Preklady fanfiction Harryho Pottera

Odpoledne pokračovalo v podobném poklidu. Popovídali si v přátelském duchu, hlavně o obchodu s hůlkami, a Hermioně bylo s Drcem tak příjemně, že si dokonce donesla knihu a v klidu si před ním četla. On se zatím probíral hromadou novin a časopisů. Venku pořád padal sníh a oni jako by uvízli ve své vlastní bublině tepla a pohodlí.

Nakonec se Draco natáhl na pohovku, díval se na strop a jeho sklenka vína hrozila rozlitím. Hermiona mu už několikrát dovolila, aby jí dolil, a už cítila, jak ji obvyklé napětí opouští a alkohol stoupá do hlavy. Uvědomila si, že na něj zírá. Měl nádherné rysy. Kdyby měla být přehnaně kritická, jeho obličej by se dal označit za trochu moc úzký, lícní kosti mu seděly příliš vysoko, ale zcela upřímně vypadal neskutečně. Hebká pokožka, kolem tváří náznak ruměnce a lehce našpulené rty. Když zamrkal, všimla si jeho dlouhých řas. Teď se na ni nedíval, ale to ani nepotřebovala, protože věděla moc dobře, jak vypadají jeho oči. Kouřově šedé, s modrými skvrnkami. Výmluvné, okouzlující, občas i zářící pobavením.

Hermiona v břiše ucítila překvapivý záchvěv. Merline! Vždyť na něj jenom myslela. Jak jí pouhé myšlenky na Draca mohly rozechvívat žaludek? Věděla, že by měla odvrátit pohled, ale nedokázala se na něj přestat dívat. Dovolila očím sklouznout k jeho vlasům, které mu padaly z tváře. Měly překvapivě světlou barvu, téměř doběla, ale působily hebce a díky nim nevypadal jeho obličej tak stroze. Draco se nadzvedl, aby si usrkl ze sklenice, a Hermiona přesunula pohled k jeho ramenům a tělu. Byl štíhlý, ale ramena mu rozšiřovaly pevné svaly, které se mu napjaly i na pažích, když odkládal sklenici na zem. Pod tričkem se mu rýsovala hruď a břicho, které Hermiona znala z první ruky. Takhle na pohovce vypadal silně a perfektně. Hermiona si uvědomovala, že civí, ale nedokázala z něj spustit oči. Nebylo vhodné být takhle perfektní, jenže přesně to on byl. Perfektní.

Hermiona si dlouze odpila ze své sklenky. Neměla v povaze nechat se takhle fascinovat mužem. Stalo se jí to pouze jednou – a do jakých potíží ji to dostalo. Vzala si časopis, aby se trochu rozptýlila, ale jen slepě zírala na jeho stránky. Srdce jí bušilo jako o závod. Přemýšlela, jestli je v chatě opravdu takové teplo, protože by přísahala, že jí hoří tváře.

"Dáš si něco slaného?" dolehl k ní napříč pokojem Dracův hlas a ona k němu vzhlédla.

"To by bylo super. Myslím, že mi od snídaně konečně vyhládlo."

Draco odešel z pokoje a během chvilky se vrátil s dřevěným prkénkem, na němž nesl výběr několika sýrů a velkou zdobenou plechovku slaných sušenek. Kromě toho držel další láhev vína, takže když vcházel, trochu přitom zápasil s dveřmi. Hermiona vyskočila, aby mu pomohla, a převzala od něj plechovku. Jídlo rozložili na nízký stolek a sedli si k němu na podlahu. Hermionin hlad ještě vzrostl, byla ráda, že Draco navrhl něco k snědku.

"Cítím se jako na dovolené!" zaradovala se a namazala si na sušenku trochu měkkého sýra.

"To je dobře."

"Teď když jsi vytasil jídlo, vážně jsem dostala hlad."

Draco se uculil. "Nechápu, kam všechno to jídlo dáváš, na někoho tak drobného máš neskutečný apetit."

"To se mi pokoušíš zdvořile naznačit, že jsem žrout?"

"Nesnažím se nic naznačovat. Kdybych chtěl říct, že jsi žrout, prostě bych to řekl."

Hermiona snědla ještě pár sušenek a pak si spokojeně povzdychla. "To je ale rozmazlování! Měla bych učit studenty a místo toho se tu válím a cpu se sýrem!"

"Jo, vážně tě rozmazluju. Až se vrátíme, měl bych McGonagallové nahlásit, jak moc zanedbáváš vzdělání mých dětí," Draco jí věnoval jeden ze svých zničujících úsměvů a jí se zase zhoupl žaludek. Z té reakce vinila víno, a tak sklenku rychle odložila.

"Ale vážně, je mi líto, že tu musím zůstávat déle, než je vhodné," řekla. "Jsi skvělý hostitel."

"Jistěže jsem," odvětil jako typický Draco. "A jak už jsem ti připomněl, nepozval jsem tě. Pozvala ses sama."

"Nebuď protivný."

"Narušilas mi osobní prostor, obsadila můj domov…"

"Tak mě vyhoď," opáčila Hermiona, ale věděla, že ji jen popichuje. Draco nebezpečně pozvedl jedno obočí a Hermiona se trochu odtáhla. "Co chceš dělat?" znervózněla, když vstal a vykročil k ní.

"Když to sama chceš…" odpověděl.

Hermiona vyskočila na nohy a pokusila se prchnout za pohovku, ale Draco na ni byl příliš rychlý, chytil ji kolem pasu a přitáhl ji k sobě dřív, než ho stihla zastavit. Vyjekla, snažila se mu vykroutit, ale proti němu neměla dost síly. S lehkostí ji zvedl a vynesl z pokoje a přes salonek. Když otevřel vstupní dveře, narazil do nich poryv ledového větru.

"Opovaž se!" vyhrožovala mu Hermiona, jakmile prohlédla jeho úmysly, ale on ji ignoroval a vykročil ven. Postavil ji na nohy do hlubokého sněhu, rychle se vrátil dovnitř, a než zabouchl dveře, ještě jí věnoval zářivý úsměv. Hermiona nevěřícně zírala za dveře. Vážně to udělal! Venku panovala příšerná zima a ona na sobě měla jen oblečení na doma – už teď se třásla! Hlasitě zabušila na dveře a volala Draca, ale nic se nestalo, takže přešla k oknu a promáčela si přitom chodidla v závějích. Za sklem na ni čekal Dracův uculený obličej. Rozkřičela se, ale on jen zvedl ruce a zatáhl žaluzie.

Hermiona na zavřené okno dopáleně zafuněla. Chtěla se na něj rozčílit, ale popravdě jí to přišlo docela vtipné. Drzé a vtipné. Což neznamenalo, že by si nějak užívala tuhle zimu! Přešla zpátky ke dveřím a znovu zabušila. Měla dojem, že za nimi uslyšela pohyb, takže se rychle sklonila, uplácala si ze sněhu kouli a schovala ji za záda.

Hned vzápětí se dveře otevřely a objevil se v nich šklebící se Draco. Hermiona se snažila tvářit nevinně.

"Pustíš mě dovnitř, nebo chceš mít na svědomí, že zemřu na podchlazení?" otázala se.

"Zvažuju to," poznamenal Draco.

"Zvažuj rychleji."

"Dobře, dám ti vědět, až se rozhodnu," Draco začal zavírat dveře, ale Hermiona byla mnohem rychlejší. Vytáhla schovanou ruku a plnou silou po něm vrhla sněhovou kouli. Trefila ho přímo do obličeje, kousky sněhu mu ulpěly ve vlasech a popadaly na oblečení. Draco rychle zamrkal a svraštil obočí.

"Víš, že za tohle zaplatíš?" ujistil se, vyšel ven a sklonil se pro sníh. Hermiona už prchala okolo domu, ale on vyrazil za ní, a jakmile měl čistou mušku, ostřeloval ji sněhem. Hermiona popadla trochu sněhu ze stěny a mrskla jím po něm, ani se neobtěžovala s uplácáním koule. Draco jí to oplatil, zasypal ji ledovou sprškou, a oba se rozesmáli. Hermioně cvakaly zuby, ale chytla další kouli sněhu a namířila na Draca, kterému se podařilo jí vyhnout. Přidrzle se na ni uculil.

"Už se vzdáváš?"

"Trhni si!"

"Musí ti být jasné, že vyhraju."

"Proč bys měl vyhrát?"

Draco byl dvěma skoky u ní, popadl ji za paži a přitáhl ji k sobě. "Protože jsem daleko silnější a rychlejší."

"Já mám lepší mušku."

"Zrovna teď ses netrefila."

Hermiona stála přitisknutá přímo k němu, jejich obličeje dělilo jen pár centimetrů. Očima se vpíjela do těch jeho, ale potají nahmatala na zdi za sebou trochu ledu a vetřela mu ho do vlasů. Když Draco zalapal po dechu, využila příležitosti, aby se mu vykroutila, ale on ji znovu chytil a Hermiona zaslechla jeho smích. Otočil ji a přinutil ustupovat, dokud se neopřela zády o studenou stěnu. Teď vydechla ona, chlad jí prolezl skrz tenké oblečení. Draco se naklonil blíž a Hermiona se přitiskla víc ke zdi, zimě navzdory. Otřela si ruce o sníh na stěně a pak jimi vklouzla na Dracův pas pod tenké tričko. Jak se led dotkl jeho kůže, odskočil a chytil ji za ruku.

Naklonil se k ní, jednou rukou pořád svíral tu její, a Hermiona najednou zapomněla na chlad. Dokázala se soustředit jen na to, jak se Dracova tvář přibližuje k její. Pohledem sklouzl k jejím rtům a zpátky do očí a Hermioně se prudce rozbušilo srdce. Chvěla se, ale nebylo to jen zimou.

Merline, tolik ji přitahoval. A báječně voněl. Hermionu zčásti děsilo, že by ji mohl políbit, ale napůl si to přála víc než cokoliv na světě. Dracovy oči se vrátily k jejím rtům a Hermiona se zhluboka, rozechvěle nadechla. Očekávání hmatatelně viselo ve vzduchu, přímo se kolem nich tetelilo. Draco se naklonil dopředu, čelem se jemně opřel o její a Hermioně bylo jasné, že musí slyšet její ztěžklý dech. Tohle ještě nikdy necítila, napětí jí ve vlnách kolovalo tělem. Poslední dva dny s Dracem směřovaly k tomuhle momentu. Všechno jeho popichování a flirtování obrousilo Hermioniny hrany a to jejich dostaveníčko v kuchyni na ni zapůsobilo ještě víc.

Už nedokázala to očekávání snést. Zvedla rty k těm jeho, a jakmile se dotkly, zaplavila ji vlna emocí. Nos jí naplnila jeho opojná vůně a jeho rty na jejích chladily. Oba by měli mrznout, ale Hermiona vnímala jenom horko. Sotva se odvážila pokračovat, moc nevěděla, jak na to, ale kontrolu převzal Draco. Omotal kolem ní paže a přitiskl se k ní a rozevřel rty. Hermiona mu polibky ochotně oplácela, zoufale po nich toužila. Potřebovala to – chybělo jí být někomu takhle blízko.

Z Dracových rtů se jí do těla ve spirálách šířilo intenzivní mravenčení. Neprotestovala, když polibek prohloubil. Kdo by se tomu bránil? O Dracovi se říkalo, že je zkušený milenec, a pokud mohla Hermiona soudit jen z tohoto, rozhodně to byla pravda. Líbal ji dost jemně, aby cítila jeho něhu, ale zároveň dostatečně vášnivě, aby se u něj začala rozpouštět a vzrušení v ní rostlo. Draco ji objal pevněji, přitiskl ji k sobě, ruce mu sklouzly na její boky. Ta smyslnost jí brala dech a Hermiona k němu těsně přilnula, pod rukama cítila, jak se jeho svaly, které předtím obdivovala, tisknou proti ní. Dlaněmi mu spočívala na bicepsech. Jak ji držel, byly celé napjaté a ona mu zaryla prsty do pevné kůže a vychutnávala si jejich sílu.

Uvědomovala si chlad, ale nedotýkal se jí, Dracovo tělo ji zahřívalo. Jejich ústa se pohybovala v souladu, a jak polibek zintenzivněl, Hermiona cítila, že se jí sevřel žaludek, tiše zavzdychala a tělem jí projel záchvěv vzrušení. Topila se v nádherném příjemném pocitu, rozplývala se v Dracově náruči, jako kdyby na chvilku okusila ráj. Sevřela ho, dlaněmi sklouzla po jeho ramenou a zničehonic si uvědomila, že ji směruje skrz hluboký sníh a podél stěny k vstupním dveřím.

Draco ji plynule navedl zpátky do chaty, stále ji svíral a ani na chvilku přitom nepřestal útočit na její rty. Zabouchl dveře nohou a jemně ji o ně opřel, její tělo se teď tisklo na hřejivé dřevo. Dracovy dlaně sklouzly k jejímu pasu, nadzvedl jí tričko a dotkl se odhalené kůže. Hermiona znovu zavzdychala a zoufale mu opětovala polibky. Chtěla ho cítit blízko u sebe, jeho horké pevné tělo přímo na tom svém. Povytáhla mu košili, a když dlaní obkreslovala linie jeho svalů a zkoumala pevnou kůži, uslyšela ho zavzdychat. Dotkla se jeho kyčelní kosti, hned nad lemem kalhot, a Draco se zachvěl.

Nadzvedl jí svetr a vklouzl prsty pod něj, odkud sálalo teplo. Ani teď neprotestovala, i když v koutku mysli na ni křičel slabý hlásek, ať hned přestane. Nedokázala bojovat s tím vzrušením, s tou téměř zoufalou potřebou se Dracovi vzdát a prostě pokračovat.

Dracovy polibky ještě zrychlily, jejich jazyky se propletly, splašený dech se smísil. Hermionu zaplavil spalující žár, napjala se a tiše zasténala. Dracovy ruce sklouzly po jejích křivkách, načež jí spočinuly na bocích. Přitiskl se k ní celým tělem.

A Hermiona se v tom pocitu ztratila a vlny rozkoše ji zbavovaly smyslů. Zaklonila hlavu, a jakmile se Dracovy rty přesunuly podél její čelisti na krk, horečnatě mu zatnula prsty do ramen.

"Draco…" Sklouzlo jí ze rtů v chraplavém zašeptání a Draco ztuhl a odtáhl se od ní. Hermiona na něj upírala omámený, zastřený pohled a stále ještě nedokázala pochopit, co se vlastně děje.

Tvář měl zrudlou vzrušením a oči mu tou intenzitou téměř zčernaly. Prohrábl si už tak rozcuchané vlasy a hruď se mu divoce zvedala a klesala.

"No, kdo by to byl řekl?" promluvil Draco jako první a ztuhlé rysy mu přitom trochu povolily.

"Řekl co?"

"Že se profesorka Grangerová nechá ve sněhu zlíbat k zešílení," řekl s úšklebkem a pro jednou to Hermionu nenaštvalo. Spíš jí to zlepšilo náladu. Jak by se na něj mohla zlobit, když se díky němu ještě před chviličkou cítila takhle?

"Popravdě to netušila ani sama profesorka…" vydechla.