Preklady fanfiction Harryho Pottera

Když Hermiona s Dracem dorazili zpátky na pozemky, soutěžící už opouštěli pódium. Z Hermioniných komnat dolů seběhli, ale dav už odcházel – když se tam dostali, bylo po vyhlášení vítězů.

"Cítím se hrozně!" začala Hermiona vyšilovat a hledala mezi lidmi Ellu nebo Scorpiuse. "Všechno jsme to zmeškali! Draco, zmeškali jsme to!"

"To nic," opáčil Draco klidně. "Pojď je najít."

"Ale co když nedopadli dobře?" naléhala Hermiona. Se zděšeným výrazem se zastavila. "Co když dopadli dobře? Co když vyhráli a my jsme tu nebyli?"

"Hermiono, teď tu jsme. Pojď je najít, a pak všechno vyřešíme." Draco ji vzal za ruku a procpal je davem.

"Tati! Paní profesorko!" dolehl k nim Ellin hlas, Hermiona se otočila na patě a uviděla Dracovu půvabnou dceru hned vedle pódia, s obrovským zlatým pohárem v rukou.

"Ello!" Draco k ní přispěchal. "Tys vyhrála?"

Ella se široce zazubila. "Ne, jasně že ne," prohlásila vesele. "Ale můj neuvěřitelně chytrý a talentovaný bratříček jo!"

Za svou sestrou stál Scorpius a Albus, který také držel pohár, jen stříbrný a o trochu menší. Chlapci celí zářili a nadšeně si povídali.

"Scorpiusi? Tys vyhrál?" zeptal se Draco.

Scorpius přiběhl k otci a Draco si ho přitáhl do náruče. "Vyhrál jsem, tati! Celé jsem to vyhrál! Zvládl jsem to!"

"To je naprosto úžasné!" radoval se Draco a stále Scorpiuse nepouštěl.

"A Albus byl druhý!"

Draco se podíval na Albuse, který je s úsměvem pozoroval. "Výborná práce, Albusi, to je skvělé umístění!"

Hermiona přistoupila k Albusovi a poklepala ho po zádech. Byla by ho objala, ale nechtěla ho uvést do rozpaků. "To se vám povedlo, chlapci – jsem na vás tak pyšná!" Cítila se tak pohnutě, že jí div nevhrkly slzy do očí.

"Hermiono!" Harryho hlas se ozval zpoza Hermioniných zad, a když se otočila, spatřila jeho a Ginny, jak se blíží. "Kde jsi byla? Oni vyhráli! Oni zatraceně vyhráli!"

Vtáhl Hermionu do objetí, čímž ji rozesmál. "Já vím, právě mi to řekli. Jsem za ně tak šťastná."

"A co Ella?" zeptala se Ginny. "Myslím, že překvapila sebe samotnou!"

"Ella?" Draco se podíval na svou dceru, která se stále široce usmívala.

Odmítavě mávla rukou. "Ále, o mě se neboj, ráda přenechám slávu klukům."

"Ale zadařilo se ti?"

Ellin úsměv se ještě rozšířil, pokud to vůbec bylo možné. "Ó ano, zadařilo!"

"No tak, nenapínej nás!" vyzvala ji Hermiona. "Co se stalo?"

Ella se podívala na Hermionu a zavrtěla hlavou. "Kdybyste tady byla, tak byste to věděla, že?"

Dívčina slova byla drsná, ale pověděla to škádlivým tónem a se širokým úsměvem. Hermiona si všimla, že Draco otevřel ústa, aby dceru pokáral, tak zvedla ruku, aby ho zastavila.

"Ano, Ello. Máš pravdu a je mi to moc líto."

Ella pokrčila rameny. "Já vím, to je v pořádku. Jen jsem vás škádlila."

"Takže?" netrpělivě ji vyzval Draco.

"Získala jsem zvláštní ocenění za dovednosti v létání. Nabídli mi místo na Akademii létání a osobní výuku od nejlepších hráčů."

"Ello! To je úžasné!" zaradovala se Hermiona.

"Mohu tam chodit, až dokončím školu, do té doby dálkově," Ella zatančila šťastný taneček. "Jsem tak nadšená, že za chvíli vybouchnu! Jo a jsem celkově na čtvrtém místě v soutěži! Čtvrtá! Já?!"

Hermiona ucítila na tvářích slzy a v rozpacích je setřela. Měla z dětí takovou radost, že by mohla sama vybuchnout!

"A co Sarah a Toby?" zeptala se.

"Ti dopadli také dobře. Myslím, že Toby byl šestý a Sarah desátá, což je vzhledem k tomu, jak s některými úkoly bojovala, dobré. Celkově bradavičtí studenti skončili jako nejlepší tým," odpověděl Harry. "Bylo to zatraceně úžasné!"

Hermiona znovu setřela slzy, ale bojovala předem prohranou bitvu, protože slzy tekly stále dál.

"No není to sladké," ozval se hlas a Hermionina dobrá nálada zmizela jako úderem blesku. Pansy.

Odvedla děti pryč, nechtěla, aby jim něco zkazilo náladu. Pansy stála blízko Draca. Zcela ignorovala Hermionu a Ginny, ani se nepodívala jejich směrem. Zřejmě nechtěla zopakovat dřívější výstup.

"Tak v sedm večer?" otázala se.

"Ano, sedmá hodina platí," odpověděl Draco.

"Říkala jsem ti, že dohodu dodržím," prohlásila Pansy a ukázala na jásající děti. "Já nejsem špatný člověk."

Příchod Erika a Celie zachránil Draca před odpovědí.

"Výborně, děti!" chválila je Celie. "Všichni jste to zvládli výborně." Potom se obrátila na Draca a Hermionu. "Kde jste byli? Nikde jsme vás neviděli."

"To je dlouhý příběh," odvětila Hermiona. Celie zvedla obočí a usmála se. "Řeknu ti to později," odpověděla Hermiona na její pohled. Naštěstí Celie zřejmě vzala zrušené rande s Dracem v pohodě. Erik, který neměl s Hermionou mnoho společného od té doby, co zjistil to o ní a o Dracovi, ji pevně objal.

"Chyběla jsi mi!" řekl.

"Ty mně také."

"Draco – on ti zabírá veškerý tvůj čas!"

"Ano, to je pravda!" zazubila se Hermiona. "No, soutěž skončila, takže než se vrátíš do Kruvalu, měli bychom spolu všichni něco podniknout."

"Ale já se nevracím," prozradil Erik. Široce se na ni usmál a ona na oplátku taky.

"Ty se nevracíš do Kruvalu?"

"Ne. Zůstanu na chvilku tady – potřebujeme věnovat obchodu… M.N.P.? Říká se to tak?" Erik se zamračil, jak zápasil se zkratkou.

"N.M.P. " opravila ho Hermiona. "Něžná milující péče."

"Ano – to je ono! Zůstávám tady, abych pomohl s obchodem a připravil lekce v Bradavicích."

Hermiona se na něj zazubila. "To je skvělá zpráva, Eriku."

Erik se k ní naklonil. "A ty a Draco – v pohodě?"

Hermiona protáhla obličej. "To sis načasoval špatně. Ale myslím, že máme konečně všechno vyřešeno… no, skoro…"

"Nedovol mu, aby tě vodil za nos," pošeptal jí Erik. "Ale to akorát nosím polena do kostela, že." Hermiona se kousla do rtu, aby zadržela smích. Erik si všiml, jak se snaží nerozesmát, a pokrčil rameny. "Spletl jsem to?"

"Spletl, ale to je jedno. Vím, co tím myslíš."

"Máme tu problém," poznamenala Celie a Hermiona se k ní otočila.

"Co se děje?" zeptal se Draco.

"Nikdo nevyhrál naši sázku!" odpověděla Celie. Rozladěně si založila ruce na hrudi a ostatní se rozesmáli. "To není vtipné!" bránila se. "I kdybych byla nevyhrála, mohla jsem si od výherce vyprosit pozvánku!"

Draco se k ní naklonil. "Už ji máš rezervovanou," prohlásil.

"Co tím chceš říct?"

"Jestli chceš pozvánku do chaty, nemusíš pro to vyhrát sázku."

"To mě jako zveš?" zvedla Celie obočí a sklouzla očima na Hermionu. Erik jí očividně pár věcí vysvětlil. Možná právě díky tomu přijala změny v Dracově zájmu tak dobře.

"Ne," Draco kývl hlavou na Erika. "Nezvu tě já."

Celie se otočila na Erika, který se na ni trochu stydlivě culil.

"Ty mě zveš?" vyhrkla Celie překvapeně.

"Požádal jsem Draca, jestli bych nemohl na konci měsíce zajet do chaty. Byl bych moc rád, kdybys jela se mnou." Erik tázavě naklonil hlavu na stranu.

"Ou!" Celie se tvářila tak šokovaně, až to bylo k smíchu. Hermiona se dokonce trochu uchichtla. Netušila, že se Celie Erikovi líbí, ale těšilo ji to. Za tu dobu se všichni spřátelili a byla přesvědčená, že by to těm dvěma spolu slušelo.

"Nemusíš odpovědět hned," dodal rychle Erik. "Jen mi dej vědět."

"Ne!" Celie skoro vykřikla. "Tedy chci říct… ano… ehm," zarazila se a začala znova. "Pojedu s tebou moc ráda. Moc děkuji za pozvání."

Erik na ni mrknul a Hermiona si uvědomila, že se culí od ucha k uchu.

"Paní profesorko?"

Hermiona před sebou uviděla Scorpiuse.

"Ano, Scorpiusi?"

"Jste teď s otcem zase přátelé? Proč táta uřkl Albusovu mamku?"

Hermiona se kousla do rtu. Všechny ty oslavy byly báječné, ale ji a Draca čekalo ještě něco velice důležitého a navíc měl Draco říct Pansy, že s ní dnes večer nikam nepůjde. Škoda, že to musí udělat teď a zkazit jim tím rozjařenou náladu, ale neměli na výběr.

"Co kdybychom si šli trochu popovídat?" navrhla Scorpiusovi. "Běž najít Ellu a pak půjdeme ke mně."

*

Draco usadil obě svoje děti na Hermioninu pohovku a ona jim přinesla pití a talíř čokoládových sušenek. Obě děti dospělé zaujatě sledovaly.

"Určitě byste rádi věděli, proč jsme se s profesorkou Grangerovou hádali," začal Draco.

"Uřkl jsi Ginny Potterovou!" obvinila ho Ella.

"To je pravda," odvětil Draco.

Poté jim vysvětlil, kdo je Pansy a odkud ji znají.

"Ve škole jsi s ní chodil?" ujišťovala se Ella. Výraz její tváře jim jasně napověděl, co si o tom myslí.

"Možná bys měla otce nechat, ať ti to vysvětlí sám," navrhla Hermiona.

Draco jim opatrně vysvětlil všechno o Pansyiných výhrůžkách. Zatímco mluvil, Hermiona sledovala Ellin obličej a viděla, jak ji chování ostatních k jejímu otci rozčiluje. Draco si vedl výborně, mluvil jasně, a když začal o Astorii, hlas se mu ani nezachvěl. Pečlivě vybíral slova a detaily nevhodné pro dětské uši vynechal. Překvapivě ho přerušil Scorpius.

"Takže ty sis matku nechtěl vzít?"

"Ze začátku ne – a to je špatně, Scorpiusi. Choval jsem se špatně. Ale jakmile jsem vaši matku poznal, všechno se dočista změnilo. Hned jak jsem ji poznal, moc jsem si ji vzít chtěl."

Scorpius pomalu přikývl. "Miloval jsi ji, já vím, že jo."

"Ano, samozřejmě, že jsem ji miloval!" Draco se podíval na Ellu, která ještě nepromluvila. "Ello? V pořádku?"

"Jo."

"To je všechno, co řekneš? Nechceš se mě na nic zeptat?"

"Neměl jsi proklít Ginny Potterovou, měl jsi nechat Pansy nám to říct – je mi jedno, co o tobě říká někdo jiný. Nic to nezmění," pokrčila Ella rameny. Hermiona pocítila obdiv k této úžasné dívce. To ji nic nerozhází? "Co chci vědět, je, proč jste se ty a… Hermiona hádali?" Před vyslovením Hermionina křestního jména se odmlčela, ale Hermiona se na ni jen povzbudivě usmála.

Hermiona se rozhodla Draca zachránit. "Byla jsem naštvaná, protože Draco proklel Ginny. Chtěla jsem mu říct, aby Pansy odpálkoval…" Obě děti se té frázi zasmály a ona se na ně usmála. "Ale on se bál, co bychom si o něm všichni mysleli, kdyby nám řekl všechno o tom, co se stalo, když potkal vaši matku."

"Pořád se ještě hádáte?" otázal se Scorpius.

"Jistěže ne!" řekla Ella, typicky kousavým tónem starších sester. "Byli by jinak teď oba tady?"

"Jenom jsem se zeptal!" odseknul Scorpius. "Nechci, abyste se hádali," přiznal a Hermiona k němu pocítila náklonost. Nikdy nic neříkal ohledně jejího přátelství s jejich otcem, na rozdíl od Elly. Vlastně ani netušila, jak se ohledně toho cítí.

"Takže bys byl rád, kdybychom byli přátelé? Tvůj otec a já?" zeptala se.

"Ano, samozřejmě, že bych byl!" Scorpius přikývl. "Jste skvělá!"

"Děkuji, Scorpiusi."

A pak Scorpius udělal něco, co zasáhlo Hermionu víc, než cokoliv jiného, co se ten den přihodilo. Vstal, přešel k ní a pevně ji objal. Bylo to tak mimo jeho charakter, že to vehnalo Hermioně slzy do očí.

"Každopádně – nejsou přátelé," řekla Ella z pohovky.

"Ano, jsou!" Scorpius se otočil na svou sestru. "Profesorka Grangerová právě řekla, že jsou."

"Chci říct," Ella se předklonila, "že nejsou jen přátelé." Na rtech jí zahrál malý úsměv, díky kterému vypadala mnohem starší. Když jí nikdo neodpověděl, podívala se na svého otce. "Nebo ne?"

Draco chvíli zíral na svou dceru a pak obrátil oči v sloup. "Budeš moje smrt, Elladoro Malfoyová."

Ella, zcela nezasažena jeho poznámkou, se jen usmála. "Vyhýbáš se odpovědi."

"Strkáš nos tam, kam nepatří."

"Už ses jí zeptal?" optala se Ella a Draco si povzdechl.

"Ne."

"Proč ne?"

"Ello, jestli sis nevšimla, byli jsme všichni docela zaneprázdněni soutěží a vším ostatním, co se dělo."

"No, teď už nejsme docela zaneprázdněni, že?" tlačila dál Ella.

Hermiona pobaveně a se zaujetím sledovala jejich popichování. To, že Ella Dracův příběh prostě přijala a přes všechno se přenesla, bylo báječné. Děti to tak zkrátka umí. Teď už Hermiona chápala, co Draco myslel tím, že pokud jim to správně vysvětlí, pochopí ho. Byl daleko moudřejší, než si o sobě myslel, a zvládl to skvěle. Vlastně úžasně. Podívala se na něj a něco se v ní lehce zachvělo. Všechno do sebe pomalu zapadalo.

Draco rozpřáhl ruce. "Proč se jí tedy nezeptáš ty, Ello?"

"Ale já už se zeptala," odvětila bez obalu Ella. "Zeptala jsem se, když jsi mi dovolil vzít si s sebou pár přátel." Otočila se k Hermioně. "Pozvala jsem vás s námi na chatu, že jo?"

Hermiona pozvedla obočí, ale než stačila promluvit, ozval se Draco.

"Myslím, že tentokrát bychom měli jet jen my," řekl tiše a Hermiona se pokusila skrýt své zklamání. Naprosto chápala, že by po těch pár šílených týdnech rád strávil trochu času se svými dětmi. Neměla by si to brát osobně. Ale proč to tedy tak zabolelo?

"Jen my?" zamračil se Scorpius. "Ale tys říkal, že můžeme pozvat profesorku Grangerovou!"

"Přesně tak!" odsekla Ella. "Já bez Hermiony nikam nejedu."

Hermiona zvedla ruku. "Děti, jsem si jistá, že váš otec by s vámi rád strávil trochu času v rodinném kruhu. Až se vrátíte, pořád tu budu."

Draco zavrtěl hlavou. "O čem to mluvíte?" zeptal se do éteru. "Nemyslel jsem jen nás… myslel jsem jen nás…" zasmál se sám sobě. "Myslel jsem tím, že tentokrát pojedeme bez přátel. Jenom my čtyři." Pohlédl na Hermionu. "Samozřejmě, že jsem myslel nás čtyři."

Hermiona se na něj usmála a děti nadšeně vyskočily.

"Ještě neřekla ano," upozornil je Draco.

"Pojedu moc ráda," odvětila Hermiona.

"Omluvte mě, děti," prohlásil Draco a přistoupil k Hermioně. Než si uvědomila, co se děje, přitáhl si ji do náruče a políbil ji na rty. Nelíbal ji nijak dlouho, pořád se na ně dívaly děti, ale i tak Hermionu zvládl celou rozházet.

Když ji pustil, uhladila si vlasy. Před dětmi se cítila trochu nesvá.

Scorpius nad nimi krčil nos. "Fúj, proč to musíte dělat přede mnou?" zasténal.

Ella se naopak culila jako kočka, která slízla smetanu. "Jo!" vyhrkla pouze.

Draco se narovnal. "A teď musím jít…" zarazil se, a uculil se na Hermionu, "odpálkovat Pansy?"