Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Still Delicate

Epilog

Still Delicate
Vložené: Jacomo - 16.06. 2017 Téma: Still Delicate
alichay nám napísal:

Still Delicate

Překlad: online překlady - alichay

Betaread: Ivet

Autor: padfoot4ever

Originál: http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory2.php?chapterid=399163

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Epilog: Slovy Aidana Malfoye (věk 17 a půl)


„Aidane, zdá se, že moc... nevnímáš."

Sedím a zírám z okna bradavického spěšného vlaku, jak přijíždíme blíž a blíž ke stanici King's Cross. Remus sedí v jiném kupé a pokouší se ukecat nějakou havraspárku z jeho ročníku (šesťáku). Nečekám, že ho během téhle cesty ještě uvidím.

Letos sněží. Jsou to první Vánoce za hodně dlouhou dobu, co takhle chumelí. Pamatuju se, že když jsem byl malý, sněžívalo hodně, ale od té doby, co jsem začal chodit do Bradavic, se doma dočkáme maximálně plískanic. Bradavice samozřejmě vždycky celé zapadají, ale než dojedeme do Londýna, sníh je beze stopy pryč. Řekl bych, že bude fajn mít bílé Vánoce.

„Aha, promiň."

Moje přítelkyně, Kate, o mě má starost. Popravdě by se víc měla bát toho, co bude muset podstoupit.

Co jsem si sakra myslel, když jsem ji zval na Vánoce k nám?

Do hajzlu, Aidane, to jsi fakt podělal.

Ve většině rodin je ten jeden divný strýček, teta, nebo matka, nebo babička...

A pak je moje rodina. Jedna velká tlupa podivínů pod jednou střechou. Trochu jako mrzimorská kolej.

Tyhle Vánoce stoprocentně dostanu kopačky. V létě jsem potkal Katinu rodinu. Jsou to mudlové, její táta je účetní. Její máma ráda kreslí a pracuje v lékárně. Jsou normální.

„Ehm, Kate, jen abys věděla, moje rodina není jako normální rodiny," začnu vysvětlovat. Vlak postupně zpomaluje.

„Nech toho, Aidane," usměje se na mě. Je vážně nádherná. Naprosto mimo moji úroveň; tím, že ji chci představit své rodině, si vážně hraju s ohněm. Chci říct, je vážně překrásná. Do háje, Dom se začne chovat teritoriálně a pokusí se jí vyškrábat oči. Dom je ráda nejhezčí osobou v místnosti. „Jsem si jistá, že si tvoji rodinu zamiluju. Jen doufám, že se jim budu líbit!"

Usměju se, nebo se o to aspoň pokusím, ale nejspíš to není moc velká útěcha. Moje rodina ji nejspíš bude nesnášet úplně stejně jako ona je. Protože oni ani nejsou milí podivíni. Odsuzují a pomlouvají a někdy jsou prostě neomalení. Slyšel jsem, že Dom dokonce jednou zastřelila krysu opravdickou mudlovskou zbraní.

Dom zastřelí moji přítelkyni. Určitě.

„Už to zase děláš," řekne mi Kate.

„Co?"

„Spřádáš si něco v té svojí hlavě a nic neříkáš."

Do háje. To dělá moje matka a je to fakt otravné.

„Promiň."

Vlak konečně vjede do stanice a zastaví docela. Já se ani nehnu.

„Tak pojď, musíme vystoupit," řekne Kate. „No tak, usměj se trochu, Aidane!"

Já i Kate očarujeme svoje kufry, aby letěly na nástupiště 9 a Âï¿ï¿� za námi. Nedávno jsme oba složili zkoušky z přemisťování, ale táta trval na tom, že nás vyzvedne, protože si nedávno pořídil nové auto a protože můj mladší bratr a sestry rádi chodí na nástupiště tak často, jak to jen jde. Nikdo z nich ještě do Bradavic nechodí. Dvojčata, Ellie a Michael, nastoupí přespříští rok, ale já naštěstí vypadnu dřív, než ti dva malí démoni - a naprosto jistě budoucí zmijozelové - to místo ovládnou.

A Anně je teprve sedm. Je to vlastně nejnormálnější člen mojí rodiny, hlavně proto, že do svojí podivnosti teprve doroste. Vypadá ale úplně jako mamka, takže tipuju, že to v ní někde hluboko pohřbené je.

Remus se kolem nás prožene až ke svojí čekající matce. Vždycky spěchá, když ho na stanici vyzvedává Victoire, aby ji ostatní kluci neočumovali. Křikne na nás cosi jako „uvidíme se", ale netuším, proč bychom se měli vidět.

Pak si všimnu táty a jsem vděčný, že mamka s ním není. Táta je vlastně taky docela normální, i když čas od času má taky svůj díl podivnosti. Drží za ruku Annu a ta na mě nadšeně zamává, když mě uvidí. Vypadám úplně jako táta. Není ani o moc starší než já (narodil jsem se, ještě když byli v Bradavicích, a přesto oni poučují mě o nezodpovědnosti, kdykoliv zapomenu zakrýt máslo víčkem), takže některým lidem se zdá trochu děsivé, jak moc jsme si podobní.

„To musí být tvůj táta," poznamená Kate hned, jak ho spatří, ještě než ji upozorním.

„Jo," odvětím.

„Vypadá normálně," rozzáří se.

„Jen ti to dávkuju postupně," řeknu jí.

Když přijdeme k tátovi, objeví se i dvojčata. Abych byl upřímný, kdybych si nepamatoval, že s nimi máma byla těhotná (což bylo devět naprosto jistě nejděsivějších měsíců v mém životě), řekl bych, že jsou adoptovaní. Oba mají vlasy černé jak uhel, tmavé oči a jsou čiré zlo. Říkám vám, že Moudrý klobouk není vůbec potřeba, jsou to skrz naskrz zmijozelové. Prý jsou podobní mamce mého táty, která umřela, když mi bylo šest, ale rozhodně si nepamatuju, že by ona vypadala jako ztělesnění ďábla.

„Aidane!" potřese mi táta rukou na přivítanou. Objímat jsme se přestali, když mi bylo dvanáct. „A ty musíš být Kate, rád tě poznávám."

„Také vás ráda poznávám, pane Malfoyi," řekne Kate zdvořile a taky mu potřese rukou.

„Nech toho, jmenuju se Scorpius," řekne táta. Kate se na mě podívá. No, tak jsem jí nikdy neřekl, jak se jmenuje můj otec. Je to na něm asi ta nejdivnější věc. Vážně, co je Scorpius sakra za jméno?

„Ahoj Aidane!" skočí ke mně Anna a já ji obejmu. Je to můj nejoblíbenější sourozenec. Vím, že by člověk neměl mít oblíbence, ale mezi ní a zlými dvojčaty to není moc těžká volba. „Stýskalo se mi!"

„Mně taky, Anno," odpovím. „Tohle je Kate."

„Ahoj Kate, já jsem Anna!" zvolá hlasitě.

Táta rozšířil zadní sedadlo, abychom se všichni vešli do auta. Posadil jsem Kate dopředu, aby nemusela sedět s dětmi, a táta s ní celou cestu mluví o košťatech. V umění konverzace je vážně hrozný, takže prostě jenom v jednom kuse mluví o košťatech a famfrpálu.

„Tvá babička Molly chystá v Doupěti večeři, takže jedeme rovnou tam," uklouzne tátovi v rámci konverzace. Za prvé to není moje babička Molly, ale babička mojí mamky a za druhé, proč mi tohle dělají?

„Bude tam James, říkal, že mě naučí pouštět rachejtle," řekne Michael, je to jedna z prvních věcí, které zatím řekl. Umí být pěkně zádumčivý a z té naší sebranky byl vždycky nejtišší.

„Ani náhodou, kamaráde," řekne táta pevně, načež se Michael po zbytek cesty mračí.

Dorazíme do Doupěte a mně už je teď trapně. Chci říct, že Doupě miluju, ale taky je to ten navenek nejzchátralejší dům na světě. Uvnitř ve skutečnosti zchátralý není, protože ho mnohokrát renovovali pomocí kouzel. Kate se to nicméně zdá fascinující, což je dobře, protože zvenku působí spíš jako „Smrtelná past" než jako „Příjemné místo k pobytu".

„Tati, Michael má sirky!" zaječí Ellie, zatímco vystupujeme z auta; Ellie na všechny bonzuje, to je její hlavní charakteristika. Tentokrát je ale asi dobře, že to na Michaela práskla, protože od té doby, co zapálil náš zahradní domek, nemá dovoleno mít ani svou vlastní tréninkovou hůlku.

Jo, Michael zapaluje věci. To je zase jeho charakteristická vlastnost.

„Michaeli! Sirky!" křičí táta.

„Pojď, půjdeme napřed," řeknu Kate a nechám tátu, aby Michaelovi vynadal. Anna vesele poskakuje za námi, zatímco Ellie zůstane, aby se mohla dívat, jak to její dvojče schytá. Je až taková sadistka. Myslím, že Anna je možná trošku jednodušší, nebo tak něco, protože je pořád veselá.

Děda Ron sedí před domem na lavičce a kouří dýmku. Ta dýmka, to je naprostá novinka. Myslí si, že díky ní vypadá víc dědečkovsky, ale musí jí kouřit jenom venku a taky ji musí schovávat před babičkou Hermionou. Skvělý chlap, můj dědeček.

„Ahoj dědo," pozdravím ho.

„Aidane, chlapče můj!" Ach, jo, 'můj chlapec' je další z jeho novinek. „Jak jde škola? Předpokládám, že se postaráš, aby famfrpálový pohár skončil zase v Nebelvíru, kam patří?"

„To si piš," zazubím se pyšně. Od té doby, co jsem se stal kapitánem nebelvírského týmu, jsme o pohár nepřišli ani jednou. James a Dom jsou na mě tak pyšní, že chodí na každý finálový zápas. Al v Bradavicích učí, takže se jich účastní vždycky, ale je tam jako hlava zmijozelské koleje. Jsem si poměrně jistý, že se pokouší srazit mě kletbou z koštěte. I tak jsme ale já a Bob spolu nikdy neprohráli jediný zápas.

Jo, Bob je můj Camrál. Hádám, že to asi bude ta moje úchylka.

„To je můj chlapec!" zaculí se děda. Kristepane. Tohle „chlapcování" snad už musí brzo vyšumět.

„To je moje přítelkyně, Kate," představím ji. Drží se trochu vzadu, což je od ní moudré, protože děda ještě úplně dýmku kouřit neumí, takže je všude popel.

„Moc rád tě poznávám, Kate."

„A já vás, pane Malfoyi."

A do hajzlu. Kruci, vážně jsem s ní měl projít rodokmen. Říkal jsem jí, že každý zrzek je Weasley, ale dědovy vlasy už úplně zbělely, takže to nemohla tušit. To je ten problém s jejím mudlovským původem. Než přišla do Bradavic, nikdy o Potterových, Weasleyových ani Malfoyových neslyšela a kouzelnické politiky ani zpráv si moc nevšímá. Díky tomu taky netuší, jaký průšvih je oslovit Rona Weasleyho „pane Malfoyi"...

„Eeeh, Kate, to je děda Weasley," řeknu jí. Děda vypadá naštvaně. Zrudly mu uši. Ach dědo, prosím tě, nevraž jednu mojí přítelkyni...

„Moc se omlouvám, pane Weasley!" omlouvá se Kate. „Je... je mi to moc líto, netuším, proč jsem předpokládala-"

„Nedělej si s tím starosti, Kate," řekne děda vlídně, ale mně je jasné, že už teď moji přítelkyni nemá rád. Skvělý.

Zamíříme do Doupěte a Kate mi zuřivě šeptá. „Já vím, že je to Weasley, to Malfoy mi jen vyklouzlo, protože jsem byla hrozně nervózní! Ty jsi Malfoy a tvůj táta taky... Ach, Aidane, je mi to tak líto!"

„Už se přestaň nervovat!" rozesměju se. „Vlastně to bylo docela vtipné..."

V kuchyni je babi Molly a babička Hermiona. Kate babičku Hermionu zná, jelikož teprve nedávno opustila funkci ministryně kouzel. Babička Hermiona se moc dobře umí chovat normálně, i když není. Je tak podivně posedlá domácími skřítky. Nechci to radši moc rozebírat. Kate obejme a přivítá a stejně tak i babi Molly, která trvá na tom, aby si Kate vzala koláček a šálek čaje. Babi Molly lidi ráda krmí.

A pak je tu praděda Artur. Někdy si říkám, že bychom mu prostě měli dát k Vánocům mudlu, který by dokázal odpovědět na všechny jeho otázky o mudlovském světě. Moje nejoblíbenější otázka, kterou o mudlech vymyslel, je poměrně filozofická „Proč elektřina?" na což odpovídám „Proč ne?" Protože jak jinak mám na tohle odpovědět?

Když mu každopádně představím Kate, přeslechne její jméno a osloví ji Kaylo, takže už jí tak bude říkat navždy. Annu pořád ještě oslovuje Amy.

Kate počet lidí v naší rodině ohromí. Nejsou tu jen mí praprarodiče, prarodiče, rodiče, můj strýček, mamčini bratranci a sestřenice, ale taky jejich partneři a děti.

To je sakra velká hromada lidí.

Ala už zná jako bradavického profesora a Jenny je k ní taky moc milá, ačkoliv rozhovor je to krátký, protože z ní visí asi tak šest dětí. No dobře, šest je trochu přehnané. Al a Jenny mají jen tři děti, ale vždycky se zdá, že jich je víc.

Když dorazí Remus se svojí mámou, tátou a sestřičkou Dorie, dům se zaplní ještě víc. Dorie je čtrnáct a momentálně si prochází jakousi temnou fází a nosí spoustu černé. Mamka říká, že zrovna od Dorie to fakt nečekala.

„Aidane, ve vlaku jsem se muchloval s Tammy Walcottovou!" zazubí se na mě Remus.

„Muchloval ses s ní ve vlaku?" směje se Kate. „Přede všemi jejími přáteli?"

„A proč ne?"

Remus má až směšně velké sebevědomí. Je o ročník níž než já, ale taky v Nebelvíru, a nejspíš něco měl skoro se všemi holkami z mého ročníku kromě Kate. Tedy aspoň pokud vím. Asi bych se neměl ptát na věci, na které úplně nechci znát odpověď. Remusovo neskutečné štěstí u holek připisuju tomu, že je metamorfomág a může regulovat svou atraktivitu. Taky si prošel fází, kdy chodil po Bradavicích proměněný do mojí podoby a vykládal holkám, že jsem gay. Nikdy nepochopím, jak se mi vůbec povedlo dostat Kate na rande.

Pokud tedy není na tajňačku chlap. To by tak odpovídalo mému štěstí.

Remus odspěchá popovídat si s dalšími příbuznými. V domě je narváno a to tu ještě nejsou všichni. Ani jsem neviděl mamku. Možná, že se mi podaří přežít celé Vánoce, aniž by se mamka a Kate musely potkat.

„Harry Potter!" Kate zalapá po dechu, naštěstí jsem ji slyšel jenom já. No, je naprosto nepochopitelně hotová z mého prastrýce Harryho. Přiznala se mi na posledním večírku oslavy vítězství Nebelvíru, po příliš mnoha ohnivých whiskách. Možná, že je přece jenom dost divná na to, aby mezi nás zapadla.

„Brzdi, Kate. Je ženatý a má děti. A vnoučata."

„Sklapni!" sykne.

Když ji představím Harrymu, vážně se zachichotá. Tomu chlapovi je skoro šedesát. Jo, vypadá mladší a vůbec, ale stejně je to pořádně divné, že je z něj celá pryč. Kdyby se jí líbil Al, nebo dokonce i James, tak bych to pochopil, protože těm je přes třicet a neblíží se k důchodu. Na druhou stranu taky nikdy nezachránili kouzelnický svět.

„ZAMKNUL JSEM V AUTĚ MIMINO!"

Když už mluvíme o Jamesovi, právě se vřítil dovnitř a tvrdí, že zamknul svoje dítě v autě. Harry Potter je možná dobrý v zachraňování světa, ale co se týče plození potomků, vedl si dost příšerně.

„Jamesi, jak se ti povedlo zamknout ji v autě?" zeptá se Jamese jeho sestra Lily unaveně. Nikoho to ani v nejmenším nepřekvapilo.

„Nechal jsem v autě svoji pitomou hůlku, ono se samo zamkne, když vystoupím. POMOZTE MI NĚKDO!"

„Uklidni se, kamaráde," řekne táta a následuje Jamese ven, aby mu pomohl. Jdeme s nimi, protože chceme vidět, jak se to vyvine. Jamesovo rodičovství je vždycky zdroj zábavy. Tedy, rodičem je teprve šest měsíců, ale je to k popukání. V den, kdy si nesli dítě domů z nemocnice, vyzvedl z dětského oddělení špatné mimino. Málem ho za to zatkli.

„Jak jsi mohl nechat hůlku v autě, tys ji neměl v kapse?" vynadá mu Lily.

„Sophie si s ní hrála!" řekne.

„Ty jsi nechal šestiměsíční mimino hrát si s hůlkou?!"

„SKLAPNI LILY, NEPOMÁHÁŠ MI!"

„Jaké kouzlo máš nastavené na automatickém zámku?" zeptá se táta čím dál víc panikařícího Jamese.

„Nepamatuju se, to kouzlo tam dala Laura!" drmolí James. „Ta mě normálně zabije..."

Sophie se v autě pro sebe směje a svírá Jamesovu hůlku. Merline, ten chlap je pitomec.

„Musíme ji odtamtud dostat!" James prakticky vřeští. „Mohla by umřít!!"

„Jo, odsud to vypadá vážně životu nebezpečně, je tam asi tak šedesát vteřin?" řekne táta sarkasticky.

„SKLAPNI, MALFOYI, TY VŮBEC NIC NEVÍŠ!"

„Prosím tě, když byl Aidan malý, pořád se někde zamykal," poznamená táta ležérně. „Jednou jsem ho našel ve skříňce mezi Rosiinými kalhotkami, když se mu nechtělo do školy. Byl tam celou hodinu."

„Moc díky, tati."

„Co se to tu děje?"

Nad zvukem hlasu mojí mamky táta i James vyděšeně nadskočí. Naštěstí se tu stihl vytvořit menší dav, takže si mě ani Kate ještě nevšimla. Nese tašky s potravinami.

„James zamknul Sophii v autě," vysvětluje táta.

„V klidu!" sykne na něj James.

„Zamknul jsi svoje dítě... v autě," protáhne mamka bezvýrazně a beze známky překvapení.

„Nechal u ní taky svoji hůlku," přidá táta, „vážně se do toho otcovství vrhnul."

„Samozřejmě. Uhněte, vy pitomci," povzdychne si mamka a mávne hůlkou ke dveřím. Okamžitě se rozletí a odhalí Sophii v naprostém pořádku, ještě pořád se celé té situaci směje. Je mi té chudinky líto. Neumím si představit, co z ní vyroste.

„Díky Zrzko, DÍKY!"

Mamka protočí oči a zamíří s jídlem do domu.

„Takže to byla moje máma," vysvětlím Kate.

„Představíš mě?"

„V plánu jsem to neměl..."

Hravě do mě šťouchne. Ach, ona si myslí, že žertuju. Vezme mě za ruku a odvede mě zpátky do domu. V životě jsem nebyl tak nervózní. Nedokážu odhadnout, jak se k ní mamka bude chovat. Možná bude jedovatá, nebo se bude snažit vtipkovat, anebo bude chladná a sarkastická, nebo směšně neskutečně vlezlá ohledně všech aspektů Katina života.

Nejspíš všechno dohromady.

Mamka si povídá s babičkou Hermionou a přitom vybaluje potraviny, které právě nakoupila. Babička nás s Kate uvidí přicházet, mrkne na mě a zmizí, abych mohl Kate představit v soukromí. Ne, že by v tomhle domě nějaké soukromí existovalo.

„Ahoj, mami," řeknu.

„Zlatíčko!" vyjekne šťastně a pořádně mě obejme. Už sedm let chodím do Bradavic, a ona je stejně emocionálně rozhozená vždycky, když odjíždím a přijíždím. „Tolik jsi mi chyběl, jíš pořádně? Jak jde famfrpál? Proč nepíšeš častěji?!"

„Ehm, tohle je Kate," řeknu, když mě konečně pustí.

Kate se nervózně usměje a zamává. „Dobrý den, paní Malfoyová," řekne klidně.

„Rose," řekne mamka mile. Jako vážně, milým hlasem. Netušil jsem, že umí být milá.

A pak Kate dokonce obejme.

Takže tohle očividně není moje matka. Táta zjevně přiměl někoho vypít mnoholičný lektvar a pro dnešek mamku zastoupit. Nebo možná mamka brala lekce přívětivosti od Jenny. To zní nejuvěřitelněji.

„Ráda tě poznávám, Kate! Byla cesta sem příjemná?"

„Ano, bylo to báječné," odvětí Kate zdvořile.

Vymění si ještě pár zdvořilostí. Mamka Kate pochválí boty a Kate jí řekne, že je sehnala za poloviční cenu ve slevě. Kate pak řekne, že o mamce hodně slyšela a že ji ráda konečně poznává. A přesto je na celé té věci něco neskutečně znepokojivého. I když slyším mamčina slova, zároveň přímo vidím, jak jí myšlenky běží rychlostí pět miliard kilometrů za sekundu. Vím, že si na Kate okamžitě udělala unáhlený názor. Vsadím se, že ji nesnáší.

Objeví se táta, aby zjistil, jak si při představování vedeme, a i jeho mamčino chování celkem překvapí.

„Tohle je divný," pošeptá mi táta.

„Já vím," zašeptám mu.

„Tak, Kate, dáš si mini quiche nebo brusinkové koláčky?" zeptá se mamka sladce a podá talíř malinkých předkrmů.

„Oh, ano, prosím," odpoví Kate a vybere si koláček.

„Jen abys věděla, v těch koláčcích je přísada, která špatně reaguje s medikamenty a některými lektvary," řekne mamka vážně. Táta a já se na sebe zmateně podíváme. „Takže jestli užíváš nějaké léky nebo lektvar, neměla bys ho jíst, víš."

„Aha... dobře, děkuju," řekne Kate a otevře pusu, aby si sousto ukousla.

„Takže žádné medikamenty?" zeptá se mamka, v očích má cosi zběsilého. A do hajzlu. Už je zpátky, moje opravdová matka, která se úplně cizích lidí na potkání ptá, jestli berou nějaké prášky.

„Eh, ne..."

„Takže žádná antikoncepce, ani lektvar? Protože pokud bereš pilulky a sníš to, mohlo by se ti udělat hodně špatně, takže bys mi to radši měla říct-"

„Tak jo, Rose, půjdem se podívat, jestli ještě někdo nechce mini quiche!" řekne rychle táta, vezme mamku kolem ramen a odvede ji od nás pryč. Mamka pořád upírá svoje šílené oči na Kate a táta ji z obýváku prakticky odtáhne.

A to je ten důvod, proč jsem mamce nikdy žádnou holku nepředstavil.

Kate má doslova pusu otevřenou v šoku. Ani se nepokusí koláček sníst, jen ho hodí do koše.

„Vždycky jsem myslela, že ohledně svojí matky přeháníš," řekne a zavrtí hlavou.

Jo, rozhodně dostanu kopačky. Aspoň vím, že jestli někdy v budoucnu budu chodit s někým, koho nebudu mít rád, mám jednoznačný způsob, jak se dotyčné zbavit.

Během posledních pár let jsme museli jídelnu v Doupěti ještě víc zvětšit, aby se sem naše neustále rostoucí rodina vešla. Táta naštěstí posadí mamku na druhou stranu stolu, takže se nemusím během večeře obávat žádných trapných incidentů. Michael a Ellie sedí vedle mě, mám pokyny nepustit Michaela k ničemu ani náznakem hořlavému.

Sotva zasedneme k jídlu, dorazí Dom a její jedenadvacetiletý přítel. Jo, je o třináct let mladší než ona. Říká si „Flash", nejsem si jistý, jestli chci vědět proč. Vzpomínám si, že před pár lety chodil do Bradavic. Dom si dala předsevzetí, že už nikdy nebude chodit s nikým starším než jedenadvacet let, což nám značně znepříjemní Vánoce, až jí jednou bude padesát.

„Takže..." řeknu Kate tiše během večeře," rozejdeš se se mnou?"

„Proč bych se s tebou měla rozejít?"

„No... však víš," mávnu rukou k lidem okolo.

James krmí malou Sophii, víc z její večeře skončí na jeho svetru než v její puse. Místo toho žvýká držadlo jeho hůlky. Dom stejným způsobem krmí svoje jedenadvacetileté dítě, strká mu po lžičkách do pusy bramborovou kaši. Al a Jenny se pokouší udržet kontrolu nad svými třemi kluky, jež mezitím začali házet jídlo po Remusovi, který jim to oplácí. Michael štípe Ellie a ta ječí přes celý stůl na tátu, že ji Michael šikanuje. Děda Artur usnul na stole, jeho hlasité chrápání přehluší i všechny hlasité hlasy. Děda Ron do sebe hází jídlo, jako kdyby se na dům řítil obrovský hladomor, a babička Hermiona mu nadává a připomíná mu, že by měl zpomalit, nebo ho zase bude pálit žáha.

A mamka na Kate přes celý stůl zírá těma svýma šílenýma očima.

„Abych byla upřímná, Aidane," povzdychne si Kate, „miluju tvoji rodinu."

„Vážně?!" vyjeknu nevěřícně.

„Jsou vážně jedineční," usměje se.

Políbím ji. Nikdo si toho nevšimne; no, mamka asi jo, ale neobtěžuju se na ni podívat.

„Skvělý," zazubím se. „Ale asi bys měla s rozhodnutím počkat, než potkáš i tu malfoyovskou část rodiny..."

Takový už je prostě moje štěstí, nemůžu mít aspoň jednu normální stranu rodiny. Děda Draco sbírá stříbrné nože a povídá si se svou sovou, na návrh mojí matky ji pojmenoval Lucifer. Michael se jednou pokusil Lucifera zapálit. Taky se pokusil spářit jednu ze sedmnácti koček mamčiny sestřenice Molly s jezevcem. Vidíte, takhle to dopadá, když se rodina šílenců sezdá s rodinou zlosynů; plodí malé duševně choré kriminálníky.

A stejně bych je nevyměnil za nic na světě.

Možná kromě mamčiny sestřenice Molly.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: janka. - 22.10. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: myska111 - 26.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre


Re: Epilog Od: zuzana44 - 26.10. 2018
Úžasná poviedka. Humorné a sarkastické hlášky na jedničku. Ďakujem. ;-)

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Epilog Od: Karin - 05.01. 2018
a to som drzala palce dvojici Aiden a Mia :D

Re: Epilog Od: Carmy - 19.06. 2017
Díky všem za překlad této povídky! ;)) Snad to s ním Kate vydrží.

Re: Epilog Od: zuzule - 19.06. 2017
Moooc dekuji za dokonceni teto povidky! Obrovska rodina hard, Aidan by se ji mel drzet, kdyz to videla a neutekla ;)

Re: Epilog Od: Densi - 19.06. 2017
Epilóg ma silno pobavil, najviac asi tá posledná veta o Molly, chuderka Molly :D a že sa Draco rozpráva so svojou sovou a samozrejme James a jeho rodičovské schopnosti :D Aidan je očividne zlato a evidentne nie je taký šialený ako jeho matka, aj keď zmysel pre humor evidentne zdedil po nej .... Scorpius mi liezol na nervy asi najviac zo všetkých, ale potom sa unormálnil. Aj tak som im vždy fandila a Tom mi tam kúsok zavadzal, pri ňom by Rose proste nemohla byť tou praštenou Rose :) Super poviedka, ďakujem za preklad :)

Re: Epilog Od: denice - 18.06. 2017
Vidíte, takhle to dopadá, když se rodina šílenců sezdá s rodinou zlosynů; plodí malé duševně choré kriminálníky. Krásný závěr a dokonalé shrnutí :-) Je hezké vidět, jak čas všechno srovná. Aidan je kromě Toma nejsympatičtější postavou příběhu. Díky všem zúčastněným.

Re: Epilog Od: Monie2 - 17.06. 2017
Moc děkuji za přeložení této povídky, bylo to příjemné počteníčko :) , které zpříjemnilo ne jeden večer!

Re: Epilog Od: martik - 17.06. 2017
I když to bylo se Zrzkou občas hořké a krušné, moc se mi líbí na epilogu, že je podán z jiné strany než jsme byli zvyklí. Řekněme, že moc klidu si spolu ti dva (Rose a Scorpius) neužijí, ale myslím, že tady vážně platí "vrána k vráně sedá". Holt s Tomem by ji čekal jiný život, ale asi ne úplně k její povaze. Děkuji za překlad.

Re: Epilog Od: Jimmi - 17.06. 2017
Aspoň takto ďakujem za dokončenie prekladu, toto bol jeden z restov, ktorý sa tu ťahal celé veky. Zatiaľ nestíham prečítať, ale určite to bude skvelý preklad.

Re: Epilog Od: Iveta - 17.06. 2017
Jsem moc ráda, že jsem se mohla aspoň trochu podílet na povídce, kterou jsem začala číst v době, kdy začala poprvé vycházet v češtině. A že je konečně přeložená celá :-)))))

Re: Epilog Od: Lupina - 17.06. 2017
Všem zúčastněným moc děkuji za dokončení překladu. U povídky jsem často skřípala zuby nad Rose, bavila se jejími příbuznými, Hermiona jako matka mi lezla na nervy, ale nakonec mi nejvíc proti srsti šel Scorpius. Rohodně nejoblíbenější postavou se mi stal Tom. Držela jsem mu palce. No, autorka zamýšlela jiný konec, než bych si představovala, ale sám život je takový. Takže děkuji, děvčata, za vaši píli a obětavost!

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( alichay )16.06. 2017Epilog
padfoot4ever: ( alichay )10.06. 201734. kapitola - Konce
padfoot4ever: ( alichay )02.06. 201733. kapitola - Další nervové zhroucení
padfoot4ever: ( alichay )28.05. 201732. kapitola - Druhá strana normálnosti
padfoot4ever: ( alichay, maure )19.05. 201731. kapitola - Dvojitý zápor
padfoot4ever: ( Alichay )14.05. 201730. kapitola - Kandidáti
padfoot4ever: ( Alichay )07.05. 201729. kapitola - Trapnost
padfoot4ever: ( Kar + Alichay )30.04. 201728. kapitola - Nový směr
padfoot4ever: ( Kar )23.04. 201727. kapitola - Zásah
padfoot4ever: ( Kar )18.04. 201726. kapitola - Trochu vyšinutá
padfoot4ever: ( Kar )26.03. 201725. kapitola - Změna situace
padfoot4ever: ( Kar )19.03. 201724. kapitola - Arogance
padfoot4ever: ( Kar )07.03. 201723. kapitola - Návrat do Bradavic
padfoot4ever: ( Kar )24.02. 201722. kapitola - Pláč a zase pláč
padfoot4ever: ( Kar )17.02. 201721. kapitola - Soudy a soužení
padfoot4ever: ( Kar )12.02. 201720. kapitola - Nejdražší dcera
padfoot4ever: ( Kar )07.02. 201719. kapitola - Špína
padfoot4ever: ( Kar )02.02. 201718. kapitola - Čas na víno
padfoot4ever: ( Kar )26.11. 201617. kapitola - Následky
padfoot4ever: ( Kar )18.11. 201616. kapitola - Katastrofální svatba
padfoot4ever: ( Kar )07.11. 201615. kapitola - Build Up
padfoot4ever: ( Online preklady )29.10. 201614. kapitola - Víkend s Jenny, část II.
padfoot4ever: ( Online preklady )20.09. 201613. kapitola - Víkend s Jenny, část I.
padfoot4ever: ( Online preklady )26.08. 201612. kapitola - Kompromis
padfoot4ever: ( TinaStylinson )02.08. 201611. kapitola - Odhalení
padfoot4ever: ( TinaStylinson )10.05. 201610. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )24.01. 20169. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )07.01. 20168. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )29.04. 20157. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )19.10. 20146. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )08.09. 20145. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )05.08. 20144. kapitola
padfoot4ever: ( Dominika.Del )07.01. 20143.Kapitola – O Krávě a hafoňovi
padfoot4ever: ( Dominika.Del )21.09. 20132.Kapitola – Vítejte v mém světě
padfoot4ever: ( Dominika.Del )03.09. 20131. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Dominika.Del )02.06. 2013Úvod k povídce