Preklady fanfiction Harryho Pottera

Noc se vyvíjela dobře, taneční parket ani na okamžik nezůstal prázdný. Jakmile Draco odešel a zanechal Hermionu na chvíli samotnou, Ginny na ni prakticky zaútočila.

"Tak o čem to všechno bylo?" zeptala se. "Utekla jsi a teď jste pořád spolu."

"Nemyslím si, že jsme pořád spolu."

"No, tak on je pořád u tebe!" Ginny šťouchla do své přítelkyně. "Nemůže z tebe spustit oči!"

Hermiona to vzdala a převyprávěla Ginny rychlou verzi toho, co se stalo v Prasinkách. Ginny naslouchala, a pak se k ní naklonila.

"Byla to Daphne?"

"Jo – měla jsem prostě takový dojem, že mě jen tak za nos netahá."

"I když tu mluvíme o Dracu Malfoyovi?" zvedla Ginny tázavě obočí.

"Vím, že to neschvaluješ, ale nemůžu si pomoci, Ginny, opravdu ho mám ráda."

"Ale Hermiono, on není příliš důvěryhodný. Neříkám, že nedospěl, ale uvnitř je to pořád ten samý člověk." Ginny zavrtěla hlavou. "Navíc vypadá až příliš dobře."

"Jak může někdo vypadat příliš dobře?"

"Protože když někdo takhle vypadá, nemůžeš mu věřit. Vždycky ho budou pronásledovat jiné ženy."

"Já mu věřím," trvala Hermiona na svém. "Ty ho neznáš tak jako já."

"Opravdu? Teď jste stále spolu kvůli dětem, to chápu, ale až to skončí, co přesně vás bude spojovat?"

Hermiona si povzdechla. „Myslela jsem, že mě nebudeš soudit – že to nebudeš pořád vytahovat."

"Jde o Draca Malfoye! Jak to mám přestat vytahovat?"

"Všechno v pořádku, dámy?" zeptal se Harry, který vycítil jejich neshodu.

"Ano."

"Ne," odpověděla ve stejném okamžiku Ginny. "Chystá se udělat naprostou pitomost a já se ji snažím zastavit."

"Draco?" otázal se Harry.

"Jo!"

"Je v pohodě…" Pod výhružným pohledem své ženy se však Harry odmlčel.

"Neříkám, že není v pohodě. I já vidím, jak se změnil, ale je to pro Hermionu ten pravý?" odvětila Ginny.

Hermiona se otočila na Harryho. "Kdyby se vrátil Draco, omluv mě, že jsem si odskočila, prosím."

"Jasně…" Harry se sice tvářil trochu znepokojeně, ale nechal Hermionu, aby vytáhla Ginny ze židle a odvedla ji do vstupní haly.

Hermiona Ginny postrčila na nejspodnější schod hlavního schodiště a posadila se vedle ní. Potichu a rozvážně jí převyprávěla celý průběh událostí v chatě a nevynechala nic, ani ty části, z kterých se samými rozpaky červenala. Nad některými pasážemi se Ginny rozšířily oči, ale nepřerušila ji. Když Hermiona skončila tím, co se událo dnes, Ginny na ni chvilku jen zírala.

"To je tak příšerně smutné, to s Astoriiným oblečením," řekla nakonec.

"Hrozné."

"Nějak se neumím smířit s tím, že něco takového cítí…" Ginny si trochu povzdechla. "Možná… ale jenom možná se vážně změnil. Rozhodně ti otevírá všechny svoje stránky a nechá tě pomáhat mu s dětmi – nikdy bych nevěřila, že mu ta Malfoyovská pýcha tohle dovolí…"

Hermiona se na kamarádku pousmála. "Vím, že ti jde jen o moje dobro, ale už chápeš?"

"Ano… nejspíš budu prostě muset věřit tvému úsudku…"

Společně se postavily a Ginny Hermionu objala. Chvilku se jen držely, než se Ginny odtáhla. "A buďme upřímné, je bohatý, vypadá dobře, má styl… mohlo by to být i horší!" Zasmála se a Hermiona zavrtěla hlavou.

"Jsi pěkná potvora, Ginny Weasleyová."

"Ještě bys po mně brečela." Ginny mrkla směrem ke dveřím. "Už jsi mluvila s Krumem?"

Hermiona zavrtěla hlavou. "Ještě ne."

"Tak do toho… nastal čas čelit své hrůzné minulosti."

*

Ohledně Viktora neměla Hermiona moc na výběr, protože jakmile otevřely velké dveře, stál přímo před nimi.

"Hermiono!" oslovil ji a skoro se mu podařilo vyslovit její jméno správně.

"Ahoj, Viktore."

"Jak se máš? Vypadáš dobhrže."

Hermiona se usmála. "Děkuji."

"Zatančila by sis?" Viktor k ní natáhl ruku a Hermiona neměla jinou možnost než gesto přijmout a odejít s ním na taneční parket.

Tančilo se jim docela příjemně, Viktor nebyl špatný tanečník, a navíc neměli moc čas spolu mluvit. Hermiona se kradmo rozhlížela po Dracovi – říkala si, co si asi myslí, ale nikde ho neviděla. Na konci písně Viktor znovu nakročil k tanci, ale Hermiona od něj odstoupila.

"Omlouvám se, musím se jít po někom podívat," řekla.

"Po Malfoyovi?"

"Ano."

"Viděl jsem vás spolu. Proč s ním jsi?" zeptal se Viktor. "Nezachová se k tobě dobhrže, Hermiono."

"Jsme jen přátelé," odpověděla Hermiona. "Děkuji za tanec."

"To já děkuji, uvidíme se později." Viktor byl někdy trochu mrzutý, ale vždycky nekonečně zdvořilý. Odstoupil od ní a rozloučil se pokývnutím. Hermiona ihned zachytila Ginnyin pohled, kamarádka se na ni šklebila. Došla až k ní.

"Neviděla jsi Draca?" zeptala se.

"Ne, ale viděla jsem tebe a Viktora," protáhla Ginny jeho jméno s cizím přízvukem. "Jak to šlo?"

"Vlastně docela dobře. Je celkem milý…"

"A taky dost hezký, smím-li dodat."

"To nemyslíš na nic jiného?"

"Myslím. Ale krása je užitečná."

"Jsi vdaná žena, Ginny Weasleyová."

"Měla bys s tím přestat – jak mi můžeš v jedné větě připomenout, že jsem vdaná, a přitom mě oslovit mým jménem za svobodna?" zeptala se Ginny.

"Ginny Potterová mi prostě nezní správně… promiň," vysvětlila Hermiona. "Ty pro mě vždycky budeš Weasleyová." Rozhlédla se po sálu. "Kam zmizel Draco?"

Když znovu prozkoumala místnost, všimla si známé kštice světlých vlasů. Zamířila k němu, ale jakmile přišla blíž, uvědomila si, že s někým hovoří. S Pansy.

Hermiona se zarazila a přemítala, jestli k nim má jít nebo ne. Pak zaslechla kousek jejich rozhovoru.

"Nemám zájem," zaslechla Dracův hlas.

Hermiona se ještě přiblížila a ujistila se, že ji nemůžou vidět. Pak jí došlo, že už zase odposlouchává Dracův rozhovor… jenže tentokrát to bylo jiné.

"Jen ti chci říct, že ti odpouštím," uslyšela Pansyin hlas.

"To je sice skvělé, ale už jsou to celé roky. Neměli bychom se oba prostě vrátit ke svým životům?"

"Přesně tak. Proto nám chci dát ještě šanci. Vím, že ses změnil a už bys mě nepodvedl…"

"Nepodvedl jsem tě."

"Myslím, že zjistíš, že ano, ale o tom posouvání se dál máš pravdu," Pansy ztišila hlas. "Těch sedm společných let se nedá jen tak odepsat a zapomenout. Mezi námi bylo něco výjimečného a to všechno, čím jsme si spolu prošli…"

"Pansy, to jsme byli ještě na škole…"

"A co to má být s tou mudlovskou šmejdkou?" Pansyin tón se změnil.

"Nepoužívej ta slova."

"Vím, že spolu teď máme všichni vycházet, ale vážně nemůžu uvěřit, že jsi s tímhle smírem souhlasil. Jsme přece čistokrevní z nějakého důvodu…"

"Přestaň, Pansy!" Draco zněl frustrovaně a Hermiona ho úplně chápala. "Samozřejmě mi to lichotí, ale mezi námi by to nikdy nefungovalo."

Pansy k němu přistoupila a Hermiona ji konečně zahlédla. "Tak to je škoda."

Její tón se Hermioně nezamlouval, a tak se rozhodla je přerušit.

"Ahoj, Pansy," pozdravila ji, jako by se předchozí minuty neudály.

Pansy pozvedla jedno obočí. "Jo, nazdar, Grangerová."

Hermiona svoje příjmení ignorovala. Otočila se k Dracovi. "Myslím, že se po tobě shání Ella."

"Aha… dobře…" přikývl Draco trochu zmateně.

"Ella? Tvá dcera?" optala se Pansy. "Myslím, že má šanci na výhru… jestli si udrží vysoké hodnocení…"

Hermiona Pansy probodla očima, zněla tak zvláštně, trochu výhružně. Draco přimhouřil oči.

"Já bych řekl, že má velkou šanci," opáčil.

"Scorpius je tvůj syn, že ano?"

"Ano."

"Tak na to musím zítra pamatovat."

Draco k ní přistoupil blíž. "Co tím naznačuješ, Pansy?"

"Jen to, že pokud znovu zvážíš, o čem jsme předtím mluvili," Pansy sklouzla pohledem po Hermioně a volila slova opatrně, protože netušila, že je Hermiona předtím poslouchala. "Dej tomu šanci – možná mi to pomůže vzpomenout si, jak bych měla tvoje děti ohodnotit."

"Opovaž se udělat něco… cokoliv, co by nějak ovlivnilo děti… a zabiju tě." Hermiona v Dracově hlasu slyšela vztek.

"Uklidni se! Nic takového jsem neřekla."

"Ale naznačila."

"Ale jistěže je ohodnotím spravedlivě," opáčila nevinně Pansy. Znovu střelila pohledem po Hermioně. "Jen kdybys chtěl znovu zvážit to, o čem jsme mluvili, určitě by to jejich bodovému hodnocení neublížilo."

"Na vydírání nereaguji," odpověděl Draco.

"Hmm," Pansy se teď zadívala přímo na Hermionu. "Myslím, že Draco by ocenil, kdybychom tuto konverzaci mohli vést v soukromí."

Draco k Hermioně natáhl ruku. "Ne, zůstaň, Hermiono. Před ní můžeš mluvit, o čem chceš," poznamenal k Pansy.

"Hermiono?" pozastavila se Pansy nad tím, že použil její křestní jméno. "Časy se vážně mění, že? I tak si myslím, že bys v tomhle raději pokračoval v soukromí."

"Není potřeba v čemkoliv pokračovat, ne, Pansy?" protáhl. "Už jsi řekla svoje a já ti odpověděl."

Draco se otočil a jemně položil dlaň na Hermionina záda, aby ji odtamtud odvedl, ale Pansy je obešla a postavila se vedle Hermiony. Přejela pohledem ji a pak i Draca.

"Neříkej mi, že je víc než jen profesorka tvých dětí," promluvila k Dracovi. Nad tou představou nakrčila svůj ošklivý nos. Když Draco ani Hermiona neodpověděli, zavrtěla hlavou. "Zatraceně! Mám pravdu, že jo?" Naklonila se k Dracovi blíž. "Vykrucuješ se mi kvůli ní?"

"Promiň!" odsekla Hermiona. "Ona má jméno a stojí přímo tady!"

Otočila se k Hermioně. "To sis docela polepšila, co, šmejdko?" ušklíbla se Pansy posměšně. "Nabalila sis pohledného bohatého čistokrevného kouzelníka."

"Nadávej nám, jak chceš, ale děti musíš obodovat spravedlivě," Hermiona se pokoušela mluvit klidně.

"A proč? Protože jsi to řekla?"

"Protože jsou to jen děti a neudělaly nic špatného."

"Srdce mi krvácí!" Pansy se k ní naklonila. "Ohodnotím je, jak se mi bude chtít, a ty s tím nemůžeš nic dělat."

"Jestli se k nim nebudeš chovat férově, Draco tě nahlásí porotě."

Pansy vystrčila proti Hermioně svůj nijak pohledný obličej. "Řekla bych, že zjistíš, že Draco dokáže mluvit sám za sebe, šmejdko. A co se týče nahlášení, hlasujeme anonymně."

"Pro Merlina, Pansy!" opáčil Draco. "Proč nedokážeš vzít ne jako odpověď? Copak nejsme dospělí?"

"Tak to řekni svojí holce! To ona mi vyhrožuje!"

"Nevyhrožuje ti -"

"Ale ano!" přerušila ho Hermiona a on protočil očima.

Pansy znovu ztišila hlas až do výhružného šepotu. "Tak to by sis měla dobře rozmyslet, Grangerová, protože já tady tvého přítele můžu zničit." Pansy vítězoslavně poodstoupila a pokochala se Hermioniným překvapeným výrazem. Usmála se na Draca. "Takže před Hermionou můžu mluvit o všem, ano?" poznamenala mnohoznačně. "O čemkoliv?"

Draco Pansy probodával pohledem a Hermiona si uvědomila, že poprvé za celou tu hádku vypadá nesvůj. Rychle zamrkal a pak se narovnal.

"Prostě nás nech na pokoji a my necháme na pokoji tebe," odpověděl, ale Hermiona si všimla, že předtím zaváhal.

"To nemůžu," zaštěbetala Pansy. "Na tuhle příležitost jsem čekala, Draco… vím, že to mezi námi můžu zase urovnat." Sklouzla očima k Hermioně, už se neobtěžovala skrývat, co po Dracovi chce. "Zvlášť když teď vidím, s kým soupeřím!"

Hermiona toho už měla plné zuby. "Nenech se vyprovokovat, Draco – prostě pojďme."

"Má tě pod pantoflem, co?" vyplivla na něj Pansy. "Co to do háje děláš? Tvůj otec se otáčí v hrobě…"

Draco poslechl Hermionu a otočil se k odchodu, ale Pansy si nedala pokoj.

"Astorie se musí otáčet v hrobě… a když už mluvíme o Astorii…"

Draco se zastavil a Hermiona cítila, jak ztuhl. Zvedla k němu oči, ale on se díval přímo před sebe.

"Nevím, cos udělal, a upřímně je mi to jedno," řekla, aby ho uklidnila. Nebyla to tak úplně pravda, ta výhrůžka v Hermioně budila rozpaky, ale to Pansy vědět nemusela.

Draco se tvářil nejistě. "Ostatní by tolik pochopení mít nemuseli," zamumlal. Hermioně se z jeho slov stáhl žaludek. Co udělal? "Potřebuji jenom pár minut, Hermiono…"

Vyjeveně otevřela pusu. "Co tím chceš říct? Přece její nabídku nemůžeš brát vážně?"

"Jistěže ne. Jen mi dej pět minut."

Hermiona ho zpražila pohledem. "To si ze mě děláš legraci?!" Uslyšela Pansyino uchechtnutí a vykulila na Draca oči, aby mu beze slov dala najevo svůj názor. Ať se neopovažuje na cokoliv přistoupit!

"Jen pár minut… prosím…" Draco se jí nepodíval do očí a Hermiona by ho nejradši praštila. Co to krucinál dělal? Nic, co na něj Pansy věděla, nemohlo být tak špatné, aby ho to přinutilo přistoupit na její návrhy! Ne po všech těch letech! A co to mělo společného s Astorií? Astorie byla mrtvá, nic z Pansyiných tajemství už jí nemohlo ublížit.

Tahle myšlenka ji ale přivedla k jiné a Hermiona se kousla do jazyka a nechala hádky. Ať už Pansy vydírala Draca čímkoliv, Astorii to nemohlo ublížit, ale zmínka o ní nevyhnutelně mířila i k dětem. To by Dracovi k takové reakci stačilo.

S maximálním sebezapřením Hermiona pomalu přikývla. "Dobře." Odkráčela, aniž by se otočila, žaludek až v krku. Nevěděla, co si myslet, a nevěděla ani, jestli se na Draca zlobí nebo ne. Věděla ale, že ať už se teď stane cokoliv, nebude to nic dobrého.