Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Magie krve

16. Vzpomínky z dětství

Magie krve
Vložené: Coretta - 15.09. 2017 Téma: Magie krve
Coretta nám napísal:

AutorGatewayGirl

Překlad: Coretta   Beta: Avisavis    

Banner:  Coretta

Severus Snape-Hito76 ©2007-2017 snapefanclub

Severus Snape ©2006-2017 keeperofthedead

Originál:

 http://www.potionsandsnitches.org/fanfiction/viewstory.php?sid=2025 

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

~~~~~~~~~~~~~

 

16 -- Vzpomínky z dětství

 

Harrymu se úspěšně podařilo upravit si zakřivení skel brýlí a právě se začetl do Kouzelných tradic Pobřeží slonoviny, když se atmosféra v místnosti změnila. Vzhlédl. Snape pořád spal a nevypadal, že by ho něco trápilo. Dýchání se mu vrátilo do normálu a většina ranek se stačila zacelit. Harry se rozhlédl po ošetřovně. Ve dveřích stál Remus Lupin. Harry odložil knihu a přešel k vlkodlakovi.

„Přišel jsi za mnou nebo za ním?“

„Za tebou. Profesor Brumbál ti vzkazuje, že se máš v poledne dostavit do jeho pracovny. Prý si máš dát záležet, abys vypadal reprezentativně.“

Harry zvedl ruku k vlasům. Byly neučesané a na dotek trochu mastné. Ráno po probuzení vyrazil rovnou do ošetřovny, aniž by se zastavil v koupelně, a když o tom tak nyní přemýšlel, větší část předchozího dne strávil mezi pochybně vonícími výpary ve Snapeově laboratoři.

„Mám čas dát si sprchu?“ Zeptal se sklesle.

„Ano. Zbývá ti skoro hodina, se sušícími kouzly bys to měl stihnout bez problémů.“ Remus se zdviženým obočím mávl rukou ke dveřím, Harry přikývl a vyšel ven. Remus se k němu k jeho překvapení připojil. Harry přemítal, zda je to podle Snapeových pravidel přípustné. Měl namířeno k jeho bytu, ale dobře věděl, že tam Snape není.

Harry nevěděl, co říct. Remus podle všeho také ne. Nepromluvil, až dokud nesešli poslední schodiště a neprocházeli bok po boku chodby v podzemí.

„Harry... ty věci, co psali v novinách... byla to všechno pravda?“

„Jaké věci?“

„O tvých příbuzných – o Dursleyových. O tom jak s tebou zacházeli.“

Harry prudce vydechl. „Na tom nesejde,“ řekl. „Nebylo to tak strašné. Nikdy mi nehrozilo nebezpečí.“

„To,“ řekl Remus tiše, „bylo ano.“

Harry se zamračil a prodloužil krok. „Jak chceš. Je to pravda, ale nechápu, proč kvůli tomu všichni najednou tak vyvádějí!“

„Proč všichni vyvádějí, že jsi byl deset let zamčený v komoře na boty,“ řekl Remus bezvýrazně.

Harry se mu to pokusil vysvětlit. „Podívej, nebylo to tak, že by mě celý den nepustili ven, aspoň ne většinu dní. I když jsem byl zavřený za trest, dvakrát denně mě pouštěli do koupelny. A ten přístěnek byl docela velký. Dost velký, aby se do něj vešla matrace. Když jsem byl malý, vešla se mi tam dětská postýlka.“ Dorazili ke Snapeovým dveřím. Harry se zastavil a obrátil se čelem k Remusovi. Jestli něco, vypadal vlkodlak ještě rozzlobeněji. „Mohl jsem v něm zpříma stát, ještě když mi bylo sedm,“ zkusil to znovu Harry.

„Zatraceně!“ Vybuchl Remus. Zavrčel. „Jestli o tomhle Brumbál věděl, přísahám, že tomu chlapovi rozsápu hrdlo!“

„Nic takového neuděláš!“ Vykřikl Harry. „Brumbál se mě snažil ochránit před Voldemortem jediným možným způsobem. Mimo to, kde bychom byli bez něj?“ S úzkostí Remuse pozoroval. V záchvatu vražedného vzteku vlkodlaka dosud viděl pouze jednou. U normálně mírného muže působil projev zlosti daleko děsivěji než u Siriuse.

„Harry, to nesplňuje dokonce ani mudlovské zákony o zacházení s válečnými vězni!“

„Přežil jsem, tak co?“

Neopovažuj se pořizovat si děti.“

„Cože?“

„Pokud ti takové zacházení připadá normální...“ Zvířecí vrčení bylo zpět. Harrymu se na šíji zježily chloupky. Zašeptal Snapeovo heslo a dveře se otevřely. Remus se pohnul, a než se Harry stačil vzpamatovat, byl ve Snapeově obývacím pokoji.

„Běž ven!“ Vyštěkl Harry.

„Milé dítě, ještě jsme neskončili. Počkám. Běž se dát do pořádku a přitom se zamysli se nad tím, co jsem řekl.“

„Klidně, ale počkej na mě na chodbě! Tohle jsou Snapeovy soukromé pokoje. Nechtěl by tě tady!“

Remus pokrčil rameny. Harry viděl, že mu v očích soupeří nezbedné jiskřičky s rozčilením a smutkem. „Nepozná, že jsem tu byl. Dej si sprchu. Slibuju, že tu s ničím nepohnu.“

„Ne,“ odsekl Harry. „Nejsi tu vítán, Remusi.“ Remus sebou trhl, ale Harry si toho nevšímal. „Víš to. Já to vím. Snape si svého soukromí cení nadevše. Nenechám tě tu šmejdit v jeho bytě a hrabat se mu ve věcech, zatímco budu v koupelně. Přestaň se chovat jako naprostý pitomec a odejdi.“

Remus se několikrát zhluboka nadechl. „Harry,“ řekl vážně, „potřebujeme si promluvit.“

„Ne, nepotřebujeme. Ty si potřebuješ promluvit. Chceš mi říct, jak strašně tě to šokovalo, a zeptat se, jestli něco nepotřebuju, když už je to za mnou a všechno je v pohodě.“

„Nedomnívám se, že je vše v pořádku,“ opáčil Remus jemně.

„Ale je!“ Naléhal Harry. Povzdechl si. „Koukni, promluvím si s tebou, dobře? Později. Dám ti vědět kdy. Ale ne tady.“

Remus zaťal zuby. „Dobře,“ souhlasil neochotně. „Nezapomeň na zítřejší večeři.“ S tím přešel ke dveřím a sám se vyprovodil ven. Harry čekal, než zvuky jeho kroků utichnou, pak na dveře zašeptal nové heslo. Vlkodlačí sluch byl nepochybně dost citlivý na to, aby jeho předchozí zašeptání zachytil.

 


Po sprše a důkladném učesání vlasů se Harry vydal do pokoje a zastavil se před svou sbírkou oblečení. Na Severusovo doporučení vyhodil všechny svršky od Dudleyho kromě huňaté flanelové košile, kterou měl obzvlášť v oblibě. Ronovy džíny si nechal, i když zdráhavě souhlasil, že s výjimkou návštěv Weasleyových v nich nebude vycházet z bytu – v tomto konkrétním sporu se jim podle Harryho názoru dosud nepodařilo dojít k oboustranně přijatelnému kompromisu. Zadíval se na svůj rudý hábit, který zatím nikde neměl, ale usoudil, že by pro setkání s ředitelem byl příliš okázalý. „Vezmu si ho na zítřejší večeři,“ zamumlal si pod nos a vytáhl místo něj hábit zelený. Bylo příliš teplo, aby měl pod hábitem ještě kalhoty, ale Harry se nikdy nepřinutil chodit pod hábitem jen tak, i když věděl, že přesně tak to někteří jeho spolubydlící vychovaní v kouzelnických rodinách během teplých letních měsíců běžně dělají. Natáhl na sebe jeden ze spodních oděvů připomínajících bavlněné cyklistické kraťasy, pak vysoké ponožky, aby pod lemem hábitu nebyly jeho holé nohy tak zjevné, a na nohy si obul vycházkové boty stále se lesknoucí novotou. Zkontroloval čas a zjistil, že mu do setkání s ředitelem zbývá deset minut, což bylo právě dost na to, aby se při chůzi do ředitelny nezpotil.

 


Minutu před určeným časem vykročil z pohyblivého točitého schodiště do místnosti před Brumbálovou pracovnou. Zvedl ruku, aby zaklepal, ale zevnitř se k němu donesly hlasy, a tak se zarazil.

„Bez urážky, pane řediteli, ale tvář v plamenech jednoduše není totéž co osobní setkání!“

„Pokud byste měli zájem, mohu vás doprovodit na ministerstvo,“ odpověděl Brumbálův příjemný hlas, „ale obávám se, že by vás cesta mohla poněkud rozrušit. Byl bych rád, kdybyste si nejprve promluvili s Harrym-“

Harry se přinutil zaklepat. Až nyní mu došlo, že ho uvnitř čeká setkání s panem a paní – ne, připomněl si, doktorem a doktorkou Grangerovými. Udělal by lépe, kdyby přišel v kalhotách a košili. Pokrčil rameny a v odpověď na Brumbálovo vyzvání vzal za kliku.

„Přál jste si mě vidět, pane řediteli?“ Zeptal se zdvořile.

Brumbál s drobným úsměvem mávl rukou ke svým mudlovským návštěvníkům. „Harry, věřím, že s Grangerovými ses již setkal?“

„Ano, již jsme se viděli,“ řekl Harry neutrálně. Napřáhl ruku k Hermionině matce, která podle všech Hermioniných historek stála za většinou rozhodnutí v domácnosti. „Dobrý den, paní doktorko.“ Zběžně jí potřásl rukou a opakoval to samé s Hermioniným otcem. „Pane doktore.“

Zběžně si je prohlédl a pomyslel si, že alespoň u Hermioniny matky se mu snad podařilo získat pár bodů. Tvářila se trochu přístupněji. Pravděpodobně se jí degradace na pouhou ‚paní Grangerovou‘ dostávalo často.

„Harry, Grangerovi si dělají starosti kvůli zvěstem, které o tobě šíří mudlovský tisk.“

Harry protočil panenky. „Mluvíte o těch křivých nařčeních, pane řediteli?“ Řekl ostře. Přinutil se zmírnit výraz i tón hlasu a s úsměvem se obrátil na Hermioninu matku. „Předpokládám, že to není jejich vina. Nemůžu jít a jednoduše jim říct, co se ve skutečnosti stalo, takže lidé dělají ukvapené závěry.“

„Harry, proč Grangerovým nepovíš svou verzi příběhu?“ Navrhl ředitel. Harry přikývl.

„No, Hermiona vám asi řekla o-“ Harry se zarazil a podíval se na Brumbála. „Tohle bude matoucí, jestli nebudu moci používat jeho jméno.“

„V mé pracovně smíš.“

Harry přikývl a znovu obrátil pohled na Grangerovy, záměrně se střetl s očima obou. „Existuje kouzelník, který si nechává říkat ‚lord Voldemort‘. Ve skutečnosti se jmenuje Tom Raddle. Chce mě zabít. Vlastně chce zabít mnoho lidí, ale mě víc než většinu jiných.“

Grangerovi vypadali trochu napjatě, ale naslouchali. Harry pohlédl na ředitele. „Má matka zemřela ve snaze zachránit mi život, když jsem byl ještě malý, a tím mi před Voldemortem poskytla určitou ochranu. Obětování života pro někoho jiného přirozeně vyvolá velmi silnou magii – to vám nemusím vysvětlovat, že ne? Staré příběhy jsou toho plné. Všechno od Bible po Krásku a zvíře.“

Hermionin otec pokýval hlavou. Vypadal zaujatě. Harry si pomyslel, že on bude původcem Hermioniny neukojitelné touhy po vědění.

„Profesor Brumbál použil trochu formálnější magii, aby ochranu od mé matky rozšířil i na její příbuzné, takže jsem přes léto mohl zůstávat v domě své tety. Voldemort podle všeho nakonec rozluštil, jak jsou ochrany postavené. Nechal mou tetu i bratrance zabít, aby mě smrtijedi – jeho následovníci – mohli napadnout v domě.“

„Jenže vy jste nezemřel.“

„Ne. Já... těsně předtím jsem se rozhodl odtud utéci. Tohle léto bylo horší než ostatní. Většinu času jsem strávil zamčený v pokoji, ani jsem si nemohl udělat všechny úkoly. Rozhodl jsem se jít sem a říct profesoru Brumbálovi, že už to dál nemůžu vydržet.“

Hermionina matka k němu vyslala varovný pohled, který Harry okamžitě rozpoznal. Naprosto stejný se Hermioně objevil ve tváři vždycky, když chtěla být milá, ale cítila potřebu ho pokárat.

„Starosti mi dělá to přesné načasování,“ řekla. „Proč byste se měl k útěku rozhodnout právě v tu hodinu? Není to trochu velká náhoda?“

„Právě že vůbec ne. Smrtijedi potřebovali mé pokrevní příbuzné pryč z domu, aby je mohli napadnout. Já je potřeboval pryč z domu, abych se z něj mohl dostat ven. V předchozích dnech jsem si do pokoje propašoval nějaké zahradnické náčiní, ale musel jsem počkat, dokud nebude dům prázdný, abych mohl dělat něco tak hlučného jako vysekat díru do dveří a pilkou odřezat část, kde byly zajištěné zámky.“

Harryho najednou přemohla vzpomínka na pocit, který ho zaplavil, když do dveří bušil kladivem, aby vyrobil počáteční díru. Musel se rozmáchnout několikrát a rozletování třísek a úlomků dřeva bylo tak uspokojivé, že se málem rozhodl pilku vůbec nepoužít. Bezděčně se objal pažemi a pokusil se potlačit třes. Nedařilo se mu v sobě rozdmýchat smutek, že Dursleyovi už nežijí, ale vzpomínka na ničení těch dveří s pěti visacími zámky v něm z nějakého důvodu vzbuzovala víc vzteku a strachu, než jakákoliv představa útočících smrtijedů. Teď by se mu hodila Remusova tichá starostlivost. S Remusem by svým pocitům mohl popustit uzdu a vykřičet se. Remus by mu to neměl za zlé. Také věděl, že s Remusem by byl v bezpečí, i kdyby nad sebou naprosto ztratil kontrolu.

„Jsi v pořádku, Harry?“ Zeptal se Brumbál.

Harrymu se chtělo křičet: Jasně že nejsem v pořádku, ty zaslepený starý hlupáku! Strávil jsem přes půlku života v domě, kde mě zamykali, zasypávali urážkami a jednali se mnou jako s nějakým nebezpečným zvířetem. Pokusil se zastavit tok myšlenek. Remus. Potom vyhledám Remuse. Do háje se Snapeovými stupidními pravidly. Zhluboka se nadechl. Chovej se příčetně, přátelsky a uctivě.

„Omlouvám se, pane.“ Harry vzhlédl. „Pořád je to příliš čerstvé.“ Věděl, že tím naznačuje, že to byla smrt strýčka Vernona, co ho rozrušilo. Nebyl problém, že by od útoku uběhlo příliš málo času, spíš že ho uběhlo dost od doby, kdy byl nucen žít u Dursleyových, a on začínal získávat odstup. Ředitele i Hermioniny rodiče však jeho prohlášení podle všeho uspokojilo. „Mohu už jít?“ Obrátil se Harry na ředitele s žádostí v očích.

Ředitel se tázavě zadíval na Grangerovy. „Máte na Harryho nějaké další otázky?“ Zeptal se.

Hermionin otec se podíval na svou ženu. Zavrtěla hlavou. „Ne.“ Nabídla Harrymu ruku. „Děkuji, že jsi nám to byl ochoten vysvětlit.“

„Žádný problém. Můžete Hermionu pozdravovat? A děkuju za jídlo.“

Hermionina matka mírně přikývla.

„Jaké jídlo?“ Zeptal se Brumbál. Harry se otočil a střetl se s ředitelovým zamračeným pohledem. Měl pocit, jako by ho přistihli při plížení do kuchyně.

Harry sklopil pohled k zemi. Jeho boty se vážně nezvykle leskly. Nepamatoval si, kdy měl naposledy něco takhle nového.

„Hermiona a Ron mi přes léto posílali jídlo. Jako každý rok.“

„A nikdo se o tom neobtěžoval zmínit?“ Naléhal profesor Brumbál. Jeho tichý hlas zněl jako vzdálené dunění hromu před blížící se bouřkou, bylo jasné, že se starý muž zlobí. Harry překvapeně a trochu polekaně ukročil dozadu.

„No, věděl jste, že od nich moc jídla nedostávám. Sám jste to řekl.“

„Že nejsi živen dostatečně, bylo naprosto zjevné z pohledu na tebe každé září. Že potřebuješ pomoc z vnějšku, abys dosáhl tohoto neuspokojivého stavu, již zjevné nebylo.“

Tentokrát už dunění neznělo tak daleko. Harry znovu zacouval a zjistil, že se zády téměř dotýká dveří. Vzhlédl právě včas, aby viděl, jak si ředitel mne rukou čelo. Pak starý muž otevřel oči, zlobu nahradil smutek a starost.

„Není to tvá chyba, Harry, ale... proč občas někomu neřekneš, když něco není v pořádku?“

Harryho zaplavil stud, pocit zrady a vztek. Řekl, že se má mizerně. Žádal ředitele, aby se nemusel vracet domů. Na detaily se nikdy nikdo neptal; nikdo o tom nechtěl slyšet.

„K čemu bych to říkal?“ Vykřikl. „Nikdo s tím nechtěl nic dělat. Nikdo o tom nechtěl slyšet!“ Zuřivě trhl za kliku a vyběhl ven, těžké dubové dveře se za ním s prásknutím zavřely.

Zalitoval, že se mu nepodařilo chovat tak uváženě, jak měl, ale věděl, že teď už dojem nevylepší. Proběhl chodbou, vyběhl půlku schodiště a zastavil se na odpočívadle u okenního výklenku. Tam si sedl s rameny opřenými o roh, kde se kámen setkával se skleněnou tabulí, kolena pevně přitisknutá k hrudi, a bojoval s těžkými vzlyky, které se mu nezvladatelně tlačily do hrdla.

Co na tom záleží, jestli se rozbrečím? Pomyslel si vzpurně. Nikdo tu není. Jestli mě nachytá Snape a začne se mi kvůli tomu vysmívat, prostě půjdu za Remusem. Řeknu mu, že je na mě Severus hnusný, a on mě vezme k sobě.

Dovolil těžkému vzlyku prodrat se na povrch. Na prázdném schodišti zněl zvuk děsivě nahlas, a okamžitě ho následoval proud slz, který se zdál nezastavitelný, jakmile se stavidla jednou otevřela. Harry polekaně vyskočil na nohy a rozběhl se ve snaze najít místo, kde bude mít více soukromí. Navzdory nedávno upraveným brýlím viděl opět rozmazaně, ale uvědomil si, že se nachází nedaleko kabinetu obrany proti černé magii, a tak doklopýtal ke dveřím, vzal za kliku a vešel dovnitř. Remus tam nebyl. Harry sebou hodil na odrbaný hnědý gauč, zabořil tvář do měkkého polstrování a brečel.

Už se uklidňoval a pouze občas škytl, když se dveře otevřely. Harry vmáčkl obličej hlouběji do polštářů. Kroky se chvatně blížily.

„Harry?“

Cítil, jak se kraj gauče prohnul, když se vedle něj Remus posadil. Jedna Remusova štíhlá dlaň se mu opatrně usadila mezi lopatkami. Když Harry znovu škytl, Remus ho konejšivě poplácal, pak uklidňující váha jeho ruky znovu spočinula na Harryho zádech. Sálalo z ní téměř horečnaté teplo. Harryho napadlo, zda je zvýšená teplota průvodním znakem lykantropie.

„Harry?“ Oslovil ho jemně Remus. „Jsi v pořádku?“

„Ne,“ řekl Harry odbojně a obrátil se. „Nejsem v pořádku. Proč se o to teď každý tak zajímá? Jsou mrtví, tak je to jedno. Nemuseli zemřít, víš? Někdo mě od nich mohl nechat odejít a oni by teď byli v pohodě, já bych se měl lépe a možná bych měl pocit, že na mně někomu opravdu záleží, ne jen že předstíráte účast teď, když s tím nemusíte nic dělat.“

Odsunul se do rohu gauče a přitáhl si kolena k bradě. Remus ho posmutněle sledoval.

„Přál bych si, abych to věděl.“

„Věděl jsi, že se tam nechci vrátit! Co sis myslel, že to znamená? Copak jsem se kdy choval jako děcko, co si pro nic za nic vymýšlí? Věděl jsi, že jsem byl připravený dát se na útěk se Siriusem, když jsem o něm nevěděl vůbec nic!“

„Myslel jsem si, že nesnáší tvé rodiče. To jsi mi řekl. A že nemají v lásce magii.“

„A nesnáší mě.“

„Harry...“

„Co sis myslel, že to znamená?“ Vykřikl Harry. „Že mi nechtějí kupovat sladkosti?“

Od předchozího vzlykání ho bolelo v krku. Zabořil tvář mezi kolena a pokoušel se zůstat naprosto nehybný. Slyšel, jak se Remus na gauči pohnul.

„Harry, tyhle věci nikdo nečeká. Slušní lidé ne-“

„Co jsem kdy řekl, že jsi získal pocit, že jsou mí příbuzní slušní lidé?“ Zamumlal Harry.

Remus si povzdechl. „Člověk – většina lidí - má tendenci předpokládat tohle o ostatních, alespoň když se jedná o pokrevní příbuzné.“ Povrch gauče se vyrovnal, když z něj zmizela Remusova váha. „Vydrž chviličku. Uvařím nám čaj.“

 


Remus se vrátil o pár minut později se slazeným čajem a navlhčenou žínkou, kterou si Harry otřel obličej.

„Pálí mě v očích,“ zabručel Harry a pokoušel se vyleštit ze skel brýlí zaschlé slané mapky.

„Na to znám šikovné kouzlo,“ prozradil vesele Remus. Vytáhl hůlku a mávl jí pár centimetrů před jedním a pak druhým Harryho okem. „Tak,“ řekl. „Lepší?“

„O hodně,“ přiznal Harry a vděčně si usrkl horkého čaje. Pálení v očích bylo pryč a opět viděl jasně.

„Nikdo teď samozřejmě nepozná, že jsi brečel,“ poznamenal s hořkým úšklebkem. „To není vždy to nejlepší.“

„Nesnáším brečení. Jen lidem, co ti ublížili, řekne, že se jim nad tebou podařilo vyhrát.“

„Harry...“ Remus si povzdechl. „Harry, dítě, tobě se až moc dobře daří skrývat, když něco není v pořádku.“

„Přece kvůli tomu nebudu kňučet!“

„A přesto nechápeš, proč nikdo netušil, v jakých podmínkách žiješ? Ano, zmínil jsi, že tam nejsi šťastný, ale nikdy jsi nepůsobil příliš sklíčeně. Nechoval ses ustrašeněji nebo útočněji než jiní chlapci ve tvém věku. Obecně jsi byl vždycky normální, proto jsme předpokládali, že i tvé problémy doma jsou v mezích normálu.“ Remus si znovu povzdechl. „Někdo si přirozeně měl uvědomit, že tvá definice ‚normálních‘ potíží bude na míle daleko od té naší.“

 


Zbytek Harryho návštěvy u Remuse proběhl celkem poklidně. Remus se omluvil za to, jak si ráno vynutil přístup do Snapeova bytu. Zdálo se, že chce říct víc, ale Harry to nechtěl slyšet. Urychleně se ho zeptal, jak se zatím zabydluje a kdy bude další úplněk, pak se uvolněně rozpovídali o Remusových učebních plánech a trochu vážněji o tom, co všechno se Harrymu podařilo naučit členy Brumbálovy armády. Když Remus zjistil, že Harry dosud neobědval, nabídl mu, že se může najíst s ním, ale Harry s náhlým bodnutím viny odmítl.

„Vlastně bych tu vůbec neměl být. I tak bude Snape vyvádět.“

„Přesně kvůli tomuhle si dělám takové starosti!“ Zvolal Remus. Harry se na něj zmateně podíval a vlkodlak téměř prosebně pokračoval:

„Harry, ty se neřídíš pravidly. Nejdeš a neděláš věci, které považuješ za hloupé jen proto, že ti to někdo řekne. Byl by z tebe daleko lepší Poberta, než jsem kdy byl já. Pak tě ale Brumbál svěří do péče toho muže a ty najednou děláš vše, co ti přikáže, i věci se kterými nesouhlasíš, třeba že se mi vyhýbáš-“

„Já se ti nevyhýbám!“

„Tak dobře. Před každým naším setkáním si vyžádáš výslovný souhlas-“

„Přišel jsem za tebou, když jsem tě potřeboval, nebo ne?!“

Remus dlouhou chvíli mlčel. „Ano,“ připustil nakonec.

„Tak vidíš. Nedělej si starosti.“

Remusovy laskavé oči se zúžily do štěrbinek a potemněly. „Proč ses rozhodl odejít?“

„Kdy?“

„U Dursleyových. Proč ses k tomu rozhodl? Proč teď? Co se změnilo?“

„Nechci už se dnes dál bavit o Dursleyových.“

„Vyhýbáš se otázce,“ zavrčel Remus.

„Musím jít. Jsem tady bez povolení.“

Remus vyskočil, jako když ho píchne, zuby obnažené a oči divoké. „Proč se staráš o nějaké povolení?“ Zařval.

Harry se to odpoledne již podruhé přistihl, jak couvá ke dveřím, tentokrát to ale bylo záměrné.

„Děsíš mě,“ zavrčel Remus.

„Tak to je vzájemné, pane profesore,“ zvedl Harry bradu, ustoupil o další dva kroky a zašmátral za sebou po klice.

Remus zavřel oči a jeho tvář se vyhladila do bezvýrazné masky. Mírně se zakymácel. V tu chvíli se Harry bál, že upadne. Když oči znovu otevřel, upřel na Harryho svůj obvyklý intenzivní pohled.

Tohle je to, pomyslel si Harry najednou. Díky tomuhle se cítím tak výjimečný. Když jsem s ním, mám jeho plnou pozornost. Většina lidí přemýšlí o zápase, co se hrál minulý týden, nebo o tom, že je svědí nos, nebo jestli napsali úkol do přeměňování dost dobře, ale když si jednou získáte Remusovu pozornost, věnuje ji pouze vám.

„Promiň,“ řekl Remus upřímně. „Opravdu mě to děsí, Harry.“

„Snape není jako Dursleyovi.“

„Říká ti, co můžeš a nemůžeš nosit!“

„Jo. Záleží mu na tom dost na to, že se mnou jde a obstará mi oblečení, které považuje za přijatelné. Vlastně mi i dal na výběr.“

Remus si odfrkl. „Neříkej mi, že Severus platil ten červený hábit.“

„Platil.“ Harry cítil, jak se mu na dně žaludku usazuje podivná nejistota. „Proč?“

„Ohněm barvené surové hedvábí! To si Severus nemůže dovolit!“ Zvolal Remus.

„Vždyť jsi ho vybral ty sám.“

„Ano, a ty jsi Jamesův syn. Vím, jaké částky si můžeš dovolit utratit. U vousatého Merlina, Harry, ten hábit by si získal i Malfoyovo uznání!“

„Musím jít,“ řekl Harry. A odešel.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 27.12. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: werusska - 24.01. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 16. Vzpomínky z dětství Od: zuzule - 19.09. 2017
Jsem zmatena... Remus se chova zvlastne Mno uvidime, co se z neho vyklube ;) Dekuju!

Re: 16. Vzpomínky z dětství Od: MichelleF - 18.09. 2017
Z téhle kapitoly je mi smutno :( jsem moc zvědavá, jak se bude Lupin chovat, až zjistí pravdu... Díky za překlad

Re: 16. Vzpomínky z dětství Od: sisi - 15.09. 2017
Šťóralové ušťáraní. Každé enem šťórá a šťórá, vóbec nemyslí na to, jak ho to bolí a šťórá eště hlóběji. Divím se, že to Harry vydržel tak dlouho, než se události začaly dávat do pořádku. Jenže ani Grangerovi, ani Brumbál, ba ani Lupin nemají tu moc zacelit rány na Harryho duši. Takové zrcadlo, jak se Harry staví do zorného pole světa, je jaksi pokřivené, některé kousky nejsou vůbec poznatelné. Jsem hodně zvědavá, kdo dokáže Harryho zmatky rozmotat a pomůže mu k bezbolestné upřímnosti nebelvírů. Doufám, že to bude jeho táta, zmijozel do morku kostí. Děkuji za krásný překlad, jsem moc ráda, že je spolehnutí na pravidelné, nové páteční kapitoly.

Re: 16. Vzpomínky z dětství Od: denice - 15.09. 2017
Remus se chová hodně zvláštně - už jen to, jak se nacpal do Severusova bytu, bylo hodně za čáru. Opravdový buran. K tomuhle chování ho neopravňuje ani bůhvíjaká žárlivost. Zajímavá byla zmínka o plášti - to Remus schválně vybral tak drahý, aby byl nad Severusovy možnosti?!? A najednou se všichni Harryho situaci u Dursleyů diví, hm, hm... doufám, že Severus se brzy uzdraví a poskytne Harrymu nějakou životní stabilitu a jistotu, bez něj už by byl ztracený. Pobavila mě perlička s Hermioninou matkou - prý degradace na paní :-D Díky.

Re: 16. Vzpomínky z dětství Od: Jacomo - 15.09. 2017
Jsem dost zmatená, asi ještě víc než Harry. A mate mě Remus, nějak se tady v něm nevyznám. Obvykle je v povídkách líčen stylem "co v hlavě a v srdci, to na očích", ale tady je nějaký divný. Jsem zvědavá, co se z toho vyvine. Moc, moc děkuju za překlad další kapitoly.
Re: 16. Vzpomínky z dětství Od: Coretta - 15.09. 2017
Jak jsem psala v úvodu, povídka není černobílá. Když si to tak vezmeš, postava Remuse je v kánonu i ve fandomu charakterizovaná docela ploše - za všech okolností milý, vstřícný, lasakavý... Tady bude prokreslenější :) Ale ničeho se neboj, určitě se brzy zorientuješ :) Děkuji za všechny komentíky, čtu si je moc ráda.

Prehľad článkov k tejto téme:

GatewayGirl: ( Coretta )27.03. 202084. Epilog
GatewayGirl: ( Coretta )20.03. 202083. Zpátky doma - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )13.03. 202083. Zpátky doma - část první
GatewayGirl: ( Coretta )06.03. 202082. Opatrovnictví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )28.02. 202082. Opatrovnictví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )21.02. 202081. Ráno poté
GatewayGirl: ( Coretta )14.02. 202080. Hadí jazyk - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )07.02. 202080. Hadí jazyk - část první
GatewayGirl: ( Coretta )31.01. 202079. Pánem
GatewayGirl: ( Coretta )24.01. 202078. Halloweenský ples - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.01. 202078. Halloweenský ples - část první
GatewayGirl: ( Coretta )14.06. 201977. Nejisté časy - část třetí
GatewayGirl: ( Coretta )07.06. 201977. Nejisté časy - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )31.05. 201977. Nejisté časy
GatewayGirl: ( Coretta )24.05. 201976. Kletby a tesáky - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )17.05. 201976. Kletby a tesáky
GatewayGirl: ( Coretta )10.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )03.05. 201975 - Černá magie a temná stvoření - část 1
GatewayGirl: ( Coretta )05.04. 201974. Neopatrnost
GatewayGirl: ( Coretta )15.03. 201973. Dárky a obavy - část 2
GatewayGirl: ( Coretta )08.03. 201973 - Dárky a obavy
GatewayGirl: ( Coretta )22.02. 201972. Nová spojenectví - část druhá
GatewayGirl: ( Coretta )15.02. 201972. Nová spojenectví - část první
GatewayGirl: ( Coretta )08.02. 201971. Důsledky
GatewayGirl: ( Coretta )01.02. 201970. Nebezpečí důvěry
GatewayGirl: ( Coretta )25.01. 201969. Úrovně
GatewayGirl: ( Coretta )18.01. 201968. Rituál
GatewayGirl: ( Coretta )09.11. 201867. Masky
GatewayGirl: ( Coretta )02.11. 201866. Vzájemnost
GatewayGirl: ( Coretta )26.10. 201865. Smlouvání
GatewayGirl: ( Coretta )19.10. 201864. Zachovat dekorum
GatewayGirl: ( Coretta )12.10. 201863. Nový úhel pohledu
GatewayGirl: ( Coretta )05.10. 201862. Na špatném místě
GatewayGirl: ( Coretta )28.09. 201861. Zasedání Weasleyových
GatewayGirl: ( Coretta )21.09. 201860. Hry a žertíky
GatewayGirl: ( Coretta )24.08. 201859. Změny
GatewayGirl: ( Coretta )17.08. 201858 - Abstraktní pojem
GatewayGirl: ( Coretta )10.08. 201857. Osobní záležitosti
GatewayGirl: ( Coretta )03.08. 201856. Nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )27.07. 201855. Útoky
GatewayGirl: ( Coretta )20.07. 201854. Sdílení tajemství
GatewayGirl: ( Coretta )13.07. 201853. Inkriminující fotografie
GatewayGirl: ( Coretta )06.07. 201852. Nabídka míru
GatewayGirl: ( Coretta )29.06. 201851. Střet
GatewayGirl: ( Coretta )22.06. 201850. Proměnlivá spojenectví
GatewayGirl: ( Coretta )15.06. 201849. Mapování nepřátelského území
GatewayGirl: ( Coretta )08.06. 201848. Jiná místnost
GatewayGirl: ( Coretta )01.06. 201847. Světlo svítání
GatewayGirl: ( Coretta )25.05. 201846. Hra
GatewayGirl: ( Coretta )18.05. 201845. Udržte mě tady
GatewayGirl: ( Coretta )11.05. 201844. Hadi a zmije
GatewayGirl: ( Coretta )04.05. 201843. Hudba duše
GatewayGirl: ( Coretta )27.04. 201842. Vraždy a vzpomínky
GatewayGirl: ( Coretta )20.04. 201841. Ročník 77
GatewayGirl: ( Coretta )13.04. 201840. Zmírnění následků škod
GatewayGirl: ( Coretta )06.04. 201839. Špatná odpověď
GatewayGirl: ( Coretta )30.03. 201838. Konspirační teorie
GatewayGirl: ( Coretta )23.03. 201837. Vztahy
GatewayGirl: ( Coretta )16.03. 201836. Přechodné nepřátelství
GatewayGirl: ( Coretta )09.03. 201835. Vlkodlačí čest
GatewayGirl: ( Coretta )02.03. 201834. Magická berlička
GatewayGirl: ( Coretta )23.02. 201833. Experimentování
GatewayGirl: ( Coretta )16.02. 201832. Létání a vyšetřování
GatewayGirl: ( Coretta )09.02. 201831. Můj život jako camrál
GatewayGirl: ( Coretta )02.02. 201830. Další komplikace
GatewayGirl: ( Coretta )26.01. 201829. Nový režim
GatewayGirl: ( Coretta )19.01. 201828. Mimoškolní aktivity
GatewayGirl: ( Coretta )12.01. 201827. Opět doma
GatewayGirl: ( Coretta )24.11. 201726. Léto u konce
GatewayGirl: ( Coretta )17.11. 201725. Na čí stranu?
GatewayGirl: ( Coretta )11.11. 201724. Pozměněný stav mysli
GatewayGirl: ( Coretta )03.11. 201723. Možnost volby
GatewayGirl: ( Coretta )27.10. 201722. Pravda
GatewayGirl: ( Coretta )20.10. 201721. Příčná ulice
GatewayGirl: ( Coretta )13.10. 201720. Nejnovější trik dvojčat
GatewayGirl: ( Coretta )06.10. 201719. Ozvěna minulosti
GatewayGirl: ( Coretta )29.09. 201718. Vzájemná nedůvěra
GatewayGirl: ( Coretta )22.09. 201717. Neřesti a čiré zlo
GatewayGirl: ( Coretta )15.09. 201716. Vzpomínky z dětství
GatewayGirl: ( Coretta )08.09. 201715. Rizika povolání
GatewayGirl: ( Coretta )01.09. 201714. Napětí a trocha nudy
GatewayGirl: ( Coretta )25.08. 201713. Ctnosti a vzhled
GatewayGirl: ( Coretta )18.08. 201712. Odstíny viny
GatewayGirl: ( Coretta )11.08. 201711. Veřejné mínění
GatewayGirl: ( Coretta )04.08. 201710. Jedy
GatewayGirl: ( Coretta )28.07. 20179. Prsten
GatewayGirl: ( Coretta )21.07. 20178. Sklepení
GatewayGirl: ( Coretta )14.07. 20177. Útok
GatewayGirl: ( Coretta )07.07. 20176. Útěk
GatewayGirl: ( Coretta )30.06. 20175. Zaskočený návštěvník
GatewayGirl: ( Coretta )23.06. 20174. Neočekávaný dopis
GatewayGirl: ( Coretta )16.06. 20173. Očekávané dopisy
GatewayGirl: ( Coretta )10.06. 20172. Z čistého nebe
GatewayGirl: ( Coretta )02.06. 20171. Z minulosti zbyl jen popel
. Úvod k poviedkam: ( Coretta )19.05. 2017Úvod k povídce