Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 8.

Pátek, 26. srpna

16:25 - Yorkshire – kde jinde?

Dnes se událo cosi neočekávaného.

Seděl jsem na nízké zahradní zídce, četl jsem Praktického lektvaristu a užíval si neobvykle mírné počasí, když můj mír narušil nikoli otcův ostrý výkřik, ale zvuky blížících se kroků.

Ošetřovatelka měla přijít až zítra. Mohl to být nějaký tulák, až na to, že zvuk náhle ustal, jako by ta osoba musela zastavit.

Unaveně jsem zavřel oči.

Ať to není Grangerová, říkal jsem si pro sebe. Ať to není Grangerová.

Byla to Grangerová. Ohlédl jsem se přes rameno a stála tam. Samozřejmě. Nijak jsem nezareagoval, jen jsem se vrátil k časopisu, jako by bylo naprosto normální, že zírá přes otcův plot do zahrady.

„Myslela jsem, že vás tady najdu,“ začala bez pozdravu.

Asi jsem mohl být rád, že její pozdrav neobsahoval odstřelení mé maličkosti ze zídky až do sousedního hrabství. Ale stejně jsem se cítil… naštvaně.

„Vskutku pozoruhodná dedukce,“ zavrčel jsem, aniž bych zvedl oči. Co sakra chce?

Vytušil jsem, že vešla do zahrady. Copak nemá pojem o etiketě? Nebo jsem usnul a uniklo mi, že jsem ji pozval?

„Harry má starosti, protože vás neviděl poté, co… no, víte.“

„Prosím, řekněte, že jste Potterovi neřekla, kde žije můj otec…“ varoval jsem ji.

Zavrtěla hlavou. „Je mi líto, co se stalo na ministerstvu. Nemohla jsem tomu uvěřit, když nám to Ron řekl. Jsem si jistá, že pan Wilson -“

Vyskočil jsem na nohy. „Ministerstvo se může jít vycpat.“

„Dobře…“ přikývla si. „A, no, chtěla jsem se omluvit za to, co jsem řekla na Grimmauldově náměstí…“

To mě začalo zajímat – něco takového jsem nečekal. Myslel jsem, že se kvůli mému zásahu bude vztekat. Jen jsem pokrčil rameny. „Ne že bych si o to neříkal,“ přiznal jsem; po její omluvě jsem se cítil rozumnější. „Nebyla to moje starost.“

Koutek jejích rtů se ironicky pozvedl. „Pravda,“ podotkla a zhluboka se nadechla. „Ne, měl jste pravdu. Potřebovala jsem otevřít oči a…“ Zmlkla a rozpačitě si odkašlala.

Mohl bych připustit, že jsem byl krapet zvědavý, co se přihodilo mezi ní a tím idiotem jejím manželem. Jí bych to však nepřiznal. Kromě toho, mně by detaily nesdělila!

Kdybych však zahájil soustředěný oční kontakt… Hm…

„Rádo se stalo.“ Skvělé, můžu to brát tak, že jsem jí prokázal neocenitelnou službu. Nejsem báječný? „Musím se vrátit do domu…“

Mluvit s ní bylo poněkud zvláštní, ale nejsem si jistý proč. Asi to celé zašlo až příliš daleko a já osobní záležitosti příliš nezvládám.

Pokud v sobě nemám jisté množství alkoholu.

„Dobře,“ reagovala. „No, vlastně jsem si říkala, jestli…“

Podíval jsem se na ni, ale ona doplnila jen: „Nevadí.“

Jak nevadí, když ve vás někdo vzbudí zvědavost?

„Co jste si říkala?“ zeptal jsem se úsečně.

„No, jen že… jsem si vzala pár týdnů volno a bydlím v chalupě u pobřeží kousek nahoře, u Bridlingtonu…“

„Pěkné,“ odpověděl jsem neurčitě, když už to nevypadalo, že se chystá pokračovat. Nemůžu přijít na nic horšího, než je bydlet v chalupě u Bridlingtonu, ale raději jí to říkat nebudu. To děvče zjevně potřebuje víc cestovat, pokud ji Bridlington přijde jako cíl dovolené. Kriste.

„Je to tam pěkné,“ potvrdila po chvilce, neboť zjevně nezaznamenala můj výsměch, „ale, no, občas je to tam nudné, když jsem sama…“

Kriste! Ocitl jsem se tváří v tvář reálné možnosti, že mě požádá, abych se k ní připojil při výletu na vrchol útesu nebo něčem podobném, čím si krátí čas.

Možnost se změnila v realitu, když se zeptala: „Máte moc práce?“

Práce? To je vtip?

„Ani ne,“ odpověděl jsem vyhýbavě. „Ale nechodívám moc ven, protože nemůžu nechávat otce samotného na dlouho… Takže jsem pořád… tady…“

Asi jsem se možná vyjádřil tak, že si to mohla vyložit jako pozvání, aby se vrátila, pokud by chtěla. Nejsem si jistý, že jsem to tak zamýšlel, ale…

No, už je to venku.

„Dobře tedy. Možná se tu potkáme.“ Pokývla a vydala se zpět na cestu.

Já se vrátil do domu a dumal jsem nad několika záležitostmi, včetně faktu, že už na levé ruce nemá snubní prsten.

Weasley musí být opravdu minulostí.

I když podle předchozího scénáře – mohla by si prsten zase nasadit. Jestli se to stane, nadobro nad ní zlomím hůl. Nemám čas na tvrdošíjnou idiocii.

16:50

Asi jsem vděčný, že můj příspěvek k urychlení konce jejich sňatku ji nenahněval. Celkově vzato se zdá vyrovnaná…

Pokud…

Pokud to není jen maska. Možná snove nějaký hrozivý plán, jak se mi pomstít. Aby mě naučila nestrkat nos do cizích záležitostí. Hm…

Sakra, tohle už znovu ne. Na tu paranoiu už bych se měl opravdu vykašlat.

Pokud mě chce odkráglovat… Fajn. Nebudu jí stát v cestě.