Schrödingerova hučka*)
napsal: Nanchih překlad: Jacomo
bez betareadu, žádost o překlad zaslána
originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8051063/1/Schr%C3%B6dinger-s-Hat
Věnováno všem čarodějkám, protože na Svátek všech svatých se tu přece musí objevit povídka!
Shrnutí: Kvantová fyzika, duchové a Bezhlavý klobouk? Může Hermiona dvojčatům vysvětlit mudlovskou vědu natolik, aby splnili starému duchovi jeho životní touhu?
Období: Bradavice
Prohlášení: Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladů různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Nanchih. Ani příběh, ani jeho překlad nevznikly za účelem finančního zisku.
"Jak bys je vylepšila?"
Hermiona vzhlédla od knihy, kterou si četla ve své oblíbené pohovce ve společenské místnosti. Nad ní se vznášela dvojice pihovatých úsměvů. Zamrkala údivem.
Ozval se Ron: "Možná je to nejbystřejší čarodějka v naší třídě, ale pořád je mudlorozená a teprve se začíná učit magii. Vy dva máte před námi dva roky náskok!"
Ale Arturovi synové se nedali tak snadno odradit.
"No, mysleli jsme, že nový přístup..."
"Jiný pohled na věc, víš..."
"Může přinést něco zajímavého!"
Připojil se k nim Harry: "Jediný, kdo by mohl opravdu VYUŽÍT Bezhlavý kloubouk, je Sir Nick, ale neznám žádný způsob, jak mu nějaký dát. Nikdo z nás se rozhodně nechce připojit k Honu bezhlavých. Je to jako vtip, ale bez pointy."
"To je dokonalá pointa!"
"Duch není tady, ani tam..."
"Ani živý, ani mrtvý..."
"A jak může klobouk žít, natož zemřít?"
V tom Ron zaznamenal, jak Hermioniny oči dostávají skelný nádech, naklonil se k bližšímu z dvojčat a ukázal na ni. Přestali se škádlením a s náhle vážnými výrazy se zaposlouchali.
"Existuje Schrödingerova kočka." Křivonožka jí vyskočil na klín a zapředl, protože si myslel, že mluví o něm. Všichni čtyři chlapci upadli ve zmatek. Jaká kočka? Ale to už Hermiona dělala to, co vždycky, prohrabávala se svou hromadou knih. V momentě držela v ruce - knihu! "Rodiče mi tohle poslali jako trochu lehčí čtení." Na obálce se skvěl název: Pátrání po Schrödingerově kočce: Kvantová fyzika a realita od Johna Gribbina. Hermiona se rozhlédla po čtyřech zmatených kamarádech a zjednodušila výklad: "Jde o to, že nikdo neví, co je v uzavřené krabici, dokud ji neotevřete. Můžete s ní třást nebo ji zvážit, ale nevíte nic jistého. A teď, když vložíte kočku do krabice s jedem, máte přesně padesáti procentní šanci, že kočku zabijete," - Křivonožka zaprskal a zabodl do ní pohled – „ale dokud krabici neotevřete, nevíte, co se kočce stalo. Zcela hypoteticky může být nesmrtelná. Takže když uzavřete reálný klobouk do krabice s velmi křehkou nádobou s kyselinou nebo něčím podobným, co ho může naprosto zničit, nevznikne Schrödingerův klobouk, nebo jinými slovy Duch bezhlavého klobouku, který hypoteticky nebude ani tady, ani tam? Je to možné?"
Dvojčata na ni hleděla s úžasem. Ron byl totálně ztracený a Harry (který měl jen malou představu o tom, co je to kvantová fyzika) byl téměř tak ohromený jako dvojčata.
"Mohli bychom si tu knihu půjčit, ó výjimečná?"
"Ano," podala jim ji. "Ale CHCI ji zpátky! Byl to dárek k narozeninám!"
Následující den po večeři čekala dvojčata na Harryho, Rona a Hermionu. Jedno drželo velkou krabici s mašlí. Okolo stolu ve společenské místnosti se shromáždil dav nebelvírů. "Teď potřebujeme Sira Nicka, ale u večeře jsem ho neviděl. Ví někdo, jak ho zavolat?"
"Volali jste?" promluvil Sir Nick, který proplul krbovou římsou a uvelebil se nízko nad stolem.
"Máme pro vás dárek, na důkaz naší úcty!"
"Budete mi muset tu krabici otevřít a ukázat mi ho," sdělil jim popletený duch, "protože já se jí opravdu nemohu dotknout."
"Ne, TENHLE dárek nemůže být rozbalen!"
"Musíme tu krabici položit někam stranou, do bezpečí, kde ji nikdo nebude otvírat."
"Ale VY byste měl být schopný si ten dárek vzít. Jestli jsme ho udělali správně, je to Duch klobouku."
"Přesněji je to jeden z našich nejlepších Bezhlavých klobouků, s peřím a ve vašem stylu, a naprosto okouzlující."
"Prosím, zjistěte, jestli ho můžete vytáhnout."
Všichni v místnosti mlčeli a jen se dívali. Sir Nick je přejel pohledem, a pak se protáhl stěnou krabice. Rukama v ní krátce zašátral, a pak je vytáhl ven - spolu s nádherným nehmotným kloboukem! Jako by zalapal po dechu. Fungovalo to! Rozechvěle kloboukem zatočil a nasadil si ho na hlavu - která zmizela!
Následující bezměsíčnou noc obléhali všichni nebelvíři rozsvícená okna své věže. Po obloze nad Zapovězeným lesem se řítil Hon bezhlavých. Scéna, která obvykle méně statečné děsila, se tentokrát zdála jasnější než hvězdy a nejdivočejší jezdec letící po nebi mával krásným novým kloboukem.
*) Název povídky jsem dodatečně pozměnila na radu mého drahého muže, který přišel s touto geniální myšlenkou po mém povzdechnutí, že se v češtině ztratila ona podobnost "cat x hat".