Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Imperius

Kapitola 14. Skryté významy

Imperius
Vložené: Lupina - 23.08. 2017 Téma: Imperius
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2469997/14/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

PA: Doufám, že po posledním dramatickém klifíku tato kapitola nebude velkým zklamání. Ale mám pro ni dobrý důvod… ;)

 

Kapitola 14. Skryté významy

Slyšela to.

U Merlina, slyšela to.

Remus bojoval o dech. Cítil se odhalený, nahý, jeho nejhlubší tajemství se rozprostírala u nohou ženy, jejíž milosrdenství bylo pochybné a která jej naprosto nenáviděla. Vůbec nezáleželo na tom, že onen incident, z něhož ho obviňovali, nebyl skutečným zdivočením. Už dřív se vyhnul stříbrným kulkám, ale tato ho trefí. Jelikož jej Daniel ‚označil‘ jako potenciálního zdivočelého před vedoucí Ústavu pro zdivočelé, odsoudil jej ke sdílení svého osudu, odsoudil jej do rukou Ústavu nebo Smrtijedů. Zdá se, že nakonec nebude prvním vlkodlakem opouštějícím Úroveň pět ještě za života.

Ale ať je zatracený, jestli s ním padne i někdo další.

„Neobviňujte Felishu, že mě sem přivedla,“ prohlásil překvapivě klidným hlasem vzhledem k vřavě v jeho nitru. „Lhal jsem jí, když jsem jí řekl, že povolení mám. Známe se od školy, tak mi uvěřila. Není to její chyba. A Rusalka, ta vůbec nechtěla jít…“

Rebeka chladně přivřela oči. „Ale nebojte se, profesore. Nehodlám obviňovat nikoho jiného než vás. Tak naprostá neúcta a nedostatek ohledu na pravidla je přesně tím, co bych od vás očekávala.“

Remus se vypjal. „No, byl jsem si jistý, že jde o poslední možnost, jak bych se mohl setkat s klienty.“

„A měl jste pravdu.“ Rebeka střelila pohledem k Aylwardovi. „Vyveďte ho.“

Remus si na okamžik nebyl jistý, zda slyšel dobře. „Promiňte?“

Rebečiny oči se zabodly do jeho. „Chci, abyste vypadl, profesore Lupine. A nehodlám vás už nikdy pozvat. Opravdu vás už mám docela dost. Aylwarde.“

Remuse to tak šokovalo, že sotva dokázal reagovat, když jej Aylward pevně popadl a hrubě jej vedl ke dveřím. Krátce postřehl Felishu, která cosi rychle šeptla Tonksové – a pak i bystrozorka byla tažena k východu. Zahlédl Crollovu rozzuřenou tvář a Dolpha nevěřícího, ale jaksi uspokojeného, a pak mu všichni zmizeli z dohledu. Bez zjevné hrubosti byli popohánění do výtahu, z jeho kabinky chodbou, a pak se klenutý průchod otevřel a Remus s Tonksovou se bez okolků ocitli na vřesovišti. Vzápětí vchod za nimi zacvakl.

Tonksová zírala na Remuse. Remus zíral na Tonksovou. Oba namířili pohledy na mohutné zdi Ústavu.

Jako první našel hlas Remus. „Co se to, u Merlina, právě stalo? Myslel jsem, že už budu na cestě na Úroveň šest.“

„Já taky.“ Tonksová sebrala desky a povedlo se jí vytáhnout se do stoje. „Byla jsem si jistá, že ho musela slyšet.“

„Nápodobně.“ Remus odstranil vřes z lemu hábitu a také se vztyčil. Oba si vyměnili pohledy a rychle se vydali k zalesněnému údolí a parnímu vlaku – ani jeden nechtěl čekat, až si to Rebeka rozmyslí. A Remus tomu stále nemohl uvěřit. Nemohl uvěřit, že dýchá čerstvý vzduch a volně si kráčí po tom, co Rebeka jistě vyslechla.

Další stříbrné kulce se vyhnul… ale jak?

„Já to prostě nechápu,“ zavrtěla hlavou Tonksová. „Byla bych si myslela, že skočí po příležitosti strčit tě pod zámek. Už kvůli tomu deníku…“

„Pořád nevíme, že je její, Tonksová…“

„Jo, jo, jo.“ Tonksová odmítavě mávla rukou. „Ale přesto. Nenávidí tě, Remusi. Takže by měla vrnět blahem, že jsi pod zámkem a zbědovaný ponechán jí napospas.“

Remus nemohl nesouhlasit. „Neslyšela to. Jinak by mě nenechala odejít.“

Tonksová se zatvářila. „Víš, s ohledem na tvoji popularitu u ministerstva by pravděpodobně dokázala rozběhnout internování jen na základě obvinění z přestupku.“ Její osvojené rysy se najednou přeskládaly do zamyšlení. „Ale pak zase, jestli chystá začít s tajnými experimenty, to poslední, co by potřebovala, je povyk kolem tvého uvěznění.“

Remus na ni zíral. „Cože?“

Tonksová pokrčila rameny. „No, Dolph měl pravdu, Remusi. Na vlkodlaka máš dost dobrou reputaci. Kdyby tebe zavřeli do Ústavu pro zdivočelé, byla by z toho důležitá zpráva v novinách. Brumbál by spustil povyk. Věštce by to zaujalo. Kdybys byl Smrtijedem, co řídí přísně tajný výzkum pro Ty-víš-koho, vítal bys takovou pozornost?“

Remus se zamračil. „Tonksová, my nevíme, že je Smrtijedka. Koneckonců jestli dnešek něco dokázal, tak že má víc než dost důvodů mě nesnášet…“

Přesně!“ Tonksová zdůraznila slova plácnutím deskami. „A kdyby šlo jen o nesnášení, myslíš, že by si nechala uniknout příležitost tě zavřít? Ne, samozřejmě nenechala. Ne, pokud by k tomu neměla důvod – důvod jako nepotřebnou publicitu, kterou by riskovala odhalení plánů.“

„Nebo má mravní kodex, který jí brání jednat ze sobecké touhy po pomstě.“

Tonksová si popuzeně povzdechla. „Remusi, jestli to slyšela, mravní kodex s tím neměl nic společného. Zavírání zdivočelých je její práce.“

„Pak předpokládám, že nic neslyšela.“

„Anebo slyšela, ale ještě na tebe není připravená.“ Tonksová se najednou znepokojila – téměř nevědomky se natáhla a jednou rukou jej objala. „Což také naznačuje možnost, že Rebeka slyšela, co Daniel říkal, a počká, až tě bude potřebovat, aby tě uvěznila.“

Remus si zhluboka povzdechl. „Jestli je Smrtijedka. Pořád nejsem přesvědčený. Crollovi uklouzlo, že je Snapeovým starým přítelem, a i když neskáču k žádným závěrům…“ všiml si, jak Tonksová protočila očima, „hodně by mě zajímalo, jak starým přítelem je. A to nezmiňuju, nakolik byl vzteklý, že mě Rebeka pustila. A několikrát prohlásil, jak rád by mě viděl jako zadrženého klienta.“

„No, je to blb,“ prohodila Tonksová konverzačně. Najednou se zasmála. „Podívej na nás dva,“ zněla téměř ironicky. „Ty se svým odhodláním myslet si o každém to nejlepší bez ohledu na to, jak se k tobě chovají, a já se svými bystrozorsky vybroušenými instinkty automaticky předpokládat to nejhorší. To jsme dvojka, co?“

Remus se usmál opravdověji. „Aspoň pohlížíme na problém ze všech stran. A protože je pravda asi někde mezi, máme naději ji polapit.“

Ucítil, jak se Tonksová nepatrně zachvěla. „Pokud nepolapí dřív ona tebe. Jestli můžu něco navrhnout, neměl by ses nějakou dobu potulovat sám kolem Bradavic. Rebeka i Croll slyšeli Danielův výbuch a jestli jeden z nich je Smrtijed, dostáváme se zase k možnosti, že si jen dávají načas, než si pro tebe přijdou.“

Remus si opět povzdechl. „Báječné,“ prohodil suše. „Jako bych už tak neměl dost komplikovaný život. Teď budu muset žít s každodenním strachem, že mě odvlečou do vlkodlačího vězení, abych tam žil s Thorem Wildingem a Smečkou.“

Tonksová si unaveně položila svoji blonďatou, kudrnatou hlavu na jeho rameno. „Když se to tak vezme, měli jsme už lepší dny. Hodili nás do vody, ale neukázali nám, jak plavat.“

„Nejen nám.“ Remus se ohlédl přes rameno a tváří nepřítomně přejel po jemných vlasech. Snažil se potlačit strach, který mu v srdci hlodal pro ženu, kterou museli opustit. „Do té vody jsme s sebou stáhli i chuděru Felishu.“

Ostře zvedla hlavu a on na sobě ucítil Tonksové oči. „Bude v pohodě. Zahrála to dobře a ty taky.“

Remus jen cosi zamumlal. „Doufám. Ale těžko jí můžu poslat sovu a zeptat se,“ shlédl na Tonksovou. „Co ti řekla těsně předtím, než nás vyhodili?“

„Jo!“ Tonksová luskla prsty. „Dobře, že se ptáš. Pamatuješ, jak jsme si slíbili, že se setkáme mimo Ústav, abychom pokecali? No, než nás vyhodili, řekla, že to platí. Až bude mít volno, v sobotu U Tří košťat. Pár dobře umístěných kouzel a můžeme mluvit, aniž bychom vypadali, že se schováváme.“

„V sobotu?“ Remus zkroutil rty. „To je skoro týden. Může se stát cokoliv…“

„Felisha určitě ví, co dělá.“ V hlase Tonksové zazněla netrpělivost. „A bylo by podezřelé, kdyby se pokusila vypadnout dřív.“ Stiskla mu ruku. „Remusi, bude v pohodě. Jsem si tím jistá. A dokud je vevnitř, možná najde odpověď na další velkou záhadu, totiž jak nás, sakra, chytli.“

Remus se k ní natočil. „Rebeka o nás zakopla. Tak nás chytli.“

„To já vím.“ Tonksová jej plácla deskami. „Ale jak věděla, že tam jsme? Dolph říkal, že se blíží Croll, ale ne Rebeka. Censermealia to nestihla k alarmu. Takže proč se Rebeka Goldsteinová ve vší své ušklíbající se slávě najednou objevila ve dveřích?“

Remus ztuhl. „Někdo jí to řekl.“

Tonksová přikývla. „Viděla bych to na tři možnosti. Když jsem bouchla do těch dveří zapečetěných hůlkou, spustilo to nějaký alarm, takže to šla prozkoumat a otevřenými dveřmi zaslechla ten Thorův rámus. Možné, ale pak proč riskovat připojením Aylwarda a Crolla? Nebo mohla jít zkontrolovat tu krysu od Cymone – ale lovení krys je jistě pod úroveň její a vedoucího bezpečnosti. A tak tu máme možnost číslo tři. Buď nás někdo viděl přicházet a řekl jí to, nebo to udělal někdo z té místnosti.“

„Jak?“ Remus se musel zeptat. „Nikdo kromě Dolpha tu místnost nemůže opustit, aniž by spustil alarm. A ten byl s námi.“

Tonksová zavrtěla hlavou. „Nevím. Možná nás nakonec někdo zahlédl cestou. Možná Croll přišel dřív, než si Dolph myslel, a vrátil se pro ni. Možná byla Cymone podezřívavější, než dala před Felishou najevo. Ale také můžeme čelit možnosti, že náš Smrtijed má komplice.“ Pochmurně se usmála. „Víš, co se říká – věčnost strávíš hledáním jednoho Smrtijeda a pak najednou přikvačí dva…“

Remus se pousmál. „Třeba přeháníš. Vstoupili jsme tam nedovoleně, Tonksová, a každý, kdo by nás viděl, by se téměř jistě cítil povinen nás nahlásit nebo ujistit se u Rebeky, jestli tam máme být. Náš Smrtijed, ať už je to kdokoliv, s tím asi nemá nic společného. Kromě toho, ať už proti nám stojí jeden Smrtijed, nebo dva, nebo stovka, jedno je dost zřejmé. Do Ústavu pro zdivočelé se vrátím jen jako klient. A to znamená, že mají volnou ruku k čemukoliv.“

Tonksová zesílila stisk. „Což znamená, jestli můžu něco říct, že se tam nevrátíš vůbec. Ale najdeme způsob, Remusi. Najdeme způsob, jak je zastavit.“

Remus se rozhlédl po prázdném vřesovišti a zhluboka si povzdechl.

„Jen doufám, že máš pravdu,“ prohodil tiše. „Pro dobro nás všech.“

ooOOoo

Zprávu o jejich vyhnání z Ústavu přijal Brumbál stoicky. Kingsley Pastorek ne.

„Co teď máme dělat?“ prohlásil vysoký černý bystrozor, když se unaveně opřel o krb v Brumbálově kanceláři. Remus oba jen tiše sledoval z křesla a Tonksová se opírala o zeď opodál. Rysy měla přeměněné do důvěrně známého srdcovitého obličeje lemovaného jasně růžovými vlasy. „To místo a informace o něm jsou naprosto tajné. Celý ten Ústav je miláčkem Dolores Umbridgeové – jedním z jejích prvních činů, když se stala náměstkyní ministra, bylo posílení jeho pravomocí a navýšení rozpočtu. A kdokoliv se v tom šťourá příliš hluboko, je neprodleně přeložen do kontaktní kanceláře pro kentaury. Bez Remuse a Tonksové, kteří by pátrali vevnitř, tam může Vy-víte-kdo provádět, co bude chtít.“

Brumbál si spojil prsty do střechy před křivým nosem a předklonil se. „Alespoň jsou v bezpečí,“ odpověděl klidně. Kingsley při tomto prohlášení vzhlédl a tváří mu prokmitla vina. „Díky jejich pečlivému šetření máme přinejmenším dva hlavní podezřelé v Rebece Goldsteinové a Arcadiusi Crollovi a to nezmiňuji potenciálního informátora uvnitř.“

Remus se vsedě napřímil. „Nechci, aby byla Felisha zapojená víc, než může nabídnout,“ vložil se tiše, ale pevně. „Kvůli pomoci nám už riskovala zaměstnání a možná i život. Už uvízla ve špatné situaci a to poslední, co si přeju, je její další ohrožení.“

Brumbál zlehka přikývl. „Samozřejmě, že ne. Bylo od ní hezké, že vám pomohla, a neměli bychom toho zneužívat. Ale zároveň, Remusi, je teď jediným naším spojením se situací děsivého potenciálu posílit Lorda Voldemorta.“

„Váhavým spojením,“ dodala Tonksová tlumeně. „Jehož pohyb a pošta pravděpodobně budou hlídané. Ale přinejmenším se ukázala být vynalézavá dost na to, aby to zvládla.“

Remus si vzpomněl na rozhovor o krysách a usmál se.

Kingsley unaveně zakroutil hlavou. „Dělám, co můžu, abych vykutal nějakou informaci od personálu i od klientů v Ústavu,“ povzdechl si. „Ale musím pracovat potichu a mé oddělení už je na samé hranici. Nevím, co jiného bychom mohli udělat.“

„Promluvím s profesorem Snapem, nakolik je známý Crolla,“ prohodil Brumbál nečekaně. „Jestli je znám mezi Smrtijedy, Severus to bude vědět. A Nymfadoro, jakákoliv pomoc, kterou můžete Kingsleymu nabídnout, bude vítaná.“

Tonksová sklonila hlavu. „Samozřejmě.“

Remus se téměř nerad zeptal: „A já?“

Brumbálovy modré oči vyzařovaly pochopení. „Učte své žáky, Remusi, a pokud možno nevycházejte ven samotný. Jestli je vaše podezření správné, můžete být stále v nebezpečí.“

Remus bojoval se vzdouvajícím se prudkým zklamáním. „Proč jsem vždycky já ten, koho odsunete kvůli jeho vlastnímu bezpečí?“

Brumbál se jemně usmál. „Alespoň částečně jste si odpověděl. Obávám se, Remusi, že toto je nevýhoda, když máte kolem sebe lidi, kterým na vás záleží.“

Tonksová se také usmála, přestože slabě. Kingsley se tlumeně uchechtl.

Ředitel si jedním dlouhým prstem posunul brýle. „Remusi, zůstanete, pokud to bude bezpečné pro vás oba, hlavním kontaktem Felishy Hathawayové. Nicméně bych ocenil, pokud by se k vašim setkáním mohla připojit i Nymfadora.“

Remus zatnul zuby, aby zakryl rozmrzelost. „Umím se o sebe postarat.“

Tonksová po něm střelila zjevně napjatým úsměvem. „Nemáš rád garde, Remusi?“

Remus se s povzdechem opřel a bojoval s rudnutím. „Víš, že takto to nemyslím,“ odvětil s povzdechem. „Jen že…“

Ale jeho slova přerušilo hlasité zaklepání na okenní tabuli. Tonksová byla nejblíže, rychle vytáhla hůlku a jen s malým klopýtnutím se hnala k potemnělému oknu. Po krátkém zápasu s petlicí je trhnutím otevřela.

Rozčilená sova pálená vpadla z chladného nočního vzduchu na parapet a natáhla nožku. Tonksová neohrabaně převzala dopis, pustila pár svrčků do sovina váčku a ta vystřelila zpět do noci. Bystrozorka krátce zaváhala, prozkoumala pečeť na zadní straně obálky a Remus viděl, jak se její ramena osudově napnula. Otočila se ke třem párům zvědavých očí.

„Pro Remuse,“ osvětlila nejistě. „Z Ústavu.“

Remus vyskočil na nohy, přijal dopis z natažené ruky, a když sedal zpět do křesla, zíral na známou pečeť Ústavu pro zdivočelé. Rychle přeběhl přední stranu.

Slova Profesor Lupin, škola v Bradavicích, stálo napsáno úhledným písmem. A Remus to písmo poznal.

„Je od Felishy!“ zvolal, neztrácel čas a roztrhl obálku. Vzkaz byl krátký a on jeho obsah okamžitě zhltl.

Do rukou profesora Lupina.

Hluboce mě urazilo, jak jsi využil našeho přátelství. Oklamal jsi mě, abych riskovala své zaměstnání tím, že jsem vás vzala do části Ústavu, kam jsi měl zakázán přístup. Přesto jsem dokázala udržet svou pozici, i když ne díky tobě; situace zde se tvým zásahem ztížila – teď máme zakázán vstup na úroveň klientů, pokud nejsme doprovázeni profesorkou Goldsteinovou, což samozřejmě velmi komplikuje náš výzkum. Pokud budu mít tu smůlu a opět na tebe narazím, těším se na tvůj výraz, až vyslovíš svoji plnou a obsáhlou omluvu za své chování, nejlépe před svědky. A vůbec neuvažuj o návratu do Ústavu – pokud tak učiníš, jistě budeš uvězněn. Máš neobyčejné štěstí, že jsi již nebyl zadržen – kvůli tvému nenadálému propuštění byl doktor Croll vzteky bez sebe déle než hodinu. Abych to ukončila, myslela jsem, že jsi můj přítel, Remusi. Ale nejsem si už jistá, zda tě chci znovu vidět.

Felisha Hathawayová.

Remus vydechl vzduch, který nevědomky zadržoval. Cítil, že se usmívá. Felisho, skvělá práce.

Tonksová i Kingsley mu ustaraně postávali za zády.

„Co říká?“ zeptala se Tonksová.

Remus se opřel a každým nádechem mu bylo lehčeji u srdce. „Přečtu to nahlas,“ pravil a udělal tak.

Když se blížil konci, Tonksová se široce usmívala a Kingsley vypadal ohromeně.

„Chytrá holka,“ zazubil se. „Jedním dopisem nám nepřímo řekla, že nepřišla o místo, že Rebeka má něco za lubem na úrovni klientů, Croll je mrzutý, že ses dostal ven, a že se s tebou pořád chce setkat, pokud přijde i Tonksová. A kdokoliv jiný to přečte, bude si myslet, že ti jen hubuje.“

Remus se na ni cítil zvláštně hrdý. „Byla v Havraspáru,“ řekl Kingsleymu. „Se slovy to vždycky uměla.“

„To opravdu uměla,“ Brumbál se také usmíval. „I já si na Felishu Hathawayovou pamatuji. Je to inteligentní žena s rychlým myšlením, která dokáže rychle prohlédnout každou situaci.“

Tonksová nedala najevo úsměv a pohlédla na Remuse se zdviženým obočím. Tentokrát rudnutí nešlo zastavit.

Tonksová se rozesmála a srdečně jej dloubla do ramene. „Dobře, kamaráde,“ pronesla s rozpustilým úsměvem. „Podle výrazu tvé tváře si nakonec to garde příští sobotu zahraju. Jinak, bůh ví, co za neplechu byste vymysleli.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 14. Skryté významy Od: Jacomo - 28.08. 2017
Páni, to je od autorky mistrná práce se slovy! V kapitole není vůbec žádná akce, ale člověk nedokáže přestat číst a je strašně napnutý, co přijde. Rovněž mi ten Remusův okamžitý vyhazov připadá podezřelý. Možná už ze všech možných konspirací i přečtení předchozích komentářů blbnu, ale skoro mi přišlo, jako by ho Rebeca honem, honem posílala do bezpečí. To by byl gól, kdyby tou nebezpečnou byla nakonec Felisha a Rebeca stála na té správné straně :-)) Každopádně strašně moc děkuju za překlad další kapitoly a nezřízeně se těším, co přinesou ty příští.
Re: Kapitola 14. Skryté významy Od: Lupina - 30.08. 2017
Nooo, v něčem máš pravdu a v něčem ne :D Rebeka rozhodně ale není příjemná osoba :) Díky za komentář, Jacomo.

Re: Kapitola 14. Skryté významy Od: denice - 24.08. 2017
S potěšením jsem si kapitolu znovu přečetla - Jess je vážně úžasná, pěkně mě převezla. A Felisha je lištička, moc se těším na to setkání. Docela se těším, jak si bude s Tonksovou notovat a donutí Remuse krvavě zrudnout rozpaky a koktat, aspoň tedy doufám... i když Jess mě vždycky znovu překvapí. Jen doufám, že někdo z Ústavu nezneužije informaci o Remusově zdivočení, kdyby se dostala k jistým osobám z ministerstva, myslím, že by ho zavřeli okamžitě, ani Brumbál by nic nezmohl. Vážně jsem zvědavá, co s tím Rebeka udělá. Když se nad tím zamyslím, její slova by se určitě dala vysvětlit dvěma způsoby. Děkuji!
Re: Kapitola 14. Skryté významy Od: Lupina - 30.08. 2017
No, myslím, že nějaké to rudnutí můžu slíbit :-) To Remusovo "zdivočení" se ještě na přetřes dostane. Ono je to dost důleřitá informace, krásně zneužitelná, že? Uvidíme... :-) Děkuji za komentář, denice.

Re: Kapitola 14. Skryté významy Od: martik - 23.08. 2017
Tohle je přesně ten typ kapitoly, který v dosavadních domněnkách udělá jen chaos. Co má za lubem Rebeca a co Felisha? Jsem moc zvědavá, co z toho vzejde. Díky za další kapitolu.
Re: Kapitola 14. Skryté významy Od: Lupina - 23.08. 2017
Nó, ono jasno nebude ještě pár kapitol :-) V tom je kouzlo Jess. Vážně detektivní zápletka. Já děkuji za komentář, martiku :-)

Re: Kapitola 14. Skryté významy Od: Gift - 23.08. 2017
Ja te Felishe neverim ani za mak. Proc si jsou vsichni tak jisti, ze ona neni tim druhym spojencem, ne-li dokonce hlavnim iniciatorem? Ok, mozna mam trosku potrebu stat na strane Tonksove, ale... Tohle rozhodne smrdi. Opet dalsi povedena kapitola. Vzdy jsem napnuta jak struna. :-) Dekujiiiii!
Re: Kapitola 14. Skryté významy Od: Lupina - 23.08. 2017
:-D Jojo, u Jess je třeba být na pozoru. Ono nakonec bude všechno stejně jinak :-) Moc děkuji za komenrtář, Gift.

Re: Kapitola 14. Skryté významy Od: Moonybadger - 23.08. 2017
Jsem sice v praci, ale musela jsem to risknout a precist si dalsi kapitolu. Byla jsem strasne napnuta : Libi se mi, ze Tonsova, i kdyz si to mozna jen predstavuju, ze trochu zarli na Felishu :D Ovsem sdilim obavy Tonsove. I kdyz me moc neprekvapilo, ze Remuse nechali odejit. Porad se nemuzu zbavit pocitu, ze s nim ma Rebeka velke plany a vic ji sedi, kdyz je Remus svobodny a ne zavreny.
Re: Kapitola 14. Skryté významy Od: Lupina - 23.08. 2017
Z Tonksové jsem měla stejný pocit. No uvidíme, jak se to vyvrbí :-) Rebeka se ještě projeví... Můžu slíbit, že do Vánoc se dozvíme, proč jej pustila (tedy aspoň jeden z důvodů). Díky za komentář, Moonybadger.
Re: Kapitola 14. Skryté významy Od: Moonybadger - 23.08. 2017
Uprimne doufam, ze mezi Remusem a Felishou se to nijak nevyvrbi :D Do Vanoc hm.. zatracene to je jeste dlouho :D Diky :) PS: omlouvam se za chyby, mobil neni zrovna muj kamarad.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )23.10. 2018Kapitola 49. Procitnutí a Kapitola 50. Epilog
Jess Pallas: ( Lupina )17.10. 2018Kapitola 48. Kousky – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )10.10. 2018Kapitola 47. Kousky – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )03.10. 2018Kapitola 46. Stav mysli
Jess Pallas: ( Lupina )26.09. 2018Kapitola 45. Zpětný náraz
Jess Pallas: ( Lupina )19.09. 2018Kapitola 44. Dies irae – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )12.09. 2018Kapitola 43. Dies Irae – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )05.09. 2018Kapitola 42. Muž v rouše vlčím
Jess Pallas: ( Lupina )29.08. 2018Kapitola 41. Hluboko pohřbeny
Jess Pallas: ( Lupina )22.08. 2018Kapitola 40. V kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.08. 2018Kapitola 39. Sbírání sil
Jess Pallas: ( Lupina )08.08. 2018Kapitola 38. Okamžik pravdy - část 3.
Jess Pallas: ( Lupina )01.08. 2018Kapitola 37. Okamžik pravdy – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )25.07. 2018Kapitola 36. Okamžik pravdy – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )18.07. 2018Kapitola 35. Mlýnské kameny
Jess Pallas: ( Lupina )11.07. 2018Kapitola 34. Kam se i andělé bojí vkročit
Jess Pallas: ( Lupina )04.07. 2018Kapitola 33. Zahnaní do rohu
Jess Pallas: ( Lupina )27.06. 2018Kapitola 32. Zase jednou je to na mně
Jess Pallas: ( Lupina )20.06. 2018Kapitola 31. Spořádaná mysl
Jess Pallas: ( Lupina )13.06. 2018Kapitola 30. Galerie grázlů
Jess Pallas: ( Lupina )23.05. 2018Kapitola 29. Co leží vespod
Jess Pallas: ( Lupina )09.05. 2018Kapitola 28. Nalezený a ztracený
Jess Pallas: ( Lupina )25.04. 2018Kapitola 27. Pusto
Jess Pallas: ( Lupina )11.04. 2018Kapitola 26. Izolace
Jess Pallas: ( Lupina )28.03. 2018Kapitola 25. Kostky jsou vrženy
Jess Pallas: ( Lupina )07.03. 2018Kapitola 24. Zjevení
Jess Pallas: ( Lupina )14.02. 2018Kapitola 23. Pod pláštíkem
Jess Pallas: ( Lupina )24.01. 2018Kapitola 22. Jednoduchý plán
Jess Pallas: ( Lupina )10.01. 2018Kapitola 21. Ústní předávání informací
Jess Pallas: ( Lupina )22.11. 2017Kapitola 20. Na kobylku
Jess Pallas: ( Lupina )08.11. 2017Kapitola 19. Odcházení
Jess Pallas: ( Lupina )25.10. 2017Kapitola 18. Bratranec a sestřenice
Jess Pallas: ( Lupina )11.10. 2017Kapitola 17. Riziko povolání
Jess Pallas: ( Lupina )27.09. 2017Kapitola 16. Nahý
Jess Pallas: ( Lupina )13.09. 2017Kapitola 15. U Tří košťat
Jess Pallas: ( Lupina )23.08. 2017Kapitola 14. Skryté významy
Jess Pallas: ( Lupina )02.08. 2017Kapitola 13. Ponorková nemoc
Jess Pallas: ( Lupina )19.07. 2017Kapitola 12. U brány
Jess Pallas: ( Lupina )28.06. 2017Kapitola 11. Nejhorší z pokrytců
Jess Pallas: ( Lupina )07.06. 2017Kapitola 10. Konec tajností
Jess Pallas: ( Lupina )17.05. 2017Kapitola 9. Zranitelný
Jess Pallas: ( Lupina )03.05. 2017Kapitola 8. Hop a hop
Jess Pallas: ( Lupina )12.04. 2017Kapitola 7. Zábavička
Jess Pallas: ( Lupina )29.03. 2017Kapitola 6. Potřásání rukou
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )15.03. 2017Kapitola 5. Důvody k obavám
Jess Pallas: ( Lupina )22.02. 2017Kapitola 4. Krátké setkání
Jess Pallas: ( Lupina )08.02. 2017Kapitola 3. Vlkodlakova duše
Jess Pallas: ( Lupina )25.01. 2017Kapitola 2. Ústav pro zdivočelé
Jess Pallas: ( Lupina )11.01. 2017Kapitola 1. Nezbytnost
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )16.11. 2016Imperius - úvod