Preklady fanfiction Harryho Pottera

Drobné nedorozumění

Autor: redflower     Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99

Originál: https://www.fanfiction.net/s/1774324/1/A_Little_Misunderstanding

Rating: 13+

Kapitola 14. Už žádná další nedorozumění

Dohráli skladbu, a než si to Hermiona uvědomila, Drew už ji vedl pryč z tanečního parketu. Velmi ji to potěšilo, protože cítila, že jestli ji vyzve k dalšímu tanci, začne plakat. Ne že by nebyl pohledný mužský, a pravděpodobně se mu jinak líbila, ale nebyl... no prostě nebyl Draco.

Náhle na něj pohlédla, když si uvědomila, že na ni mluví. Po pravdě řečeno se ztratila v myšlenkách. Děkoval jí za tanec. „Bylo mi potěšením,“ odpověděla, i když to tak ve skutečnosti nebylo. Ještě chvíli se na ni díval a ona mu věnovala cosi, co se mohlo nazvat úsměvem, v naději, že ho to přiměje odejít. Naštěstí to udělal, protože vážně nevěděla, jak jinak se ho zbavit.

Cítila, jak se jí oči plní horkými slzami, a tak rychle vyrazila na toaletu. Jakmile tam vešla, roztřesenýma rukama se chytla okraje pultu a opřela se o něj. Nevěděla, proč ji to tak citově ničí. Nikdy taková nebyla. Vždycky se dokázala ovládnout. I když se zdálo, že jistý Zmijozel ji vždycky dokázal připravit o sebekontrolu.

Zvolna vzhlédla a zachmuřeně na sebe pohlédla do zrcadla. Řasenka se jí rozpouštěla a po tváři jí stékala osamělá slza. Spěšně ji otřela, už ji víc nechtěla vidět. Pak se prohrábla kabelkou. Hledala kapesník nebo cokoli, co by jí pomohlo vylepšit její současný vzhled.

Zatajila dech, když na dně kabelky uviděla smaragdový záblesk náhrdelníku.

Merline, pomyslela si, proč ho sem vzala? Proč nemohl zůstat ležet na stolku? Zatraceně, tak moc ho tam chtěla nechat, aby na něj zapomněla. Měla ho Dracovi poslat zpátky s článkem. Pochybovala, že by chtěl, aby si ho ona nechala i nadále.

Hermionina ruka se však proti její vůli vnořila do kabelky a chvějícími se prsty šperk vytáhla. Držela jej v dlani a zadívala se na třpyt jeho faset.

Najednou se otevřely dveře toalety a vešla starší dáma. Hermioně vyhrkly do očí slzy. Žena vypadala trochu překvapeně. Ačkoli, kdo by nebyl, kdyby viděl tuhle chudinku tak smutnou? Moudré staré oči se sklápěly, až se zastavily na šperku.

„Ach, panenko,“ řekla laskavě, „chtěla byste s tím pomoct?“ Aniž by počkala na odpověď, přistoupila k Hermioně a vzala jí náhrdelník z ruky. Rozepla ho a rychle ho dívce zaklapla kolem krku. Pak pohlédla do zrcadla, chtěla vidět Hermioninu reakci.

Když viděla její vlhké oči, vytáhla kapesník a vtiskla jí ho do dlaně. Jemný, trpkosladký úsměv slétl na dívčí rty jako odpověď na toto gesto.

„To je ono, drahá,“ řekla tiše a Hermiona se pomalu pokoušela opravit své nalíčení. Za chviličku se obrátila, aby kapesník vrátila a poděkovala, ale žena byla pryč. Rychle vyšla z toalety, očima prohledávala sál, hledala odcházející postavu, ale dámu už nenašla.

Zvolna se vracela ke svému stolu, když ji cosi zaujalo. Zahleděla se ke dveřím, kde viděla skupinku rozrušených lidí. Pomalu pokračovala a přemýšlela, proč dělají takový povyk.

xxx

Draco byl minutu od minuty nervóznější. Právě vjel na parkoviště. Zabouchl dveře vozu a běžel ke dveřím. Odstrčil pár lidí stranou, jak se hnal do čela zástupu. To mu vyneslo pár kleteb a výkřiků.

Ignoroval je, snažil se dohodnout s vrátným. Neměl pozvánku, takže vrátný nejevil ochotu pustit ho dovnitř. Znovu pohlédl na své hodinky. Zatraceně, určitě to zmešká, jestli ho ten mizerný chlap nepustí dovnitř. Už čtvrt hodiny se s ním hádal, snažil se ho nějak přemluvit.

 „Podívejte, už jsem vám řekl, že pozvánku nemám, ale potřebuji vidět někoho, kdo je uvnitř.“ Merline, on v té věci neustoupí ani o centimetr, že? Draco ho chtěl jednoduše proklít, ale kolem bylo příliš lidí. „Slibuji, že tam budu jen pět minut. Musím s někým mluvit a hned půjdu pryč... prosím.“

Muž si zkřížil paže na hrudi a ještě víc mu zahradil cestu. „Jestliže nemáte pozvánku, nemůžete vstoupit,“ řekl přísně.

Draco neměl na vybranou. „Raději byste mě měl zatraceně...“ řekl pevně a rukou nahmatal svou hůlku.

xxx

Hermiona vykulila oči, když uslyšela někoho křičet. Byl to jeho hlas. Byl to Dracův hlas. Ale ne, ten to být nemohl. Potřásla hlavou a odvrátila se. Zaznělo to znovu. Jak zahlédla zablesknout se platinové vlasy, pomyslela si, že se zbláznila.

Ale ne.

Rychle se protáhla mezi několika lidmi ve snaze dostat se ke dveřím, aby zjistila, jestli je to opravdu on. Skoro jí upadla kabelka. Při tom pohledu jí spadla brada a zůstala stát s otevřenými ústy.

Draco už měl hůlku napůl venku z kapsy, když ji zahlédl a rychle si pod vousy zamumlal: „Díky, Merline.“ Hbitě zastrčil hůlku zpět a ukázal na Hermionu: „Podívejte se támhle.“ Odmlčel se. „Koukněte, ona mě zná. Prosím, jen mě nechte jít dov...“

Muž se otočil k Hermioně a přimhouřil oči, ale ustoupil, když slyšel dívku říci jeho jméno. „D-Draco?“

Ale ten už nečekal, rychle vrátného obešel a zamířil k ní.

„Můžeme si promluvit?“ zeptal se s naléhavým pohledem. „Prosím.“ Přikývla a vedla ho k hlavnímu sálu, dál od vražedných pohledů vrátného.

xxx

Vzhlédla k Dracovi pohledem, o němž doufala, že je lhostejně blazeovaný. Očima sklouzla k jeho ruce na svém lokti a pomalu se vymanila z jeho sevření.

„C-co tu děláš?“ zeptala se tiše a svraštila obočí.

Draco věděl, že k tomuhle dojde. Byl by blázen, kdyby to nečekal. Rychle začal vysvětlovat: „Hermiono, vím, že tuhle situaci bych kvůli nedostatku výstižnějšího označení nazval komplikovanou, a že...“ Přerušily ho hlučné hlasy okolních lidí, radujících se a začínajících odpočítávat do půlnoci.

10...9...8...

Na chvíli se rozhlédl kolem, než se stříbřitýma očima vrátil zpět k ní.

„Hermiono,“ řekl, vzal její ruce do svých a zadíval se hluboko do jejích uslzených očí, zatímco odpočítávání pokračovalo.

7...6...5...4...

Otevřel ústa, aby se pokusil mluvit dál, ale nedokázal najít slova. Copak je teď čas ztratit řeč? Ne, určitě nečekal, že to bude tak těžké. Pak dostal nápad.

3...2...1! Šťastný nový rok!

A jakmile Hermiona uslyšela výbuch veselí, doprovázející zvonění, které oznamovalo, že nastal Nový rok, ucítila Dracovy rty na svých. Se zjevným výrazem překvapení v obličeji se odtáhla a pohlédla na něj.

Tváří se téměř dotkla jeho a tiše pronesla: „Draco...“ V očích měla naléhavost. Tohle nebyl ten druh novoročního polibku, jaký čekala.

„Pššt…“ řekl a očima klesl ke šperku, který jí daroval a teď ho měla zavěšený na krku. Ztěžka polkl a znovu našel hlas. „Já... vím, že to všechno začalo nedorozuměním a nebylo to opravdové, ale poznal jsem tě dost na to, abych věděl, že nám chci dát šanci. Bez tebe jsem troska,“ domluvil a hleděl na ni, zatímco s úzkostí čekal na její reakci.

Tehdy se rozplakala, přejela rukama po jeho pažích vzhůru a objala ho. Skryla si tvář do ohbí jeho krku a pevně se ho držela. Za chvilku se odtáhla, ale jen tolik, aby mohla šeptnout: „Nemyslela jsem, že se vrátíš.“

Na Dracově obličeji se objevila úleva, následovaná úsměvem. „Nemyslel jsem, že bys to chtěla.“ Tomu se usmála a sklonila hlavu, aby mu ji položila na rameno, ale zarazila se a vzhlédla, když znovu promluvil.

„Teď bych tě rád políbil,“ řekl a usmál se od ucha k uchu, „opravdově.“

KONEC