Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6.

Středa, 22. června

14:00 – ministerstvo

Dnešek je dnem přinášejícím usvědčení. Nějak nemohu uvěřit, do jaké pozice mě dostal. Ani si nejsem jistý, co bych s tím měl dělat.

Slečna Moranová je téměř na konci tréninku a dnes jsem zahájil poslední část. Začal jsem testovat její schopnosti v nitrobraně. Prohlašuje se za zdatnou v této oblasti, ale přirozeně, se mnou se ještě nestřetla, proto její tvrzení vůbec neberu v potaz.

V každém případě jsem do její mysli vešel bez překážek. Cítila se velmi trapně a rozhořčená nad lehkostí, se kterou jsem to provedl. Potřebovala několik pokusů, než proti mně zvládla něco podobného štítu. Ha!

Pak už se jí jen vše rozpadalo pod rukama. V těchto situacích je to pokaždé stejné. Začala být frustrovaná a nervózní, a při nechtěném vniknutí do něčí mysli je téměř nevyhnutelné, že ty nejpřísněji střežené myšlenky se zrádně protlačí do popředí.

V případě slečny Moranové to byla svatá pravda. Čím rozrušenější byla, tím jasnější a ostřejší ty představy byly. Zachytil jsem záblesky scén, které pro mě, samozřejmě, nic neznamenaly. Ani zbla mě nezajímalo, co dělá ve volném čase, dokud – tady je to! – nepřiplul Ronald Weasley.

Ach ano. Pravděpodobně zůstanu po zbytek života poznamenaný pohledem na vidláka Weasleyho in flagranti.

Poznámka pro mne: musím si dnes vydloubnout oči.

Nicméně jakmile mi to mozek dovolil, ukončil jsem spojení a zkoumavě se zadíval na slečnu Moranovou. Najednou už pro mě její nohy nic neznamenaly. Cítil jsem jedině a pouze pohrdání.

„To se stalo dávno,“ zamumlala rozpačitě.

„Teď znamená dávno?“

Zachmuřeně přikývla a promluvila otevřeně. „Podle mého je Hermioně Grangerové líp bez něho.“

To prohlášení mi přišlo docela zajímavé. „No, se mnou to nemá nic společného,“ poznamenal jsem zamítavě, ale přesto jsem cítil, že má.

Ukončil jsem dnešní setkání a posadil jsem se ke stolu, abych se zamyslel.

Šlo jen o polibek v opilosti, ale poznala jsem, že by to mohlo zajít dál.

Ach, Grangerová. Jen mohlo? Himlhergot, samozřejmě že zašlo!

Běžný jev, že slaboši jako Weasley skočí na vějičku noh slečny Moranové a zamilují se až po uši.

Weasley mě tak znechutil, že jsem chtěl vytáhnout hůlku a rozstřílet kancelář na cimprcampr. Co za kus ohraného, předvídatelného debila to je?

Nevím, co bych s tou informací měl dělat, pokud vůbec něco. Potěšilo by mě, kdyby se Weasleymu dostalo trestu, a vědomí, že v tom mám prsty já…

Ale…

Nejsem si jistý, že by bylo rozumné napochodovat k Hermioně Grangerové a říct jí, že její manžel obskakuje jinou. Neodbytný pocit mi našeptává, že by mi za to asi nepoděkovala. Kromě toho nemám žádný fyzický důkaz o Weasleyho hanebném činu.

Je dokonce možné, že Grangerová už o všem ví a jen zachovávala tvář, když mi o tom vyprávěla. V takovém případě by šlo o diskutabilní krok, že?

Podumám nad tím, ale asi si to nechám pro sebe.

Zosobněná velkorysost.

Ve velkorysosti jsme my Zmijozelové nedostižní…