Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Ty vole, už zase?!

Kapitola 3.

Ty vole, už zase?!
Vložené: Lupina - 20.06. 2017 Téma: Ty vole, už zase?!
Online preklady nám napísal:

Autor: Sarah1281                  Překlad: Online překlady                  Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/4536005/3/

Rating: 9+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Překlad: martik, alichay

beta: arabeska, Gabux, Lupina

 

Prohlášení autorky: Pořád nevlastním Harryho Pottera.

Poznámka: I když smysl povídek s obraceči času spočívá v tom, že Harry (nebo kdokoliv, ale obvykle Harry) dostane možnost provést na základě své znalosti budoucnosti věci lépe, nechci, aby si pamatoval každičký detail (jako třeba to, která z lahviček ho dostane skrz plameny za Quirrellem). Bylo by to hrozně nereálné, protože Harry nemá fotografickou paměť. Hermiona by to možná zvládla, ale Harry ne.

Další poznámka: Nejsem si jistá, ale podle epilogu to vypadá, že Harryho první dítě, James Sirius, byl devatenáct let po závěrečné bitvě v druhém ročníku (když bylo Harrymu 36), což by znamenalo, že se narodil sedm let po bitvě, když bylo Harrymu dvacet čtyři, takže v této povídce by mu mělo být dvacet tři. Šlo by to?

Kapitola 3.

„Tak kam myslíš, že tě zařadí?“ zeptal se Ron.

„Mám docela dobrou představu,“ odpověděl Harry.

„Já budu v Nebelvíru,“ oznámil Ron pyšně.

„Jak to můžeš vědět?“ zeptal se Harry. „Chci říct, pokud nejsi líný zrádný idiot, můžeš skončit v kterékoliv z těch ostatních kolejí.“

„Všichni z mé rodiny byli v Nebelvíru,“ vysvětlil Ron.

„No a? To nebelvírští rodiče vždycky musí vychovat malé Nebelvíry?“ zeptal se Harry a trochu zpanikařil při představě, že jsou Nebelvíři tak příšerní rodiče, že jejich děti prostě musí být statečné, aby vůbec přežily.

„Celá moje rodina byla v Mrzimoru,“ vytasil se Ernie Macmillan.

„A že moje rodina chodila do Zmijozelu, už víš,“ připomněl mu Draco.

„Takže všichni tři chcete do konkrétní koleje jen proto, že jste tam měli zbytek rodiny?“ ujišťoval se Harry.

„Jo,“ přikývl Ron.

„No, nerad vám beru iluze, ale chtít být ve stejné koleji jako zbytek rodiny, to mi zní dost jako mrzimorská loajalita,“ prohodil Harry nenuceně. Rona a Draca to podle všeho rozrušilo, zatímco Ernie se rozzářil.

„Ačkoliv,“ zamyslel se Harry, „chtít být v koleji, které všichni bezvýhradně důvěřují a vždycky ji podceňují, je od tebe geniální, skoro až havraspárské. Anebo skvělý způsob jak napomoct svým zmijozelským ambicím.“

Ernie na Harryho zavrčel, odpovídat ale nemusel, jelikož vyvolali jeho jméno. Naštěstí se ani Malfoy nestihl na Harryho vrhnout, protože přišla řada i na něj.

„Nemyslels to vážně, že ne, Harry?“ zeptal se Ron, bílý jako stěna. „Vážně bych chtěl být v Nebelvíru.“

„Určitě se tam dostaneš,“ uklidňoval ho Harry. Cítil se trochu provinile, že si z nich tak utahoval. Ale ne zas moc. Draco si obyčejně zasloužil všechno, co Harry cítil za nutné mu provést (no, kromě toho pokusu o vraždu v šestém ročníku, ale popravdě, Draco si tenkrát s Cruciatem začal) a Ernie bude přibližně za rok nejspíš naprosto přesvědčený, že je Harry ztělesněním samotného zla. Nicméně Rona pořád sužoval silný pocit méněcennosti, se kterým mu chtěl Harry pomoci a ne ho rozdmýchávat. Avšak neměl čas o tom dál uvažovat, protože zaslechl své jméno.

„Potter, Harry, přečetla profesorka McGonagallová.

Okamžitě se ozval šepot.

„Opravdu říkala Potter?“

„To jako ten Harry Potter?“

Tedy, Harry si svou dávku slávy užil ve svém prvním životě a měl roky na to, aby si na ni zvykl. Ale i tak se nic nevyrovnalo tomu, když ho poprvé spatřilo velké množství lidí – obzvlášť puberťáků.

„Jo, je to tak,“ prohlásil Harry a vykročil kupředu. Klábosení rázem utichlo a učitelé se na sebe trochu překvapeně podívali. Zjevně všichni čekali, že bude fámy pasivně podporovat. To tak. „Jsem Harry Potter. A jestli se mě někdo zeptá, zda jsem si jistý, a naznačí mi tak, že neoplývám ani schopnostmi normálního ročního dítěte, uřknu ho. Varuju vás.“

Harry nebyl zcela přesvědčený, že by někoho vážně uřkl (zvlášť někoho ze třetího nebo nižšího ročníku), ale přišlo mu to jako dobrý způsob, jak zarazit to nekonečné zpochybňování jeho identity. A zděšený výraz ve Snapeově tváři představoval už jen třešničku na dortu. Ačkoliv teď mu nejspíš bezděčně potvrdil, že je doopravdy reinkarnací Jamese Pottera. No, to je život.

Harry přistoupil ke klobouku a posadil si ho na hlavu.

„Hmm,“ ozval klobouk. „Tohle je těžké, velice těžké.“

Jak to může být těžké? Už jsi mě jednou zařazoval.

„Ano, ale teď ses vrátil v čase, abys zmanipuloval události ve svůj prospěch, to je velice zmijozelské.“

 

To je fakt. Až na celé to: ‚byla to naprosto totální náhoda‘. Však víš.

„No, na někoho svého věku jsi nesmírně inteligentní, možná bych tě měl poslat do Havraspáru,“ navrhl klobouk vzápětí.

Harry protočil očima. Popravdě, na SVŮJ věk jsem docela průměrný, takže ne, tam bys mě poslat neměl. Ale za nic na světě nedovolím Hermioně, aby mě, pokud jde o známky, předběhla. Je mi fuk, jestli JE geniální, pořád mám proti ní dvanáct let k dobru.

Klobouk si povzdychl. „Dobře, tak ani Havraspár. Ale když vezmu v úvahu tvou ohromující loajalitu, zvlášť vůči rodině Weasleyových, které podle všeho podporuješ za všech okolností, co říkáš na Mrzimor?“

Harry pokrčil rameny. Do toho, pak prostě přestoupím do Nebelvíru.

„A to můžeš?“ zeptal se klobouk.

Další pokrčení rameny. Jsem Chlapec, který přežil, o jehož temné stránce se zatím nešušká. Můžu rozhodovat i o životě a smrti.

„Dost si o sobě myslíš, že?“ zeptal se klobouk, vytočený Harryho odmítnutím ostatních kolejí.

Jo, trochu jo, připustil Harry. Ale copak to není nebelvírská vlastnost? A proč se vůbec tak strašně moc snažíš zařadit mě jinam?

„Co tedy mám dělat? Prostě tě poslat do Nebelvíru, protože to tak chceš a protože už jsem to jednou udělal? Takhle to nefunguje,“ vysvětloval klobouk.

Posledně to tak fungovalo, nesouhlasil Harry.

„No, vzhledem tomu, že si na to nevzpomínám, musím se uchýlit ke spekulacím. Jako vyděšený jedenáctiletý kluk jsi měl dost kuráže pohádat se s entitou, která měla určit běh tvého života. To mi zní dost nebelvírsky.“

Co myslíš tím ‚běh života‘? Myslel jsem, že výběr koleje je důležitý jen pro Bradavice.

Klobouk se uchechtnul, skutečně uchechtnul. „Ale prosím tě, vážně tomu věříš? Jmenuj jediného Zmijozela, o kterém si všichni nemysleli, že byl buď zlý anebo zbabělec. Anebo příležitostně zlý zbabělec?“

Na to Harry odpověď neměl.

„Nebo si vezmi Havraspáry. Mají být neuvěřitelně nepraktičtí a trávit své životy studiem, ačkoliv tě příklady nesprávnosti těchto předsudků praští do očí na každém kroku, jako třeba, jak vidím z tvé zkušenosti, Cho Changová a Lenka Láskorádová. Nebo Mrzimorové. Má to být kolej, kam jdou ti, co nemají ty správné vlastnosti pro žádnou z ostatních kolejí, ale Cedric Diggory byl podle všeho ten nejschopnější člověk ve svém ročníku.“

A co se říká o Nebelvíru? zeptal se Harry nadmíru pobaveně.

„Kanónenfutr.“

Harry si odfrkl. Typické. Ale asi tě chápu. Chci říct, Hagrid mi v podstatě řekl, že všichni černokněžníci jsou Zmijozelové. A to věděl přinejmenším o jednom zkaženém hvězdném Nebelvírovi, i když si myslí, že jde o Siriuse a ne o Pettigrewa. A taky se říká, že ta a ta rodina byla skrz naskrz zmijozelská, a že je tudíž jasné, že jsou všichni Smrtijedi, nebo aspoň fanatici do čistokrevnosti. A Weasleyovi si tak moc zakládají na tom, že jsou všichni Nebelvíři, až je to směšné.

„Takže půjdeš do jiné koleje?“ zeptal se klobouk s nadějí.

Promiň, omluvil se Harry. Vážně bych rád, ale chci být zase se svými přáteli. Nehledě na to, že Ron je momentálně moc dětinský na to, aby ho napadlo navázat přátelství se Zmijozelem.

„Dobře,“ zabručel klobouk. „Řekl bych, že valčík skrz Závoj lze brát jako neuvěřitelnou zbrklost, takže tě můžu rovnou zařadit k podobným, kteří podle všeho nedokážou promyslet věci do konce, ať je to tedy – NEBELVÍR!

Jeho kolej mu podle očekávání aplaudovala dosud nejhlasitěji, aniž by tušila, že je zrovna urazili. Ron se dočkal zařazení jen o chvilku později.

„Výborně, Rone, to jsi tedy zvládl,“ řekl Percy okázale.

„Co myslíš tím ‚výborně‘?“ zeptal se Harry s předstíraným zmatením. „Dostal dopis z Bradavic, takže ho museli někam zařadit.“

„Chválil jsem ho, že se zvládl dostat do Nebelvíru,“ vysvětlil Percy blahosklonně.

„Takže chceš říct, že bys byl naštvaný, kdyby se dostal do některé z ostatních tří stejně vznešených kolejí? Myslel bych si, že budeš prostě šťastný, že je vůbec kouzelník.“

„Tedy, to jsem, samozřejmě, že jsem,“ ustoupil kvapně Percy. „Chci jen říct, že je lepší, že se dostal do nebelvírské než do některé z těch tří.“

„Myslel jsem, že prefekti mají pomáhat budovat mezikolejní soudržnost,“ podrbal se Harry na hlavě. „Možná bych se měl zeptat Brumbála, jak jí hodlá dosáhnout, když jeho zástupci ve studentstvu úmyslně pěstují kolejní předsudky.“

Nad myšlenkou, co by taková stížnost udělala s jeho šancemi na místo primuse, Percy zbledl.

Harry obrátil pozornost ke svým spolužákům z prváku právě ve chvíli, kdy se Seamus ptal: „Odkud má na sobě všechnu tu krev?“

„Na to jsem se ho nikdy neptal,“ odvětil decentně duch. Pokud se Harry nepletl, mluvili o Krvavém baronovi. Nejspíš by tohle vyzrazovat neměl, protože to očividně byla jejich soukromá věc, ale na druhou stranu Krvavého barona ani Šedou dámu neměl nikdy v oblibě.

„Já vám to řeknu,“ ozval se Harry.

Všichni se k němu otočili. „A jak bys to ty, prvák, mohl vědět?“ tázal se rytíř Nicholas.

Harry pokrčil rameny: „Kouzla?“

Na takové odpovědi nikdo žádnou chybu nenašel, ačkoliv pokud si Harry nedá pozor, za chvilku budou lidé požadovat, aby si vzal jasnovidectví, protože je očividně věštec.

„A co se tedy stalo?“ zeptal se Seamus.

„Šedá dáma, která je mimochodem duchem havraspárské věže, je ve skutečnosti Helena z Havraspáru, dcera Roweny. Být dcerou nejgeniálnější čarodějky své doby asi nebylo jednoduché, takže si vypěstovala komplex méněcennosti. Její matka měla diadém, o kterém se proslýchalo, že svého nositele učiní moudřejším. Helena usoudila, že by byl skvělý nápad ukrást ten diadém a utéct s ním někam do háje. Rowena za ní vyslala jejího bývalého nápadníka, Krvavého barona, aby ji přivedl domů. Helena chtěla zpátky, ale byla příliš pyšná, a tak odmítla. Baron ztratil nervy, zabil ji, a když mu došlo, co provedl, dostal emo záchvat a zabil i sám sebe,“ uzavřel Harry a podal si sirupový košíček.

„To zní jako špatná telenovela,“ zamračila se Hermiona dotčeně. „Jsi si jistý?“

„Hermiono, copak jsme si celou tou záležitostí ‚jsi si jistý, Harry‘ neprošli, už když jsme probírali moje jméno?“

„No, ano, ale šance, že znáš svoje jméno, jsou přece jen o něco vyšší, než že víš o něčem, co se stalo před víc jak tisíci lety,“ oponovala Hermiona rozumně.

„Jo, jak to vlastně víš?“ zajímal se Dean Thomas.

Harry pokrčil rameny: „Řekla mi to?“

„Kdo, Šedá dáma?“ Skorobezhlavý Nick na něj vyjeveně zíral. Když Harry přikývl, vyzvídal: „Kdy?“

„V sedmém ročníku,“ odpověděl Harry a využil tím fascinujícího jevu, že i když vlastně mluvíte pravdu, je ta pravda tak neskutečná, že všichni předpokládají, že žertujete. Tedy, pokud máte štěstí. Pokud ne, většinou si pomyslí něco o prolhaném schizofrenikovi.

„No, mohls prostě říct, že nám to nechceš povědět,“ brblal Seamus.

Postupem času se téma hovoru přesunulo k rodinám.

U mě je to půl na půl,“ vykládal Seamus. „Táta je mudla. To, že je čarodějka, mu máma řekla až po svatbě. Dost ošklivě ho to vzalo.“

Ostatní se rozesmáli, ale Harry se zamračil. Svého času mu to připadalo docela vtipné, ale vzhledem k tomu, jak vypadalo Snapeovo dětství právě proto, že Eileen Princeová udělala přesně totéž…

„Máš štěstí,“ promluvil ke svému překvapení Harry. Všichni se na něj zmateně podívali. „Máš štěstí, že to tvůj táta vzal tak dobře. Stejně snadno mohl zpanikařit a opustit vás. Nebo zůstat a nesnášet tvou matku za to, že mu lhala, a tebe za to, že je kvůli tobě v pasti. Máš štěstí, že je tvůj otec dobrý člověk.“

Na chvilku se rozhostilo rozpačité ticho. Nikdo moc nevěděl, co na to říct.

Konečně se ozval Ron: „A co ty, Neville?“

„Totiž, mě vychovala babička, a ta je čarodějka,“ řekl Neville, „ale všichni v rodině si hrozně dlouho mysleli, že jsem úplný mudla.“

„Nemyslíš spíš moták?“ zeptal se Harry.

Neville přikývl. „Můj prastrýc Algie se mě snažil přistihnout, až si jednou nedám dost pozor, a dostat ze mě nějaké čáry – jednou v Blackpoolu mě strčil z mola dolů a já se málem utopil - ale pořád se nic nedělo, dokud mi nebylo osm. To přišel prastrýc Algie na čaj a zrovna mě držel za kotníky ven z okna v poschodí, když mu prateta Enid nabídla sněhovou pusinku a on mě nedopatřením pustil. Ale já jsem se dole odrazil a skákal jsem přes celou zahradu a ven na silnici. Všichni z toho měli opravdovou radost; babička až plakala, jak byla šťastná.“

Hergot, jaký rozdíl v pohledu na věc udělá pouhých dvanáct let! „Tak abych si to ujasnil,“ snažil se Harry zůstat v klidu. „V podstatě říkáš, že tvoje rodina se tě pokoušela zabít ve snaze donutit tě udělat něco magického? Takže kdybys nebyl čaroděj, byli by radši, kdybys zemřel? A tvoje babička byla tak nadšená, že umíš kouzlit, že naprosto ignorovala skutečnost, že kdybys nezvládl použít magii, umřel bys?“

„N-no, oni jen chtěli vědět, jestli budu moct chodit do Bradavic,“ vykoktal Neville nesměle.

Harry věděl, že Neville tohle nejspíš slyšet nepotřebuje, ale on to potřeboval říct. Až moc dobře si pamatoval, jakou spoušť na Nevillovi napáchala jeho ‚milující rodina‘ a že mu trvalo roky ji překonat. Taky si vzpomínal, jak Neville zničil poslední kousek Voldemortovy nesmrtelnosti, a umožnil tak Harrymu zvítězit, a pocítil, jak ho nad představou Nevillova dětství zaplavila intenzivní vlna vzteku. Protože upřímně, Dursleyovi ho sice vášnivě nenáviděli a rozhodně se s tím netajili, ale aspoň se ho nikdy nepokusili zabít.

„Jestli to tak moc chtěli vědět, mohli se podívat do bradavické evidence. Jistě, asi by to bylo hodně neobvyklé a možná proti pravidlům, ale kdyby Brumbál věděl, že se tě tví příbuzní budou pokoušet zabít, určitě by udělal výjimku,“ prohlásil Harry chladně. „A všechen ten nátlak určitě nepůsobil vůbec dobře na tvou náhodnou magii. V podstatě chci říct, že tohle ti vážně dělat neměli, Neville.“

Neville nic neřekl, ale pozoroval ho se zvláštně zamyšleným výrazem.

ooOOoo

Harryho vyučování probíhalo stejně jako minule. Až na to, že všechna jednoduchá kouzla z osnov prvního ročníku zvládl levou zadní, takže se jeho učitelé zmítali mezi pochybnostmi, jestli není génius nebo jestli nějak nepodvádí.

Naproti tomu hodina obrany proti černé magii byla poněkud odlišná. Harry se rozhodl nedat nijak najevo, že ví o Voldemortovi skrytém na Quirrellově temeni. To však neznamenalo, že hodlal přehlížet to, čeho si všiml už naposledy, ačkoliv si to tenkrát nesprávně vyložil.

Ve chvíli, kdy se Quirrell otočil zády ke třídě, aby mohl psát na tabuli, ucítil Harry důvěrně známou bolest v jizvě (nebo spíš poloznámou, vždyť ji necítil už šest let). Přitiskl si ruku k čelu a vyjekl.

„V-v-všechno v p-pořádku, pane P-P-P-Pottere?“ zeptal se ho Quirrell.

„Z vašeho turbanu mě bolí jizva,“ pronesl Harry na rovinu.

„C-cože?“ vykoktal Quirrell, zachvácen panikou.

Zbytek třídy mu zcela evidentně nevěřil a rozesmál se. Na druhou stranu, Harrymu tato reakce přišla lepší, než kdyby ho považovali za šílence. Možná jestli zaseje pochybnost už teď, vyhne se fiasku, které rozpoutala Rita Holoubková, když vyslídila to o jeho snech.

„Slyšel jste mě,“ pokračoval Harry. „Proto bych ocenil, kdybyste se ke mně neotáčel zády a neukazoval mi váš turban. Myslím, že by to mohlo mít neblahý vliv na moje učební podmínky.“

„Jak tě může bolet jizva, Harry?“ ptala se ho Hermiona nevěřícně. „Nebolí tě spíš čelo?“

Harry pokrčil rameny. „Vážně nevím, co ti na to mám říct, Hermiono. Jediné, co vím, je, že mě nebolí čelo, ale jizva.“

„Jak?“ zopakovala Hermiona.

Harry si nebyl jistý, jak to vysvětlit, a tak to nechal být.

ooOOoo

Konečně nadešel den, na který se nejvíce těšil: prvoročníkové lektvary pro polokvalifikovaného dospělého. Někdo by to mohl považovat za podvádění. Harry to spíš považoval za nutnou obranu proti osobní mstě profesora lektvarů. Tímhle se to vyrovná.

„Ano, ovšem,“ promluvil k němu poprvé Snape. „Harry Potter. Naše nová – hvězda.“

„Promiňte, pane, ale to mě žádáte o autogram?“ zeptal se Harry nevinně. Naběhlou žílu na Snapeově čele považoval za ‚ne‘ a pokračoval: „Já jen že jsem teprve před necelými dvěma měsíci zjistil, že moji rodiče nebyli opilí flákači, kteří zemřeli při autonehodě, takže celá ta věc okolo mé slávy je pro mě stále jaksi nová. Opravdu si cením vaší ohleduplnosti.“

Ale podívejme, další tepající žíla! Přestože Harry bez pochyb uznával, že Snape je jedním z těch, obrazně řečeno, ‚dobrých hochů‘, uvědomoval si také, že jediná šance na to, aby si ho Snape oblíbil, zemřela ve chvíli, kdy ho Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru.

Ve skutečnosti, zauvažoval, by se o jeho přízeň mohl s klidným svědomím pokusit… Pche. Co by to bylo za legraci, kdyby neměl nikoho, komu by lezl na nervy? A navíc, když půjde o Snapea, všichni budou stát na jeho straně.

„Pottere!“ Snapeův hlas ho vytrhl z úvah. „Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?“

„Doušek živé smrti,“ odpověděl Harry nevzrušeně.

„Což je?“ dožadoval se Snape.

„Pane profesore, nejsem si zcela jistý, proč se mě ptáte na něco, na co sám neznáte odpověď, ale je mi potěšením informovat vás, že já, student prvního ročníku, vím, že jde o velmi silný uspávací prostředek, který způsobí, že vypadáte jako mrtvý.“

„Samozřejmě, že to vím, Pottere!“ vyštěkl Snape.

„Jsem si jistý, že ano,“ pronesl Harry pochybovačně.

„Dobrá, každému se patrně někdy poštěstí. U vás jde zřejmě o velmi častý jev, Pottere…“ zamumlal Snape roztržitě.

Harry vytřeštil oči: „Pane? Opravdu jste právě srovnal správnou odpověď na otázku z lektvarů s tím, jak se mě Voldemort pokusil brutálně zavraždit poté, co zabil oba moje rodiče?“

Snape pokračoval, nyní již nahlas: „Kdybych vám řekl, ať mi přinesete bezoár, kde byste ho hledal?“

„Ve skříni s přísadami?“ navrhl Harry.

Snapeovi se zablesklo v očích: „Pottere!“

„Co? Snad jste ode mě opravdu neočekával, že odejdu, abych našel kozu a vytáhl jí bezoár ze žaludku… nebo snad ano?“ Harry se poněkud vyděsil; neměl žádné pochybnosti o tom, že Snape by to klidně očekávat mohl. Zvlášť jestli ho bude nadále provokovat.

„Jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem?“ vypálil Snape další otázku.

„To od vás není vůbec hezké, že se mě snažíte takto napálit, pane,“ ohradil se Harry. „A já vím velmi dobře, že jde o stejné rostliny. I když, proč jsou pojmenovány dvěma různými názvy, vlastně třemi, když počítám i oměj, vážně nechápu.“

„Považuji vaše znalosti za dostatečné, Pottere,“ pronesl Snape s nechutí, přičemž absolutně ignoroval fakt, že u prváků by se nemělo předpokládat, že si na první školní den nabiflují všechny svoje učebnice.

Ačkoliv, co se týče první otázky… když se Harry snažil o to, aby mu Ginny odpustila, že ji po Brumbálově pohřbu opustil, rozhodl se poslat jí květinovou zprávu. A tak narazil na knihu viktoriánské květomluvy. Jestli si dobře vzpomínal, asfodel je druh lilie, jejíž význam zní: ‚Můj žal a lítost tě budou provázet až do smrti‘ a pelyněk znamená ‚nedostatek‘ a také symbolizuje hořký zármutek. Když to dal dohromady, vyšlo mu: ‚Hořce lituji Lilyiny smrti.‘ Nuže, dozajista tenkrát neměl možnost to pochopit (a ani si nemohl být jistý, jestli mu chtěl Snape sdělit právě tohle), ale přišlo mu to jako příliš velká náhoda, že si ze všech přísad, na které se mohl zeptat, vybral právě tyto.

„Děkuji,“ zašeptal Harry.

Snape jen odměřeně přikývl. „Co se děje? Proč si to všechno nezapisujete?“

Harry už byl ve dvojici s Ronem, když si povšiml, že Neville trochu pobledl.

„Hej, Neville? Proč nepracuješ s Hermionou? Koneckonců přečetla učebnici několikrát, takže to nejspíš nezvrtá,“ navrhl Harry.

Hermiona se nad tím pousmála a zasedla s Nevillem ke stejnému stolu.

A Harry se nemýlil; Hermiona věděla, co dělá, a Neville se protentokrát dokázal vyvarovat veškerých explozí. Harry se pro jistotu, ale spíš ze zvyku, chránil Protegem. Teď, když už ochrany před všemožnými nehodami znal, proč toho nevyužít?

 

Poznámka: Já osobně jsem Snapeovou fanynkou. Naproti tomu Harry ne. Snažím se, aby ho Harry považoval za ‚dobrého hocha‘, aniž by ho nutně musel mít rád, i když oceňuje vše, co pro něj dělá. Dává to smysl?

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 3. Od: kopapaka - 28.12. 2019
Další kapitola... To ráno nechci vidět :D

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 3. Od: sisi - 24.08. 2017
Květomluva je úžasná.Tajná řeč květin, nebo poezie, prostě způsob, jak něco sdělit druhému tak, aby to nikdo nepovolaný nedokázal rozšifrovat.Díky za Snapea litujícího hořké smrti krásné Lili.

Re: Kapitola 3. Od: Gabux - 21.06. 2017
Tohle je prostě dokonalý příběh! Miluju ho! ♥ Nejgeniálnější myšlenka této kapitoly je jednoznačně tato - "že jsou Nebelvíři tak příšerní rodiče, že jejich děti prostě musí být statečné, aby vůbec přežily." :D
Re: Kapitola 3. Od: martik - 04.07. 2017
Vtipný a nutící k zamyšlení. Taky je to přesně můj šálek čaje. Děkuji za komentář a hlavně za betaci, Gabux :-*

Re: Kapitola 3. Od: Jimmi - 21.06. 2017
Waw, ďalšia kapitola. Keď vidím tie boldy, žasnem, čo všetko mi z kánonu uniklo. Vážne mi nebolo divné, čo robili s Nevillom? Už dávno sa na kánon dívam inak, ale táto poviedka to ešte viac zdôrazňuje. Preklad dokonalý, radosť čítať, samá perla. Ďakujem všetkým, kto sa na tomto skvoste podieľa.
Re: Kapitola 3. Od: martik - 04.07. 2017
Autorka toho vypíchla opravdu dost. Taky žasnu. Od tebe nás chvála obzvlášť těší, Jimmi. Obrovský podíl na tom mají bety. Tímto jim chci poděkovat za učesání a dotáhnutí nedostatku. Děkuji. A tobě díky za komentář.

Re: Kapitola 3. Od: marci - 20.06. 2017
Merlinku na rynku - to byla geniální kapitola!!! TOLIK věcí, které mi ještě po TOLIKA letech nedocvakly, až teď??? neuvěřitelné. Neville, Seamus, a jako třešínka na dortu květomluva? Uf, to byla jízda. Nezřízeně se těším na pokračování, holky, jste úžasné!! Díky!!
Re: Kapitola 3. Od: martik - 04.07. 2017
Právě proto mám povídky, co se dotýkají kánonu, nejraději. Staví spoustu věci do nového světla. Klobouk dolů před autorkou. Nutí k zamyšlení a ještě nás chytne za srdce. Děkujeme za komentář, marci.

Re: Kapitola 3. Od: Folwarczna - 20.06. 2017
Tak tahle povídka má říz. Ale brzy by se měly věci začít vyvíjet jinak, ne?
Re: Kapitola 3. Od: martik - 04.07. 2017
Jsem ráda, že se líbí. Změny nás čekají už v příští kapitole. No a potom... :-) Děkuji.

Re: Kapitola 3. Od: JSark - 20.06. 2017
Chudák Snape, to muselo byť tepajúcich žíl... :D
Re: Kapitola 3. Od: martik - 04.07. 2017
Nemá to s ním lehké :-) Děkuji.

Re: Kapitola 3. Od: denice - 20.06. 2017
Opět dobře namíchaný koktejl perlivé zábavy a smrtelně vážných otázek. Z některých Harryho glos mě mrazí, ale většinou se jen bezuzdně bavím. Nejvíc jsem si vychutnala, jak stíral Snapea: „Samozřejmě, že to vím, Pottere!“ vyštěkl Snape. „Jsem si jistý, že ano,“ pronesl Harry pochybovačně. Zkušený učitel, jímž Severus bezpochyby byl, by mu to rychle zatrhl, ale tohle je Harryho jízda a nikdo na něj prostě nemá :-) Ozdobou kapitoly je výklad květomluvy - je to kouzlo nechtěného, nebo Rowlingová věděla...? Díky všem překladatelkám a betám.
Re: Kapitola 3. Od: martik - 04.07. 2017
Harry se snaží z předchozích zkušeností vytěžit co se dá. A tomu Severus prostě nemůže stačit. Já si to taky při překladu ohromně užila. Až jsem to tomu našemu netopýrkovi přála :-D A květiny... kdo ví, jak to bylo. Možná ani sama Rowla ne :-) Ať už to bylo jakkoliv, pozvedá to ten příběh zase o úroveň výš. Děkuji, denice.

Re: Kapitola 3. Od: Jacomo - 20.06. 2017
Hurá, je tu další kapitola "Ty vole..." - mám malé Vánoce! ) Harry tu perlí, od začátku do konce. A zase vychytává ty nelogičnosti, které nám JKR do kánonu utrousila a my si jich ve svatém nadšení nevšimli. Dětství Nevilla, přístup Seamusova otce, Ronovu zaslepenost, Quirellův turban... Jen debata s Moudrým kloboukem je na samostatný rozbor perel. A totálně mě rozsekalo, jak Harry mluvil pravdu o původu svých znalostí o telenovele se Šedou dámou ) Jak to víš? - Řekla mi to. - Kdy? - V sedmém ročníku. ) Ovšem první hodina lektvarů, to je bomba! Harry je docela drzý, ale jak píše autorka, sice Snapea uznává jako klaďase, ale rád ho moc nemá. Ovšem ten rozbor první otázky s výkladem květomluvy - geniální. A přesně by to na našeho netopýrka sedělo. Sečteno, podtrženo - DĚKUJU! Jste skvělí, všichni, kteří se účastníte na překladu. Neskutečně moc se těším na další kapitolu mé milované povídky!
Re: Kapitola 3. Od: martik - 04.07. 2017
Vystihla jsi snad všechny okamžiky, které zasáhly i mne. Harry je tady opravdu dvojsečný - všímá si závažných detailů a nebojí se na ně upozornit a zároveň si to hodlá užít a využít všech znalosti, které získal minule. Ani netušíš jak jsem si překlad Harryho a Severusova rozhovoru užívala. A květiny byly jen třešničkou na dortu. My děkujeme za krásný komentář, Jacomo.

Re: Kapitola 3. Od: zuzule - 20.06. 2017
Tyjo, prisel mi na Severuse docela drzej frajer... Dekuju!
Re: Kapitola 3. Od: martik - 04.07. 2017
Taky se mi zdá :-) Jenže je potřeba mít pořád na paměti, že uvnitř není vyplašený jedenáctiletý chlapec, ale třiadvacetiletý "dospělý" muž, který ví, co je Severus zač a na čí straně je. Tak mu to dopřejme. Jen chudákovi Snapeovi musí opravdu připadat jako Jamesova reinkarnace. Děkuji za komentář.

Prehľad článkov k tejto téme:

Sarah1281: ( Online překlady )12.04. 2021Kapitola 50.
Sarah1281: ( Online překlady )06.04. 2021Kapitola 49.
Sarah1281: ( Online překlady )30.03. 2021Kapitola 48.
Sarah1281: ( Online překlady )23.03. 2021Kapitola 47.
Sarah1281: ( Online překlady )09.03. 2021Kapitola 46.
Sarah1281: ( Online překlady )02.03. 2021Kapitola 45.
Sarah1281: ( Online překlady )05.01. 2021Kapitola 44.
Sarah1281: ( Online překlady )17.11. 2020Kapitola 43.
Sarah1281: ( Online překlady )10.11. 2020Kapitola 42.
Sarah1281: ( Online překlady )25.08. 2020Kapitola 41.
Sarah1281: ( Online překlady )15.06. 2020Kapitola 40.
Sarah1281: ( Online překlady )02.06. 2020Kapitola 39.
Sarah1281: ( Online překlady )19.05. 2020Kapitola 38.
Sarah1281: ( Online překlady )05.05. 2020Kapitola 37.
Sarah1281: ( Online překlady )21.04. 2020Kapitola 36.
Sarah1281: ( Online překlady )07.04. 2020Kapitola 35.
Sarah1281: ( Online překlady )24.03. 2020Kapitola 34.
Sarah1281: ( Online překlady )10.03. 2020Kapitola 33.
Sarah1281: ( Online překlady )25.02. 2020Kapitola 32.
Sarah1281: ( Online překlady )11.02. 2020Kapitola 31.
Sarah1281: ( Online překlady )28.01. 2020Kapitola 30.
Sarah1281: ( Online překlady )14.01. 2020Kapitola 29.
Sarah1281: ( Online překlady )26.11. 2019Kapitola 28.
Sarah1281: ( Online překlady )19.11. 2019Kapitola 27.
Sarah1281: ( Online překlady )29.10. 2019Kapitola 26.
Sarah1281: ( Online překlady )23.06. 2019Kapitola 25.
Sarah1281: ( Online překlady )02.06. 2019Kapitola 24.
Sarah1281: ( Online překlady )19.05. 2019Kapitola 23.
Sarah1281: ( Online překlady )05.05. 2019Kapitola 22.
Sarah1281: ( Online překlady )23.04. 2019Kapitola 21.
Sarah1281: ( Online preklady )02.04. 2019Kapitola 20.
Sarah1281: ( Online preklady )19.03. 2019Kapitola 19.
Sarah1281: ( Online preklady )03.02. 2019Kapitola 18.
Sarah1281: ( Online preklady )13.11. 2018Kapitola 17.
Sarah1281: ( Online preklady )30.10. 2018Kapitola 16.
Sarah1281: ( Martik )02.10. 2018Kapitola 15.
Sarah1281: ( Online preklady )18.09. 2018Kapitola 14.
Sarah1281: ( Online preklady )14.08. 2018Kapitola 13.
Sarah1281: ( Online preklady )03.07. 2018Kapitola 12.
Sarah1281: ( Online preklady )15.05. 2018Kapitola 11.
Sarah1281: ( Martik )08.05. 2018Kapitola 10.
Sarah1281: ( Online preklady )14.01. 2018Kapitola 9.
Sarah1281: ( Online preklady )07.11. 2017Kapitola 8.
Sarah1281: ( Online preklady )26.09. 2017Kapitola 7.
Sarah1281: ( Online preklady )19.09. 2017Kapitola 6.
Sarah1281: ( Online preklady )15.08. 2017Kapitola 5.
Sarah1281: ( Online preklady )25.07. 2017Kapitola 4.
Sarah1281: ( Online preklady )20.06. 2017Kapitola 3.
Sarah1281: ( Online preklady )30.05. 2017Kapitola 2.
Sarah1281: ( Online preklady )17.05. 2017Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady )12.05. 2017Úvod