Preklady fanfiction Harryho Pottera

~~~~~~~~~~~~~

17 -- Neřesti a čiré zlo

Harry se usadil v obývacím pokoji s knihou Nebyly dost zlé v klíně a sklenkou kořeněné dýňové šťávy po ruce. Krátký úsek o vražedných kletbách měl skoro přečtený. Celkově byl daleko méně poutavý než část o kletbách kontrolujících vůli. O těch četl, protože ho to zajímalo, touhle částí se ale prokousal jen s temným odhodláním dozvědět se, kolik jen bude možné o původu kletby, jež mu tolik vzala. Právě studoval tabulku srovnávající omezení a požadavky pro seslání Smrtící kletby, Pomalé smrti a Kletby smrtícího spánku, když se ode dveří ozvalo ohlušující bušení.

„Harry!“ Zařval Snape. Než Harry stačil odpovědět, zařval Snape jeho jméno znovu. „Okamžitě otevři ty podělané dveře! Zatraceně se modli, abys byl uvnitř!“

Harry sprintem doběhl ke dveřím a otevřel. „Pardo-“

„Co si u zatroleného Hádese myslíš, že děláš? Má tohle být nějaký přiblblý vtip, děti-“

„Remus dopoledne trval na tom, že mě doprovodí dolů,“ vysvětlil Harry podrážděně přes Snapeovo nadávání. „Byl jsem si téměř jistý, že mě slyšel, když jsem vyslovil heslo. Říkal jsem si, že byste asi neměl radost, když by měl přístup do vašich pokojů, tak jsem heslo změnil.“

„To jsi mohl říct hned,“ utrhl se Snape, ale Harryho vysvětlení ho zjevně uklidnilo.

„A vy jste mohl slušně zaklepat, chvilku počkat a pak se mě zeptat, co se stalo,“ opáčil Harry. „Každopádně, nové heslo je ‚mordovník‘. Změňte si ho, na co chcete.“

Snape se pobaveně ušklíbl. „‘Mordovník‘? Vybral jsi za heslo vlčí mor?“

„Zrovna jsem na něj byl trochu naštvaný,“ přiznal Harry. „Ale už jsme se usmířili.“ Kousl se do rtu. „Mimochodem, byl jsem v jeho pokojích. Klidně si na mě křičte, jestli chcete, ale potřeboval jsem ho vidět.“

„Proč?“

„Protože jsem měl potřebu vynadat profesoru Brumbálovi kvůli něčemu, za co Remus mohl taky. Nadávat Remusovi se zdálo bezpečnější.“

„Takhle blízko k novu možná ano.“ Snape se zamračil. „Co provedli?“

„Chtěli vědět, proč jsem jim neřekl o tom, jak to vypadá u Dursleyových. Jenže já jim to řekl. Ne detaily, protože se na ně nikdo neptal, ale věděli, že se tam mám mizerně, a detaily prostě slyšet nechtěli. Remus tvrdí, že předpokládal, že s nimi mám ‚normální problémy‘, ať už tím myslel cokoliv. Remus se na oplátku naštval na mě, protože jsem řekl, že se nic tak hrozného nestalo. Řekl mi, že si nikdy nemám pořizovat děti. Ale já si nemyslím, že je v pořádku způsob, jakým se mnou zacházeli, jen že se to dalo přežít. On ten rozdíl nechápe.“

„Pojem normality,“ řekl Snape opatrně, „je už ze své definice velmi relativní.“ Upřel na Harryho vážný pohled. „Remusova představa o normálním dětství nemá nic společného s tvojí nebo s mojí.“

„Naše taky nemají nic společného,“ upozornil Harry.

„V mnoha směrech ne,“ souhlasil Snape. „Nicméně jsem měl násilnického otce, který hluboce ublížil mé matce, pak ji opustil a my jsme skončili u příbuzných, kteří mě nesnášeli za to, že jsem jeho. Jak vidíš, také jsem poznal život nevítaného druhého dítěte.“ Snape krátce odvrátil pohled. „Co jsi u Remuse dělal?“

„Vlastně jsem byl jen v jeho kabinetě. Přiběhl jsem tam příšerně rozhozený, on mě uklidnil, uvařil mi čaj a pak se se mnou pokoušel mluvit. Pohádali jsme se, znovu jsme se uklidnili, pak jsem mu řekl, že bych u něj neměl být a to ho znovu rozrušilo. Myslím, že jsme byli zadobře, když jsem odcházel, ale ruku bych za to do ohně nedal.“

„Remus se obvykle vyjadřuje tak jemně, že si té jeho umíněné paličatosti člověk většinou ani nevšimne.“

„Problém byl, že jsem nemohl pořádně argumentovat, když jsem mu nechtěl říct, že jste můj otec, takže se stejně nic nevyřešilo.“

„O tom nikomu říkat nebudeme,“ zdůraznil Snape výhružně.

„Já vím! Jen říkám, že jsou díky tomu věci složitější. Dělá si starosti s tím, jak moc vás poslouchám, nedokáže pochopit, proč na mě máte takový vliv. Kdybyste byl jen někdo z profesorského sboru, ke komu mě Brumbál na prázdniny nastěhoval, nechal bych vás diktovat mi, co můžu dělat ve vašich pokojích, a pomohl bych vám s prací, ale určitě bych vám nedovolil rozhodovat, co můžu nosit nebo s kým můžu mluvit mimo vaše pokoje.“

„V posledním bodě mě zjevně tolik neposloucháš.“

„Na to jsem taky poukázal – že když jsem s ním potřeboval mluvit, udělal jsem to i přes zákaz. Trochu ho to uklidnilo, ale ne moc. V podstatě se všechno pokazilo, když jsem řekl, že bych tam neměl být, a trval na tom, že odejdu, místo abych zůstal na oběd.“

„Aspoň za to mohu být vděčný, předpokládám.“

„Problém je, že je z toho prostě zmatený. Došel k přesvědčení, že mi léto u Dursleyových muselo přivodit nějaké trauma nebo co a že jsem díky tomu…“ Harry bezmocně mávl rukou- „já nevím… neschopný se vám postavit? Těší mě, že se mě snaží chránit, ale momentálně vážně není nic, před čím bych ochránit potřeboval, a začíná být vážně otravné, jak pořád postává poblíž a tváří se znepokojeně.“ Harry se pohodlně usadil na pohovku a nenuceně zvedl knihu. „Mohl bych zítra pracovat v laboratoři? Pořád mi zbývá udělat praktickou část letního úkolu.“

„Ovšem, ale neočekávej mou pomoc.“

Harry obrátil oči v sloup. „Nejsem úplný idiot, abyste věděl.“ Podíval se na knihu ve svém klíně a vklouzl prstem vedle záložky, ale neotevřel ji. „Jak vám je?“

„Mám trochu ztuhlou paži a pobolívají mě prsty. Podle madam Pomfreyové bude v pořádku, když se zítra vrátím k práci v laboratoři, pokud-“ Snapeovy oči se znenadání rozšířily, pak se přivřely. „Harry, co to čteš?“

Harry vesele zvedl knihu. „Historický přehled Neodpustitelných kleteb a jejich předchůdců.“

Snape si dlaní zakryl tvář. „Co tě to popadlo vybrat si právě tuhle? Mám tu stovky knih! Minimálně třetinu z nich bys mohl číst v ředitelově přítomnosti, aniž by cokoliv namítal.“

„Upřímně,“ přiznal Harry, „myslím, že tahle prostě měla nejvýraznější obálku. Ale je docela dobrá. Aspoň teda obecné části a úsek o kletbách ovlivňujících vůli mě bavily. Částí o smrtících kletbách jsem se prokousával docela pracně a o mučících kletbách jsem nemohl číst vůbec.“

„Nejvýraznější obálku?“

„No, šel bych si vybrat něco jiného, kdyby tahle při prvním prolistování vypadala nudně.“

Snape si povzdechl. „Tak dobrá. Co ses dozvěděl? Pokud si dobře pamatuji, autor nedokáže adekvátně charakterizovat odlišnosti mezi černou magií a kletbami, jejichž užívání je neetické.“

„Vážně?“ Harry byl zmatený. „Přesně ta část se mi líbila. V části o ovládání popisoval-“

„Ona.“

„Vážně? Popisovala podrobně Neporušitelný slib, Přísahu věrnosti a Kouzlo poddanosti, vysvětlila, proč je Neporušitelný slib legální-“

„Legální ano. Nicméně fakt, že je seslán se souhlasem a že daný člověk dokáže popsat, jakým vlivem na něj působí, nemůže změnit fakt, že se stále z hlediska jeho podstaty jedná o černou magii.“ Snape se zamračil. „Student šestého ročníku by toto měl vědět!“

„No, jak už jsme jednou zmínili, měl jsem jen dva roky obrany proti černé magii, které za něco stály, a třetí ročník navíc Remus věnoval jen temným stvořením,“ ohradil se Harry. Vzhlédl ke Snapeovi, který pořád stál. „Tak mi to vysvětlete.“

„Počkej, donesu si k tomu sklenku vína.“

„Myslíte, že je moudré, abyste teď pil?“

„Ani s tím nezačínej! Dal jsem si pozor, abych odmítl lektvar na bolest. Stejně se mi ho Pomfreyová pořád snaží vnutit jen proto, abych pít nemohl. Moc dobře ví, že dokážu bolest tolerovat. Je to jen jedna z jejích oblíbených teorií, že alkohol zpomaluje hojení.“

„Myslím, že má pravdu.“

„V rozumném množství by účinek měl být minimální.“

Snape se vrátil s číší temně rudého vína a posadil se do křesla v pravém úhlu k Harrymu.

„Černá magie,“ začal formálně, pohodlně se v křesle opřel a upřeně se zadíval na Harryho. „Zaprvé to, že kouzlo může ublížit, z něj ještě nedělá černou magii. Kdyby ano, byli by všichni ti nevycválaní malí spratci proklínající jeden druhého na chodbách daleko větším problémem, než tomu je.“

Harry se zakřenil.

„Zadruhé, ne všechna kouzla klasifikovaná jako černá magie škodí. Jsou taková, která je možno využít v léčitelství.“ Na Harryho překvapený pohled zvedl obočí. „Ujišťuji tě, Harry, že je to pravda. Ubližuje větší část kouzel černé magie, která se běžně užívají, jelikož člověk, který má v úmyslu ublížit, bude s daleko větší pravděpodobností ochoten podstoupit s tím spojené riziko.“

„Zde se dostáváme k typické podstatě černé magie. Jakékoliv užívání černé magie tvou duši otevírá způsobem, který pro tebe může představovat nebezpečí. Povaha tohoto nebezpečí se pak s velkou pravděpodobností částečně – ale jen částečně – odvíjí od povahy daného kouzla.“

Snape se na chvíli odmlčel. Upíral zahloubaný pohled do prostoru někde za Harryho levým ramenem a bezděčně přejížděl prsty po stopce dosud netknutého poháru s vínem.

„Rád bych se ujistil, že rozumíš problematice z etického hlediska,“ řekl. Svraštil obočí. „Tvoje mudlovská droga, tabákové cigarety – je od tebe nemorální, že je kouříš?“

Harry zamrkal. Nebyl si jistý, jaká odpověď se od něj očekává. S určitostí věděl, že Snape jeho kouření neschvaluje, i když nedokázal přijít na to, zda je to tím, že mu ubližuje na zdraví nebo že se jedná o typicky mudlovské jednání. Rozhodl se nad otázkou zamyslet.

„No… ne,“ odvážil se zariskovat. „Teda, existuje spousta důvodů, proč bych neměl, ale nemorální to není.“

„Správně. Má to negativní účinek na tvé tělo, představuje potenciálně využitelnou slabost – vlastně víc než jen jednu, protože vedle značného potenciálu pro rozvoj závislosti jsou tu také krátkodobé dopady, jako například pach, který by ti znesnadnil ukrýt se pouze sesláním Kouzla neviditelnosti – ale nic z toho nedělá zvyk nemorálním, pouze sebedestruktivním a hloupým. Jedná se o neřest, ne zlo. Totéž platí o černé magii, protože ať už se kolem ní dělá sebevětší povyk, je podobně jako kouření pouhou neřestí.“

Harry si uvědomil, že se během jeho výkladu zaujatě předklonil, a přinutil se znovu opřít. Snape se odmlčel a upil ze svého poháru, když nechal ruku klesnout, začaly jeho prsty opět přejíždět nahoru a dolů po stopce poháru. Harry zatoužil, aby také měl čím zaměstnat ruce, které nyní strnule držely knihu, jeden prst stále založený mezi stránkami.

„Což ovšem neznamená, že je povyk nezasloužený. Tyto neřesti jsou nesmírně mocné, a jak už to u neřestí bývá, dláždí pohodlnou pěšinku ke zlu. Jako příklad si můžeme uvést kletbu Cruciatus.“

Zdálo se, že Snape očekává nějakou reakci, a tak Harry přikývl. „Cruciatus,“ zopakoval. Pak se zamračil. „Až na to, že ten já za zlo považuju.“

Snape lehce naklonil hlavu na stranu. „Později se propracujeme k rozporuplnějším kouskům magie.“ Do jeho vzdáleného pohledu se vplížilo opovržení. „Rozumím tomu dobře, že ses pokusil seslat Crucio na Lestrangeovou?“

Harry potlačil nutkání doplnit okolnosti předcházející onomu okamžiku. Sklopil pohled. Nebudu se snažit obhájit neobhajitelné. „Ano, pane,“ řekl.

„Navzdory faktu, že ho považuješ za zlo? No, na tom teď nesejde.“

Harry zvedl oči, Snape se na něj vypočítavě usmíval. „V každém případě,“ pokračoval, „jsi selhal v seslání účinné kletby. Máš představu proč?“

Harry si vzpomněl na to, co mu řekla Belatrix Lestrangeová i co se dočetl v úvodní sekci o mučících kletbách. Znovu se zadíval na knihu.

„Mnoho pokročilejších mučících kleteb vyžaduje sesilatelovu upřímnou touhu, aby oběť pociťovala bolest. Konkrétně kletba Cruciatus vyžaduje, aby si sesilatel liboval v jejím působení.“ Harry polknul. „Já lidem bolest působím nerad. Můžu to udělat v zápalu boje, ale…“

„Ale nebyl jsi toho schopen,“ dopověděl Snape stručně. Opět po Harrym přejížděl hodnotícím pohledem, ale přinejmenším opovržení bylo pryč. „Zkus si představit, že ses rozhodl kletbu Cruciatus v blízké budoucnosti použít a jsi ochoten splnit nezbytné předpoklady. Jak bys toho mohl dosáhnout? Mohl by ses pokusit probudit v sobě sklon k sadismu mentální přípravou – četbou materiálů, které tento sklon probouzí, hovory s přáteli s podobnými choutkami, tím, že bys na sebe sesílal Immisericors, abys potlačil protichůdné-“

„Immisericors?“

„Kletba kamenného srdce. Seslat ji sám na sebe se příležitostně může ukázat jako prospěšné, ačkoliv musíš vždy pamatovat na mechanismus, který její působení ukončí aby-“ Snape se najednou zarazil. Tváří mu proběhla křeč a celé tělo se mu otřáslo. „Co ti to – okamžitě zapomeň, co jsem řekl! Jestli tě jedinkrát nachytám, že jsi tu kletbu, samu o sobě klasifikovanou jako černá magie, použil, demonstruji ti o mnoho víc způsobů jejího užití, než by sis kdy přál.“

„Nezní to zrovna jako moje věc,“ poukázal Harry. „A nedovedu si představit situaci, kdy bych se cíleně připravoval na seslání Cruciatu.“

„Rozumím. Je to jeden z důvodů, proč jsem ji uvedl jako příklad. Šance, že odsud vyběhneš a půjdeš ji hned začerstva vyzkoušet, je minimální.“

„Aha. Chápu.“

„Tak tedy. Kdybys to všechno přece jen podstoupil a Cruciatus seslal, samotný akt seslání by na tobě zanechal následky.

„Zmínil jste otevření duše.“

„Ano. Zejména její otevření vůči sesílání té konkrétní kletby. V konečném důsledku by se požitek navozený bolestí tvé oběti umocnil. Ten pocit je nádherný. Kdybys Cruciatus potřeboval seslat znovu po hodině, bylo by to pro tebe celkem snadné. A tento pocit pokaždé vychází více a více z tebe samotného. Nakonec si nebudeš umět představit, že by se ti působit bolest nelíbilo.“

Snapeův hlas byl měkký jako hedvábí. Harry si všiml, že se mu ruka hladící stopku poháru nepatrně chvěje, a ten fakt shledal ještě znepokojivějším než mužova slova.

„To je korupce způsobená ‚zlým‘ kouzlem černé magie. Jeho zlo se otiskuje do tvé duše.“ Snapeův hlas se trochu odlehčil. „Nyní si pojďme uvést nějaký méně jednoznačný příklad. Zmiňoval jsi, že jsi četl o Neporušitelném slibu?“

„Ano. V knize bylo napsáno, že jeho složení je stále podmínkou pro přijetí na určité vládní pozice.“

„Správně. V posledních letech se jeho užívání dokonce rozmáhá. Vstupuje se do něj dobrovolně a oběť – omlouvám se, subjekt – si je vědom účinků, kterými na něj působí. Stále se však jedná o černou magii.“ Snape se odmlčel. „To je další omyl této knihy – Neporušitelný slib, Přísaha věrnosti a některé další z uvedených nejsou blízce příbuzné kletbě Imperius. Daleko více se podobají jinému kouzlu, které má Pán zla tolik v oblibě. Věděl bys, co mám na mysli?“

Harry zavrtěl hlavou. Snape okamžitě neobratně tápal kolem manžetových knoflíčků na levém zápěstí. Chvilku nato si vyhrnul rukáv až k lokti a napřáhl levou paži k Harrymu, aby měl Znamení zla přímo před očima. Okolní kůže byla stále zarudlá následky Voldemortovy nelibosti a dodávala ohyzdnému obrázku zlostný nádech. Harry se neudržel a syčivě se nadechl.

„Toto,“ zavrčel Snape a strčil mu paži ještě blíž k obličeji, „bylo dobrovolné. Je to základní požadavek tohoto kouzla; bez něj kouzlo nelze seslat. Proto mé místo nemůže převzít jiný špeh. Obdržet znamení vyžaduje upřímnou přísahu věrnosti. Špeh se nikdy nemůže stát smrtijedem. Musí se čekat, než se smrtijed rozhodne stát špehem.“ Znovu vyhledal Harryho pohled. „Dal jsem svůj souhlas, jsem si vědom, jakým způsobem na mě působí, mohu o něm mluvit, kdykoliv si budu přát, přesně jako v případě Neporušitelného slibu. Lze proto říci, že kouzlo není zlem?“

Harry by ze sebe nedostal hlásku, ani kdyby tušil, co na to má říci. Seděl na pohovce a civěl na znamení otroctví svého otce, jeho pohled vábil had vylézající z lebky, až se začal obávat, že na něj promluví. Jeho jizva se rozbolela, a tak se usilovně zaměřil na vymazání veškerých myšlenek z hlavy.

„Harry?“ Snape ostře škubl za látku rukávu a Znamení zla přikryl. „Harry? Věděl jsi to, nebo ne?“

Harry omráčeně přikývl. Pomohlo, když Snape znamení zakryl. „Omlouvám se, já… Začala mě bolet jizva, tak jsem se snažil nemyslet na nic konkrétního.“

„Chápu.“

"Ale pokračujte. Chtěl jste říct něco o Neporušitelném slibu?"

„Jen že splňuje základní požadavek černé magie. Také ohrožuje duševní a emocionální stav sesilatele.“ Snape potřásl hlavou a promnul si prsty čelo. „Obávám se, že si nevzpomínám, kam jsem tímto mířil. Promiň.“

„To je v pohodě.“ Harry shlédl na knihu. „Můžu ji teda dočíst?“

Snape přikývl. „Ano. Jen za mnou přijď, až skončíš, ještě ji probereme. Můžeš číst většinu z toho, co tu mám; pouze bych byl rád, kdybych o tom věděl. Některé z nich s tebou budu chtít prodiskutovat předtím nebo potom, co si je přečteš – dost možná obojí.“

„Dobře.“

Následujícího rána se přesunuli do Snapeovy laboratoře – Snape se pustil do přípravy Bezesného spánku a Harry do dokončení svého letního úkolu.

„Co kdybychom rovnou zkontrolovali, zda jsi za poslední dva dny opět vyrostl?“ Navrhl Snape s úšklebkem. Harry se postavil ke zdi a Snape nad ním poznačil čárku. „Nejsem si jist, že toto o něčem vypovídá – je možné, že jsi dnes jen stál vzpřímeněji. Jak se cítíš?“

Harry pokrčil rameny. „Trochu rozbolavěle. Přes den se to dá vydržet, ale špatně se mi spí.“

„Bolesti hlavy?“

„Když jsem za vámi byl na ošetřovně, madam Pomfreyová mi ukázala, jak si upravit brýle.“

„Dobře.“

Snape přilil do svého kotlíku plnou naběračku jakési stříbrné žíravé šlichty. „Přemýšlel jsem o tvých bolestech svalů.“

„A?“

„Je možné, že je budeš cítit i půl roku a možná dokonce o něco déle. Nemůžeš užívat lektvary proti bolesti po tak dlouhou dobu.“

„Aha.“

„Mohl bych ti ale dát lektvar uvolňující svaly a šlachy, to by mělo bolest přinejmenším zmírnit. Na druhou stranu to ale zvýší pravděpodobnost, že si při nějaké nehodě vážněji ublížíš, takže by možná bylo nejlepší neužívat je přes den a brát je vždy před spaním, domnívám se, že by to mělo pomoci.“

Na Harryho překvapený pohled Snape zvedl obočí.

„Copak?“

„Dík!“

"Jen to nezmiňuj před madam Pomfreyovou."

Větší část dopoledne strávil Harry snahou připravit požadovaný lektvar, větší část odpoledne nad druhým pokusem. Zdálo se, že napodruhé to vyšlo, a když ke kotlíku zavolal Snapea, ohodnotil muž jeho snahu za devět bodů z deseti.

„V ideálním případě by měl být čirý,“ vysvětlil poslední chybějící bod. „Předpokládám, že jsi opomněl sklepat prach ze sušeného sporýše poté, co jsi ho nasekal.“

„To jsem měl?“

„Ano.“

„Ale v pokynech se o tom nic nepsalo!“

„Jestliže pokyny říkají přidat přísadu nasekanou nahrubo, nevyplývá z toho snad, že by bylo vhodné použít pouze tu část přísady, která je nasekaná nahrubo?“

„Asi jo, ale…“

„Hermiona prach oklepe, protože je úzkostlivě důsledná. Draco udělá to samé, protože by nesnesl podat horší než dokonalý výkon. Budu značně ohromen, jestli na to vzpomene jakýkoliv další student.“

„Takže součástí toho cvičení bylo zjistit, jestli to víme.“

„Ne. Součástí toho cvičení bylo zjistit, jestli na to dokážete přijít.“ Snape Harryho probodl pohledem. „Nedávám vám vždy naprosto kompletní instrukce. Vnější svět vám je taky dávat nebude, až odsud vyjdete. Jestli se nenaučíte přemýšlet, je všechno, o co se tu snažíte zbytečné.“

Snapeova práce na druhé dávce Bezesného spánku se chýlila ke konci, a tak mu Harry připomněl, že se dnes koná společná večeře. Snape okamžitě nasadil rozmrzelý výraz, ale bez otálení se pustil do úklidu.

Zpátky v pokoji si Harry učesal vlasy a oblékl čisté kalhoty. Pohled na červený hábit mu připomněl, co dříve řekl Remus. Oblékl si ho a pozorně se na sebe zadíval do zrcadla. Po chvilkové úvaze si oblékl černou košili a hábit na hrudi trochu rozevřel. Znovu se zkontroloval v zrcadle – vypadal jako majetný, možná až lehce okázalý mladý kouzelník. Nebyl si jistý, zda se mu takový vzhled líbí.

„Drahoušku, vypadáš šik,“ potvrdilo jeho domněnku zrcadlo. „Chystáš se na rande, nebo máš smluvené obchodní jednání na úrovni?“

„Jdu jen na večeři,“ odpověděl Harry.

„Nepochybně všechny zaujmeš,“ slíbilo mu zrcadlo. „Tak vkusné a zároveň s náznakem skryté síly. A taky ti opravdu sluší.“

Harry se široce usmál a vyšel do obývacího pokoje, kde Snape seděl u krbu s knihou v klíně. Při jeho příchodu zvedl oči.

„Jak vypadám?“

Snapeův úsměv prozrazoval spokojenost. „Kdybys to nebyl ty,“ prohlásil, „mohl bych tě s sebou vzít na Malfoy manor.“

„Vážně?“ Harry postoupil dál do místnosti. Posadil se na područku gauče. „Remus říkal, že si takový hábit nemůžete dovolit. Předpokládal, že jsem za něj platil já.“

Snape zvedl zvídavě obočí. „Jaká zvláštní konverzační témata to s Remusem probíráš.“

„Měl pravdu?“

„Kdybych byl závislý pouze na učitelském platu,“ řekl Snape, „měl by pravdu. Nicméně jsem ve svém oboru poměrně známý a příležitostně soukromě připravím některý z náročnějších lektvarů jako například Vlkodlačí lektvar. Práce pro Pána zla,“ ušklíbl se, „také není bez jistých výhod.“

„A to jsem si myslel, že to lidi dělají jen pro zábavu,“ komentoval suše Harry.

„Někteří to dělají z principu,“ řekl Snape chladně.

„To je na tom to nejděsivější.“

„Proč myslíš?“

„Radši bych měl co dočinění s amorálními oportunisty než s lidmi, kteří hluboce věří v nenávistné ideály, které Tom hlásá.“

„Proč?“

„Oportunisté jsou předvídatelnější.“

Snape se ušklíbl. „Škoda, že jsi nezvolil Zmijozel. Mám silné podezření, že bych se přes tvou podobu Jamesovi nakonec přenesl.“ Zvedl se na nohy. „Měl bys ovšem mít na paměti, že ti, kteří to dělají pro potěšení, jsou daleko nepředvídatelnější než oportunisté i lidé hluboce oddaní ideálům Pána zla.“

„Pravda.“ Harry sledoval, jak Snape vstává. Muž měl na sobě svůj tradičně černý hábit. I když si Harry vybavoval, že před chvíli slyšel v koupelně téci sprchu, vlasy mu stále visely kolem tváře ve slepených umaštěných pramenech.

„Jak vypadají vaše vlasy po umytí?“ Zeptal se Harry impulzivně. Snape se k němu ostře obrátil, výraz značně nepřátelský, ale Harry se odmítl nechat zastrašit. „Nechcete zkusit můj šampon, až si je příště budete mýt? Váš je příšerný. Jednou jsem ho zkusil a myslel jsem, že mi shoří kůže.“

„Ten šampon slouží speciálně pro neutralizaci následků nehod s několika konkrétními lektvary. Je extrémně zásaditý.“

„Myjete si vlasy jen, když se vám v laboratoři stane nějaká nehoda?“ Zeptal se Harry nevěřícně.

„Opláchnu si je vždy, když se koupu,“ odpověděl Snape. Ušklíbl se na Harryho. „Na rozdíl od některých lidí si na svém vzhledu nezakládám.“

„To je zajímavé, že si tak zakládáte na tom mém!“ Zvýšil hlas Harry. „Rád se vrátím k riflím, jestli je vám to tak jedno.“

„Mezi marnivostí a společensky přijatelným chováním je značný rozdíl,“ upozornil pohrdavě Snape.

„Udržovat základní osobní hygienu patří mezi společenskou slušnost,“ napodobil Harry Snapeův tón. Snape se na Harryho zlostně mračil, ale ten na něj na oplátku vyslal jen odzbrojující úsměv. „Musím ale přiznat, že mám i postranní motiv. Jsem si celkem jistý, že skončím s vašimi vlasy. Rád bych aspoň představu, jak to bude vypadat. Mohl byste to jednou zkusit s mým šamponem? Prosím?“

Snape zhluboka vydechl. „Jsi neskutečně otravný. A já nemám čas.“

„Já vím. Ale zítra vám zas pomůžu s vařením. Musí vám to ušetřit aspoň tolik času, abyste to stihl.“

„Tak dobře! Až se budu příště mýt. Ale moc od toho nečekej. Když pracuji, zůstanou čisté přibližně dvanáct hodin.“

„To je v pohodě. Zkuste to tedy před další večeří.“

„Teď navíc chceš, abych se šel předvádět?“ Zeptal se Snape kousavě.

„Když už budete podstupovat ty potíže, ať z toho aspoň něco máte.“

Snape se zarputile mračil. „Nerad vypadám atraktivně.“

„Proč ne?“

„Připomíná mi to časy, na které bych milerád zapomněl.“ Probodl Harryho pohledem. „A pojď už. Přijdeme pozdě.“

Profesor Brumbál, Lupin, Vectorová a Kratiknot již ve Velké síni byli, když se Snapem dorazili, stejně jako madam Hoochová a madam Pomfreyová. Z lidí, kteří se ke společné večeři obvykle připojili, chyběla alespoň podle Harryho odhadu už jen profesorka Prýtová. Zajímalo by ho, kdy se plánuje vrátit Hagrid. Doufal, že už s sebou žádné další obry nepřivede.

Zatímco přecházeli síň k jediné dlouhé tabuli v čele, se zájmem se na ně postupně upřely oči všech stolovníků.

„Dobrý večer, Severusi!“ Zahlaholil Brumbál. „Už jsme se začínali strachovat, že nám bude potěšení vaší společnosti upřeno.“

„Pane Pottere,“ skočila řediteli do řeči profesorka Vectorová, „váš hábit je úchvatný!“ Pokřiveně se na něj usmála. „Prosím, řekněte, že se od září opět vrátíte ke standardnímu školnímu hábitu, nebo budu nucená doplnit vlastní šatník.“

„Samozřejmě, že budu chodit ve školním hábitu!“ Zvolal Harry. Nervózně se ohlédl na ředitele. „Teda pokud se mi do té doby nepodaří něco provést a nevykopnou mě.“

„V poslední době jsi neudělal nic, co by si takovou odpověď zasloužilo,“ uklidnil ho Brumbál.

Snape si kysele odfrkl. „Jak zní definice ‚v poslední době‘? Nechte mě hádat; za poslední den?“

Harry mu věnoval pobavený úšklebek a usadil se vedle madam Hoochové. Remus sedící po její druhé ruce se na svém místě předklonil.

„Jak jsi tenhle hábit zaplatil, Severusi? Promiň, že jsem tě v obchodě postavil do nepříjemné situace – měl jsem za to, že si za oblečení platí Harry sám.“

Harry ztuhl a všiml si, že Snape vedle něj také. Teď bude buď muset přiznat, že za hábit platil, což ve všech přítomných vyvolá nevítanou otázku, proč se rozhodl koupit tak drahý oděv svému nejméně oblíbenému studentovi, nebo to popře a Remus si bude myslet, že mu Harry pravděpodobně lhal. Naštěstí zakročil Brumbál.

„Považoval jsem za vhodné přidělit Severusovi na doplnění Harryho šatníku drobnější finanční příspěvek. Možná se mu nějakým nedopatřením podařilo nepatrně přesáhnout limit…“

Kolem stolu zazněl pobavený smích.

Toto vysvětlení bylo pro Snapea nejbezpečnější, ale Harry viděl, že jeho otce ponížilo. S pohledem upřeným na Remuse Severus jízlivě poznamenal:

„Ne že by byl problém za ně zaplatit, Lupine. Díky mým zkušenostem s tebou jsem nyní primárním dodavatelem Vlkodlačího lektvaru u několika předních lékárníků.“ Ušklíbl se na vlkodlaka. „Lidé v nouzi jsou ochotni za něj slušně zaplatit.“

Remus se na něj zlostně zadíval.

„Jsi přesně ten druh příživníků, proti kterým Randolph brojí, Severusi.“

„Příživníků? Dávej si pozor na jazyk, Lupine! Uvařit ten lektvar zabere téměř celý den a ty dobře víš, že není moc lektvaristů se schopnostmi ho připravit.“

„Jenže ty si účtuješ daleko víc, než je denní mzda, nemám pravdu?“

„Copak si tento ‚Randolph‘ přeje, abych své služby poskytoval zadarmo pro dobro lidu?“

„Ne,“ odpověděl Remus bezvýrazně. „Přeje si, aby nám bylo dovoleno lovit lidi, ‚jak nám káže příroda‘. Tvrdí, že je to jediná cesta, jakou získáme kontrolu nad našimi životy.“

Harry se otočil po Brumbálovi. Ředitel konverzaci pozorně naslouchal a sledoval reakce okolních lidí, ale nezdálo se, že by se chystal zakročit. Harry promluvil přes šepot nesoucí se od vzdáleného konce tabule. „Částečnou kontrolu,“ řekl.

„Ano, někteří jsou ovšem ochotní tento fakt ignorovat,“ řekl Remus zlehka.

„Zbytek svého krátkého života bys strávil na útěku!“ Zhrozila se madam Hoochová.

„Vlastně,“ usmál se Remus mírně, „Voldemort slíbil,“ zvedl oči a zadíval se přímo do těch Harryho, „že až nastolí svou vládu a svět bude podléhat jeho zákonům, budeme moci bez omezení lovit mudly.“

„Mají tvé bestiální řeči nějakou pointu, Lupine?“ Ušklíbl se pohrdavě Snape.

„Pointa je,“ opáčil Remus tiše, „že takový extremismus se nikdy nezrodí ve vakuu. Existuje jiné řešení, ale většina z nás si ho nemůže dovolit. Já si ho nemohu dovolit. Když se zrovna nenacházím v Bradavicích, kupuji si Vlkodlačí lektvar tak často, jak je to možné, což je přibližně každé tři až čtyři měsíce. Ostatní úplňky přežívám postaru. Nepřekvapuje mě, že si tolik z mých soukmenovců systematicky utlačovaných většinovou společností začíná myslet, že by radši zaryli drápy do někoho jiného, namísto vytrhávání cárů masa sami ze sebe.“

„Dal bys přednost tomu, abych Vlkodlačí lektvar přestal vyrábět?“ Zeptal se Snape posměšně. „Jediný efekt, který by to mělo, by bylo snížení jeho dostupnosti. A bez ohledu na to, kolik si naúčtuji já, lékárny konečnou cenu stejně vždy stanoví na maximum toho, co jim dovolí trh.“

„Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory – jistě si všimneš, že už ani nejsme lidé – se neštítí stíhat kohokoliv – jako například tu nebohou dívku v Canterbury, která zabila kouzelníka, jenž se vloupal do jejího bytu, přes zámky a magické bariéry podotýkám – aniž by se jakkoliv pokusili zajistit, že lidem jako ona – a také já – bude nabídnuto dostupné řešení jejich situace.“

Harry se vložil do diskuse, než stačil Snape odpovědět. „Jsou vlkodlaci schopní – chci říct, během úplňku – skutečně rozlišit mezi mudlou a kouzelníkem?“

„Samozřejmě, že ne. Navrhuje vyčlenit lovecké oblasti a varovat kouzelníky a čarodějky, že by pro ně bylo záhodno se jim vyhýbat.“

„Jak by ti bylo, kdybys měl zavraždit Hermioniny rodiče?“ Pokračoval Harry ledově. Remus na moment zavřel oči.

„Příšerně,“ řekl. „Celá ta myšlenka je odporná. Ale…“ vyhrnul si rukáv až nad loket. Harrymu ten akt děsivě připomněl Snapea odhalujícího Voldemortovo znamení. Na Remusově předloktí se však nenacházelo tetování, místo toho každý centimetr vlkodlakovy kůže pokrývaly přes sebe navrstvené jizvy. Jedna rána způsobená kousnutím byla stále zarudlá a nateklá. „Prošel jsem tím tři sta devětkrát. Kolikrát to ještě mohu přežít? Ale tohle je má každoměsíční realita: zabiji sebe, nebo zabiji někoho jiného, nebo se opět o něco víc zmrzačím.“ S novou intenzitou upřel pohled na Harryho, hnědé panenky s drobnými flíčky nyní zářily téměř vlčí zlatou. „Jsem velmi trpělivý muž, Harry. Nesnesu pomyšlení, že bych měl někomu ublížit; raději bych se zabil, než bych dobrovolně zavraždil někoho jiného. Ale tohle nemohu vystát. Cítil jsem se zahanben kvůli úlevě, která se dostavila s vyhlídkou, že tu budu uvězněný s mým nejmilovanějším nepřítelem,“ – pokývl Severusovi – „připravujícím pro mě mé spasení.“ Intenzivní pohled zakryla chvějící se víčka, pak se oči opět otevřely. „Protože dalších jedenáct měsíců nebudu muset podstupovat tuhle nekonečnou volbu. Ale naplňuje mě vztek při pomyšlení na ty, jimž štěstěna nepřála tolik jako mně.“