Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7.

Středa, 13. července

11:00 – ministerstvo

Dnes ráno mě v práci čekala slečna Moranová a tvářila se poněkud potutelně. Asi v ní ještě hlodal onen incident při nitrobraně.

Vplula dovnitř jako obvykle a já se nevědomky odevzdal jejím intrikám, když jsem nezaujatě poznamenal, že ‚bez škrábnutí přežila motoristický experiment‘.

„Hrozně se mi to líbilo,“ začala vesele, než se přepnula do povýšeného tónu. „Nejdříve je to docela složité a náročné. Musíte si pamatovat a uvědomovat tolik věcí. Ale s trochou cviku to určitě všechno půjde.“

Nastala významná pauza, kteroužto jsem v té chvíli nebral na zřetel, ale která se následně ukázala být přípravou k nedbalé otázce: „Řídíte, pane Snape?“

„Ne,“ odpověděl jsem automaticky. Okamžitě jsem toho litoval.

Začala se tvářit poněkud samolibě. „Ach… ani jsem to nečekala. Není to pro každého, víte? Příští týden mám teoretický test.“ Zvedla učebnici a začala si v ní číst.

Zíral jsem na ni a téměř jsem zlomil brko v ruce, tak jsem byl rozlícený. Bože, jak strašně jsem si teď přál, abych býval přijal Wilsonovu nabídku. Nesnáším, když si někdo myslí, že mě na hlavu porazil. Obzvláště když je to mladá, sebevědomá, otravná holka, která raketově míří na vrchol, zatímco já na věky věků živořím v podzemí. Nesnáším vševědy! Ááá!

„Slečno Moranová, neřídím,“ vysypal jsem ze sebe ke svému vlastnímu překvapení, „ale to neznamená, že to neumím.“

Otočila se ke mně a podívala se na mě zamyšleně a – obávám se – také trochu pochybovačně. „No… dobře.“

Vrátila se ke knize a pohodila vlasy dozadu. Zabodl jsem oči do pergamenu a ušklíbl se.

Ó můj bože.

Ta hloupá pýcha!