Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Maska

28. Tajemství

Maska
Vložené: arabeska - 25.06. 2017 Téma: Maska
Online preklady nám napísal:

Autor: Hesaluti;   Překlad: alichay, dee6;   Beta: arabeska;   Banner: Jimmi

OriginálFacade

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Draco se při Hermionině prohlášení ušklíbl a prohlédl si ji.

"Jsme promočení! Měli bychom se převléct," prohlásil. Hlas měl tichý a Hermiona se na něj podívala ještě pozorněji.

"Nemám nic na převlečení. Půjčím si znovu tvůj župan, než se moje oblečení vysuší," řekla. "Stává se z toho ošklivý zvyk." Znenadání přišla Hermioně celá ta situace tak komická, že sotva zamaskovala zachichotání.

Draco ji pozoroval. "Co tě tak pobavilo?"

"Nic."

"Něco musí ten tvůj bláznivý úsměv způsobovat. Pokud to tedy není alkoholem."

Hermiona vzhlédla. "Tohle," rozhodila rukama. "Tohle všechno je komické. Jsme ve tvém domě, pijeme, koulujeme se a potom se líbáme! Chci říct, je to absolutně směšné! A teď mi říkáš, ze se mám svléknout!"

Draco se na ni uculil a uchechtl se. "Měl bych se urazit. Právě jsi moje líbání nazvala směšným," poukázal, ale vůbec nezněl uraženě.

Hermiona se šla nahoru usušit a myšlenky se jí honily hlavou jako o závod. Nebyla si jistá, co se právě stalo, ale něco se mezi nimi změnilo. Svlékla si mokré oblečení a vklouzla do županu, než sešle sušící kouzlo.

Hned jak zvedla hůlku, poznala, že něco není v pořádku. Zaškubala sebou v její ruce, ale Hermiona už seslala kouzlo a nemohla dělat nic než sledovat, jak její oblečení vzplálo. Vykřikla a zoufale zamávala hůlkou nad plameny. Znovu sebou škubla, ale tentokrát se nic nestalo. Zkusila s ní ještě jednou mávnout, ale odletěla napříč pokojem, jako by měla vlastní hlavu. Chtěla se rozběhnout do koupelny pro vodu, když ucítila teplo na nohách a uvědomila si, že župan je také v plamenech. Zavřískla a strhla ho ze sebe. A vtom se otevřely dveře a dovnitř vběhl Draco.

Hermiona popadla přehoz z postele, aby se zakryla, zatímco Draco švihem uhasil plameny. Opatrně se ke kupce spáleného oblečení přiblížil a podíval se na Hermionu.

"Co se stalo? Jsi v pořádku?"

Přikývla. "Moje hůlka nespolupracovala. Zapálila mi oblečení a pak ho odmítala uhasit."

"A nahá jsi, protože…?"

"Župan začal taky hořet!"

Draco potřásl hlavou. "Sakra, Hermiono," popošel k ní a prozkoumal její hůlku. "Měla jsi ji venku ve sněhu?"

"Ano, ale to by ji nemělo ovlivnit."

"Dám ji na chvilku ke krbu." Vzal její spálené oblečení na balkon a vyhodil ho. Pak opravil spálené místo na koberci, zvedl hlavu a podíval se na Hermionu.

"Takže, teď nemáš vůbec nic na sebe?"

Hermiona na něj zlostně pohlédla. "Očividně!"

Pak se ale jeho výraz změnil a Hermionu to vyvedlo z rovnováhy.

"Co je?" zeptala se.

"Něco mě právě napadlo."

"Co tě napadlo?"

"Počkej tady."

"Jako kdybych měla jinou možnost!" utrousila Hermiona a utáhla si přehoz pevněji kolem těla.

Draco se za pár minut vrátil s nečitelným výrazem a nesl pár kousků oblečení. Ani se nepokusil jí je podat a ona vycítila, že váhal. Vzápětí si také uvědomila proč a zakroutila hlavou.

"To je Astoriino?" snažila se nedat najevo nechuť, aby ho nerozrušila, že nepřijímá jeho nabídku. Pokud jí Draco nabízel oblečení své ženy, pak si toho Hermiona moc vážila a uvědomovala si, jak těžké to pro něj musí být.

"Ano… a ne," naznal Draco. "Koupil jsem to pro ni, ale ona to ani nikdy neviděla. Je úplně nové. Pořídil jsem ho, když jsem tu byl naposled, než onemocněla. Vždycky si něco zapomněla, tak jsem jí pořídil záložní. Ale už sem nikdy nepřišla. Vím, že už pravděpodobně vyšlo z módy, ale je to neformální oblečení, takže by to nemělo vadit."

"Myslíš, ze zrovna to by mi vadilo? Jestli je to poslední móda?" zeptala se Hermiona. "Vypadá moc pěkně… Ale nemyslím, že si to můžu obléct. Oblečení je osobní," vysvětlila. "Vím, že ho nenosila, ale koupil jsi to pro ni. Nebylo by to správné."

Draco zkroutil rty. "Hele – vím, že je to trochu zvláštní, a chápu, že nechceš." Na moment se odmlčel. "Ale snažím se tě poslechnout."

"Mě?"

"Řekla jsi mi, že bych se měl v životě pohnout dál, pamatuješ?" Chvíli se na ni díval, ale pak zmizel a vrátil se bez oblečení, ale s dalším županem. "Oblékni si tohle a já ti něco ukážu." Hodil po ní župan a pak se gentlemansky otočil, aby se mohla obléct. Hermiona chvíli zírala, ale nakonec si ho rychle nasadila. Byl velký, pásek by si omotala skoro dvakrát, rukávy plandaly a spodní lem jí sahal téměř ke kotníkům. Nemusela se ptát, jestli je Dracův. Voněl po něm. Chtěla si k němu pořádně přičichnout, ale ovládla se.

"Jsem hotová," zahlásila. Podívala se na sebe, když to říkala. Zamávala konci rukávů, které z ní visely, a zvedla nohu, aby ukázala jak je dlouhý. "No… svým způsobem."

Draco se zachechtal a přistoupil k ní. Utáhl pásek a pak jí zahnul rukávy. V Hermioně vzrůstal zájem, protože tak milé, takřka ochranné gesto od něj nečekala. Když skončil, prohlédl si svoji práci.

"Jsi maličká!" řekl a ona se rozpačitě poškrábala na nose. Přesto se na něj usmála, protože bylo pěkné mít na sobě jeho župan a pozorovat, jak kolem toho dělá rozruch. Pokynul jí, ať ho následuje, a vedl ji přes odpočívadlo do své ložnice. Prošel kolem postele a otevřel dvojité dveře na druhé straně pokoje. Hermiona ho následovala, župan jí vlál kolem nohou.

Dveře odhalily velkou šatnu. Jedna strana byla plná precizně pověšeného oblečení, které očividně patřilo Dracovi. Hermiona mu tiše záviděla. Zabíjela by pro podobný šatník. Draco se otočil na druhou stranu šatny a zastavil se. Nepromluvil, jen pokynul hlavou.

Celá protější strana byla plná ženského oblečení. Všechno spořádaně pověšené, věšáky a police úhledné a čisté. Podél oblečení se nacházely i police s taškami a botami.

Hermiona se podívala na Draca a pak zpátky na oblečení. "Tohle je Astoriino?" zaševelila. Draco si povzdechl, svěsil ramena a přikývl.

"Ano, její."

Hermiona na něho zírala. Nechal si její oblečení? Takhle pověšené? Připadalo jí to špatné, ale také nesmírně smutné. Bylo hrozné, že žil svůj život takhle – jako by zamrzl v čase. Proč mu někdo nepomohl?

Draco se setkal s jejím pohledem.

"Jsi vyděšená, že?" zeptal se. "Abych byl upřímný, já taky. Je to úplně špatně, ale stejně jsem ho tady nechal," znovu si povzdechl. "Nejdřív jsem měl pocit, že když to vyhodím, uznám tím, že je skutečně pryč. A tomu teď prostě nedokážu čelit." Znenadání ale upadl do rozpaků. "Nemám tušení, proč ti to všechno říkám!" Narovnal ramena a jeho hlas zdrsněl. "Možná začínáme bláznit z toho, že jsme tady zavření. Možná je čas, aby ses vrátila do Bradavic. Já můžu počkat na děti a ty si vyřeš oblečení."

"Tentokrát mě opravdu vyhazuješ?" Hermiona ho přerušila a sledovala, jak jeho výraz znovu zjemněl.

"Ne, samozřejmě že ne. Můžeš tu zůstat, jak dlouho chceš."

"Nebudu tě soudit," prohlásila Hermiona. "Nemám tušení, jak bych se zachovala, kdybych ztratila někoho tak blízkého – takže kdo jsem, abych rozhodovala, jak se máš nebo nemáš chovat?"

"Na rozdíl od většiny lidí," zabrblal Draco a díval se na podlahu.

"Ty nejsi většina lidí," odvětila Hermiona. Věnovala mu mírný úsměv, který zachytil koutkem oka. Viděla, jak s sebou jeho rty škubly, a pocítila vlnu úlevy. Nechtěla, aby s ní sdílel tak osobní informace, aby nezničila jejich rostoucí přátelství.

Podíval se na ni zpoza svých vlasů. "Nejsem si jistý, jak jsi to myslela, ale budu to brát jako kompliment."

"Byla to napůl urážka a napůl kompliment. V mnoha věcech, dobrých i špatných, se většině lidí nepodobáš." Hermiona se uculila.

"Dík moc, Grangerová."

"Přestaň mi říkat Grangerová."

"Proč tě to tak rozčiluje?" Když se vrátil k jejich obvyklému škádlení, působil Draco mnohem víc jako jeho normální já.

"Protože mi tak říkáš, jen když s něčím nesouhlasíš nebo když tě otravuju."

"Takže vlastně pořád?" Draco se na ni široce usmál a ona se uchechtla. Byla spokojená, že je zase v pohodě. "Každopádně, když ti říkám Grangerová, je to taky půl na půl."

Hermiona obrátila oči v sloup, připravená na jeho chytrý postřeh. "Pokračuj – nemůžu se dočkat, až to uslyším."

"Napůl proto, jak jsi otravná, a napůl je to projevem lásky." Draco na ni znovu mrkl a ona se usmála.

"Projev lásky? Posloucháš se? Myslím, že máš pravdu, že začínáme bláznit!"

"Jasně – mluvím jak zatracený Potter!" zněl rozmrzele a to Hermionu znovu rozesmálo. Podívala se na oblečení a pak zpátky na Draca.

"Pokud ti tohle pomáhá vše zvládnout, pak si s tím nedělej starosti," řekla jemně. "Budu předstírat, že jsem je nikdy neviděla, a ty je můžeš sbalit, až budeš připravený."

"Ne. Měla jsi pravdu. Nemůžu tenhle dům nebo cokoliv jiného proměnit ve svatyni. Není to dobré pro mě ani pro děti." Draco pokýval hlavou, jako kdyby učinil dlouho očekávané rozhodnutí. "Přišel čas je sbalit a dát pryč."

Hermiona se na něj rychle podívala. "Mám pocit, jako kdybych tě do toho nutila."

"Nenutíš. Jen jsi mi ukázala, jak na věci nahlížet jinak." Draco se odmlčel, když oba vycítili skrytý význam jeho slov. Hermionu dojalo, že si myslí, že díky ní se věci mění. Nesnažila se o to, jen chtěla být upřímná. Draco si pročistil hrdlo a zvedl kus oděvu z hromádky, kterou jí předtím nabídl.

"Nedělej si z tohohle hlavu. Naprosto chápu, že je divné to nosit."

Podívala se na něj a musela přiznat, že váhá. Bylo divné, že jí nabízel Astoriino oblečení, i když nikdy nebylo doopravdy její. Zpočátku reagovala přirozeně, ale po Dracových slovech postoj změnila. Měl šatnu plnou oblečení své ženy – dle jeho vlastních slov šlo o jakousi svatyni, a přesto mluvil o tom, že je dá pryč. To, že jí nabídl oblečení, které Astorii koupil, bylo z jeho strany velké gesto, a Hermiona to nemohla jen tak přejít. Rozhodla se znovu trochu odlehčit atmosféru, protože Draco s touhle vážnou konverzací očividně zápasil.

"Ani zdaleka tak divné jako nosit tenhle župan!" znovu zamávala rukama a spatřila Dracův úsměv. Přistoupil k ní blíž.

"Bude správné, když si ho vezmeš, protože jsi tady právě teď, naživu," pokýval hlavou, dodával si odvahu. "Astorie je mrtvá," zaváhal, jako kdyby pro něj tahle slova byla cizí. "Je mrtvá a já se podle toho musím začít chovat." V jeho očích se zračila bolest, ale mluvil s přesvědčením. "Sotva jsem někdy řekl tahle slova – že je mrtvá. Vždycky říkám předtím nebo potom co onemocněla… Ale ona není nemocná, Hermiono. Je mrtvá." zhluboka a rozechvěle se nadechl a Hermionino srdce přetékalo citem. Tohle byl pro něj obrovský krok. Pokoušel se udělat, co mu řekla.

Celý rozhovor měl pramálo společného s oblečením. Všechno se točilo okolo gesta, které se Draco pokoušel učinit a které pro něj bylo očividně velmi obtížné, ale také nezbytné. Hermiona se podívala na svetr v jeho rukách. Byl půvabný, světle krémové barvy, a ona nad ním začala přemýšlet logicky. Byl to jenom svetr – jenom kus oblečení. Nebylo to oblečení, které nosila mrtvá osoba, a byla ráda, že je natolik inteligentní, aby odsunula emoce stranou.

"Vypadá krásně – samozřejmě, že si ho vezmu, pokud jsi si jistý."

"Jsem."

Odešla se převléct a stále potlačovala veškeré emoce. Svetr jí sedl skvěle, a jak se na sebe dívala v zrcadle, usmála se. Vypadala hezky. Když ho teď měla na sobě, vůbec jí to nepřipadalo divné. Znala mnoho žen, které by se s tímhle nevyrovnaly, i přes to, že se jednalo o úplně nové kousky. Ale vzhledem k tomu, o čem mluvili – ani Hermiona nebyla jako většina žen.

Sešla dolů a nedokázala v sobě potlačit nervozitu, protože i přes Dracovo povzbuzení se bála jeho reakce, když ji v něm opravdu uvidí. Doufala, že to zvládne stejně jako ona.

Draco se mezitím také převlékl a seděl na pohovce u okna a zíral na rychle tmavnoucí nebe. Hermiona k němu přišla a on vzhlédl. Obezřetně sledovala jeho výraz.

"Donutil jsem tě si to obléct?" vyslovil nahlas její vlastní otázku.

"Nenechala bych tě."

"Je ti dobře? Nechci, aby ses cítila nepohodlně…"

Hermiona se trochu zavrtěla. "Ne, padne mi perfektně."

"Tak jsem to nemyslel," zkoumal očima její tvář.

Hermiona si přisedla. Nohy měl položené na stolečku před pohovkou a ona se předklonila a přitáhla ho trochu blíž, aby si na něj taky mohla položit nohy. Sledoval ji a vypadal pobaveně. Pak k němu vzhlédla.

"Vím, že tak jsi to nemyslel," odpověděla mu. "Těší mě, že jsi mi ho nabídl," ušklíbla se, "a neříkám to jen proto, že jsem byla ušetřena nošení toho směšně velkého županu!"

Opřela se o pohovku a na chvíli jen tak seděli a hleděli z okna na tmavé nebe – nyní skoro černé. Bylo to jako dnes ráno v salonku. Líbilo se jí jen tak spolu posedávat.

"Zabalil jsem to oblečení," promluvil Draco z ničeho nic. Hermiona se k němu otočila.

"Jak to myslíš? Už jsi to udělal?"

"Jasně."

"Převlékala jsem se jenom pár minut."

Draco protáhl obličej, natáhl se pro hůlku a zamával jí s ní před obličejem. "Jsem kouzelník, Hermiono. Pár mávnutí a bylo hotovo. Budu ti to muset někdy ukázat…"

"Velmi vtipné… Myslela jsem, proč tak rychle?"

"Řekla jsi, abych to udělal, až budu připravený," Draco pokrčil rameny. "Jak to říkají mudlové? Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra…"

Hermiona zakroutila hlavou. "Vím, že jsem tě povzbuzovala, aby ses pohnul dál, ale nemyslela jsem to tak, že se do toho musíš vrhnout po hlavě."

"Nemyslím si, že čtyři a půl roku se dá nazvat vrháním po hlavě," podotkl Draco ironicky.

Hermiona se uchechtla. "Asi ne." Znovu se k němu otočila. "Nedá mi to. Proč posloucháš všechny moje rady?"

"Merlin ví!" vzdychl Draco. "Možná Imperius?"

"Možná je čas, abys uznal, jak jsem chytrá," zašvitořila Hermiona.

"Nenech se příliš unést, Grangerová," utrousil Draco a potom pronesli naráz:

"Neříkej mi Grangerová."

Chvíli se na sebe dívali a pak vypukli v smích. Hermiona se opřela do pohovky, když ji znenadání něco napadlo.

"Há! Naše sázka! Vrátím se sem, pokud Ella vyhraje!"

Draco přikývl. "Jo, jsem rád, že jsi tak nadšená."

"Samozřejmě, že jsem nadšená! Tohle místo je skvělé!"

"Můžeš pozvat i hosta…"

"Já vím."

"Erik tady byl už mnohokrát," poukázal Draco. Předpokládal, koho pozve.

"Ach… Erik!" Hermiona se posadila zpříma a připleskla si ruku na ústa.

"Co s ním?"

Hermiona rychle mrkala. "Já jsem tě políbila… my jsme se líbali… neměla bych na něco takového ani pomyslet, natož to opravdu udělat!"

"Aha."

Otočila se k němu. "A ty taky ne! Není to náhodou tvůj nejlepší přítel?!"

"Jasně… já vím."

"To je všechno, co k tomu řekneš? Co třeba – panebože, já se omlouvám, jsem blbec, protože jsem zradil svého nejlepšího přítele tím, že jsem líbal jeho přítelkyni…"

Draco ji přerušil. "Hermiono."

"Co?"

"Posledních čtyřicet osm hodin jsi strávila tím, žes mi otevírala oči."

"Co to má společného s Erikem?"

"Můžu ti taky na oplátku otevřít oči?" zeptal se Draco.

"Pokud chceš říct, že jsme neudělali nic špatně a že se to Erik nikdy nedozví, tak jen plýtváš dechem, protože…"

"To neříkám. Můžeš mě poslouchat?"

Hermiona ho nedůvěřivě pozorovala. "Jistě."

Draco se k ní naklonil, blíž než bylo slušné, a když promluvil, jeho zastřený hlas zněl tiše. "Když jsme se líbali, myslela jsi při tom na Erika?"

Hermiona otevřela pusu, ale nepromluvila. Nakonec potřásla hlavou. "Ne, ale těžko jsem na něj mohla myslet, když… myslím… pitomě… jsem se nechala unést…" Věděla, že její obhajoba zní žalostně, ale přesto to řekla, kdyby jenom proto, aby se cítila lépe.

"A až po…" Draco se podíval na svoje draze vypadající hodinky, "skoro dvou hodinách sis na něj vzpomněla? Nevybavuju si, že by ses zhroutila potom, co jsme se přestali líbat…"

"Je to tímto místem! Je to jako být v bublině, kde reálný svět neexistuje," vyhrkla. "A byli jsme zaneprázdněni vážnými věcmi…"

Dracovi oči neochvějně našly její. Přikývl. "Dobře. Pokud se na to chceš dívat takhle."

Hermioně se zrychlilo srdce. Měl pravdu. Proč na Erika až doteď nepomyslela? Měla by to být první věc, která jí vyvstane na mysli. Měla na něho myslet, ještě než ji Draco políbil. Chtěla se zkusit znovu bránit, ale Draco promluvil ještě jednou.

"A o mně máš samozřejmě pravdu, taky jsem na něho ani nepomyslel. To je vážně špatné." Díval se přímo před sebe a potichu pokračoval: "Problém je, že moje myšlenky se točí okolo…" Jejich pohledy se setkaly a Hermiona zatajila dech. "Moje myšlenky se točí okolo tebe."

Hermiona cítila, jak jí od konečků prstů do paží projel záchvěv. Jak může mít tak okouzlující oči? Proč byl tak milý… Ne to nebylo ono. Byl laskavý. Jednal s ní s respektem, poslouchal bez námitek její rady, škádlil ji a flirtoval s ní. Nedalo se tím omluvit, že nebrala ohled na Erika, než nechala Draca, aby ji políbil. Žádná omluva nebyla dostatečná, ale byl to rozhodně důvod. Pokusila se promluvit, ale musela párkrát polknout. V hrdle měla naprosté sucho.

Pozorovala, jak se Draco natáhl, aby se dotkl její tváře. Jemně putoval konečky prstů po její kůži, než ji chytil za bradu. Byl to moment plný něžnosti a Hermiona ucítila v očích slzy. Stále nevěděla, jak odpovědět na jeho slova, tak jenom položila dlaň na tu jeho a očima se snažila sdělit, co cítí.

Dýchala mělce, ale cítila se dobře. Bylo to povznášející, šokující, ohromující a dobré. Přisunula se blíž k němu a vtáhla ho do objetí. Draco neváhal a sevřel ji, Hermiona mu položila hlavu na rameno, ruce na jeho hrudi, a seděli tak, dokud světla v domě nepohasla a horské úbočí nezmizelo.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 28. Tajemství Od: Jacomo - 26.06. 2017
Tahle povídka je zvláštní směsí vážných témat a naprosté naivity. Ale všichni jsme asi tak trochu naivní, když jsme zamilovaní... :-) Díky za další kousek!

Re: 28. Tajemství Od: Gabux - 25.06. 2017
Jsou si vzájemně prospěšní. A posledních pár odstavců jsem četla se zatajeným dechem. Silný okamžik.

Re: 28. Tajemství Od: denice - 25.06. 2017
Počáteční škádlivé žertování rychle přešlo ve vážný rozhovor. Je dobře, že Hermiona Draca trochu nasměrovala - truchlil už dost dlouho, a jeho děti jsou dobrým důvodem, proč jít dál, stejně tak jako vyhlídka na nový vztah. Díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

Hesaluti: ( Online preklady )13.10. 2017Epilog
Hesaluti: ( Online preklady )07.10. 201740. Když se zdi bortí
Hesaluti: ( Online preklady )01.10. 201739. Souvislosti
Hesaluti: ( Online preklady )24.09. 201738. Poslední kapka
Hesaluti: ( Online preklady )17.09. 201737. Minulost
Hesaluti: ( Online preklady )10.09. 201736. Jen my dva
Hesaluti: ( Online preklady )20.08. 201735. Mentoři
Hesaluti: ( Online preklady )06.08. 201734. Prasinky
Hesaluti: ( Online preklady )30.07. 201733. Z hrany na pevnou zem
Hesaluti: ( Online preklady )23.07. 201732. Lekce, otázky a odpovědi
Hesaluti: ( Online preklady )16.07. 201731. Test z přeměňování
Hesaluti: ( Online preklady )09.07. 201730. Ranní setkání
Hesaluti: ( Online preklady )02.07. 201729. Návrat
Hesaluti: ( Online preklady )25.06. 201728. Tajemství
Hesaluti: ( Online preklady )18.06. 201727. Padá sníh
Hesaluti: ( Online preklady )11.06. 201726. Útulno
Hesaluti: ( Online preklady )04.06. 201725. Sníh a jahody
Hesaluti: ( alichay )29.05. 201724. V kuchyni to vře
Hesaluti: ( alichay )21.05. 201723. Bouře
Hesaluti: ( Online preklady )14.05. 201722. Chalupa
Hesaluti: ( Online preklady )16.04. 201721. Vzlétnout výš
Hesaluti: ( Online preklady )09.04. 201720. Šťastněji
Hesaluti: ( Online preklady )26.02. 201719. Smíšené pocity
Hesaluti: ( Online preklady )09.02. 201718. Lekce o hůlkách
Hesaluti: ( Online preklady )21.01. 201717. Zkouška lektvarů
Hesaluti: ( Online preklady )12.01. 201716. Odposlouchávání
Hesaluti: ( Online preklady )07.01. 201715. Kruval
Hesaluti: ( Online preklady )29.11. 201614. Umístění
Hesaluti: ( Online preklady )22.11. 201613. Okouzlení
Hesaluti: ( Online preklady )15.11. 201612. Suchar?
Hesaluti: ( Online preklady )08.11. 201611. Příjezd
Hesaluti: ( Online preklady )01.11. 201610. Tiebreak
Hesaluti: ( Online preklady )14.10. 20169. Na stadionu
Hesaluti: ( Online preklady )04.10. 20168. Lektvary
Hesaluti: ( Online preklady )23.09. 20167. Urovnání
Hesaluti: ( Online preklady )16.09. 20166. Tradície
Hesaluti: ( Online preklady )11.09. 20165. Hůlky
Hesaluti: ( Online preklady )24.08. 20164. Znovu pozvaný
Hesaluti: ( Online preklady )13.08. 20163. Traja Malfoyovci
Hesaluti: ( Online preklady )07.08. 20162. Nočná mora
Hesaluti: ( Online preklady )31.07. 20161. Rokfortský klobúk
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )13.07. 2016Úvod k poviedke