Preklady fanfiction Harryho Pottera

Veselé Vánoce, Draco

Autor: draco-severus-mmm

Překlad: Jacomo                             Betaread: Calwen

Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/9962293/1/Merry-Christmas-Draco

Shrnutí: Náhodné vánoční setkání Rose Weasleyové a Scorpiuse Malfoye na mudlovském hřišti přiměje jejich rodiče přehodnotit svou minulost.

* * *

Malá Rose Weasleyová vesele poskakovala směrem k hřišti, které se nacházelo na konci ulice. Její matka Hermiona neochotně souhlasila, že ji tam dovolí pár minut zůstat, aby nemusela vláčet své často hlasité a protivné dítko po supermarketu. Byl Štědrý den a úroveň Hermioniny trpělivosti prudce klesala. A pár minut na hřišti jistě ničemu neublíží.

Rose se o překot rozběhla k houpačkám. Měla je ze všeho nejradši. Nezáleželo na tom, že jde o mudlovské hřiště; pro Rose byla v této roční době možnost hraní, na rozdíl od vykonávání domácích prací nebo následování matky po nudném supermarketu, výjimečnou věcí. Kromě toho ráda využívala možnosti dělat něco mudlovského, k čemuž neměla mimo chvilek se svými prarodiči mnoho příležitostí.

Seděla na houpačce jen pár vteřin, když k ní došel pečlivě upravený chlapec se zamračeným výrazem ve tváři. Rose dala nohy na zem, aby přibrzdila a posléze zastavila.

„Ahoj," řekla.

„Ahoj," řekl chlapec.

„Jak se jmenuješ?"

„Scorpius," odpověděl. „A ty?"

„Rose," představila se dívenka. „Nikdy dřív jsem tě tu neviděla.

Chlapcovo zamračení se zvětšilo. „Protože sem moc často nechodím. Moji rodiče říkají, že by dali přednost tomu, kdybych na tohle hřiště nechodil, ale neřekli mi proč. Ale teď tu nejsou a tohle vypadá jako zábava."

Rosina tvář se rozzářila. Má šanci někomu ukázat, jak zábavné by to tu mohlo být! „Je to zábava!" vykřikla. „Dá se tady toho spousta dělat. Moje mamka mě tu nikdy nenechá dlouho, ale vždycky mám čas pohoupat se na houpačce."

Scorpius se zatvářil trochu ostražitě. „Chceš říct, že se na to posadíš a necháš se houpat dopředu a dozadu?"

Rose přikývla. „Je to prima. Můžeš se vyhoupnout do opravdu velké výšky! Ukážu ti to."

Couvla hodně dozadu, aby se mohla co nejvíc zhoupnout. Scorpius s mírným úžasem sledoval, jak se rozhoupává výš a výš. Byla skoro stejně tak vysoko jako rám houpačky a že ten byl hodně vysoký!

Houpání se postupně zpomalovalo a Rose pokaždé, když položila nohy na zem, přibrzdila, až nakonec zastavila.

„Pojď sem," naléhala na chlapce, „a zkus si to."

Scorpius se zatvářil poněkud obezřetně, ale vypjal hruď a popošel ke druhé houpačce. Posadil se a napodobil Rosiny pohyby. Začal se houpat sem a tam, ale podle všeho si nebyl jistý, jak se dostat o něco výš.

„Použij řetězy," radila mu Rose. „Odtlač se od nich a vykopni nohy. Tak se dostaneš nahoru."

„Aha, díky," odpověděl Scorpius mírně podrážděně. Vypadalo to, že ve skutečnosti nechtěl, aby mu někdo radil, jak má něco dělat, ale přesto se zachoval podle toho, co mu řekla. „Hej!" vykřikl. „Funguje to!"

Rose se rozzářila: „Já vím! A můžeš se rozhoupat ještě výš. Ale dávej pozor a pevně se drž, ať nespadneš."

„Budu v pohodě," odpověděl Scorpius rychle, ale stejně se chytil pevněji.

Obě děti se houpaly výš a výš, smály se a celou dobu výskaly. Než se vrátily zpátky na zem, už se z nich stali kamarádi.

„Jdeme na kolotoč!" vykřikla Rose.

„Na co?" vykulil oči Scorpius.

„Na kolotoč, ty trdlo!" usmála se na něj Rose. „Na tenhle!"

Rozběhla se ke kolotoči a Scorpius ji následoval. „Chyť se za držadlo a utíkej jako já," poučila ho.

Scorpius přikývl: „Dobře."

Oba se chopili tyče a začali běhat kolem dokola, čímž roztáčeli kolotoč. Točil se čím dál rychleji a rychleji, když náhle Rose naskočila.

„Jůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!" zaječela. „Vylez nahoru, Scorpiusi!"

Podíval se na ni, jako kdyby zešílela, ale nechtěl, aby ho zahanbila nějaká holka (která se něčeho takové zcela jednoznačně nebála), a tak taky naskočil. Držel se pevně tyče a cítil, jako by měl každou chvíli spadnout, ale přesto se královsky bavil.

„Hrome!" vykřikl. „Myslel jsem, že spadnu!"

Rose se uculila. „Já vím!" odpověděla. „Myslela jsem si to taky, když jsem naskočila poprvé!"

Scorpius se usmál. Nikdy dřív si s nikým neužil tolik zábavy. Tahle rusovlasá nadšením překypující dívenka se mu vážně začínala líbit.

Vůbec si neuvědomili, že se na okraji hřiště objevily dvě mnohem větší postavy. Ti dva nestáli poblíž, ale několik metrů od sebe. A nevěděli o přítomnosti toho druhého, dokud to nezměnil jeden pohled příslušným směrem.

Draco Malfoy se zpříma zahleděl na Hermionu Weasleyovou, a pak se očima vrátil zpět ke scéně před nimi. Hermiona mu pohled oplatila, přičemž se zaměřila na výraz Dracovy tváře. Neviděla ho několik let a byla překvapena, jak se změnil. Pořád měl vysoké lícní kosti a typický výraz Malfoyů, ale nebyl v něm ten úšklebek, kterým tak opovrhovala. Působil obezřetně, možná opatrně, ale zároveň také spokojeně. Přinejmenším to nevypadalo, že by u něj scéna před nimi vyvolala nějaké nepříjemné pocity.

Podíval se na ni s mírným pobavením ve tváři. Možná šlo o výraz nedůvěry, ale nikoliv ve špatném smyslu slova. Pravděpodobně cítil totéž, co ona. Přesto byla překvapená, že působil tak mladě a atraktivně. Jeho kdysi chladné šedé oči tančily. Bylo jasné, co ke svému synovi cítí.

Hermiona se vrátila ke scéně před sebou. Děti stále ještě neměly o svých rodičích potuchy. Bylo tak krásné sledovat ta dvě dítka, jak si spolu nenuceně hrají, i když pocházejí z tak velmi rozdílného prostředí. Zdálo se hloupé, že jim v cestě stály předsudky, když mezi ní a Dracem mohlo, soudě podle jejich inteligence a společných zájmů, velmi snadno vzniknout přátelství. Jak byl dnešní svět jiný.

Otočila se zpět a zjistila, že Draco kráčí k ní, na rtech stále onen mírný úsměv. Hermiona ho chtě nechtě musela opětovat.

„Myslíš, že bychom měli ten klid přerušit?" zeptal se místo pozdravu.

Hermiona se usmála a odpověděla: „Možná bychom je mohli ještě chvíli nechat. Chudák Rose má od návratu domů tak málo šancí si hrát; vypadá, že ji to opravdu baví."

Draco přikývl: „Je pravda, že v našem okolí není mnoho dětí ve Scorpiusově věku. Nemluvě o tom, že tato část roku, vánoční večírky a podobné komedie..." protáhl do ztracena a zároveň protočil oči.

Hermiona se zasmála. Bylo zvláštní, že sdílela takovou chvíli s Dracem Malfoyem o Vánocích. Zdálo se, že i když existuje velmi dobrý důvod nazývat tuto část roku ´bláznivým obdobím´, je to také čas odpuštění. Bylo jasné, že Draco je ochoten nechat jejich minulost za nimi, a tak by měla udělat totéž.

Draco se znovu usmál, tentokrát naplno. Po zaslechnutí matčina smíchu Rose vzhlédla. „Mami!" vykřikla. „Scorpiusi! Pojď se seznámit s mojí mamkou!"

„Hej!" podivil se chlapec nahlas. „Mluví s mým otcem! Myslíš, že se znají?"

„Kdo ví," odpověděla Rose. „Možná. Pojď!"

Oba se rozběhli ke svým rodičům, právě když dospělí skončili s konverzací.

„Mami, tohle je Scorpius," ukázala Rose na chlapce. „Scorpiusi, tohle je moje mamka."

Hermiona si klekla, aby se přiblížila výškové úrovni obou dětí. „Ahoj, Scorpiusi," podala mu ruku. „Já jsem Hermiona."

Scorpius ji uchopil za ruku a místo potřesení na ni k jejímu údivu přitiskl rty v polibku. „Zdravím, paní Hermiono," řekl formálně. „Je mi potěšením, že vás poznávám."

Hermiona se zahleděla na Draca, který se uculil a pokrčil rameny. Vstala, zatímco Scorpius představoval Rose svému otci. Draco si také klekl na Rosinu úroveň a zopakoval Scorpiusovu reakci. Chování bylo určitě něco, co Draco bral vážně, a bylo milé vidět, že vštípil stejné hodnoty i svému synovi.

Draco se znovu postavil a podíval se na Hermionu. „Máš milou dceru," řekl tiše. „Je naprostou kopií Weasleye, ale má tvoje oči."

Hermiona se zasmála. „Tvůj kluk vypadá kompletně jako ty. Je hezký."

Draco se pousmál: „Grangerová, říkáš to, co si myslím, že říkáš?"

Stále se usmívající Hermiona odpověděla: „Ani náhodou, Malfoyi. A jsem Weasleyová, jasné?"

Dracův úsměv se rozšířil: „Pro mě budeš vždycky ´Grangerová´."

Hermiona chtěla odpovědět, ale nedostala šanci, protože se Draco naklonil blíž a dal jí pusu na tvář, k velkému znechucení obou dětí („Fuj! Tvůj táta políbil mou mámu!" – „Fuj! Tati! To je odporné!"). Naprosto ji tím vyvedl z míry.

„Zdá se hloupé, že naše minulost byla naplněná takovou nenávistí. Nechci v tom pokračovat. Veselé Vánoce, Hermiono."

Hermiona se na Draca zadívala. V jeho tváři nebyla známka žádného výsměchu, jen respekt.

Vzala ho za ruku a stiskla ji. „Děkuju," pronesla srdečně. „Naprosto s tebou souhlasím. Veselé Vánoce, Draco," řekla významně. „A všechno nejlepší do nového roku." Neochotně pustila jeho dlaň, ale předtím, než se tak stalo, zvedl její ruku a sklonil hlavu, aby ji jemně políbil. Skutečnost, že při tom sklopil oči, jí řekla víc než jeho slova. Kdyby mezi nimi přetrvávalo ještě nějaké nepřátelství, zachoval by oční kontakt.

Draco zvedl hlavu a upřeně se na ni zadíval. „Nápodobně," zamumlal tiše.

Obě rodinky se vydaly svou cestou. Když se Hermiona v jedné chvíli ohlédla, uviděla, že se i Draco otočil a usmál se na ni a Scorpius se díval na Rose, která na něj vyplazovala jazyk. Oplatil jí to úsměvem.