Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 10. Co teď – 1. část

Harry Potter byl u vytržení. Ne, víc než u vytržení. Toto bylo vše, co vůbec kdy chtěl, a Ginny mu to dávala.

Bude zase otcem.

Naposledy s Ginny čekali pár měsíců, než všem oznámili její těhotenství. Ale tentokrát, po předchozí zkušenosti a s vědomím, že podruhé to bude stejně báječné… Harry se nemohl dočkat.

A samozřejmě, takové novinky se nehodí sdělovat sovou nebo Patronem. Řekne to kamarádům – své rodině – osobně.

Přemístil se do Příčné ulice a vyběhl schody k Ronovu bytu nad Kouzelnickými kejklemi. Zabušil na dveře a zavolal: „Rone! Rone!“

Ron rychle otevřel dveře s hůlkou v ruce a ustaraným výrazem ve tváři. Zrzavé vlasy měl zmuchlané spánkem. „Co se děje, Harry? Něco se stalo? Je Ginny v pořádku? Je Hermiona v pořádku?“

Harry si opožděně uvědomil, jak to musí vypadat, a zavrtěl hlavou. „Ne, ne, všichni jsou v pořádku. Rone – budeš zase strejda.“

Ronovi chvíli trvalo, než to zpracoval, pak se široce zazubil a vtáhl svého nejlepšího kamaráda do objetí. „Sice mě nakrklo, jak jsi zapomněl, že ne všichni vstáváme s miminama takhle brzo, ale je to skvělé, kámo, fakt skvělé. S Ginny neztrácíte čas, co?“

Harry se zasmál. „Nemají pokoj, svévolníci,“ zadeklamoval a sugestivně zahýbal obočím.

Ron jej nechal vejít a hravě jej plácl po ruce. „Mluvíš o mojí sestře, kámo!“

Harry se nesměle zazubil.

„Už jsi to řekl Hermioně?“

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, právě se na to chystám. Včera zůstala na Grimmauldově náměstí, zaskočím tam před prací.“

„V tuhle hodinu bude vzhůru spíš než já,“ zareptal Ron. „Oslavíme to později, ale teď se vracím do postele.“

„Díky, Rone. A promiň, že jsem tě vzbudil – fakt jsem si neuvědomil, jak málo hodin je. Tohle asi mohlo počkat.“

„Ne, sice to rozhodně hodinu či tři počkat mohlo, ale jsem rád, že jsi mi to řekl. A teď běž za Hermionou. Ať nejsem jediný, koho vytáhneš z postele tak brzo.“

ooOOoo

„Takže… co teď?“

Severusova otázka se vznášela mezi nimi, ale chyběly rozpaky nebo úzkost.

Včera v noci se k sobě přiblížili pomalu a opatrně, většinou jen mluvili a líbali se a hladili a jen se vzájemně drželi, až časem se to vyvinulo v cosi bližšího.

Bylo to už dávno, kdy byla Hermiona s mužem, a zapomněla, jak utěšující a pokojné může být ztratit se v něčí náruči.

Severus byl pozorný a starostlivý, ale také velmi váhavý, jako by se bál, že ji rozbije. Bez výslovného povolení si toho dovolil jen velmi málo. Hermiona poznala, že i pro něj to byla nějaká doba, a podle jeho nerozhodnosti by přísahala, že má méně zkušeností, než je typické pro muže jeho věku. Nebyl to perfektní sex, ani nejlepší jejího života, ale rozhodně byl příjemný. Zcela určitě prostor ke společnému sžití. A rozhodně něco, co by s ním ráda praktikovala.

Hermiona navázala na upřímnou diskuzi z předešlého dne, zamyslela se a odpověděla: „Nevím.“ Zadumaně se na něj podívala. „Určitě bych ráda pokračovala v tom, co se teď mezi námi děje, ale jestli po mně chceš, abych tomu dala nějakou nálepku… tak si nejsem jistá, jestli to právě teď můžu udělat.“

Přestože se Severusův výraz nezměnil, přísahala by, že mu v očích zableskla úleva.

Popravdě – nechtěla vzniklé situaci přidělovat nějakou nálepku, protože zatím přesně nevěděla, o co jde. Šlo o víc než jen o sex. Rozhodně jej začala obdivovat a mít o něj starost, i když si to ještě pořádně nepřiznala. Ale znala se až příliš dobře a určitě se pokusí nový vývoj pochopit. Už jednou zaměnila přátelství za lásku a nechtěla to zopakovat. Co měli, bylo pěkné, a oni teď již tak komplikovanou situaci ještě víc zkomplikovali. Budou muset být opatrní.

Severus, pro jednou, uvítal Hermionino zdráhání dění mezi nimi jakkoli definovat. Vnímal celou záležitost jako příliš předběžnou, příliš nejistou, natolik složitou a choulostivou, až se bál, že vše zničí, jako zničil tolik jiných krásných věcí, které mu vešly do života. Byl nervózní a nezkušený a ona byla milá a neměla předsudky. Už ho učila. Líbilo se mu to a byl si jistý, že i jí, a chtěl, aby pokračovali daným směrem. Hermiona říkala, že chce, aby to pokračovalo, a tím se mu ohromně ulevilo.

Severus by jen nerad přemýšlel, kolik času uběhlo od doby, kdy byl s nějakou ženou naposledy. Zapomněl, jak hezké je ležet někomu v náručí a prostě jen být s ní.

Prostě jen být, skutečně.

Tolik se bál, že nenaplní její očekávání, nebo že ze sebe udělá blázna, tedy že to ‚skončí‘, ještě než dostane šanci vůbec začít. Nechtěl přemýšlet, kolik let uplynulo od doby, kdy měl vztah s ženou. Ona byla rozhodně první – jedinou – od konce války. Nikdy moc nelpěl na fyzickém potěšení a bál se, že nenabídne víc než ekvivalent někdejší dospívající neohrabanosti. Její oceňující zvuky a povzbudivá slova minulé noci jeho obavy uklidnily. Její tvář následujícího rána nenesla stopy lítosti. S ostatními příležitostnými milenkami míval jiné zkušenosti. Toto bylo dobré. Mohli by se tomu spolu dostat na kloub. Ona by mohla jeho naučit, co má ráda, a on by mohl naučit ji, co má rád. On… no, byl mužem. Jeho potřeby se daly naplnit velice snadno a jednoduše, ačkoliv se nebránil nějakému společnému experimentování a zkoumání.

Severus přikývl a pokusil se najít správná slova pro svoji otázku. „V poslední době… jsi s někým?“ Pokusil se znít nenuceně, dokonce lhostejně. Nemělo smysl prozradit, že mu na ní začalo záležet. Všechno by to mohlo okamžitě skončit a on by mohl aspoň se ctí odkráčet a neudělat ze sebe naprostého blázna. Netoužil se o ni dělit a odejde, pokud ona nebude stejného názoru.

Že selhal ve zdání nenucenosti, poznal podle jejích rozšířených očí. V duchu si vynadal. A to byl kdysi tak dobrý špion.

„Ne,“ odpověděla Hermiona. „Nejsem.“ Po chvíli ticha dodala: „A ty?“

Severus zavrtěl hlavou.

„Pak,“ pravila a pohrávala si s jeho kadeří, „není třeba dělat si starosti se status quo, že?“

Chce být výlučná. Severus odpověděl pomalým, hlubokým polibkem a přesunul se nad ni. Ano, už se připozdívalo, ale ze zkušenosti věděl, že mají asi tak hodinu, než se děti začnou…

Ozvalo se zaklepání na Hermioniny dveře. Severus i Hermiona se s trhnutím posadili, ale stále si spočívali v náručí.

„Myslela jsem, že jsi říkal…“

„Nikdy to nedělají.“

„Jak by věděly, kam mají jít?“

„To nevím. Ale vzhledem k tomu, že bych je všechny zařadil do Zmijozelu, si asi nějak spočítaly, jak se věci mají. Prostě počkej tady,“ pokynul a přeměnil si košili ze včerejšího večera na župan, „a já se podívám, co je za problém.“

Severus si trochu uhladil vlasy a vztáhl ruku. Za dveře potáhl ve chvíli, kdy osoba na druhé straně zatlačila, aby je otevřela.

Potter. Mizerný, zatracený Harry Potter.

Co tu sakra dělá Potter tak časně?

„Severusi?“ Potter se nepokoušel zakrýt šok. „Co tu…“ Hlas se mu vytratil, když nahlédl přes Severusovo rameno k posteli. „Hermiono?“ Zelené oči se rozšířily, jakmile si dal viděné dohromady. „Páni, já… prostě jen…“ Bez dalšího slova se otočil na patě a vystřelil ze schodů.

Hermiona zavrčela frustrací. „Harry… ten nebetyčný kretén,“ zasyčela. Vyskočila z postele a oblékla si župan.

„Co to má, hergot, znamenat, že si vleze do tvé ložnice bez varování?“ zeptal se Severus a snažil se neznít vyčítavě.

„Netuším, ale jdu to zjistit. Přišel sem a může to být důležité. Ale jsem si jistá, že ty si nemusíš dělat starosti.“ Popadla hůlku z odkládacího stolku a Severus zaznamenal, že ji má pořád poblíž sebe. Zastavila se ve dveřích a významně se na něj podívala. „Vážně ne.“ A opustila pokoj.

Severus seděl v posteli a neúspěšně se pokoušel uklidnit se kontrolovaným dýcháním. Vynadal si, že výslovně Pottera nevyloučil z letaxového spojení. Bezpečnostní kouzla v domě použil na všechny s výjimkou oprávněného vlastníka – samotného Pottera.

Věděl, že je směšný – Potter byl jedním z jejích nejlepších kamarádů a toto býval jeho dům, a podle toho, co věděl, pravidelně se stávalo, že se vzájemně přistihli ve svých postelích, a on ani neměl právo nárokovat si Hermionu až na posledních asi třicet vteřin, než tam vběhl Potter.

Ale stejně… Severusovi se to nelíbilo.

Byl rozpolcený, zda se vrátit do vlastní ložnice, nebo jít za ní po schodech a získat vysvětlení. Na jednu stranu, jestliže z něj udělal blázna ze všech lidí zrovna Harry Potter, chtěl, aby se to vyřešilo co nejdřív. Na druhou stranu, pokud ne, nechtěl udělat nic, co by mohlo celou věc ohrozit.

Vážně – kamarád, který vejde tak brzy ráno do její ložnice bez své manželky, podotkl záludný hlas v jeho hlavě. Jak často se něco takového asi děje.

Severus zavrtěl hlavou. I na něj to bylo za vlasy přitažené.

Lepší bude zajít dolů a zjistit, co Potter chce. Jen pro případ, že by se to týkalo domu nebo dětí.

Jen pro případ.

ooOOoo

„Harry Jamesi Pottere, zatraceně, co to mělo znamenat?“ syčela tlumeně Hermiona na Harryho, když jej dohnala v přízemí. „Něco se stalo? Stalo se něco Ronovi nebo Ginny?“

„Promiň, Hermiono, mám novinku a byl jsem tak nadšený a věděl jsem, že jsi tady a… podívej, bez dovolení už nikdy do tohohle domu nevstoupím,“ slíbil Harry a ztuhl, když uviděl scházet velmi navztekaného Severuse.

„Nuže?“ pobídl jej muž a překřížil ruce, aby na něj zazíral svým nejlepším ničivým pohledem.

„Jde o to… Ginny je těhotná a já jsem to chtěl Hermioně říct, to je vše.“

„Gratuluji,“ protáhl Severus vražedně. „A teď vypadněte z tohoto domu a nevracejte se, dokud nebudete výslovně pozván.“

„To je báječná zpráva, Harry,“ pravila Hermiona vřele, což znamenitě kontrastovalo se Severusovým chladným chováním. „Ale bylo to opravdu nutné?“

„Teď už si to ani nemyslím.“

Severus nic neříkal, jen na Pottera zíral s nadějí, že jej přiměje k odchodu.

Ten se jen nesměle zubil. „Jsem, ehm, za vás rád. Za oba. Vím, že jste asi nechtěli, abych na to přišel takhle, ale oba si zasloužíte být šťastní.“

„Úžasný proslov, Pottere,“ protáhl Severus a z hlasu mu odkapával sarkasmus. „Je od vás tak laskavé, že nám dáváte své požehnání.“

„Jak dlouho to trvá?“ zeptal se Harry a mávl rukou mezi nimi dvěma.

Hermiona zrudla. „Ehm, od včerejší noci.“

„Ach.“ Teď byla s červenáním řada na Harrym. „No, já asi půjdu a nechám vás.“ Načež bez dalšího slova přiběhl ke krbu a přeletaxoval se domů.

Severus obratem vyčaroval před krbem cihlovou zeď, aby jej naprosto zatarasil.

„A tohle je opravdu nutné?“ povzdechla si Hermiona.

„Dokud se Potter nenaučí správné meze včetně toho, jaký je a není zdravý vztah mezi zástupci opačných pohlaví, ano.“

„A jak se sem dostanou Lenka s Nevillem?“

Nabručený Severus mávl hůlkou a zeď odstranil. Aniž by Hermiona věděla, seslal neverbální kouzlo, které zablokuje konkrétně Pottera. Ať se teď ten malý parchant pokusí přeletaxovat, pomyslel si.

„Není mu to podobné,“ dumala Hermiona.

„Pobíhat tam, kde nemá co dělat, a způsobovat ostatním potíže, protože nevidí dál než na své vlastní okamžité potřeby? Já bych to nazval ukázkovým Potterem.“

„Znám Harryho, poučil se, cítí se strašně a už to nikdy neudělá.“

Severus tomu ani na okamžik neuvěřil. „Když to říkáš.“ Nakonec nebyl zcela beznadějný v otázce vztahů.

„Věř mi, znám ho líp než kdokoliv, možná líp než Ginny a určitě líp, než zná on sám sebe.“

„Potter dodržující pravidla? Toho se nikdy nedočkám.“

„Ale přestaň, to bylo dávno.“

Ne dost dávno.

Hermiona se rozhodla, že pokud něco neudělá, Severus se na tuto záležitost upne. Obtočila mu paže kolem trupu a začala jej líbat stejně jako včera v noci poté, kdy zapadli do jejího pokoje. „V kolik hodin obyčejně vstávají?“ zeptala se mezi polibky.

„Tak do hodiny,“ odpověděl a směřoval polibky na místo pod jejím uchem, které, jak objevil, ji rozpalovalo. Potterova návštěva zůstala zapomenuta.

„Pak nesmíme ztrácet čas, že?“ podotkla Hermiona s vychytralým úsměvem. Severus ji popadl za ruku a tiše ji vedl po schodech nahoru zpět do její postele.

ooOOoo

O dvě hodiny později se přiletaxovala Lenka Láskorádová. Protože její terapie měla značný úspěch a děti se začaly víc otevírat, učit se lépe spolupracovat a věřit dospělým, začala sem přicházet dvě dopoledne v týdnu. Nechtěla zpomalovat jejich pokrok. Našla Hermionu a Severuse v kuchyni, kde seděli v přiměřené vzdálenosti potřebné k zachování korektnosti.

„Dobré ráno Hermiono, Severusi,“ pozdravila zasněně. „Vidím, že jste si konečně uvědomili vzájemnou přitažlivost a něco s ní udělali. Jsem za vás oba šťastná.“

Severus málem vyprskl kávu. Hermiona zrůžověla a zuřivě zašeptala Lence: „Mluvila jsi s Harrym?“

„Božínku, to ne. Máte to jasně napsáno ve tvářích. Proč, probírala jsi to s ním?“ Usmála se, když Hermiona nereagovala. „Nu, chovejte se k sobě hezky. Půjdu nachystat pokoj.“

Jakmile odešla, Severus pohlédl na Hermionu a zvedl jedno obočí. Nikdy nikdo z jeho tváře nic nevyčetl. Po více než čtyřicet let měl dokonale bezvýraznou tvář. Sakra, dokonce právě teď byl pod nitrobranou – minulou noc skrýval v nejhlubších zákoutích mysli, aby se nepotloukal kolem s uspokojeným úsměvem, kvůli kterému ho Hermiona poškádlila. Jak to, krucinál, mohla Láskorádová poznat?

Hermiona zjevně slyšela vlak jeho myšlenek, jen pokrčila rameny a pravila: „Říkala jsem ti, že má ohromnou schopnost vhledu.“

ooOOoo

Asi hodinu po Hermionině odchodu na ministerstvo se přiletaxoval Longbottom a nervózně se na Severuse zazubil. Už byly letní prázdniny a přicházel teď každý den. Tvářil se vstřícně. Téměř jako by se snažil vzmužit, aby něco řekl, což nakonec i udělal. Láskorádová jej musela pobídnout, aby byl k Severusovi ‚přátelštější‘.

Ani náhodou.

„Dobré ráno, Severusi.“

„VEN!“

Longbottom moudře zmizel z dohledu.

ooOOoo

Hermionu vzbudil pronikavý výkřik. Než se zorientovala, uviděla Severusovu siluetu před krbem natahovat na sebe župan.

„Spi,“ zašeptal, když mířil ke dveřím. „Noční můra. Myslím, že je to pan Dolohov.“ Vyšel ze dveří a už slyšela jen rychlé kroky po schodišti.

Popadla hůlku a po špičkách se vydala za ním. Dveře do pokoje byly pootevřené. Postavila se tak, aby škvírou viděla dovnitř. Severus seděl vedle malého Sergeje Dolohova, který zmáčený potem lapal po dechu a snažil se neplakat. Vyčaroval sklenici, kouzlem Aguamenti ji naplnil a podal chlapci. Seděli tam spolu, Severus vedle chlapce, ale nedotýkal se ho, nedíval se na něj, nedával najevo, že je něco špatně. Čím déle tam seděli, tím víc se chlapec uvolňoval.

Hodně se to podobalo interakci s Margaretou, ale přesto se to lišilo. Tento hoch zjevně potřeboval něco jiného než Margaret. Zatímco dívenka se na Severuse přilepila a plnou silou na něm visela, Sergej chtěl osobní prostor. Vypil vodu, k Severusovi se ani nepřiblížil, ale očividně jej uvolnila jen jeho blízkost.

Hermiona rozumově věděla, že potřeby dětí jsou individuální, ale nikdy ji nepřestalo těšit, když viděla, jak dobře Severus každé dítě zná. S úsměvem vklouzla zpět do postele.

ooOOoo

„Opravdu jsem za vás rád, víte,“ prohodil Potter konverzačně, jako by neseděli v tichu chvíli předtím, než Longbottom a Láskorádová seženou děti na oběd.

Severus se na Pottera jen ušklíbl a protočil očima. „A proč, smím-li se zeptat?“

„Protože chci, aby byla šťastná Hermiona, a chci, abyste i vy byl šťastný. Nikdo si to nezaslouží víc než vy dva.“

Severusovi to bylo k smíchu. „Nejsem včerejší. Jestli myslíte, že jsem natolik pitomý, abych věřil, že nějakému Potterovi,“ vyplivl ta slova, jako by byla něco zkaženého, „záleží na mém štěstí, pak jste ještě větší idiot, než jsem si kdy myslel.“

Potter si povzdechl a sedl si naproti Severusovi. „Severusi, Hermiona má pro tento projekt motto. Používá ho, kdykoliv toho na některého z nás začíná být příliš. Řekla vám ho někdy?“

Neřekla.

„Je to jednoduchá fráze s mnoha významy. Její motto zní: ‚Bez ohledu na hříchy otců‘.“ Na chvíli se odmlčel a pak dodal: „Opravdu doufám, že vy a Hermiona spolu budete šťastní, Severusi. Nechci vidět ani jednoho z vás znovu zraněného.“

A bez dalšího slova odešel za ostatními do kuchyně.

ooOOoo

„Už nenosíš černou,“ rozjímala Hermiona líně. Severus ležel těsně za ní a bradou odpočíval v ohbí jejího krku.

Jejich… uspořádání existovalo jen mezi čtyřmi stěnami její ložnice.

Mimo ni spolu takto nikdy nemluvili. Nikdy se neprojevovali doteky nebo něžností. Mimo tuto ložnici byli kolegové. Byli přátelští. Byli profesionální. I když byli sami.

Ale uvnitř této ložnice… to byl jiný příběh. Nešlo jen o sex, na který si stále zvykali. Šlo o důvěrnost – rozhovory, společnost, objímání. Kdo by to řekl, že Severus Snape bude na objímání?

Severus se její otázce zasmál. „Neříkej mi, že jsi zklamaná.“

„Ne, ale je to… jiné. Ani si nevzpomínám, jestli jsem tě kdy viděla v jiné barvě než černé.“ Pootočila se. „Nějaký zvláštní důvod?“

„Děti to zastrašovalo, proto jsem v Bradavicích nosil černou, ale za současné situace to není vhodné.“

„Proč bys chtěl být tak zastrašující? Tvoje osobnost byla tak silná, že bys mohl být v růžové a stejně bychom se třásli.“

„Zapomínáš, že můj první rok v pozici učitele byl jen tři roky po dostudování Bradavic. Polovina studentů mě znala jako spolužáka a pamatovala si, jak nepopulární jsem byl a čemu mě podrobovali Potter a Black. Znali moji přezdívku. Musel jsem udělat něco, abych si získal jejich pozornost a respekt.“

„Takže ses oblékl jako typický padouch, vybrousil hlas a rozhodl se vládnout strachem, když jsi nemohl mít úctu?“

„Přesně.“

„A ty další roky?“

„Udržoval jsem si pověst.“

„A teď?“

Povzdechl si a zhluboka nasál vůni jejích vlasů. Jako pomerančové květy. „A teď, abych byl zcela upřímný, mě lidé poznávají méně, když nejsem oblečený v černé. Se změnou barvy a vlasů jsem prakticky anonymní. Nemám rád, když mě lidé poznávají.“

„Ani já.“

„Proto ses ostříhala? Máš vlasy o hodně kratší než dřív. A méně střapaté. Víc… vlnité.“

„Ani ne,“ přiznala Hermiona. „U mě to nic nezměnilo, pořád mě poznávají. Jen jsem chtěla změnu. Líbí se ti?“

„Na tuto otázku existuje jen jediná správná odpověď, že ano?“

„Mám to brát jako že ne?“

„To vůbec ne. Jsou velmi svůdné. Dospělé. Pomáhají mi zapomenout na náš věkový rozdíl.“

„Vadí ti – ten věkový rozdíl? Mně ne.“

„Ne, ale spíš mám pocit, jako by mi měl vadit.

„To teda neměl a jsem ráda, že nevadí.“ Posunula se, takže se teď k němu tiskla ještě víc. „Severusi?“

„Hm?“

„Barvy ti sluší. Obzvlášť šedá.“

„Díky.“

„Nepřemýšlel jsi nad žlutou?“

„Nebuď absurdní.“

„Bojíš se, že by se ti mohla líbit?“

Místo odpovědi ji štípl do ucha.

ooOOoo

„Takže?“ zeptala se Ginny nedočkavě. Setkaly se U Děravého kotle během Hermioniny polední pauzy.

„Takže?“ zeptala se Hermiona.

„Takže!“

„Co?“

„Ty a Snape! Jak se to stalo? Kdy se to stalo? Proč se to stalo?“ A mrkla na kamarádku.

„O tom mluvit nebudu, zabil by mě.“ Ginny se na ni jen široce zazubila. „Myslím to vážně, Ginny!“

„Vidím, že jsi šťastná.“

Hermiona se usmála. „To jsem.“

„Dobře. To mi stačí.“

„Nebudeš mi kázat, jak divné to je?“

Ginny protočila očima. „Prosím tě, Hermiono. Jsi dospělá, má kamarádka, chci, abys byla šťastná, a jestli to znamená tebe a Snapea v posteli, no, do toho.“

„Díky za tvůj souhlas. Harry už ví, že mi nemá vpadnout nepozvaný do pokoje, že?“

„Věř mi, toho zlozvyku jsi ho zbavila.“

ooOOoo

Harry se zarazil a jen na Snapea zíral.

Ten se na bývalého studenta ušklíbl. „Co je, Pottere?“

„Máte na sobě… žlutý svetr?“

„A co když ano? Je to zločin?“

„No… jen je to… jiné. To je vše.“

Snape zamumlal kouzlo a změnil jej na tmavě zelenou.

„Lepší?“

„Mnohem.“

PA: Nesnažím se Severuse podceňovat v posteli, jen jej nevidím jako někoho, kdo by měl obrovské sexuální zkušenosti. A myslím, že jeho nedostatek sebedůvěry by z něj udělal váhavého milence, alespoň napoprvé. Stejně tak Hermionu nevidím jako strašně dobrodružnou bez nějakého podnětu. Přijde mi jako někdo, kdo potřebuje hodně ujišťování. Kromě toho, poprvé s novým partnerem je to trochu pokus-omyl i za těch nejlepších okolností. Jsou lidé. Sexuální bůh Severus mi nepřijde reálný. Alespoň ne v tomto příběhu.