Preklady fanfiction Harryho Pottera

PA: Povídku jsem začala psát před vydáním HP a Fénixův řád, proto se s tímto dílem kánonu ve všech ohledech neshoduje, ačkoliv jsem ji upravila, aby tomu tak ve většině případů bylo. Jedinou výraznější nesrovnalostí je Lenka, která je v šestém díle kánonu zjevně důležitou postavou, a fakt, že Moody s ostatními na začátku léta Dursleyovým nepohrozili.

~~~~~~~~~~~~~

6 -- Útěk

Poté, co profesor Snape (Harry o tom muži prostě nedokázal přemýšlet jako o svém otci) odešel, seděl Harry dlouho na posteli a upřeně pozoroval dveře. Zámky i panty byly dostupné jen zvenčí. Přemítal, jestli by je s pomocí instalatérské pilky dokázal přeřezat i zevnitř. Nakonec se zvedl a šel dveře prozkoumat podrobněji. Zárubně byly zabudované tak, že by přes ně k petlicím se zámky nedosáhl. Harry krátce zvážil okno. Dostat se ven touto cestou by bylo snadné – mohl by rozbít sklo, vypáčit mříž a spustit se dolů. Jenže by zůstal venku bez přístupu ke kufru a on věděl, že své věci u Dursleyových nemůže nechat ani jeden den. Jakmile by zjistili, že utekl, pravděpodobně by kufr vyhodili nebo by se dokonce jeho obsah pokusili zničit. Mimo to, pokud se do jeho útěku náhodou nevloží kdokoliv, na koho právě během těchto dní padla hlídka, bude potřebovat hůlku na přivolání Záchranného autobusu.

Jeho myšlenky přerušil příchod rozběsněného strýce. Vernon zjevně veškerou vinu za to, že k nim zavítala ta kouzelnická zrůda, přikládal Harrymu a dal mu to patřičně najevo. Vlastně by se dalo říct, že byl jeho názor svým způsobem opodstatněný. V následujících deseti minutách Harry mírně odkývl každou urážku, kterou strýc vychrlil na Snapeův účet, i většinu z těch, které vytáhl na něj. Pak to Vernon konečně vzdal, práskl dveřmi, vrátil zámky na své místo a skrz kočičí klapku na Harryho vyštěkl, ať už dnes večer jídlo nečeká, a na koupelnu že může také zapomenout. Harry se s otupělým přikývnutím složil na postel. Hlad a emocionální bouře jeho naprostému fyzickému vyčerpání ani trochu nepomohly, a tak se propadl do spánku.

Po probuzení se Harrymu v hlavě vylíhl nápad. Přepižlat zámky by trvalo celé hodiny, dokonce i kdyby na ně dosáhl, a téměř jistě by ho při tom chytli. Dveře samy o sobě na druhou stranu tak nepřekonatelnou překážku nepředstavovaly. Byly zhotovené z moderního jádrového dřeva – vytvořit v nich za méně než hodinu dostatečnou díru, by neměl být problém a s pilkou by potom měl být schopný oddělit většinu dveří od části zabezpečené zámky a petlicemi. Nebyl to nápad k zahození.

Nebyla to ovšem myšlenka, kterou by mohl převést do reality okamžitě. Nejprve si do pokoje potřeboval propašovat dva tři užitečné nástroje, kromě toho si potřeboval vyčíhat pár hodin, kdy se budou Dursleyovi nacházet mimo dům, aby mohl vyrobit díru, vlámat se do přístěnku pod schody a vzít si s sebou kufr, dostat zavazadlo ven na chodník a přivolat Záchranný autobus - to vše, aniž by byl přistižen. Ale byl to plán. Harry věděl, že teď je čas připravit se a vyčkat na správný moment.

Návštěva Severuse Snapea, přemítal Harry o dva dny později, udělala z už tak hrozného léta ještě horší. Po většinu července ho drželi pod zámky a najíst mu dávali ještě méně než v předchozích letech. Na druhou stranu mu nechali celkem dost knih i všechny dopisy. Nicméně teď byl Vernon vzteklý z vniknutí čaroděje na posvátné území jejich obydlí, Petunie podrážděná připomínkou své mrtvé sestry a Dudley vyváděl, že se ten muž podíval do jeho pokoje. Dávali si pozor, aby ho nezranili přímo, ale lhostejnost, s níž Snape jednal s Harrym, jim dodala odvahu k nepřímému trýznění. Teta Petunie se vrátila ke svým obvyklým metodám mučení Harryho: dávala mu seznamy prací tak dlouhé, že je nestíhal dokončit, jen aby mohla konstatovat, že je líný, a jeho neschopnost potrestat odepřením dalších jídel. Také mu zadávala takové úkoly, při nichž si mohl sám ublížit. Po dni plení záhonků, které, jak byl Harry přesvědčený, pečlivě rozplánovala tak, aby nikdy nepracoval ve stínu, měl těžké spáleniny od sluníčka. Teď přemýšlel o dnešním úkolu – prořezávání silných větví stromu, které se nacházely nad úrovní jeho hlavy.

Harry upíral pohled na první označenou větev a bezmyšlenkovitě si promnul spálenou šíji. Ostrý zášleh bolesti ho okamžitě zastavil. Násilím stáhl ruce k bokům a znovu se zadíval na větev. Od včerejšího oběda nejedl a cítil se docela malátný.

Kdybych ji přeřízl tady a uskočil doleva… za předpokladu, že uhnu včas… jestli je to možné… Hypnotizoval větev, jako by mu snad mohla pomoct. Teta Petunie se vyklonila zpoza kuchyňských dveří.

„Jestli nebudeš do oběda hotový, zůstaneš bez!“ Zavolala a bylo vidět, že by jí to udělalo nesmírnou radost.

Harry se unaveně došoural ke kůlně v rohu zahrady.

V požehnaně chladném přítmí sebral nůžky a pilku na prořezávání. Ukradl cigaretu z Dudleyho tajných zásob ulitých za květináči a chvatně vtáhl kouř do plic. Ulevilo se mu, když cítil, že malátnost nepatrně ustupuje.

„Aspoň trochu jsem se probral,“ zabručel si pod nos. „Jídlo by bylo lepší.“ Nejasně zauvažoval, jestli si bratranec vůbec někdy všiml, že mu cigarety ubývají rychleji, než by měly.

Harry postavil vedle stromu dnem vzhůru kbelík a postavil se na něj, aby mohl poprvé říznout. Dolní řez umístil v takovém úhlu, aby větev (jak doufal) padala doprava, kam se z větší části ohýbala. Když začala při řezání shora nebezpečně praskat, seskočil z kbelíku a chvatně ucukl nalevo. Úspěšně se mu podařilo vyhnout jak větvi padající vpravo, tak jejímu následnému přetočení doleva. Bylo to podivně vzrušující. Po několika dnech se poprvé usmál.

„Jedna dole, další na řadě!“

Když přišel na oběd, byli Dursleyovi téměř po jídle.

„Už jsme začali,“ oznámila mu teta Petunie nepříjemně.

„Ale ještě jste nedojedli,“ naléhavě žadonil. „Mohl bych si prosím něco vzít?“ Cítil, jak se naklání, ale snažil se vypadat zdvořile soustředěný.

Teta Petunie se na něj zamračila, potom se znechuceně ušklíbla. „Když musíš. Vezmi si zbytek kuřete a běž si ho sníst ven. Jsi příliš špinavý, abych tě mohla nechat sedět ve své kuchyni.“

Ohromený, jak mu dnes přeje štěstí, posbíral Harry zbytky kuřete (dvě povadlá studená křidélka a hromádku kůže) a odnesl si je ven, kde se snažil krotit a kousat co nejpomaleji. Pak se vydal uklidit nůžky a pilku. Pro jednou byly jeho směšně obří kalhoty výhodou. V úkrytu kůlny přivázal nevelkou hadrem obalenou pilku ke stehnu a zamířil s ní do svého pokoje. Dursleyovi stále seděli u stolu a povídali si o filmu, který si Dudley přál vidět.

„No a pak se kamarád toho chlápka nechá zabít, chápeš?“ Vyprávěl Dudley. „A on musí přinést jeho tělo, protože…“

Harry stoupal po schodech jako by mu za patami hořelo, před očima vzpomínku na Cedrikovo velké tělo ve svém náručí, těžké ale ne tak tíživé jako probouzející se vina, strach a zděšení – smutek a lítost tlačící k zemi jako přikrývka utkaná z olova…

„Úžasná zábava,“ zamumlal.

Pilku schoval pod uvolněné prkno. Mise splněna. Teď mu chybělo už jenom kladivo a ševcovské šídlo nebo kladivo a šroubovák nebo v nejhorším případě samotné kladivo. Až přijde jeho šance, bude připravený.

„Kladivo zítra,“ zabručel nepřítomně. Jak se uslyšel, zazubil se. „Zítřek je můj!“

Svoji šanci dostal Harry v pátek téměř týden od návštěvy profesora Snapea. Právě domyl nádobí od oběda a teta mu přikázala, aby se vrátil do pokoje.

„Večer jedeme do kina na film,“ oznámila, „chci mít jistotu, že se tu zatím nezapleteš do nějakých potíží.“

„Mohl bych si do pokoje vzít další knihu na učení?“ Zeptal se. Nejlépe, když z vyhlídky, že zůstane doma zamčený, nebude působit příliš nadšeně.

„K tvým… věcem… tě nepustím ani omylem. Ne bez Vernona, který by mi s tebou pomohl.“

„Tak aspoň noviny?

„Proč bys měl chtít noviny?“

„Je v nich křížovka.“

„Když musí být po tvém!“ Teta Petunie nechala Harryho popadnout noviny ze stolku v obývacím pokoji a doprovodila ho do pokoje. Harry poslouchal cvakání zapadajících zámků, potom čekal na bouchnutí předních dveří a zvuk startujícího auta. Nic se nestalo. Zřejmě neodcházejí okamžitě. Pustil se do shromažďování předmětů rozmístěných po místnosti, aby je mohl přibalit do kufru, jakmile se k němu dostane. Vytáhl narozeninové dárky, kouzelné vychytávky od Freda a George a dvě školní knihy, které v pokoji měl. Když rovnal kupku letních dopisů, padly mu oči na objemnou rudou obálku. Hlavní dopis četl mnohokrát a dvakrát popis Kouzla otcovství, ale dosud nebyl schopný donutit se přečíst stránky nadepsané „Severus a Pobertové“. Jestli má v několika příštích hodinách čelit Snapeovi, udělá nejlépe, když si je projde, rozhodl se. Zavřel oči a zhluboka se nadechl, pak je znovu otevřel a zvedl dopis.

Harry se přistihl, že si představuje tmavovlasou kopii Draca Malfoye. Celkem ho to znepokojilo. Potřásl hlavou a pokračoval.

Představit si popsanou scénu nebylo tak obtížné, jak by Harry rád. Vybavil si obrázek mladšího plačícího Severuse z lekcí nitrobrany, kdy se mu podařilo vniknout do Snapeovy mysli a další, nepatrně staršího Jamese a Siriuse mučících Severuse ve vzpomínce, kterou Snape uložil do myslánky, aby ji před ním uchránil. Dokázal si představit Jamese, otráveného a bezohledně krutého, se Siriusem zaujímajícím místo těsně za jeho zády a představujícím podle potřeby fyzickou sílu, podporu a obecenstvo.

Harryho napadlo, jak často vlastně klobouk pošle dítě tam, kam se hodí nejlépe.

Stránka končila malým rozesmátým obličejem se střapatými vlasy a kresbou denivky.

Harry pár minut jen seděl a zíral na listy pergamenu. Přál si, aby máma stihla svůj dopis napsat – takhle mu zůstaly mu jen dvě představy Severuse, jedna z nich bylo špinavé dítě hrubě vyhozené ze svého úkrytu ve vlaku a druhá záměrně krutý teenager vyhazující do vzduchu myš. Potřeboval mezi nimi najít nějakou rovnováhu. Také si přál, aby tu byl Lupin a řekl mu něco dobrého o Jamesovi a Siriusovi. Strávil chvíli úmyslným vybavováním Siriusovy veselosti a lásky.

Nakonec zaslechl bouchnutí otevíraných a zavíraných vchodových dveří. Teta a bratranec byli na cestě do kina. Jakmile uslyšel startování motoru v autě, vytáhl ukryté kladivo.