Preklady fanfiction Harryho Pottera

Je to jasné - počáteční iniciativu bude muset převzít Hermiona, však on se Severus chytí :-) Díky.

Tohle byla rán pod pás. A plně doufám, že Severus tu odvahu jednou najde.

Po tom romantickém a něžném začátku, pro mě byl poslední řádek jako rána pěstí. Ach, solace, úplně se mi sevřelo srdce. Děkuji za krásnou, i když posmutnělou jednohubku. Teď zas budu celý den v melancholické mlze snít o možném pokračování. Bez tvých střípků bych už v pondělí ani nevstala. Margareto, a já na Hermionu tak spoléhala: "Pane profesore, vaše oči... váš hlas..." To by snad Severusovi k dodání odvahy mohlo stačit. Ale i tvoje pokračování bylo krásné, jenže já bych raději šťastný konec tohoto setkání.

Jeho oči. Proletím kolem rohu a málem se srazím s NÍM! Okamžitě se cítím jako pod kouzlem Confundo, připravená na Imperio. Dívám se mu do očí. Jeho oči by většina lidí označila za černé, pichlavé a studené, ale nejsou takové. Jsou jako temné sametové závěsy, které by bylo tak lákavé rozhrnout. Jeho rty na mě působí jako pevně zavřené dveře; v duchu přemýšlím, co by se stalo, kdybych na ně položila prst a zašeptala ...Alohomora.. Pohled mi klesne na jeho hrdlo a když zahlédnu jizvy, uvědomím si, že závidím Nagini. Ach, jak bych si přála kousnout a infikovat jej svým ,,jedem"! Zajímalo by mě, jaké zvuky by přitom vydával...?! Ale to se nikdy nedozvím. Protože i když o mně Harry často prohlašuje, že jsem nebojácná vševědka, o tomhle cítím, že nic nevím. A že na hledání téhle pravdy jsem příliš zbabělá. Omlouvám se, ale když ono by to bylo tak krásné...! Děkuji za to jímavé Severusovo krasosmutnění! Úplně mě roztavilo! Děkuji!

Tolik poraženosti... ale třeba tu odvahu časem najde... Já mu fandím. Díky, solace, za příjemnou pondělní melancholii.