se k němu polovinou těla, zatímco se třída neúnavně bouřila proti profesorově rozhodnutí. Snape, jehož pohár trpělivosti právě přetekl, zahřměl: „TICHO!“ a sjednal si tím definitivní pořádek – jenže příliš brzy.

Hermiona už tou dobou vyjekla, do náhle ohlušujícího ticha: „Fajn, tak nosím babiččiny bombarďáky!“ A vzápětí ztuhla, když si uvědomila, že se její slova rozlehla jako v hrobce a že tudíž její a Malfoyova výměna neunikla ničí pozornosti. Třicet párů očí, včetně těch Snapeových, se zaměřilo nestydatě a přímo na ni a Malfoyův úsměv narostl do abnormálních rozměrů. V učebně se rozhostilo mrtvolné ticho a Hermioně se nevědomky roztřásla brada. Zase ji dohnal až na samou hranici. Tentokrát tím nejvíc ponižujícím způsobem.

„Skutečně oceňujeme, že jsem se rozhodla s námi sdílet tak intimní detaily vašeho šatníku, slečno Grangerová,“ pronesl Snape. „Ale nevybrala jste si správný čas ani místo. Třicet bodů dolů. Teď do práce a bude tady naprosté ticho.“

S lesknoucíma se očima a rudá až za ušima se Hermiona otočila zpět dopředu a zaujala místo před kotlíkem, který bude sdílet se Zabinim. Ten, ačkoliv jej scéna docela pobavila, jí věnoval napůl soucitný pohled.

„No tak, Grangerová, pohoda,“ zamumlal a koutkem oka monitoroval Snapea. „Zasmáli jsme se. Je vědecky prokázané, že to dospívání a bouřící hormony z nás dělají pitomce. Pitomce s uhry.“

Hermiona si odfrkla, ale neodpověděla. Zpoza nich k nim dolehl Malfoyův lstivý šepot. „Mluv za sebe, Blaisi. Co se týče mě, můj obličej je naprosto hladký a bezchybný.“

„A svou úrovní perverze všechno vyrovnáš,“ odsekla Hermiona, aniž by se otáčela.

Malfoy překvapeně zvedl obočí a Blaise se k němu obrátil a rozhodil rukama. „No musíš uznat, že by byla blbá, kdyby ti to nepředhazovala, když jsi z toho udělal takovou aféru.“

„Běž pro ingredience, místo blábolení,“ zabručela Hermiona a poškrábala se na nose.

Blaise zasalutoval jako voják, zvedl se a s přehnaným výrazem vychrlil: „Ano, madam.“

Hermiona se pousmála. Zabini nebyl od přírody prohnilý. Většinu času se prostě jenom smál vtipům ostatních zmijozelů a sledoval, co se kolem něj děle. Malfoy, na druhou stranu, to bylo čisté, koncentrované zlo. Hůř, posedlý ďábel. Nikdy si nevšimla, že by věnoval tolik energie jinému studentovi jako jí. Na mysl jí vypluly Levanduliny ptákoviny. Aby si získal tvoji pozornost. Hermiona potřásla hlavou. Měla místo mozku v hlavě scvrklý hrášek. Možná to mohlo sedět na drtivou většinu chlapců, ale ne na Malfoye. To byl patologický případ.

Když se Blaise vrátil s ingrediencemi do lektvaru, dopadl před ni na lavici kus pergamenu. Byla na něm kresba, která se kouzlem přehrávala ve smyčce. Nebelvírka si se zděšením uvědomila, že představovala ubohou karikaturu jí samé, vlasy jako kysané zelí a sukni jako těžký závěs padající až na zem. Postavička si roztáhla pásek, aby rozhrnula sukni, a sehnula se a vyděšeně vypískla, když z odhaleného prostoru vystřelila hustá změť chlupů a nálet netopýrů. A scéna se opakovala. Znovu a znovu a znovu až donekonečna. Blaise se nad ni nahnul, aby se taky podíval, a znechuceně, ačkoliv i pobaveně, se ohlédl na svého kumpána, který si Hermionin výraz vychutnával jako nejsladší bonbon. Dívka se na něj pomalu otočila, znaveně, zmuchlala jeho umělecké dílo do kuličky a mrskla mu ji do tváře.

„Dnes jste výjimečně nesnesitelná, slečno Grangerová. Pět bodů z Nebelvíru,“ procedil Snape od katedry, ačkoliv když Malfoy poslal ten pergamen, neřekl ani slovo.

Z první řady vedle Millicent Bulstrodeové se Harry otočil Hermioniným směrem, tázavě a soucitně. Němě se zeptal: „Jsi v pořádku?“ – a Hermiona zkormouceně pokrčila rameny. Harry se zamračil, než Malfoyovým směrem vyslal jedovatý pohled a obrátil se zpět ke kotlíku.

Brzy začala tekutina ve všech kotlících vřít v první fázi přípravy a teplota v podzemí vzrostla. Hermioně zrudly tváře a celá se orosila, tak se rozhodla sundat si svetr, stejně jako většina třídy. Vlna nabitá statickou elektřinou se ale projevila, a tak jí vlasy rozbujely ještě víc, než bylo u nich zvykem.

Malfoy se bleskově chopil příležitosti a vykouzlil pravítko, přejel si s ním přes svůj svetr a se špatně skrývaným chechotem jím podpořil rozbujelost jejích vlasů. Blaise si jeho počínání koutkem oka všiml a švihem mu vyrazil mudlovské pravítko z ruky. Hermioně došlo, co se stalo, a hned vytáhla z tašky gumičku a stáhla si vlasy do drdolu. Sice moc nedržel, ale svůj účel splnil.

Hodina se nicméně vlekla ještě pomaleji, protože místo elektrizujícího pravítka nastoupily ostré předměty zamotané do vlasů a zaryté do žeber a posměšné komentáře čím dál víc sílily. Malfoy zřejmě dnes netoužil po ničem jiném, než vidět Hermionu zhroucenou v louži rozteklých nervů.

Zabini se po nekonečně dlouhé době otočil. „Fakt už jsi na pěst, kámo,“ utrousil a Malfoyův spokojený úsměv poprvé zaváhal. „Jestli sis nevšiml, snažíme se tady pracovat a moc nám to přes všechny ty tvoje šaškárny nejde.“

Draco se posadil vzpřímeně a vrátil brk – s otravně pichlavým koncem – zpět do kalamáře. Blaise se obrátil zpět ke kotlíku a k Hermionině vděčnému pohledu. „Díky,“ zašeptala s knedlíkem v krku. „Nevím, co mu přelétlo přes nos, ale je otravnější než normálně,“ dodala, když z ní konečně opadl ten naakumulovaný tlak.

Blaise k ní otočil hlavu. Periferně viděl, že Malfoyovi neušel z jejich konverzace ani nádech. „Vážně by prospělo, kdyby sis na něj vyšetřila dvě minuty a konečně jste si promluvili…“ vzdychl Ital a přidal do jejich rozpracovaného lektvaru předepsaný počet kapek žluči pásovce.

„Abychom si co? Nemám mu co říct,“ zamračila se Hermiona a ujala se míchání.

Potom Blaise zasáhla do tváře bertíkova fazolka a Blaise si postižené místo bolestně promnul, než se zlostně zaměřil na Draca. Ten ho propaloval varovným pohledem, který hladce přeskládal do znechucenosti, když se otočila i Hermiona.

„Co je, Grangerová, chceš můj portrét?“ vyštěkl, ačkoliv si uvědomoval, že to bylo asi to nejtrapnější, co mohl říct.

„Chudáku,“ zamumlala, než se opět vrátila k přípravám. Malfoy sevřel rty a Blaise, už znovu, potřásl hlavou nad jejich zabedněností.

*

„Vážně, takhle to dál nejde!“ vybouchl Blaise a přehodil si brašnu přes rameno. „Musíš si s ní promluvit, tohle už je směšné.“

Jakmile nechali Crabbea a Goylea ve zmijozelské společenské místnosti, Blaise využil příležitosti vyčíst Dracovi ty tři hodiny lektvarů. Byl to nejhorší blok v jeho životě a vyústil v jasné rozhodnutí – tahle hra s Grangerovou už nevytáčela jen ji, ale i Blaise. Draco oficiálně překročil mez.

„Ne,“ vyštěkl Draco a vrazil ruce do kapes.

„Vždyť je to úplně šílené!“ rozhodil Blaise rukama. „Klidně si zůstaň mentálně na úrovni dýňové paštičky a tahej ji za culíky, abys ukázal zájem, ale já odmítám trpět následky. Mám se až moc rád na to, abych skončil jako odpadní produkt tvojí destruktivní frašky.“

Přistál na něm Malfoyův pochybovačný pohled.

„Tak změň taktiku, já nevím,“ navrhl Blaise a pokrčil rameny. „Jez červy, choď po rukou, postav jí hrad z písku…“

„Dík, není mi pět,“ zavrčel Draco a zrychlil chůzi.

„Vážně?“ zasmál se Blaise a v hraném překvapení vykulil oči. „Protože bych si na to byl vsadil, když jsem viděl tvoje chování.“

Malfoy se rázem zastavil, až do něj Blaise málem vrazil. „Jsem blázen,“ zasténal blonďák a přetřel si obličej dlaněmi.

„Ale né,“ protáhl Blaise a poplácal ho po rameni. „Jsi jenom…“ Setkali se očima a Malfoy trpělivě čekal na jeho verdikt. „Nešika?“

„Mám být jak ty ovce? Zasypat ji dárky a komplimenty? Co takhle podělit se o slaďounký růžový koláček u madam Pacinkové? Škoda, že se mi z toho zvedá kufr.“

„Romantiku,“ otituloval ho Blaise a spolu opět vykročili chodbou.

„Navíc to ani není její styl,“ dodal Draco zamítavě.

Blaise mu musel dát zapravdu. Grangerová rozhodně nebyla typ, který by si užíval med stékající v čůrkách z cizích úst.

„Ona má spíš ráda ty, co mají důvtip,“ odpočítával Draco na prstech, „dokážou v ní probudit zájem, mají smysl pro analytiku, racionalitu, inteligenci!“

Blaise pomalu pokývl. „Jasně. Kreslit jí sprosťárny a elektrizovat jí vlasy je vrchol inteligence.“

„Jdi se bodnout,“ zavrčel Draco a Blaise vybuchl smíchy. Pokračovali ve špičkování, dokud na konci chodby nespatřili objekt jejich rozhovoru s nosem vraženým do knihy.

„Máš šanci, řekni jí něco hezkého,“ pošeptal Blaise a postrčil Draca kupředu. Šlo to těžko, když zarytě stál a odmítal zkrátit vzdálenost mezi sebou a Grangerovou byť o centimetr.

„Hezkého? Jako co?“ vypískl Draco.

„Nevím, sakra, buď kreativní!“

Jelikož už byli na doslech, Hermiona zvedla hlavu a stejně jako Draco zamrzla.

Ale ne, jenom ne on… Dnes už ho opravdu měla plné zuby. Zaťala čelist a rozhlédla se po únikové cestě, jenže stála v prázdné chodbě. Jedině otočit se na patě a utéct.

„Hej, Grangerová!“ křikl Malfoy, i když ho Blaise zuřivě zatahal za loket.

Hermiona v duchu zařvala o pomoc. Prudce zavřela knihu, až se prásknutí rozlehlo vylidněnou chodbou, a vzala nohy na ramena.

„Zírám. Ona zdrhla!“ protestoval Malfoy.

Blaise vypustil teatrální povzdych. „Ty se mi snad jenom zdáš…“