Preklady fanfiction Harryho Pottera

Drobné nedorozumění

Autor: redflower     Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99

Originál: https://www.fanfiction.net/s/1774324/1/A_Little_Misunderstanding

Rating: 13+

Kapitola 13. Druhé šance

Draco jel strašně rychle, překračoval povolenou rychlost. Takhle to říkala Hermiona, že? Pokusil se vzpomenout si, o čem minule mluvila. Cesta k jejím rodičům trvala dlouho a učit se zpaměti jména koček její tety Lydie nebyla zrovna jeho představa zábavy, takže mu Hermiona vysvětlovala základy řízení.

Po její lekci si uvědomil, že řídit není tak špatné. Byl příjemně překvapen svými novými jízdními dovednostmi. Teď řídil podruhé a byl hodně dobrý. (Hermiona mu na hodinu půjčila volant, když se cítila unavená.) Usmál se sám sobě a svému nově objevenému talentu.

To bylo předtím, než ve zpětném zrcátku uviděl blikající červené světlo. Zamračil se a přál si, aby se přenesl. Proč dovolil svému strachu z rozštěpení, aby mu v tom zabránil, mumlal si pro sebe.

Nevypadalo to moc dobře, tak se rozhodl zastavit u krajnice. Sledoval, jak vysoký, hubený muž v jakémsi druhu uniformy poklidně vystoupil z vozu a přiloudal se k jeho autu.

„Víte, co jste udělal, synku?“ zeptal se skloněný tak, aby na Draca viděl okénkem.

„Jel jsem...“ odvětil Draco nevinně, protože zcela upřímně netušil, co udělal špatně. Mrkl na hodiny na palubní desce. Připozdívalo se. Jel do svého bytu, aby si sbalil pár věcí, které bude potřebovat, a měl to asi hodinu jízdy do domu Hermioniných rodičů.

„Na vtipy nemám náladu. Řidičský a technický průkaz?“ pohlédl skrz letecké sluneční brýle na muže před sebou a čekal na odpověď.

Řidičský a technický průkaz, zmateně uvažoval Draco. Co to k čertu bylo? Hermiona zjevně něco vynechala, když s ním probírala tahle pikantní mudlovská fakta. Odhlédnuto od skutečnosti, že by se z toho mohl prostě vymluvit, že ano.

„To není moje auto. Patří firmě.“ To je dobrá odpověď, pomyslel si, a koneckonců je to i pravda. Podíval se otevřeným oknem na policistu.

„Prosím, vystupte z vozidla,“ přišla odpověď.

Ne,  tohle Draco nepředpokládal. Důstojník vytáhl bloček, připravený vypsat mu pokutu, když vtom si Draco uvědomil, že to trvá příliš dlouho. Nedorazí včas. 

„Podívejte, už jsem měl být někde jinde.“

„A já tu mám práci. Vystupte si z vozu,“ řekl muž nesmlouvavě. Draco rozrazil dveře auta, vylezl a přitom si pod vousy mumlal hrubé kletby.

„Myslím, že mi nerozumíte,“ začal.

„Ne, myslím, že vy nerozumíte mně,“ zněla odpověď. Draco sáhl do kapsy pro hůlku. Doufal, že si toho muž nevšimne. Také nevšiml, soustředil se na vypsání pokutového lístku. Draco zvedl hůlku, a než mohl policista říct jediné slovo, ležel na zemi zneškodněný Dracovým kouzlem.

Draco seslal další a odlevitoval ho zpět do policejního vozu. Pak schoval hůlku, vrátil se do svého vozu a znovu se rozjel, zatím co si mumlal o zatracených mudlech.

xxx

Hermiona se netečně připravovala na silvestrovský večírek.

Neměla dobrou náladu. Musela ještě říct matce pravdu. Když se matka vrátila z ordinace, byla vyčerpaná a Hermiona tak trochu ztratila nervy, nechala ji tedy jít spát.

Vytáhla své nové černé koktejlky, které si koupila těsně předtím, než přijela na návštěvu. Kouzlem si vysušila vlasy, ale neobtěžovala se s nějakými velkými úpravami. Líčení omezila na zakrytí váčků pod očima, trochu řasenky a nádech lesku na rty.

Prozkoumala svůj vzhled v zrcadle. Nevypadala jako obvykle… ale tahle utahaná verze bude muset stačit.

Obrátila se k odchodu, když vtom ji upoutal stříbrný záblesk. Podívala se na noční stolek a spatřila řetízek se smaragdem, který jí dal Draco. Z očí se jí vyřinuly slzy. Řekla si, že nebude znovu brečet, ale nemohla si pomoct.

Přestaň! Nenáviděla se za ten pláč. Všechno si zavinila sama. To ona ho požádala, aby přijel. Byl to její nápad!

Samozřejmě, že se do něj nechtěla zamilovat, ale to teď bylo vedlejší.

Z myšlenek ji vyrušilo zaklepání na dveře. „Je pět, zlatíčko, odcházíme,“ řekl tiše otec.

„Dobře, tati.“ Na poslední chvíli se jí povedlo popadnout a strčit do kabelky pár drobností, pak vyrazila.

xxx

Draco zaparkoval a vystoupil z auta tak rychle, že mohl dost dobře udělat rekord. Už padl soumrak a hrozně se bál, že nedorazí včas. Zběsile zaklepal na dveře, počkal a znovu zaklepal.

Zazvonil na zvonek. Jednou, dvakrát, třikrát, ale žádná reakce. Uvědomil si, že nikdo není doma, posadil se na schody a složil hlavu do dlaní. Bylo příliš pozdě. Pokusil se a selhal.

Pomalu vstal a zamířil zpět k autu. Otevřel dveře a ještě jednou se podíval na dům. Na světla, ozdoby, na sněhuláka před vchodem. Na sněhuláka, kterého udělal s Marilyninými dětmi.

Pak dostal ten nejskvělejší nápad: Marilyn. Marilyn bude vědět, kde je!

Měl další šanci.

xxx

Zdálo se, že večírek se táhne už celou noc, s těmi zjevně soucitnými gesty a lítostivými pohledy těch, kteří to věděli. Hermiona sotva promluvila, na otázky odpovídala většinou jednoslabičně. Nedotkla se žádného jídla. Přesto však měla stále nějaké pití. Ale jakkoli dobré byly mudlovské lihoviny, nebylo to nic v porovnání s tím, co obvykle pila v Děravém kotli. Ach, jak prahla po doušku Ogdenské starorežné!

Možná by jí pomohla přečkat čas do půlnoci.

xxx

Draco zabočil na příjezdovou cestu, nechal běžet motor, vyskočil z auta a vrhl se k domu. Zaklepal jednou, dvakrát, třikrát. Tentokrát měl víc štěstí. Dveře se otevřely a objevila se poněkud překvapená Marilyn.

„Draco?“ zeptala se. „Co tady děláš?“

„Je tu Hermiona?“ ignoroval její otázky.

„Ne, není,“ řekla a Dracovi se zarazil dech v hrdle.

xxx

Hermiona neustále sledovala hodiny. Byla ráda, že se konečně blíží půlnoc. Nemohla se dočkat návratu domů. Jít do postele a ráno se vrátit k sobě do bytu. Mohla by zajít do novin a vzít si volno.

Z myšlenek ji vytrhla něčí žádost o tanec. Odmítla, ale nebylo to přijato jako odpověď. Chopila se vztažené ruky.

Nepřítomně zaznamenala, že to byl Drew. Syn matčina starého kamaráda z univerzity. Kapela hrála pomalou píseň a ona s rukou na jeho rameni bloudila očima kolem parketu. Zavřela oči a chvíli se cítila, jako by tančila s Dracem. Ale to bylo příliš krásné, než aby to byla pravda.

xxx

Marilyn se zrovna povedlo uklidnit děti a usadit je k televizi, když zaslechla klepání na dveře. Zoufale vypadající Draco na prahu jejího domu ji nesmírně překvapil. Ptal se na Hermionu. Řekla mu, že tady není, teprve pak si všimla auta na příjezdové cestě. „Ty jsi jel celou tu cestu?“ zeptala se a její srdce skoro roztálo.

Věděla, že má dobré úmysly. Tento muž byl pro její sestřenku jako stvořený, tím si byla jistá. Udělala by cokoli, aby mu pomohla.

„Ano,“ řekl, „jel. Víš, kde je?“

Marilyn se ohlédla přes rameno, očima utkvěla na stolku proti dveřím. Nebyl si jistý, o co jde, a proto začal nesouvisle vysvětlovat.

„Hrozně jsme se pohádali a musím s ní mluvit, jenže nevím, kde je. Jel jsem k ní domů, ale není tam, a já nevěděl, kam jinam jít a musím ji vidět,“ vychrlil ze sebe rozrušeně.

Marilyn nakonec našla, co hledala. Otočila se k němu. „Počkej,“ řekla. „Nemusíš mi nic vysvětlovat. Já vím… a tady…“ napsala tužkou na kus papíru, „na téhle adrese je silvestrovský večírek.“ Mrkla na hodinky. „Jestli teď vyrazíš, měl bys to stihnout.“

Usmál se. Měl poslední šanci. To musí zvládnout. A s novým odhodláním se otočil a utíkal k autu. Když odjížděl, zamával jí na rozloučenou.

Marilyn se zasněně usmála a vzpomínala na romantické pošetilosti, které kvůli ní dělal Connor. Z haly k ní dolehl jeho hlas: „Kdo to byl, drahoušku?“

Obrátila se k němu a řekla prostě: „Rodina.“