Preklady fanfiction Harryho Pottera

Harry Potter a velké trable se jmelím

autor: Wile - překlad: Jacomo - betaread: Calwen

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2704461/1/Harry-Potter-and-the-Great-Mistletoe-Mishaps 

Shrnuti: Harryho trable se jmelím v průběhu let. Trocha humoru, trocha romance, hodně legrace.

Rating: bez omezení - Pairing: bez komentáře :-)

Prohlášení autorky: JKR vlastní celý pottersvět a já fakt nestojím o soud.

Žádost o překlad zaslána

***

Jmelí - ta ďábelská vánoční rostlina, která v magickém světě čarodějek a kouzelníků nutila k líbání lidi, kteří se ani líbat nechtěli. Harry ji nenáviděl, a coby student sedmého ročníku Bradavické školy čar a kouzel ničil každý kousek jmelí, co mu přišel na oči, na padrť.

Hermiona se ho jednou statečně optala, proč jmelí tak strašně nenávidí. Vysvětlil jí to celkem prostě: „Vždycky jsem byl polapen s někým, kdo mě nepřitahuje, nebude přitahovat a fakt ho nikdy nebudu toužit políbit, i kdyby to znamenalo život v míru a harmonii.”

Začalo to ve čtvrtém ročníku Cedrikem Diggorym. Odcházeli v tutéž dobu, aby vyzvedli své partnerky, a vběhli do stejné chodby. Brumbál začaroval několik větviček jmelí, aby poletovaly po hradě a lapaly nic netušící studenty a personál. Netrvalo dlouho, než je jeden ten trs našel. Neudělali nic jiného, než že do sebe vrazili, ale to naprosto stačilo. Jmelí se vznášelo nad nimi a nedovolilo jim odejít, dokud se poprvé nepolíbí. Takže rezignovali a dali si rychlou pusu. Snadné… až na to, že stále nemohli nikam jít. Tak zkusili trochu delší polibek. Zase nic. Nakonec Cedrik frustrovaně pronesl: „Harry, nevykládej si to špatně, ale já už fakt potřebuju odejít.” Pevně uchopil Harryho a strčil mu jazyk do krku. Harry, který dosud nedokázal takhle políbit ani dívku, byl v šoku a neměl čas zareagovat. Naštěstí to skončilo dřív, než mohl i jen začít přemýšlet, že by to Cedrikovi oplatil. Ten byl pryč dřív, než se Harry stihl vzpamatovat.

V pátém ročníku to byl Ron. Jmelí tehdy díky několika zlomyslným nebelvírkám viselo nad dveřmi do chlapecké ložnice. O vánočním ránu skočil Ron na Harryho postel, aby ho probudil. Harry poté, co strávil další večer s Umbridgeovou nekonečným psaním věty „Nemám vykládat lži”, toužil jen spát a spát. Ale Ronovi to bylo jedno. Myslel jen na dárky. Takže Harryho doslova vyvlekl z postele a ze dveří. No, ve skutečnosti se dostali jen mezi zárubně, kde byl Ron náhle zastaven. Harry vzhlédl, a když uviděl jmelí, hlasitě zasténal. Proč to musel být vždycky kluk? Proč to nemohla být nějaká supermodelka? Kdokoliv by byl lepší než Ron, jeho nejlepší kamarád. No dobře, možná až na Filche, Snapea nebo Brumbála… nebo dlouhý seznam dalších lidí. Když si Ron uvědomil, proč uvízli, zatvářil se trochu rozpačitě.

„Ehm, Harry…”

„Sklapni, Rone!” ztěžka vzdychl Harry a radši políbil Rona rovnou pořádně, aby se ujistil, že se kouzlo zlomí. Pak se co nejrychleji rozběhl po schodech a velmi zmateného Weasleyho nechal za sebou. Naštěstí se to obešlo beze svědků.

V šestém ročníku trávil Vánoce na Grimmauldově náměstí. A s ním nic netušící chudáci včetně Severuse Snapea a Molly Weasleyové. Harry byl podezřívavý a čekal, že se očarované jmelí objeví, ale stejně se mu nedokázal vyhnout. Vzhledem k tomu, že se nacházel v domě nacpaném lidmi, bylo vyhýbání o to těžší. Všichni dostali svůj díl líbacích problémů, protože Brumbál na té odporné rostlině trval, ale Harry na tom byl nejhůř, těsně následovaný mistrem lektvarů, který se celý den mračil a ječel víc, než by kdokoliv pokládal za možné. Někteří samozřejmě tvrdili, že neměl až tak úplně smůlu, ale k tomu se dostaneme později.

Nejdřív Harry vrazil do Brumbála. Ředitel byl ve své obvyklé vánočně vzrušené náladě navzdory všemu, co se stalo v prvním pololetí. Úplně ho nenadchlo, že by měl políbit Harryho, ale přesto se snažil dodržet tradici. Harry v duchu sám sobě svatosvatě slíbil, že jestli se ožení, nikdy si nenechá narůst vousy jako Brumbál. Byl si jistý, že část té starcovy bradky omylem spolkl, protože to bylo nevyhnutelné. Další přišla na řadu Molly Weasleyová. Aspoň to byla žena, ale Harryho tak úplně nenadchla vyhlídka, že zaprvé líbá matku svého nejlepšího kamaráda a zadruhé to dělá, když je Artur Weasley v místnosti. I když to byl pro něj ten nejméně nepříjemný polibek, pořád by se bez něj obešel. A ještě víc bez těch, které musel prožít se Snapem. Jejich cesta se zkřížila třikrát a pokaždé museli lézt jeden druhému do krku, aby se kouzlo zlomilo. Před každým polibkem došlo k mnoha proklínáním a kletbám, většinou od mistra lektvarů. Harry rozhodně neměl touhu seznámit se s tím mužem tak důvěrně, ale byl víc vyděšený z jiné události mezi Snapem a jmelím, které byl svědkem, než z té, které se účastnil.

V jednu chvíli, pozdě večer, se vypravil do kuchyně pro sklenici vody. Cestou zpátky do postele se na okamžik zastavil a téměř sklenici upustil, když uviděl Snapea a Hermionu pod jmelím ve značně nadšené akci. Pokusil se odejít, ale zjistil, že v šoku není schopen používat svoje nohy. Nebyl si jistý, jestli to bylo tím, že se Snape choval důvěrně k ženě, tím, že se Snape choval důvěrně k Hermioně, tím, že si uvědomil, že poprvé vnímá Hermionu jako ženu, anebo tím, že se Hermiona chová důvěrně zrovna ke Snapeovi. Předpokládal, že to bylo od všeho trochu. Celá ta záležitost skončila tak, že když Harry získal znovu kontrolu nad všemi svými schopnostmi, viděl už víc, než měl v úmyslu někdy mezi těmi dvěma vidět, a tak zakopl o své vlastní nohy, upadl a pár od sebe odskočil. Harry netušil, kdo se ocitl ve větších rozpacích, ale nečekal na to, až to zjistí, a zmizel.

Teď byly Vánoce v jeho sedmém ročníku. Hermiona a Severus oznámili, že se na konci školního roku vezmou. Harry jako jediný nebyl tím prohlášením až tak šokován; všichni chtěli vědět proč, ale nikdy jim to neřekl. Jmelí bylo všude, ale Harry byl na něj připraven. Rozcupoval každičký kousek zeleně, který mu zkřížil cestu, do ještě menších zelených kousíčků. Byl odhodlaný strávit Vánoce bez trablů se jmelím. Jenže se mu do cesty postavil jeden malý problém.

„Tak pojď, Pottere! Uvidíme, jestli jsi tak dobrý, jak všichni říkají,” popíchl ho Draco Malfoy s úšklebkem. Buď ho čekaly fakt velké problémy, nebo fakt velké potěšení.

Konec