Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Magie krve

18. Vzájemná nedůvěra

Magie krve
Vložené: Coretta - 29.09. 2017 Téma: Magie krve
Coretta nám napísal:

AutorGatewayGirl

Překlad: Coretta   Beta: Avisavis    

Banner:  Coretta

Severus Snape-Hito76 ©2007-2017 snapefanclub

Severus Snape ©2006-2017 keeperofthedead

Originál:

 http://www.potionsandsnitches.org/fanfiction/viewstory.php?sid=2025 

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

~~~~~~~~~~~~~

18 -– Vzájemná nedůvěra

 

Příchod jídla znamenal vysvobození pro všechny, aspoň nakolik mohl Harry říct. Snape a Lupin po sobě nepřestávali štěkat, ale zdálo se, že už spíš jen tak pro formu, jako by oba byli příliš zaměstnáni, aby mohli spustit další zanícenou slovní přestřelku. Brumbál seděl s rukama v klíně a nepřestával je sledovat, počáteční veselí ho opustilo.

Po návratu do sklepení dal Snape Harrymu jakýsi svalový relaxant s instrukcemi, aby ho užil předtím, než se odebere do postele, a slíbil, že další dávku dodá druhý den. Také ho upozornil, že efektivněji by lektvar působil, když by byl užíván preventivně před nástupem problémů, ale i tak byl jeho účinek obdivuhodný a Harrymu okamžitě pomohl. Spal nejlépe za celou dobu, co byl zpátky v Bradavicích.

 


Harry se vzbudil pozdě, místnost zalévalo tlumené světlo. Magické okno ukazovalo oblohu zataženou těžkými šedivými mraky. Nemohl setřást pocit dezorientace, že se nachází uvnitř a sám, vzbudil se uprostřed snu. Byla to podivná, nepříliš živá noční můra, ve které stál v parku u Magnoliové ulici, neměl u sebe hůlku a snažil se přesvědčit nějakého vlkodlaka, že je kouzelník smíšené krve, nikoliv mudla, tím pádem nelegální kořistí. Emocionálně měl spíše pocit, jako by se snažil napravit administrativní chybu než zachránit si život.

Zadumaně si natáhl kalhoty a košili, přešel k oknu a zůstal hledět na výhled z věže. Bylo zvláštní shlížet na pozemky hradu, o kterých věděl, že se nacházejí několik pater nad ním a pravděpodobně také jiným směrem. Obloha byla zatažená, ale nevypadalo to na déšť. Spíš jako by to byl jeden z těch dní, kdy je pošmourno několik hodin beze změny. Harryho náhle přepadla touha jít si zalétat.

Přesunul se do kuchyňky. Snape tam nebyl a nepotkal ho ani v obývacím pokoji. Harry si zavolal do hradní kuchyně pro vajíčka, slaninu, toast a marmeládu. Zatímco čekal, připravil si čaj.

Po jídle si vyzvedl svůj Kulový blesk a odebral se do Snapeovy laboratoře. Jak předpokládal, Snape se věnoval vaření. Harry opatrně vstoupil, posadil se u pultu kus od Snapeových kotlíků a čekal, až ho muž vezme na vědomí.

„Co potřebuješ?“ Zeptal se Snape po chvíli.

„Říkal jsem si, že bych sešel dolů na hřiště a chvíli si zalétal. Můžu? Teď, když nosím prsten?“

Snape se zamyslel, na čele se mu objevila vráska. Harry předpokládal, že mračení je přirozenou součástí Snapeova myšlenkového procesu.

„Poslední dvě lekce nitrobrany proběhly uspokojivě,“ připustil.

„Takže? Znamená to ano?“

„Budeš věnovat pozornost svému okolí a domluvíš si, aby tě někdo doprovodil.“

„Dobře.“

„Někdo jiný než Lupin.“

Harry obrátil oči v sloup. „Víte dobře, že by byl nejjednodušší volbou.“

„A také vím, že by ti byl v případě ohrožení k ničemu, přinejlepším.“

Harry sklopil pohled. Chtěl se zeptat, proč má Snape s Remusem takový problém, ale bylo mu jasné, že na tak obecnou otázku by se mu dostalo stejně obecné odpovědi.

„Slyšel jsi ho včera,“ rozzlobil se najednou Snape. „Kdyby k tomu měl dost odvahy, zradil by nás.“

„Ne. Včera jsem ho slyšel a myslím si, že je jen nešťastný, že žádná strana nedokáže nabídnout přijatelné východisko z problémů, ve kterých jsou vlkodlaci zabředlí.“

„Věř si, čemu chceš. Já tvrdím, že kdyby tě napadl jiný vlkodlak, jen by stál stranou a díval se.“

Harry se kousl do rtu. Snapeův opovržlivý tón se ho nepříjemně dotkl a co víc, trápilo ho, že si každý dokázal Lupinova slova vyložit tolik odlišně. Když Snape hovořil o Remusovi, měl často pocit, jako by mluvil o někom, koho Harry nikdy nepotkal. Podobné hovory ho přiváděly k myšlence, zda Snapeův Remus vůbec kdy existoval nebo zda byl pouhým výplodem Snapeovy nenávisti vůči vlkodlakům a Pobertům.

„K tomu co jste řekl,“ přinutil se promluvit. „O tom, že má Lupin rád tmavovlasé chlapce… Myslel jste to vážně?“

„Ano. Splňuješ tu podmínku úplně stejně, jako že jsi Jamesův syn.“ Snape se ušklíbl. „Vlastně o dost víc.“

„Když jsem mu řekl, že si myslíte, že se v riflích ‚nevhodně odhaluju‘, řekl, že vám mám vyřídit, že ho chlapci v mém věku nepřitahovali od doby, kdy sám jedním byl.“

Snape přezíravě mávl rukou. „Snad. Nevedu si deník se záznamy o tom, kdo je právě jeho nejnovější hračkou.“

Harry zamrkal. „Ale právě jste řekl, že jste to myslel vážně! A teď říkáte, že jste si to jen vymyslel!“

Snape se na něj zvědavě zadíval. „Nemám ponětí, jaké partnery Lupin v současnosti upřednostňuje,“ upřesnil. „Jen vím, že by ses mu velmi líbil v době, kdy jsme byli tak staří, jako jsi teď ty. Myslím, že to na jeho chování vůči tobě má pravděpodobně přinejmenším stejný vliv jako jakékoliv zbytky loajality, kterou se může cítit vázán vůči Jamesovi. Ani jeden vztah nepovažuji za dostatečně silný, aby tě s ním udržel v bezpečí.“

„V tom je ale docela velký rozdíl!“ Harry zuřil. Najednou ho napadlo, zda chtěl Snape předtím říct, že Lupin a James… O tom nechtěl ani uvažovat.

Snape na něj chvíli nechápavě hleděl, pak se mu tvář najednou vyhladila. Zasmál se.

„Copak, snad jsem ti nepřidělal starosti? Vyděsila tě možnost, že by po tobě mohl toužit?“ Samolibě se ušklíbl. „Prosím tě, Harry, mluvíme tu o Lupinovi. Kdyby tomu tak bylo, pravděpodobně by ti začal nosit růže, nemusíš se bát, že by tě spoutal ve své posteli.“

Harry cítil, jak se mu tváře zalévají horkým zahanbením. Snape si ho prohlížel s pohrdavým uspokojením.

„Jsi panic, nemám pravdu?“ Zeptal se posměšně. „Pošetilý neposkvrněný nebelvírský panic.“

„Je mi sotva šestnáct,“ vyrazil ze sebe Harry. Nemyslel si, že by se většina jeho spolužáků dostala dál než k líbání, ale najednou si uvědomil, že si vůbec není jistý.

Výsměch ve Snapeových očích najednou vyhasl. Odvrátil se ke kotlíku a začal pomocí sběračky přelévat šedivý roztok do lahvičky s trychtýřovitým hrdlem. „Neber si to osobně, Harry,“ řekl a jeho hlas zněl nějak vzdáleně. „Vlastně ti jen závidím. Za celý měsíc jsi mi k tomu nedal dobrou příležitost.“

„Přál byste si být panic?“ Dobíral si ho Harry.

„Přál bych si vědět, co je to sex dřív, než jsem ho poprvé zakusil.“

Snapeův hlas zněl odtažitě, jeho pozornost upřená na tekutinu v praktické nádobce, ale Harry sebou při jeho přiznání cukl. Nebyl si jistý, že si přeje znát podrobnosti, ale věděl, že si jeho mysl nedá pokoj a bude se snažit doplnit mezery, dokud se nedozví alespoň s kým a kdy. Zhluboka se nadechl. „Někdo, koho znám?“ Zeptal se.

„Potkali jste se.“ Snape k němu natočil hlavu, na otázku odpověděl klidně a na rtech mu pohrával slabý posměšný úsměv. „Alespoň pokud jsem si dobře vědom.“

Harry se na něj zamračil. Pořád si nebyl jistý, že to chce vědět, ale určitě nechtěl hrát pitomé hry na hádanky.

„Lucius,“ zašeptal Snape, hlas téměř smyslný. „Kdo jiný?“

„Ale vždyť jste byli přátelé!“

„Později, ano. Než mi bylo šestnáct, byl jsem pro něj příliš starý. Luciuse nepřitahují muži a já už jsem se mu v šestnácti příliš podobal. Rozhodli jsme se začít s čistým štítem.“ Snape přešel ke vzdálenějšímu úseku pracovního pultu a vzal odtud tři lahvičky. „Na. Mělo by ti to stačit na další tři noci, uzpůsobil jsem ho pro případ, že by se bolesti zesilovaly.“

Harry se automaticky natáhl po lahvičkách, které mu Snape podával. Jestli měl Lucius sex se Snapeem, ještě když byli na škole, mohlo být Snapeovi tak třináct, maximálně. Až když si všiml Snapeova podrážděného výrazu, došlo mu, že na něj nevhodně civí.

„Nenutil mě, Harry,“ promluvil Snape ostře. „Byl to oboustranně výhodný obchod a on svou část dodržel.“

„I tak!“ Namítl Harry přidušeně. Ta představa ho příliš pobouřila, aby mohl pořádně mluvit.

„Běž si zalétat,“ řekl najednou Snape. „Jdi, s kým chceš, mně je to jedno. Ale neobviňuj mě, až se ze Zapovězeného lesa vyrojí smrtijedi a Remus se nebude obtěžovat hnout prstem.“ Harry vyrazil k odchodu. Už byl ve dveřích, když Snape dodal:

„A buď tu do dvou hodin. Jestli tě budu muset jít hledat, odmítám nést zodpovědnost za to, co udělám tvému doprovodu, ať už to bude kdokoliv.“

 

Dveře od kabinetu Remuse Lupina nebyly dovřené, ale dovnitř bylo vidět pouze malou skulinkou. Harry rázně zaklepal a čekal na odpověď. Dveře se otevřely.

„Harry?“ Remusova tvář se rozjasnila. „Chtěl bys jít dál?“

„Vlastně jsem si myslel, že bych si šel zalétat.“ Harry pozvedl svůj Kulový blesk. „Snape trvá na tom, že s sebou musím mít doprovod. Měl bys čas?“

„Profesor Snape se domnívá, že ti dokážu zajistit dostatečnou ochranu?“ Remus zněl příjemně překvapeně.

„Popravdě, ani ne. Ale pohádali jsme se a na konci byl tak otrávený, že řekl, že mu je jedno, kdo se mnou půjde. Tak jsem si říkal, že bych měl jeho výbušnosti využít a zeptat se tebe.“

Remusovo nadšení poněkud opadlo, ale přikývl.

„Půjdu rád. Měl bych využít času, kdy je mi dost dobře, abych mohl vytáhnout paty ven. Příští týden touto dobou už bude úplněk příliš blízko.“ Zazíval. „Dej mi minutku, obuju se a můžeme vyrazit.“

 


Během cesty hradem a pak po pěšince táhnoucí se přes školní pozemky k hřišti se Remus Harryho vyptával na zvláštnosti studijní skupiny, kterou Harry vedl v minulém roce. Probírali, jaké učební metody zabírají na toho kterého studenta, a Remus k Harryho překvapení poznamenal, že by z něj jednoho dne mohl být slušný učitel.

„Je důležité všímat si individuálních potřeb jednotlivých žáků,“ poznamenal. „To někteří lidé nemohou pochopit.“

„Jako třeba Snape?“ Zeptal se Harry kysele.

Remus si povzdechl. „Profesor Snape to chápe naprosto dokonale. Vědomě to ovšem přehlíží, protože své studenty odmítá ‚chovat jako v bavlnce‘. Je to příklad toho, kde bych tě za dvacet let velmi nerad viděl.“

Harryho okamžitě napadlo, že snad Remus nějakým způsobem odhalil – nebo uhodl – pravdu o jeho původu. Snažil se do své otázky vložit přiměřenou dávku zdvořilého zmatku:

„Co tím myslíš? Proč bys měl?“

„Vím, že nemáš rád, když se pořád vracím k tématu Dursleyových a že nevidíš, jaký by to nyní mělo mít smysl. Myslím si ale, že tě to muselo ovlivnit, a rád bych zjistil jakým způsobem a do jaké míry a co nejdříve se s tím vypořádal, dokud jsi ještě mladý a můžeš se z toho zotavit.“

Harry se nad jeho slovy zamyslel. Chápal, co se Remus snaží říct, ale domníval se, že to není takhle jednoduché.

„Zkus si představit, že bych prožil naprosto pohodové dětství,“ řekl. „I to by ale mohlo způsobit, že bych se choval špatně. Vezmi si Jamese, vzal si na mušku Snapea jen proto, že byl oblečený v hadrech a odmítal mu projevit náležitou úctu.“

Remus se zamračil. „Tohle ti profesor Snape napovídal?“

„Ne, takhle to vysvětlil James.“

Remus na Harryho pohlédl, jako by Harry ztratil rozum. Harry si uvědomil, že nemůže prozradit, že od Jamese obdržel dopis, protože by si ho Remus chtěl přečíst. „Četl jsem od něj dopis,“ řekl místo toho neurčitě.

„Harry!“ Zděsil se Remus. „Nemůžeš se prohrabovat osobními věcmi profesora Snapea. Zakroutí ti krkem!“

Harry sklonil hlavu. Všiml si, že Remus nezpochybnil, že by James mohl Snapeovi napsat něco takového. „Naštěstí mě přistihl jen u svých knih,“ řekl. „Nebylo to tak hrozné. Jen mi udělil fascinující přednášku na téma černé magie a přidal nová pravidla ohledně toho, čeho se mohu dotýkat a kdy.“

Remus zasténal. „Dávej si na jeho ‚fascinující‘ přednášky o černé magii pozor. Málem se mu do toho podařilo uvrtat tvou matku.“

„Myslel jsem, že spolu nevycházeli.“ Harry zatajil dech. Řekne mi pravdu?

Remus se zamyslel. „Po většinu času,“ odpověděl opatrně, „se skutečně neměli v oblibě. Jak sis pravděpodobně mohl všimnout, profesor Snape nechová příliš vřelé city k mudlorozeným kouzelníkům a čarodějkám. Na krátký čas byli nicméně přátelé – obávám se, že to je moje vina. Snažil jsem se navázat se Severusem méně nepřátelský vztah a stáhl jsem Lily s sebou.“

Harry o tom za chůze přemítal. Všichni dospělí, které znal, evidentně vybírali, o čem z minulosti mu povědí. Remus se zjevně nechystal prozradit, že Harryho biologičtí rodiče někdy bývali více, než pouzí ‚přátelé‘. Přivedlo ho to k zamyšlení, co dalšího před ním Remus tají. Došli k famfrpálovém hřišti. Bez komentáře sledoval, jak si Remus v přístřešku se školními košťaty vybral jedno, které zřejmě bylo novějším modelem za jeho školních dní. Když znovu vyšli na denní světlo, odhodlal se Harry položit otázku.

„Remusi?“ Začal nepohodlně. „Mohl bych ti položit příšerně hrubou osobní otázku?“

Remus si povzdechl a protočil panenky. „Ne,“ řekl, „nikdy jsem nikoho nezabil ani jsem na jinou osobu nepřenesl vlkodlačí prokletí.“ Upřel na Harryho částečně pobavený a částečně podrážděný pohled. „Na to ses chtěl zeptat?“

„Vlastně ne.“

Remusovy oči se krátce rozšířily. Obličejem mu proběhly rozpaky. „Promiň – tahle je standardní. Ptej se.“

„Er… měli jste někdy…?“

„Někdy co?“

„Er… měl jsi někdy něco s Jamesem? Myslím tím…“ Harry zjistil, že je naprosto neschopný vydat ze sebe další slovo. Někde hluboko ho napadlo, že možná půjde a zabije Snapea za to, že kvůli němu cítí potřebu se zeptat.

Remus zamrkal. Vyrazil ze sebe trhaný smích. „Pokud ano, určitě to chceš vědět?“

„No, normálně bych řekl ne,“ odpověděl Harry. Tvář mu hořela rozpaky, ale Remusova odpověď mu znovu rozvázala jazyk. „Ale Snape naznačil… Víš, jak nemůžu pustit věci z hlavy. Prostě na to budu pořád muset myslet, dokud se to nedozvím.“

Remus zavrtěl hlavou. „V tomhle jste si se Severusem podobní. Což je přesně důvod, proč ti tu myšlenku nasadil do hlavy. Dobře ví, jak vyzrát na někoho, kdo nepozná, kdy je lepší nestrkat nos do věcí, po kterých mu nic není.“

Čirou silou vůle udržel Harry hlavu vztyčenou a pohled upřený na Remuse. „Mám si to celé vyložit jako ano?“

Remus si promnul čelo a znovu zhluboka vydechl. „Ano,“ řekl upjatě, „dohromady jedenkrát, a ze strany tvého otce se jednalo čistě o experiment. Částečně chtěl ukojit zvědavost, co mě na tom tak láká, a částečně to udělal proto, že byl právě rozhádaný se Siriusem. Kdyby si to užil trochu víc, bezpochyby by mě využil, aby Siriuse vytočil k nepříčetnosti.“

„Takže se mu to nelíbilo?“

„Ne. Řekl, že mu to ‚připadá jako masturbace, ne jako sex‘. James si na hluboké myšlenky nepotrpěl. Já měl ale naštěstí nedlouho předtím zkušenost s jednou kamarádkou, takže jsem ho dokázal pochopit a řekl jsem mu, že to pro mě bylo podobně zneklidňující, protože mi nevoněla jako potenciální druh. Souhlasil, že v tom zřejmě na podvědomé úrovni bude něco takového a celá záležitost mezi námi nic nezměnila.“ Remus nevzrušeně pohlédl na Harryho. „Tak. Bylo to víc, než sis přál slyšet?“

„Asi jo.“ Zhluboka se nadechl. „Ta ‚kamarádka‘…“

„Harry – neptej se.“

„Jasně!“ Řekl Harry urychleně. „Jdeme létat?“

Remus přehodil nohu přes školní koště, starý Meteor. „Měl bych tě varovat, na koštěti jsem hluboko pod tvojí třídou.“

„To je v pohodě,“ opáčil Harry. „Taky máš koště, které je hluboko pod třídou toho mého. Na tom by mi nestačil ani Viktor Krum.“

Harry přehodil nohu přes svůj Kulový blesk. Potěšení z toho, že se konečně může vznést do vzduchu, okamžitě přehlušily obavy, když mu o sebe v kapse zacinkaly lahvičky od Snapea.

„Všechno v pořádku?“ Zavolal na něj Remus z několika metrů nad zemí, znepokojilo ho, když viděl, že Harry sesedl z koštěte ještě, než se stačil odlepit od země.

„Jo,“ zavolal na něj Harry. Vytáhl lahvičky z kapsy a pečlivě je naskládal pod nejspodnější sedadlo tribun. „Hned jsem nahoře.“

O chviličku později už se vznášel vedle Remuse, Remus ale nepřestával upírat pohled dolů na lavičku, na čele starostlivou vrásku.

„Co to je, Harry?“

„Jen nějaké lektvary. Snape mi je dal-“

„Profesor Snape.“

„Profesor Snape mi je dal, když jsem odcházel z jeho laboratoře za tebou. Nechci, aby mi vypadly a rozbily se.“

„Máš to na… nějaký prázdninový projekt?“

Harry netrpělivě zakoulel očima. „Je to jen něco na uvolnění svalů, dobře? Namohl jsem si několik kloubů.“

„Neměla by ti je dát spíš madam Pomfreyová?“

Harry přešel varovný tón v Remusově hlase bez povšimnutí. „Zdá se mi to zbytečné, když bydlím u mistra lektvarů, tobě ne?“

„Měla by to být madam Pomfreyová, kdo rozhodne, zda ty lektvary potřebuješ nebo ne, ne příhodné geografické podmínky,“ řekl Remus přísně.

„Jenom Snapea nemáš rád.“

„Když pominu několik posledních týdnů, Snape tě nikdy nemohl vystát. Představuješ pro něj jediný způsob, jak se pomstít zemřelým. Opravdu si myslíš, že bys měl pít něco z jeho dílny?“

„Přesně takhle jsem reagoval, když jsem náhodou zahlédl, jak ti předává Vlkodlačí lektvar, vzpomínáš? Byl jsem přesvědčený, že se tě snaží otrávit.“

Remus se usmál, trvalo to ale jen velmi krátce. „Vzpomínám si. Dělal jsi na to obšírné narážky a já měl potíže zachovat si vážnou tvář.“

Harry přikývl. „Tenhle lektvar potřebuju. Nemůžu ti přesně říct proč, aspoň ne teď, a nemůžu to říct ani madam Pomfreyové. Ale profesor Brumbál o tom ví. Zkus mi důvěřovat, dobře?“

Remus se zadíval přes špičky svých bot ke vzdáleným tečkám lahviček.

„Harry… Přál bych si, abys mi řekl o Dursleyových.“

„Snažil jsem se!“

„Já vím. A já sklouzl k mylným předpokladům.“ Světle hnědé oči vyhledaly jeho pohled. „Můžeš mi slíbit, že mi dáš vědět, kdyby se něco pokazilo?“

„Nic se nepokazí.“

„Máš namožené klouby dost na to, abys potřeboval svalový relaxant, ale ne dost na to, aby ti to znemožnilo létání, a nemůžeš madam Pomfreyové říct, co se ti stalo?“

Harry zavrčel. „Dobře, některé věci jsou teď… trochu zvláštní. Ale o tom ti taky nemůžu říct.“

„Proč ne?“

„Bylo by to příliš nebezpečné. Brumbál všechno ví. Souhlasil. A neudělal jsem nic špatného.“

Zdálo se, že Brumbálovo jméno ztrácí svou kouzelnou moc. Jestli něco, vypadal Remus ještě rozčileněji.

„Brumbál je skvělý muž, ale někdy si nejsem jistý, jaké má priority. To vlastně není pravda. Jsem si jistý. Má priority vůdce. Toho už jsi Harry ale měl dost. Ty potřebuješ někoho s prioritami otce.“

Harry se zamračil. „Neříkej mi, co potřebuju.“

Vystřelil do vzduchu, než stačil Remus odpovědět. Remusovo koště jeho Blesku skutečně nemohlo konkurovat a jejich rozhovor nebyl z těch, ve kterých by mohli pokračovat krátkými pokřiky. Harry dělal všechno proto, aby téma smetl ze stolu výkřiky „tady jsem!“ a „že budu u obručí první“ tak dlouho, že by návrat k původnímu hovoru působil nepřirozeně.

 


Létali asi hodinu, než se Harry rozhodl, že už mu to stačilo. Remus opravdu nebyl na koštěti odborník a nezvládal ani na moment letět bez držení, což byl nutný předpoklad pro hození nebo chycení camrálu, takže si s ním Harry ani nemohl dát lehký přípravný trénink. Pod Remusovým nesouhlasným pohledem posbíral své lahvičky s lektvarem, Remus zamkl koště do přístřešku a vyrazili nahoru k hradu. Obloha byla stále zatažená a venku bylo nepříjemně dusno.

„Určitě už se těšíš na začátek roku,“ promluvil Remus, když kráčeli přes trávník. „Se spoluhráči z týmu si užiješ víc zábavy než se starým profesorem.“

Harrymu se nechtělo Remusovo létání kritizovat, tak jen něco neurčitě zabručel.

„Copak ty se na zahájení školního roku netěšíš?“ Naléhal Remus.

„Ale jo,“ pokrčil Harry rameny. „Bude fajn mít kolem sebe kamarády a tak. I ostatní studenty, se kterými se nějak nebavím; bez nich je na chodbách příliš ticho.“

„A vrátíš se zpět do věže.“

Harry si vybavil svůj pokoj v podzemí, pak ložnici, kterou sdílel s ostatními kluky v nebelvírské věži. Přišlo mu to tak nastejno, některé věci jako třeba spolubydlící s sebou přinášeli rovným dílem výhody i nevýhody.

„A Snape se po mně zase začne na veřejnosti vozit,“ řekl místo toho podrážděně, „pro blaho Crabbea, Goylea, Malfoye a jim podobných.“

„Myslíš?“

Harry přikývl. „Musí, z politických důvodů,“ řekl. „Už jsme o tom mluvili.“ Najednou se zarazil. Stále byli dost daleko od schodiště, aby je odtud mohl někdo odposlouchávat.

„Neměl ses do něj včera večer tak obouvat,“ řekl prudce. „Před školními zaměstnanci se nesnažíme zachovat dojem, že se pořád nemůžeme vystát, ale pravdou je, že většina z nich není v Řádu a neměl bys přitahovat pozornost k chování, které by ho potenciálně mohlo ohrozit.“

Remus se chvilku tvářil zaraženě, pak pokrčil rameny.

„Kdyby se ho na to Voldemort ptal, vždycky může říct, že se v tobě pokouší vyvolat falešný pocit bezpečí – což by klidně mohla být pravda.“

Harry zavrčel. „Někdy mám pocit, jako byste se vy dva vůbec neznali!“ Zvolal rozhořčeně.

„Ujišťuji tě, že se známe poměrně dobře.“

„Ale neznáte! On evidentně zná nějakého jiného Remuse Lupina z kdovíjakého paralelního světa – nějakou nedůvěryhodnou bestii bez špetky morálky, která mě zavede do hlubokého pralesa a zanechá mě tam napospas nepřátelům, pokud se mě nerozhodne rozsápat sama. Ty si zas myslíš, že je tak posedlý svou nenávistí k Jamesovi, že se pokoutně těší rozpracováváním jakéhosi komplikovaného plánu jak mě sprovodit ze světa, místo aby mě odpravil čistým řezem – ty jsi asi trochu míň mimo než on – přiznávám, že je pomstychtivý – ale zase se chováš, jako bys vůbec neznal mě, což je možná ještě horší.“

„V čem?“

„Máš mě za nějaké naivní útlocitné dítě, které je neschopné postavit se na svou obranu zákeřnému dospělému a pár týdnů s ním přežít ve zdraví.“

„Neviděl jsem jedinou známku toho, že by ses dokázal vzepřít nějakému z požadavků profesora Snapea.“

„To, že své hádky netaháme na veřejnost a ke společným večeřím, neznamená, že udělám všechno, co mi řekne. Umím si na věci udělat svůj názor, abys věděl.“ Harry prudce vydechl a naštvaně si odhrnul vlasy z obličeje. Remus uskočil dozadu, jako by na něj Harry vytáhl hůlku.

„Remusi?“ Zaváhal Harry.

Remus na něj chvíli jen nepohnutě zíral, ústa pootevřená. Nakonec polknul a nervózně si navlhčil rty. Když promluvil, chvěl se jeho hlas napětím.

„Harry, kde jsi přišel k tomu prstenu?“

Harry se podíval na svou ruku. Za těch několik dnů už si na drobný prsten se smaragdem stačil tolik přivyknout, že často zapomněl, že ho má na sobě. Až začne škola, zřejmě mu bude připomínán docela často – působil nápadněji, než by se Harrymu líbilo.

„Snape mi ho dal,“ odpověděl Harry napjatě. „Prý patříval mé matce.“ Náhle si uvědomil, že tohle Remus věděl – jeho reakce se nevztahovala k tomu, že Harry nosí prsten, ale že má na ruce právě tento.

„Tak to nebylo,“ řekl Remus tvrdě. „Je to Severusův prsten; tvoje matka ho jen po krátkou dobu nosila.“

„No tak teď je můj!“ Utrhl se Harry. Zatraceně, měl jsem říct, že mi ho dal Brumbál…

„Harry, Severus není někdo, od koho bys chtěl přijímat dary,“ varoval ho Remus hlubokým hlasem velmi připomínajícím vrčení. „On zadarmo nic nedává.“

„Remusi…“ začal Harry.

„Severus je velmi majetnický muž,“ řekl Remus. „Dej si pozor, abys mu nepřenechal přílišnou kontrolu. Je tvým hostitelem a je vůči tobě v pozici autority, ale není to tvůj opatrovník, nepatříš mu ani to není tvůj pán. V žádném případě mu nenáleží právo rozhodovat, jak se smíš oblékat a s kým smíš nebo nesmíš hovořit.“

„Budu na to pamatovat.“

„Ale uděláš s tím něco?“ Nenechal se Remus odbýt.

„Profesore,“ řekl Harry naléhavě, „jedna z věcí, které jsem se naučil – skoro – je, že není třeba pouštět se do boje kvůli každé maličkosti. Já nejsem vy. Nemusím se snažit bojovat za svá přesvědčení – já se musím snažit ovládat a nenechat se vyprovokovat kvůli každé drobnosti.“ Upřeně hleděl na Remuse a snažil se ho ovlivnit čirou upřímností. „Pokud občas nechám něco být, mám k tomu své důvody.“

Remus mu upřený pohled opětoval. „Skutečně.“ Nevyslovil to jako otázku vyžadující si odpověď. Harry mu hleděl přímo do očí. „V tom případě ti přeji hodně štěstí. Pamatuj si, že tu pro tebe vždycky jsem. Jestli budeš mít se Severusem nějaké potíže, mé dveře ti jsou kdykoliv otevřené.“

S těmi slovy se Remus odvrátil a ostrým tempem vyrazil přes trávník ke vstupním dveřím. Na půli cesty se zastavil a ohlédl se po Harrym.

„Pokud vím, očekává se, že tě doprovodím dovnitř.“

Harry toporně došel k němu a bez zastavování pokračoval dál na schody. Mezi dveřmi se ohlédl zpátky. Remus se nepohnul ze svého místa a upíral na něj intenzivní pohled. Harry vklouzl dovnitř a nechal za sebou dveře zavřít.

 


Tentokrát Snape vzhlédl v okamžiku, kdy vstoupil do laboratoře.

„Vidím, že se za tebou nebudu muset nikde honit.“

„Ne.“

Snape se pousmál a odvrátil se. „Jsi naštvaný,“ poznamenal.

„Jo, trochu.“

„Proč?“

„Každý se mi snaží servírovat tyhle drobné pečlivě vykalkulované polopravdy a pak čeká, že se jim svěřím se svými nejniternějšími myšlenkami. Leze mi to na nervy.“

„‘Každý‘ je dnes Lupin nebo Brumbál?“

„Protentokrát Lupin, ale Brumbál dělá úplně totéž. Sirius to taky měl ve zvyku a dělá to i paní Weasleyová. Mám podezření, že vy a James také. Nikdy jste mi neřekl, co si o jeho popisu událostí myslíte vy.“

„Jeho dopis obsahoval značnou dávku polopravd, ale nemyslím, že by tím sledoval vlastní prospěch.“

„Máte v plánu k tomu něco dodat?“ Zeptal se Harry chladně.

„Ne, nemám. Po osobních záležitostech našich životů před dvaceti lety ti nic není.“

Harry si povzdechl a vytáhl se na jednu ze stoliček. „Asi máte pravdu. Ale když Remus řekne, že jste s Lily byli ‚krátce přátelé‘, napadá mě, co asi tak myslí ostatními věcmi, které mi řekne. ‚Přátelé‘ spolu neprodukují děti.“

Severus pokrčil rameny. „I to se stává. Například Lily měla s Lupinem jednu potenciálně děti plodící zkušenost a dozajista mezi nimi nikdy nebylo víc než přátelství.“

Harry s jen částečně hraným zděšením zabořil obličej do dlaní. „Aaargh!“

„To jsi nechtěl slyšet, viď?“ Nadhodil Snape vypočítavě. „Tak se rozhodni, chceš slyšet editované verze, nebo ne? Momentálně to totiž spíš vypadá jako že ano.“

„Ne.“ Harry na něj vážně pohlédl. „Ne, nechci. Nemusíte to rozmazávat, ale říkejte mi kompletní pravdu.“

Snape se zamračil. „Zvážím to,“ řekl.

„Děkuju.“

„Nevím, jak dlouho ti to vydrží.“ Snape zaváhal. „K tomu, co jsem řekl dřív…“

„Myslíte o Luciusovi?“

„Při tom rozhovoru, ano. Má reakce naprosto nebyla na místě. Nemusíš teď vyběhnout do světa a vyspat se s prvním, na koho narazíš, jen bys dokázal, že můžeš.“ Zjevně se cítil nesvůj. „Vrací se mi s tebou hodně vzpomínek. Čas od času když jsem déle sám, si vybavím minulost a s tím se vrátí všechny pocity, které jsem cítil tenkrát. Pak se přistihnu, že se ti posmívám a jednám s tebou, jako bys byl dítě, co se přihodilo nějakým nedopatřením.“ Mimoděk si prsty prohrábl vlasy, rozdělily se do tenkých černých pramenů. „Nebyla to zrovna správná otcovská reakce,“ zkřivil tvář.

„Ne, to nebyla,“ souhlasil Harry, ale Snapeovo zhodnocení situace ho spíš pobavilo. „Oceníte během odpoledne asistenci? Aby vás tolik nesužovaly myšlenky?“

„Navrhuji nejprve lekci nitrobrany.“

„Tak dobře.“

 


Následující dva dny trávil Harry převážně v podzemí, kde si střídavě četl a pomáhal Snapeovi připravit několik protijedů, které by se mistrovi lektvarů mohly hodit během prvních týdnů vyučování. Vynechali středeční společnou večeři, oba příhodně předstírali, že zapomněli.

Čtvrteční večer trávil Harry sám, četl si v knize Magie krve zaměřené na teorii kouzel a lektvarů využívajících složky lidského organismu. Kniha uváděla mnoho příkladů využití různých léčitelských a bojových lektvarů a kouzel, včetně Kouzla otcovství i rituálu Herem, což Harryho zaujalo. Snape ho upozornil, že přinejmenším dvě třetiny příkladů zasahují do černé magie a víc než to je považováno za nelegální kvůli užití lidské krve, ale nenamítal nic proti tomu, aby si přečetl knihu, kterou okomentoval jako „rozumnou a přiměřeně nezaujatou.“

Harry právě otočil na stránku uvádějící kapitolu o maskovacích kouzlech (včetně Kouzla otcovství), když se ode dveří ozval tlumený náraz. Brzy přišly v nepravidelných intervalech další. Otevřel dveře a zjistil, že chodbou zmateně poletuje Papušík. Tentokrát sovičku odnesl do kuchyně a nabídl jí mrtvého krtka. Pak otevřel dopis.

 

 

Harry ihned napsal odpověď:

 

Harry odeslal Pašíka s odpovědí a právě ze stolu odklízel nepořádek po sovích granulích, když se vrátil Snape.

„Nehoda?“

„Sova.“

„Aha. Nějaké zprávy?“

„Weasleyovi mě pozvali na letošní nákupy v Příčné ulici, chystají se jít v sobotu. Můžu?“

„Nepochybuji, že bys mohl. Jsi nebezpečně vynalézavý.“

Harry popuzeně vydechl. „Smím jít s nimi?“ Upřesnil. „Prosím?“

„Pokud s tím Brumbál bude souhlasit. Ale očekávám, že se slušně oblékneš.“

Harry se zakřenil. „Jste o tolik lepší než Dursleyovi.“

„Mám to chápat jako urážku?“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 27.12. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: werusska - 30.01. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 18. Vzájemná nedůvěra Od: Jacomo - 03.11. 2017
Mám pocit, že se Remus se Severusem o Harryho přetahují jak o kus masa a tomu klukovi to moc neprospívá. Ačkoliv Severus teď nasbíral plusové body - za tu omluvu. To bych nečekala, příjemně překvapil. Díky za překlad, zkouším dohnat skluz v kapitolách, nějak mi nevybírá čas na čtení :-(

Re: 18. Vzájemná nedůvěra Od: OctaviaPrince - 30.09. 2017
Povídka je moc pěkná dřív jsem ji četla v angličtině ale to jsem si moc neužila. Těším se na další ;) Annie

Re: 18. Vzájemná nedůvěra Od: MichelleF - 29.09. 2017
Sodoma gomora... kdo s kym nespal? Jinak.parádní kapitola s vtipnym koncem, díky moc za překlad :)

Re: 18. Vzájemná nedůvěra Od: sisi - 29.09. 2017
Děkuji za krásný překlad, kapitola mě velmi potěšila v pátečním splínu. Harryho odpověď na Ronův dopis je báječná z pohledu studentů i pedagoga. "...Učitelé potřebují studenty ve škole, aby jim ukázali, jak se mají chovat slušně." Je tak pravdivé, že by i J. A. Komenský zazářil radostí. :-D Hermiona má štěstí, že se Ronem rozešla po pár víkendech prázdnin, je to rozumná holka. On by ji pouze brzdil ve vzdělávání se. Snad zůstanou kamarádit aspoň s Harrym. ( eh, blbé skloňování, Harry je jak jméno pro psa.) Lili asi chtěla mít velkou smečku kamarádů, ne jako Petúnie - solitér na balkonu. ;-) Těším se na další kapitolu, další pátek netrpělivě vyhlížím.

Re: 18. Vzájemná nedůvěra Od: denice - 29.09. 2017
„Každý se mi snaží servírovat tyhle drobné pečlivě vykalkulované polopravdy a pak čeká, že se jim svěřím se svými nejniternějšími myšlenkami. Leze mi to na nervy.“ - tohle je nádherné shrnutí celé kapitoly. Taky mě rozesmálo: "Já nejsem vy. Nemusím se snažit bojovat za svá přesvědčení " - s tím zdůrazněným 'snažit', jestli pak to Remusovi došlo? Harry mu to parádně natřel. A ty drobné rozmíšky mezi Harrym a Severusem jsou kouzelné. Věřím, že ti dva se jimi baví stejně jako já :-) Díky.

Re: 18. Vzájemná nedůvěra Od: zuzule - 29.09. 2017
Eh.. Pobertove to rozjeli skoro kazdy s kazdym :D Libila se mi Harryho odpoved na Ronuv dopis. Jedna veta to cele krasne zhodnotila :D Dekuju!

Prehľad článkov k tejto téme:

GatewayGirl: ( Coretta )27.03. 202084. Epilog
GatewayGirl: ( Coretta )20.03. 202083. Zpátky doma - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )13.03. 202083. Zpátky doma - část první
GatewayGirl: ( Coretta )06.03. 202082. Opatrovnictví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )28.02. 202082. Opatrovnictví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )21.02. 202081. Ráno poté
GatewayGirl: ( Coretta )14.02. 202080. Hadí jazyk - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )07.02. 202080. Hadí jazyk - část první
GatewayGirl: ( Coretta )31.01. 202079. Pánem
GatewayGirl: ( Coretta )24.01. 202078. Halloweenský ples - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.01. 202078. Halloweenský ples - část první
GatewayGirl: ( Coretta )14.06. 201977. Nejisté časy - část třetí
GatewayGirl: ( Coretta )07.06. 201977. Nejisté časy - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )31.05. 201977. Nejisté časy
GatewayGirl: ( Coretta )24.05. 201976. Kletby a tesáky - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.05. 201976. Kletby a tesáky
GatewayGirl: ( Coretta )10.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )03.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 1
GatewayGirl: ( Coretta )05.04. 201974. Neopatrnost
GatewayGirl: ( Coretta )15.03. 201973. Dárky a obavy - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )08.03. 201973 - Dárky a obavy
GatewayGirl: ( Coretta )22.02. 201972. Nová spojenectví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )15.02. 201972. Nová spojenectví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )08.02. 201971. Důsledky
GatewayGirl: ( Coretta )01.02. 201970. Nebezpečí důvěry
GatewayGirl: ( Coretta )25.01. 201969. Úrovně
GatewayGirl: ( Coretta )18.01. 201968. Rituál
GatewayGirl: ( Coretta )09.11. 201867. Masky
GatewayGirl: ( Coretta )02.11. 201866. Vzájemnost
GatewayGirl: ( Coretta )26.10. 201865. Smlouvání
GatewayGirl: ( Coretta )19.10. 201864. Zachovat dekorum
GatewayGirl: ( Coretta )12.10. 201863. Nový úhel pohledu
GatewayGirl: ( Coretta )05.10. 201862. Na špatném místě
GatewayGirl: ( Coretta )28.09. 201861. Zasedání Weasleyových
GatewayGirl: ( Coretta )21.09. 201860. Hry a žertíky
GatewayGirl: ( Coretta )24.08. 201859. Změny
GatewayGirl: ( Coretta )17.08. 201858 - Abstraktní pojem
GatewayGirl: ( Coretta )10.08. 201857. Osobní záležitosti
GatewayGirl: ( Coretta )03.08. 201856. Nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )27.07. 201855. Útoky
GatewayGirl: ( Coretta )20.07. 201854. Sdílení tajemství
GatewayGirl: ( Coretta )13.07. 201853. Inkriminující fotografie
GatewayGirl: ( Coretta )06.07. 201852. Nabídka míru
GatewayGirl: ( Coretta )29.06. 201851. Střet
GatewayGirl: ( Coretta )22.06. 201850. Proměnlivá spojenectví
GatewayGirl: ( Coretta )15.06. 201849. Mapování nepřátelského území
GatewayGirl: ( Coretta )08.06. 201848. Jiná místnost
GatewayGirl: ( Coretta )01.06. 201847. Světlo svítání
GatewayGirl: ( Coretta )25.05. 201846. Hra
GatewayGirl: ( Coretta )18.05. 201845. Udržte mě tady
GatewayGirl: ( Coretta )11.05. 201844. Hadi a zmije
GatewayGirl: ( Coretta )04.05. 201843. Hudba duše
GatewayGirl: ( Coretta )27.04. 201842. Vraždy a vzpomínky
GatewayGirl: ( Coretta )20.04. 201841. Ročník 77
GatewayGirl: ( Coretta )13.04. 201840. Zmírnění následků škod
GatewayGirl: ( Coretta )06.04. 201839. Špatná odpověď
GatewayGirl: ( Coretta )30.03. 201838. Konspirační teorie
GatewayGirl: ( Coretta )23.03. 201837. Vztahy
GatewayGirl: ( Coretta )16.03. 201836. Přechodné nepřátelství
GatewayGirl: ( Coretta )09.03. 201835. Vlkodlačí čest
GatewayGirl: ( Coretta )02.03. 201834. Magická berlička
GatewayGirl: ( Coretta )23.02. 201833. Experimentování
GatewayGirl: ( Coretta )16.02. 201832. Létání a vyšetřování
GatewayGirl: ( Coretta )09.02. 201831. Můj život jako camrál
GatewayGirl: ( Coretta )02.02. 201830. Další komplikace
GatewayGirl: ( Coretta )26.01. 201829. Nový režim
GatewayGirl: ( Coretta )19.01. 201828. Mimoškolní aktivity
GatewayGirl: ( Coretta )12.01. 201827. Opět doma
GatewayGirl: ( Coretta )24.11. 201726. Léto u konce
GatewayGirl: ( Coretta )17.11. 201725. Na čí stranu?
GatewayGirl: ( Coretta )11.11. 201724. Pozměněný stav mysli
GatewayGirl: ( Coretta )03.11. 201723. Možnost volby
GatewayGirl: ( Coretta )27.10. 201722. Pravda
GatewayGirl: ( Coretta )20.10. 201721. Příčná ulice
GatewayGirl: ( Coretta )13.10. 201720. Nejnovější trik dvojčat
GatewayGirl: ( Coretta )06.10. 201719. Ozvěna minulosti
GatewayGirl: ( Coretta )29.09. 201718. Vzájemná nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )22.09. 201717. Neřesti a čiré zlo
GatewayGirl: ( Coretta )15.09. 201716. Vzpomínky z dětství
GatewayGirl: ( Coretta )08.09. 201715. Rizika povolání
GatewayGirl: ( Coretta )01.09. 201714. Napětí a trocha nudy
GatewayGirl: ( Coretta )25.08. 201713. Ctnosti a vzhled
GatewayGirl: ( Coretta )18.08. 201712. Odstíny viny
GatewayGirl: ( Coretta )11.08. 201711. Veřejné mínění
GatewayGirl: ( Coretta )04.08. 201710. Jedy
GatewayGirl: ( Coretta )28.07. 20179. Prsten
GatewayGirl: ( Coretta )21.07. 20178. Sklepení
GatewayGirl: ( Coretta )14.07. 20177. Útok
GatewayGirl: ( Coretta )07.07. 20176. Útěk
GatewayGirl: ( Coretta )30.06. 20175. Zaskočený návštěvník
GatewayGirl: ( Coretta )23.06. 20174. Neočekávaný dopis
GatewayGirl: ( Coretta )16.06. 20173. Očekávané dopisy
GatewayGirl: ( Coretta )10.06. 20172. Z čistého nebe
GatewayGirl: ( Coretta )02.06. 20171. Z minulosti zbyl jen popel
. Úvod k poviedkam: ( Coretta )19.05. 2017Úvod k povídce