Preklady fanfiction Harryho Pottera

»»««

Otravovat nepřestanu, dokud něco nedostanu

We Won't Go Until We Get Some

Anglický originál: Marmalade Fever

Český překlad: Rapidez

»»««

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který knihy o Harrym Potterovi přeložil do češtiny. Autorkou této fanfikce je Marmalade Fever. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního obohacení se. Kopírování a případné porušování autorských práv však Brumbál přísně zapověděl.

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

»»««

Povídku v naleznete ZDE.

»»««

Dramione

Romantika, humor

Rating: K+

Shrnutí: Draco Malfoy by jen rád nakoupil přísady do lektvaru. V cestě mu stojí třpytky a jedna umíněná slečna pokladní.

Poznámka: Příběh vyhrál v kategorii nevtipnější ficlet druhé místo v sedmém kole ocenění Dramione.

 »»««

„Na výzdobu chodeb?“ zeptala se Hermiona, opatrně převzala Malfoyův nákup a začala ho balit.

„To sotva. Mám to do lektvaru,“ ušklíbnul se.

„Bětin odvar?“

„Tetin odvar.“

„Tak to budeš určitě chtít i modrou cesmínu, ne jen tu klasickou ostrolistou. A taky potřebuješ–“

„Jmelí, já vím,“ protočil Malfoy oči v sloup. Natáhnul ruku vzhůru a sebral trs jmelí, který se jim nestydatě pohupoval nad hlavami.

„Zaplať Pánbůh,“ zamumlala Hermiona, když cpala rostlinku do papírového sáčku. „Ještě něco? Došla nám mimořádná zásilka dračích pazourů v červené a zelené. Žádné kouzlo, způsobují to speciální magické varianty kmene mykózních–“

Malfoy svraštil obočí. „Jak to myslíš, zaplať pan Bů?“

Hermiona přenesla váhu na levý bok. „Jen jsem si toho s tím jmelím užila, to je všechno.“

Zasmál se. „Jo, jasně. Že zrovna u tebe by se někdo domáhal polibku.“

„No dovol? Domáhal by se a domáhali se.“

„Spíš odmítli zaplatit u pokladny ze strachu, abys po nich nechtěla dodržení té stupidní tradice. A teď mi to tam namakruj, buď té lásky.“

„A víš ty co? Ne. Nemusím ti markovat vůbec nic. Mám právo tě odmítnout obsloužit. Ven. Nebude žádný Tetin odvar.“

„Cože?“

„Slyšel jsi mě.“

„Ale no tak, Grangerová. Znáš mě. Popichování, žertování. Svůj důvtip pouštím do světa v rouše sarkastickém, místy přehnaném. Tak kolik to dělá? Pět srpečků? Šest?“

„Ven.“

„Ne. Nikdo jiný neprodává cesmínu a jmelí neznehodnocené těmi šílenými třpytkami. Všichni je teď svazují třpytivými šviháckými stuhami – a jak je ti jistě známo, ty třpytky se dostanou všude. Oba dobře víme, že by mi to zničilo odvar. Galeon, Grangerová. Zaplatím ti celý galeon a nemusíš mi vracet žádné drobné.“

„Tvoje prachy a vysazení na třpytky je mi obojí úplně fuk.“

„Tak to chceš? To se ti mám jako omlouvat? Zatraceně, vždyť jsem toho zase tolik neřekl – znáš mě, ode mne to bylo skoro zdvořilé! Co jsi čekala? Že se ti vrhnu k nohám a na kolenou budu prosit o polibek?“

Usmála se mile, ale zlověstně. „Nahlas. Ať tě slyší celý obchod, pokud možno.“

„Takže teď chceš, abych – abych se ti vemlouval?“ zajíknul se.

„Ne, ale špetka úcty by tě nezabila. A mimo to je ponížení sladká pomsta.“

„Ty jsi tak krutá, Grangerová!“

„Přirozeně. Tak jen do toho. Začíná se tady dělat fronta.“

„Vždyť já vím,“ zabrblal. „Dobře.“ O krok ustoupil, padl na koleno a sepjal ruce. „Prosím, Grangerová, ach prosím, prosím! Jeden polibek z tvých velkých – éé, krásných – rtů, zemřel bych touhou po tom krásném – ba přímo náramném pocitu! Nabídni byť i jen letmý dotek rtíků – ať už můžu odejít,“ dokončil dopáleně.

„Děkuji pane, ale nemám zájem. Pět srpečků, dva svrčky.“ Další sladký úsměv.

Zachmuřil se, mrsknul peníze na pult a vyrval jí z ruky svůj nákup. „Tady už v životě nic nakupovat nebudu.“

„Jo, jo, vím. DALŠÍ!“ Ani se nehnul. „Co zas? Snad jsi nezapomněl na esenci z chiméřice?“

„Jako vážně? Nemáš zájem? Opravdu? Grangerová, vždyť se ti naskytla šance mě pod záminkou políbit. Neříkej mi, že jsi o tom nikdy nefantazírovala, aspoň trošičku.“

„Chm, ne. Ty jo?“

„Ano.“

„Cože? A co mělo u všech všudy znamenat celé to Kdo by tě asi tak mohl chtít líbat?!“

„Urážky, duchaplnost, jízlivosti. Haló! To jsem já, o kom se tady bavíme.“

„Tak ty vážně neodejdeš? Omlouvám se dámy a pánové, ale máme tu loudala, který odmítá opustit budovu.“

„Pusu, Grangerová. Hned,“ dupnul si.

„Vrrrr,“ soptila. Uši jí zrudly, když po něm chňapla a přitáhla si jeho tvář blíž.

„No to je dost,“ řekl muž ve předu fronty ženě, která stála za ním, když sledovali pokladní a nadutého blonďáka.

„To bych řekla,“ souhlasila žena. „Tyhle předvánoční tlačenice jsou už i tak dost zlé.“

„Neměli bychom jim říct, že mají špatnou rostlinu?“

„A trčet tady dalších deset minut, než si to vymění? Neřekla bych.“

»»konec««

»»««

Brnkni mi

Call me

Anglický originál: Silveris

Český překlad: Rapidez

»»««

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který knihy o Harrym Potterovi přeložil do češtiny. Autorkou této fanfikce je Silveris. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního obohacení se. Kopírování a případné porušování autorských práv však Brumbál přísně zapověděl.

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

»»««

Povídku v naleznete ZDE.

»»««

Dramione

humor

Rating: T 

Shrnutí: Kam až váš může zavést telefonní rozhovor...

píííp

„Ahoj, tady Harry Potter. Já sice zrovna teď k telefonu nemůžu, ale vy mi můžete nechat vzkaz.“

píííp

„Harry! Vím, že toho máš hodně. Zvedni to!“

ticho 

„Harry! Harry! Harry! HARRY!“

klap

„HERMIONO! Co blázníš? Ginny a já tu zrovna máme nádherně romantickou večeři při svíčkách a-“

„Ušetři mě, Harry. Teď ne. Musím ti něco říct.“

„No tak ven s tím!“

„Malfoy mě pozval na večeři. Dnes večer! Harry, věřil bys tomu? Malfoy! Na večeři! Dneska!“

„A proč kvůli tomu ječíš na mě? Nejsem Malfoy. Jestli nechceš jít, tak mu to řekni. Přece nepotřebuješ moje svolení. Jako fakt Hermiono-“

„Harry, on to dělá jen, aby nás vytočil. Mě i tebe. Ty nejsi vytočený?“

„Vytočený? Já? Zrovna teď do nejvyšších otáček!“

„Harry, řekni mu, ať si dá odjezd.“

„Cože?“

„Jste partneři. Řekni mu, že jsem... že jsem zasnoubená, nebo něco. Že si budu brát tebe. Nebo Rona – to sakra je úplně fuk. Nebo mu řekni, že jsem lesba-“

„Hermiono-“

„Jo, to mu řekni. Že jsem Viktor/Viktorie. Že jsem úchylák, co se rád převlíká za chlapy. Že se přede mnou třese každá bledá tvář s blonďatou hlavou.“

„Hermiono, víš ty vůbec, jak jsi teď směšná?“

„Harry! Jsem zoufalá. Ty jsi bystrozor, máš přece určitá... privilegia, která my smrtelníci nemáme. Mohl bys ho setřít nějakou kletbou...“

„Ne! Nebudu sesílat kletbu na svého vlastního parťáka, Hermiono! A upřímně, čím míň se s ním vidím, tím lépe. Dost na tom, že je ten hňup můj parťák.“

„A to by ti nevadilo, že kdyby si se mnou vyšel a došlo by mezi námi... to, no, však víš k čemu – že bys ho pak musel vídat ještě častěji?“

„Co?“

„Nechci být prostředek, kterým se budete vzájemně vytáčet, Harry. Vždyť mě zve na rande jen proto, aby tě odrovnal.“

„Hermiono, nenapadlo tě třeba ani jednou, že se tě ten ťulpas snaží dostat na večeři z úplně opačných důvodů, než si myslíš?“

„Sklapni Pottere, to je absurdní!“

„Hele Hermiono, nebudu vám stát v cestě a nebudu se vám do toho míchat. Vyřiď si to s ním sama. Malfoy mě už celý týden nechává žít a byl bych rád, kdyby to tak i zůstalo.“

„Týden? To je zvláštní, že je to taky právě týden, co si sehnal moje číslo. Hmmmm, tak mě tak napadá-“

„Měj se Hermiono!“

„Nemůžeš zavěsit! Ještě jsme neskončili!“

„Cože Ginny? Pálí se nám kuře? Ovšem, hned tam letím!“

„To je taková nebetyčná lež, Harry.“

„Papa Hermiono, brzy zas pokecáme. Pa!“

klap

„Dobrý večer vám přeje Hermiona Grangerová. Kdo volá?“

„Jsi jak vystřižená z předpovědí počasí, Grangerová.“

„Malfoy.“

„Ano.“

„Co chceš, ty pitomče?“

„Tak ale – to nebylo hezké. Vedeš všechny hovory takhle?“

„Vymáčkni se, ať už to máme za sebou, fretko.“

„Dobrá, dobrá. Aby sis necvrnkla do těch tvých růžových kalhotek. Volám, abych tě zkontroloval.“

„Hahaha, jako bych byla nemocná. Nepotřebuju, abys mě kontroloval, Malfoy, takže si odpusť ty šaškárny.“

„V kolik tě mám vyzvednout?“

„He?“

„Ta večeře, Grangerová. Je skoro osm. Máme u Ransejů rezervaci.“

„Nevzpomínám si, že bych si s někým na dnešek domlouvala večeři.“

„Nech si ty kecy, Grangerová. Za uplynulý týden jsem se tě ptal každý den dvakrát, už je konečně čas. Není právě zdvořilé odmítnout nabídku gentlemana, jak je ti jistě známo.“

„Až nějakého gentlemana potkám, určitě ti dám vědět, Malfoy.“

„Takže se za chvíli vyhoupnu u tvých dveří?“

„Co? Ne! S ničím jsem nesouhlasila!“

„A ani jsi neodmítla.“

„No, tak odmítnu hned teď.“

„Příliš pozdě. Zrovna se chystám se k tobě letaxovat.“

„Nejdu nikam!“

„U Ransejů si to zamiluješ, Grangerová.“

píííp 

„Ahoj, tady Hermiona Grangerová. Právě nejsem u telefonu, protože jsem zaneprázdněná, pracuji nebo spím, ale zanechte mi tu své jméno, číslo a vzkaz a já se ozvu hned, jak to bude možné.“

píííp 

„Hermiono, tady Harry. Vstávej, ty ospalče. Už je skoro sedm. Tak jak to včera dopadlo? Šla jsi tam vůbec? Co jsi tomu hňupovi řekla? Zavolej mi až se vzbu-“

klap 

„Ksakru Pottere, to musíš lidem volat takhle nekřesťansky brzo ráno?“

„MALFOY!“

„Přestaň ječet!“

„Co-Mal-ééé? He? Co ty-přece-ale-Hermiona-“

„Ehm ehm ehm, mlč, ty koktavej blázne. Grangerová pořád ještě spí. Chceš, abych ji vzbudil?“

„Ale já myslel-“

„Jo, to máš pravdu. Určitě je ze včerejší noci celá rozbolavělá. Nejlíp, když ji teď necháme spát. Takže zatím Pottere. Uvidíme se v práci.“

klap

»»konec««