Preklady fanfiction Harryho Pottera

Drobné nedorozumění

Autor: redflower     Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99

Originál: https://www.fanfiction.net/s/1774324/1/A_Little_Misunderstanding

Rating: 13+

Kapitola 10. Jako součást rodiny

Na vánoční ráno se Hermiona probudila a to první, co viděla, byl Draco, sedící na kraji postele a dopínající si poslední knoflíky na košili. Lehce se usmála, když vykoukla zpod pokrývek, takže byla vidět jen její půvabná tvář.

Dlouhou chvíli na něj hleděla a nechtělo se jí vstávat. Přemýšlela, jak dlouho už je vzhůru a kdy ji chtěl vzbudit, přestože už nespala.

Mírně pokrčila rameny a trochu se nadzvedla. Zajímalo ji, kolik asi může být hodin, ale nechtěla se ptát. Hlasitě si zívla. Draco se na ni podíval a jeho tvář se rozzářila charakteristickým úsměvem.

„Veselé Vánoce,“ popřál jí.

„Ano, veselé Vánoce,“ opáčila ospalým hlasem. „No, počkej,“ odmlčela se, ale její časnou hodinou zastřená mysl se nakonec vzpamatovala: „Vánoce?“

Přikývl a její oči se rozzářily. Odhodila pokrývky a s novou energií vyskočila z postele. Z kufru si vyhrabala něco na sebe, vyběhla ven na chodbu a hlasem, v němž znělo rozčilené vzrušení, na něj volala, že se musí upravit. Tiše se zasmál jejímu dětinskému nadšení. U nikoho, koho dosud poznal, na něco podobného určitě nenarazil. Jiskra v jejích očích. Úsměv, kterým se rozzářila, když se zasmála. Byla to pro něj nová zkušenost. Tohle budou dobré Vánoce, řekl si.

xxx

Stromek vypadal nádherně. Včera večer rozhodně odvedli se zdobením dobrou práci. A pod jeho větvemi teď čekala spousta dárků. Čtveřice se kolem něj shromáždila a všichni začali rozbalovat.

Nejdříve si vyměnili dárky rodiče. Peter dostal nové golfové hole a Diana dřevěnou šperkovnici. Pak vybalili dárky od Hermiony, obvyklou kravatu a parfém, ale to už se stalo jejich zvláštní rodinnou tradicí.

Seděli společně, obklopeni dárky, jedli, povídali si a popíjeli kakao. A poté, co si mysleli, že všechno už je rozdané, podal Draco Hermioně svůj dar. Okamžitě věděla, že je něco jinak. Krabička byla příliš malá, než aby obsahovala knihy, na nichž se dohodli. Draco se usmál, když jí vložil balíček do rukou. Zvědavě na něj pohlédla, ale on jí nic nevysvětlil.  Zadívala se tedy na dárek a pomalu odstranila papír, aby odhalila krabičku potaženou tmavě modrým sametem. Otevřela ji, a když zahlédla její obsah, nevěřícně ji zase rychle zaklapla. 

Vykulenýma očima na okamžik zalétla k Dracovi, ale ten se jen usmál. Nesetkala se s matčiným pohledem, ale věděla, že na ni němě naléhá, aby pokračovala v rozbalování.

Když znovu odklopila víčko, odhalila jemný stříbrný řetízek, na němž byl zavěšený přívěsek s největším smaragdem, jaký kdy viděla. Byla omráčená, či lépe řečeno oněměla. Pohlédla na svého ‚přítele‘, otevřela ústa, ale nic z nich nevyšlo, jen téměř neslyšitelné vypísknutí.

„Pojďme ti ho zkusit,“ řekl Draco tiše, čímž ji ušetřil přemýšlení, co by měla říct. Opatrně vzal náhrdelník ze sametové krabičky. Stáhla si vlasy, otočila se a on jí ho vložil kolem krku. Když se zase otočila k němu, obdržel úsměv.

„Draco...“ zašeptala a nesmírně zatoužila ho políbit.

„Nemusíš nic říkat.“ Mírně přikývla, skousla si spodní ret a sevřela ho pažemi do těsného objetí. Byl to ten nejúžasnější dar, jaký v celém svém životě dostala. Pevně zavřela oči a zabořila obličej do jeho ramene.

Vyrušil je domovní zvonek. Diana vyskočila a spěchala ke dveřím. Hermiona se od Draca odtáhla, ale on ji stále držel za ruku.

Podívala se na něj a znepokojeně se usmála. Usilovně se připravovala na příval dalších rodinných příslušníků. Slyšela, jak se otevřely dveře a její matka začala s vítáním. Otec, ještě v pokoji, se skrýval za novinami a cosi nesouvislého si brumlal pod vousy.

„Hermy!“ slyšela zvolat zpěvavý hlas. Zářivě se usmála, přesně věděla, kdo to je. Vstala, pustila Dracovu ruku a vyrazila obejmout svou sestřenici.

„Ach, Mar!“ vykřikla přezdívku, kterou vymyslela, když byly děti. „Už jsem tě neviděla celé věky.“

„Svatá pravda,“ zasmála se Marilyn a pak si všimla Draca na gauči. Obrátila pohled zpět ke své sestřenici a věnovala jí úsměv. „Rozhodně to musíme dohonit.“ Potichu se spolu chichotaly, než je vyrušil Marilynin manžel Connor. 

„Omlouvám se, že ruším toto zvláštní malé setkání, ale tvůj syn prostě... no...“ Ukázal své ženě, aby nahlédla do obývacího pokoje.

„Ach Bože, Jakeu, co to děláš?“ vykřikla Marylin a rozběhla se tam. Mezitím Connor Hermionu krátce objal a ona jej políbila na tvář, pak se po jejím boku objevil Draco.

„Ach,“ usmála se, „Connore, seznam se s Dracem Malfoyem, mým...“

„Přítelem,“ dokončil Draco a potřásl si s Connorem rukou. „Konečně chlap mého věku.“ Oba se zasmáli.

„Connore, pojď a pomoz mi...“ zavolala Marilyn z druhé místnosti napjatým hlasem. „Ale ne, Jakeu, miláčku, nedělej to, nech toho, prosím... Connore!“

Na Connorově tváři se objevil bolestný výraz. „Hrozná dvojka,“ omluvně pokrčil rameny, než zmizel, aby se vypořádal s další zkázou, způsobenou jeho synem.

Hermiona se lehce uchechtla, podívala se na Draca a usmála se na něj. Otevřela ústa, aby něco řekla, ale zaslechla, jak ji někdo volá. Pevně zavřela oči, a když je opět otevřela, Draco se na ni soucitně usmál. Než odešla, mírně přivřela oči a přemýšlela, jak dnešní den zvládne.

xxx

Po večeři stála Hermiona ve dveřích s miskou v jedné a ručníkem v druhé ruce. Marilyn přišla, stoupla si vedle ní a podívala se dovnitř.

Draco na všech čtyřech dělal koně Hermioniným ‚synovcům‘ a ‚neteřím‘. Zvonivě se smáli, zatímco lechtal Jakea na bříšku. Chlapeček se chichotal a snažil se uniknout jeho velké ruce. Dracovy platinové vlasy byly z té hry rozcuchané a šedé oči se třpytily smíchem, když chichotání neustávalo. Roztomilá holčička seděla Dracovi na ramenou, dokud je hra na koně nepřestala bavit. Pak se usadili na zemi a on nechal děvčátko vyškrábat se mu na klín. Všichni ho prosili, aby jim něco vyprávěl. A aby to byl skutečný příběh. Povídal jim tedy historku z jeho školních dnů v Bradavicích (málokdo věděl, že se to opravdu stalo). Soustředěně naslouchali a tiskli se k němu, když se dostal ke zvlášť napínavé části.

Draco nevěděl, že se Hermiona dívá, jak se baví s dětmi. Zdálo se, že je s nimi v pohodě. Nevadilo mu, že nahlas křičí, nebo že chtějí, aby si s nimi hrál. Hermiona se usmála, nic dokonalejšího si nedovedla představit.

„Hermiono, tentokrát jsi našla toho pravého,“ Marilyn ji vyrušila ze snění a objala ji. „Máš štěstí.“

„Jo,“ zašeptala Hermiona a oči se jí naplnily horkými slzami, jakmile si opět uvědomila, že nic z toho není skutečné, „tolik štěstí.“

Marilyn ji pozorovala a přemýšlela, co je špatně, ale znala ji dost na to, aby se neptala. Strčila loktem do Hermioniny paže, ta rychle zamrkala a vzhlédla.

„Hej,“ řekla Marilyn jemně, uklidňujícím hlasem. A Hermionu potěšilo, když změnila téma: „Teď, když jsou děti nadšené z hraček a cukroví, se všichni půjdeme podívat na film. Chcete se k nám s Dracem připojit?“

Hermiona zaváhala, ale pak přikývla. „Ale jen pokud to bude ‚Zázrak na 34 ulici‘, ano?“

xxx

Celá rodina se shromáždila na gauči a Peter pustil film. Nejdřív se podívají na ‚Život je krásný‘, pak bude následovat Hermionin oblíbený vánoční film ‚Zázrak na 34 ulici‘.

Draco zmateně sledoval obrazovku, dokud mu Hermiona nevysvětlila, co přesně je film a základy fungování televize. Mírně se tomu vysmíval, šeptem si stěžoval na mudlovskou kvalitu. Hermiona mu věnovala úšklebek, který jasně říkal: „Sklapni, jestli víš, co je pro tebe dobré.“ Některé věci se nikdy nezmění, pomyslela si, ale nedokázala zahnat z tváře úsměv.

S Dracem přituleným k ní se nedokázala mračit. Všechno bylo naprosto dokonalé. Děti, ležící na bříškách, ručkama si podepírající tváře, užaslé při pohledu na Santu Clause na televizní obrazovce. Hermionini rodiče, usazení stranou, si užívali přítomnost své rodiny. Marilyn s Connorem si vychutnávali těch několik vzácných okamžiků ticha, které mohli společně sdílet.

Když pohlédla na Draca, světlo televize ozářilo její teď už jasnou, usměvavou tvář. Přitáhla si jeho ucho k ústům; cítila, jak se lehce zachvěl, když zašeptala: „Na to, že to je mudlovská zábava, se zdá, že si ji užíváš.“

Viděla, jak se usmívá, i když se snažil držet se zpátky. Mrkl na ni, svým nosem se otřel o její a tím ji přiměl se chichotat. Šedé oči zachytily její a chvilku do nich upřeně hleděly.

„No, vlastně to není ten film, čeho si užívám.“ Řekl podle skutečnosti. Jedno z Hermioniných obočí vystřelilo vzhůru, přes její tvář přelétl výraz překvapení, než její výraz zjemnil docela spokojený úšklebek. Lehce si povzdechla, opřela si hlavu o jeho silné rameno a ztratila se v příběhu.

xxx

Hermiona jen tak bloumala kolem, když všichni začali mířit nahoru do postelí. Dívala se z okna na padající sníh a její teplý dech se srážel na skleněné tabuli. Založila si paže na hrudi a otočila se.

Očima přejela ze stromku ke krbové římse. Visely tam punčochy. Nejprve otcova, potom matčina a její. A pak tam přibyla jedna nová, ale visela tam mezi ostatními, jako by tam už dávno patřila.

Přistoupila k ní a dotkla se jí. Její prsty hladily písmena, dávající dohromady jméno Draco.

Naposledy na ni pohlédla; cítila, jak jí do očí stoupají slzy, než se odvrátila a vykročila po schodech vzhůru. Otřela si oči a posmrkováním se zbavila slz. Pomyslela si, že tohle dělala v poslední době dost často.

xxx

Převlékla se do pyžama a po zastávce v koupelně šla do ložnice. Vklouzla do postele a přikryla se. Shlédla dolů na Draca.

„Pohodlíčko?“ usmála se.

„Jo, jo,“ řekl sarkasticky.

„Tenhle tón jsem už dlouho neslyšela,“ poznamenala. Pokrčil rameny. „No, dobrou, Draco. Sladké sny.“

„Dobrou,“ odpověděl, otočil se a hledal pohodlnější pozici, když se ozvalo zaklepání na dveře.

Hermiona se v posteli vzpřímeně posadila a napjatým hlasem vypískla: „Minutku!“ Vrhla na Draca naléhavý pohled, vyskočila z postele, popadla ho za paže, trhla s ním a mrštila jím do postele. Hleděl za ní, jak mu zmizela z očí na podlahu. Vtom do vzduchu vyletěl polštář; chňapl po něm a strčil si ho pod hlavu. Zastrčila jeho pokrývku pod postel a vyskočila k němu.

Rychle všechno prohlédla a ujistila se, že to vypadá dobře.  Vylezla z postele, trochu víc ho přikryla a šla otevřít dveře.

„Co je?“ řekla zdánlivě ospale.

„Jé, promiň, nevzbudila jsem tě, že ne?“ Byla to Marilyn.

„Ne, samozřejmě že ne,“ odpověděla a přidala zívnutí. „Potřebovala jsi něco?“

„Chtěla jsem se zeptat, jestli nemáš ještě jedno pyžamo, nebudeš mi věřit, ale zapomněla jsem na ně. Myslím na všechno pro všechny kromě sebe,“ usmála se rozpačitě.

„Jistě,“ odpověděla Hermiona a šla ho najít.

„Kdo to je, lásko?“ Marilyn zaslechla Dracovo mumlání, přešlápla z nohy na nohu a rychle letmo nahlédla dovnitř.

„Jenom Mar. Jdi spát.“ Hermiona vzala pyžamo, vrátila se s ním ke dveřím a podala je sestřenici s ospalým úsměvem a přivřenýma očima.

„Ještě jednou děkuji,“ řekla Marilyn s vědoucím úšklebkem. „Dobrouky, vy dva.“

Jakmile se zavřely dveře, Hermiona vydechla úlevou a v tureckém sedu se uvelebila na posteli, zatímco Draco se opřel o loket.

„Kdo to je, lásko?“ napodobila ho s co nejvíc protahovanými slovy a hravě ho pleskla po paži.

„Copak?“ zeptal se upřímně. „Bylo to přehnané?“

„Ne, vůbec ne. Docela dobré.“  Zívla a přitáhla si pokrývky do pasu. Draco ji s úsměvem pozoroval, začal vstávat a sáhl po svém polštáři.

„Draco?“ slyšel její váhavý hlas.

„Hmm?“ zeptal se a uveleboval se na zemi.

„Musí být strašně nepohodlné spát na podlaze.“

„Jsem v pohodě,“ lhal skrze zuby a díval se, jak si nervózně hraje s rukama.

„No, myslím, že když jsou ty Vánoce a protože Marilyn sem klidně může nenadále vpadnout...“

Než domluvila, už byl u ní v posteli.

Natřásl si polštář, položil hlavu a s hlubokým nádechem si užíval měkké matrace místo tvrdé podlahy.

„Jsi si jistá?“ zeptal se a přitom zazíval. Přikývla. Neměla to srdce poslat ho pryč, a i když by si to asi nepřiznala, byla šťastná z jeho přítomnosti. Protáhla se, až jí zapraskalo v zádech, než se pod pokrývky zavrtala až po bradu.

Zčásti nesrozumitelně zamumlala: „Dobrou noc“ a schoulila se do tepla. Hleděla na strop a tiše si přála, aby tato noc nikdy neskončila. Chtěla by ležet vedle něj a nemuset se bát rána.