Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Still Delicate

34. kapitola - Konce

Still Delicate
Vložené: Jacomo - 10.06. 2017 Téma: Still Delicate
alichay nám napísal:

Still Delicate

Překlad: online překlady - alichay

Betaread: Ivet

Autor: padfoot4ever

Originál: http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory2.php?chapterid=399163

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 34 - Konce


„Víš, Rose, myslím, že to byla jen otázka času, kdy ti přeskočí a utečeš ze země," řekne Dom bezstarostně a usrkne svůj koktejl. Pro mě namíchala stejný. Je mi celkem jedno, co v něm je. „Jenom jsem ráda, že to bylo v době, kdy je Aidan u Scorpia."

„Mě spíš překvapuje, že mi nepřeskočilo a někoho jsem neodkrouhla," připustím. „Protože i to je jenom otázka času."

Dom se rozesměje, namíří hůlku na moji skleničku a ta se sama doplní. Tohle je vážně asi ten nejlepší nápad, co jsem kdy dostala. Ani nevím, proč mě nikdy předtím nenapadlo utéct před životníma trablema do Francie. Odjet do domu jejích prarodičů byl ve skutečnosti nápad Dom; a když jsme se zničehonic objevily, madame a monsieur Delacourovi nekladli skoro žádné otázky. Svou vnučku vidí moc rádi a mě neviděli snad od té doby, kdy jsem u nich byla před sedmi lety na svatbě Teddyho a Victoire.

Možná tu prostě zůstanu už napořád. Nechám si sem samozřejmě přivézt Aidana. Ale jinak bych tady ve Francii klidně mohla být docela šťastná, jen s Dom a mým synem a naprosto bez chlapů. Mohla bych se i naučit francouzsky a tak vůbec.

„Jsi si jistá, že to tvým prarodičům nevadí?" zeptám se znovu.

„Jasně, že ne," řekne Dom s jistotou. „Babička mi pořád píše, abych přijela. A místo tu pro nás je."

To je pravda, dům Delcaourových je obrovský, ale přesto se nemůžu zbavit pocit, že se vnucuju. Přece jen jsem se rozhodla sem přijet jen před pár hodinami...

„Tak to vyklop," pobídne mě Dom. „Co tě konečně přimělo odjet ze země?"

„Ále, znáš to..."

„Scorpius."

„Co jinýho..."

**

„On je neskutečný, Rose! Co jsi na tom idiotovi vůbec kdy viděla?" vzteká se Tom. Vzteká se už pěknou chvíli. Nejspíš tak půl hodiny. Já jsem toho moc neřekla. Nevím, co bych měla říct, aby se uklidnil. Pravdou bych tomu asi moc nepomohla. „Vždyť jsme se zasnoubili! To si myslí, že když mě praští do obličeje, prostě se do něj zase zamiluješ?" Ale asi je to změna oproti ignoraci, kterou mě častoval celé ráno.

„Je mi to líto, Tome," řeknu, a myslím to upřímně. Scorpius se choval jako idiot kvůli mně. Cítím se za něj zodpovědná, ostatně jako vždycky.

„Ty by ses omlouvat neměla," posadí se ke mně a vezme mě za ruku. Jsme v obýváku a Aidan je ve škole. Tom si dnes vzal volno, abychom si mohli ‚promluvit' a aby mohl ‚přemýšlet'. Na jeho žádost jsem se o polední pauze vrátila domů. „Mrzí mě, že jsem se na tebe včera zlobil."

„Praštil tě do obličeje, měl jsi právo mít vztek," řeknu. Nejsem si jistá, jestli svým slovům věřím, ale vím, že to chce slyšet.

Tom vypadá vystresovaně. Nikdy jsem ho tak ve stresu neviděla, dokonce ani předtím, než předstoupí před Starostolec. „Myslím, že bychom to měli říct tvým rodičům," řekne.

„Že tě Scorpius praštil? Neuraz se, ale nemyslím, že by žalování nějak pomohlo..."

„Myslím, že bychom jim měli říct, že jsme zasnoubení," řekne Tom vážně. „Možná, že když se rozkřikne, že se budeme brát, pochopí to líp."

Cítím se nesvá. Po včerejším rozhovoru se Scorpiem už si nejsem jistá vůbec ničím. „Já ti nevím..."

„Proč ne? Vždyť přece koneckonců zasnoubení jsme..."

„No... jsme víceméně zasnoubení," řeknu opatrně. Všimnu si, jak mu obličejem prokmitne hněv. „Chci říct, rozhodli jsme se časem vzít. Ale víš, ne hned."

„No, já to pořád počítám jako zasnoubení," řekne mrzutě. Moji ruku už pustil. „Jestli si mě nechceš vzít, stačí jenom říct."

„Ne!" zvolám. „Chci říct ano, chci si tě vzít, ale moji rodiče budou akorát tvrdit, že jsme to uspěchali. Nebudou to brát vážně, Tome. A říkat jim o našem zasnoubení, jen abychom to dali najevo Scorpiovi, mi nepřipadá jako ten správný důvod."

Tom mě chvilku pozoruje. „Rose, ty ho pořád miluješ?"

A je to tu. Otázka, které jsem se děsila, protože co se týká Scorpia Malfoye, jsem hrozně průhledná. Jenže nemůžu upřímně odpovědět ano nebo ne, protože to sama nevím. Takže se vytasím s tou nejmíň uspokojivou odpovědí.

„Já nevím."

Ve tváři se mu usadí zklamání. Je mi strašně, vlastně mi ještě nikdy takhle strašně nebylo.

„Ale vím, že miluju tebe," řeknu mu. Až na to, že popravdě nevím ani to.

Nic se tím nevyřeší. Řekne mi, abych se vrátila do práce, a že si promluvíme později. Do práce se vracím ráda, vítám každou přestávku od toho bince v mém osobním životě.

Jen tak přijít ke svatému Mungovi a projít okolo recepce, místo abych tam zakotvila, je hrozně zvláštní. Většinou se zastavím na kus řeči, ale dnes kolem jen proběhnu, protože nemám náladu s nikým mluvit. Jak se ukáže, byla bych na tom líp, kdybych tam zůstala. Protože když se vrátím k lektvaristické laboratoři, před ní na mě čeká Scorpius.

„Běž pryč," řeknu okamžitě. Jak se tu sakra vůbec může objevit, po tom všem, co se včera stalo, to nemám páru.

„Dvě minuty!" žadoní.

„Přišel jsi za mnou do práce?" zasyčím vztekle.

„No k tobě domů jsem jít nemohl, co kdyby tam byl on," ušklíbne se Scorpius. „Rose, prosím, jenom mě vyslechni..."

„Včera jsem už slyšela dost."

„Však to je o včerejšku," řekne tiše. „Omlouvám se, že jsem to na tebe tak navalil. Vážně, omlouvám. Ale chci ti říct, že-"

„Proč musíš vždycky úplně všechno podělat?" zašeptám zuřivě. „Konečně jsem šťastná a ty do toho prostě musíš vlítnout se svýma pitomýma vyznáníma a prázdnýma slibama! Proč mě prostě nemůžeš nechat být šťastnou?"

„Vážně jsi šťastná?" zeptá se.

Na chvilku se zarazím. Po chodbě chodí oběma směry lidé a mně z pauzy na oběd zbývá ještě deset minut. Vtáhnu ho do prázdné místnosti naproti laboratoři, aby moje zhroucení proběhlo beze svědků.

„Nemáš právo se mě na tohle ptát!" vyštěknu a zabouchnu za námi dveře. Včera večer už jsem mu řekla, že jsem šťastná. Proč to potřebuje slyšet znova? Proč už zase vedeme tu samou hádku?

„Nesmím se ptát, jestli jsi šťastná?" ušklíbne se posměšně.

„Není to tvoje věc! Prošvihnul jsi už tolik šancí, můžeš si za to sám, jestli jsem šťastná s někým jiným!"

Sklouzne očima dolů, a pak zase k těm mým. „Nemáš svůj prsten."

Má pravdu, na ruce ho nemám. Vždycky si ho do práce sundávám, a taky když jsem na návštěvě u někoho z rodiny, kromě Dom a Jenny, protože ty jediné o zasnoubení vědí. Mám v plánu to tak dělat, co nejdéle to půjde.

„Nechci, aby mi ho zničily lektvary," zalžu.

„Jasně," řekne bezvýrazně. Nevěří mi. „Koukni, včera jsem ti řekl, že jestli mi můžeš upřímně říct, že se mnou už nikdy nechceš být a že Tom je pro tebe ten pravý, nechám tě být. Ale tys to neřekla."

Projede mnou nával vzteku.

„Jak se opovažuješ," vybuchnu.

„Ani to nedokážeš říct!" odvětí, napůl se smíchem.

„Jsi arogantní hajzlík, Scorpie Malfoyi, vždycky jsi byl-"

„To jsi na mně kdysi milovala."

„Nikdy jsem to nemilovala!" prakticky na něj křičím. „Tahle tvoje stránka mě nutila pochybovat o všem, co jsem na tobě vážně ráda měla! Tom takovou stránku nemá. Je to vážně dobrý člověk."

„Víš, ty takovou stránku taky máš," odsekne.

Vím, že má pravdu. Mám takovou stránku, příšerně ošklivou stránku, která políbila ženatého muže a modlila se za rozpad jeho manželství. Nesnáším, že má pravdu. Zase.

„Podívej," povzdychne si, náš rozhovor ho frustruje, „nechám tě pár dní na pokoji. Dneska jsem tě musel vidět, protože po včerejšku jsem to nemohl nechat jen tak. Ale nechám tě přemýšlet. Jen neříkej hned ne, Rose. Prostě... o tom popřemýšlej."

Zarazím se a přikývnu. Je mi jasné, že o tom budu přemýšlet, i kdybych nechtěla. Od včerejška nedokážu přemýšlet o ničem jiném, než o něm. Pak odejde a já se vrátím k práci.

**

„Aha, takže ses pohádala s Tomem, a pak ses zase pohádala s Pitomcem Scorpiem," shrne Dom to, co jsem jí právě vyložila. „Ale jak to všechno vede k tomu, že ses objevila u mě doma a požádala mě, abych s tebou utekla ze země?"

„Přestaň říkat ‚útěk ze země' jako bych se už neměla vrátit," řeknu. „Ještě nejsem ani v půlce."

**

Z práce jsem se domů vrátila v šest s tím, že nevím, jakou má zrovna Tom náladu. Nevím, k jakému závěru po celém dni ‚přemýšlení' došel. Možná se nebudu muset rozhodovat mezi Tomem a Scorpiem. Možná mě Tom prostě opustí a tím vybere za mě.

Ukázalo se, že mě neopustil. Jakmile vstoupím do dveří, ucítím báječnou vůni z kuchyně a z obýváku mě vyběhne přivítat Aidan.

„Ahoj mami! Tom vaří večeři a jsou tu babička a děda!" švitoří nadšeně.

„Ale neříkej?" pojmu podezření. Je hrozně neobvyklé, že se naši stavili na večeři bez ohlášení. No, táta to občas dělá, když má hlad a mamka není doma, aby mu uvařila, ale mamka by něco tak nezpůsobného nikdy neudělala.

Jdu za svým synem do obýváku a tam vážně na gauči sedí mamka s tátou, Tom si hoví v křesle, povídají si a něčemu se smějí. Připadám si vyloučeně, nepříjemně.

„Ahoj mami a tati," pozdravím je. „Kde se tu berete?"

„Pozval jsem je," řekne okamžitě Tom. „Napadlo mě, že by bylo pěkné uspořádat rodinnou večeři."

„No jistě," řeknu. Pořád mi to nesecvaklo. Nechápu, jak mi to mohlo nedojít.

„Jídlo by mělo být do deseti minut," dodá.

Něco v jeho očích mě trochu znervózňuje. Jako kdyby se pokoušel vyhrát nějakou sázku nebo závod nebo něco, no, řekla bych, že to asi bylo ono. Každopádně byl pořád favorit, aspoň v tuhle chvíli určitě, takže kvůli tomu neměl být pořád tak na nervy.

„Takže, Rose, jak to jde v práci?" zeptá se mě mamka.

Ještě chvilku se bavíme o práci a dalších nepodstatných záležitostech. Pak se přesuneme do jídelny na večeři, což je stejně nepříjemná záležitost. Tátovi se celá ta záležitost zjevně zdá stejně podezřelá jako mně. Tyhle formální večeře jsme nikdy nedělali, a když už, já rozhodně nebyla hostitelka. Mamka vypadá spokojená z představy, že dospívám. Táta mě zná líp.

„Tak, Tome," řekne taťka, přísahám, že má najednou hlubší hlas. Snaží se nahánět strach. „Vážně, proč jsi nás sem pozval?"

„Rone!" vyjekne mamka. „Omlouvám se, Tome, nechtěl být neomalený..."

Táta rozhodně chtěl být neomalený. Proto ho mám tak ráda.

„To je v pořádku, popravdě mám postranní motiv," připustí Tom.

A v tom mi to secvakne. Řekne jim, že jsme zasnoubení, ačkoliv jsem mu důrazně řekla, aby to nedělal.

„Tome," řeknu varovně. Je tu Aidan, přece by to neřekl před Aidanem.

Vezme mě za ruku. Má štěstí, že mu nezlomím prsty.

„Požádal jsem Rose o ruku," řekne.

Táta zbledne.

„A ona řekla ano!"

A pak zbledne mamka.

Můžu si jen představovat, jak moc jsem zbledla já.

„Tome," syknu a vyškubnu mu ruku. „Nemůžu uvěřit, že jsi to vážně udělal..."

„Rosie, je to pravda?" zeptá se táta napůl se smíchem.

„Tati, chtěla jsem ti o tom povědět," začnu.

„Je to pravda!" Mamka zalapá po dechu. „Ale vždyť se znáte jen pár měsíců!"

„Vy se budete brát?" Aidan je zjevně zmatený. „Ale proč?"

Byla to naprostá katastrofa. Neumím si představit, co by to mohlo ještě zhoršit, snad jen kdyby dovnitř vletěl James a zařval ‚Rose se poprvé opila ve čtrnácti!'.

„Nebudeme se brát," řeknu s konečnou platností.

„Ale proč to teda Tom říkal?" zeptá se Aidan.

„Jen si dělal legraci, že ano, Tome?" podívám se na něj ostře.

Tom neřekne nic. Zvedne se od večeře a vyrazí pryč a mně je naprosto fuk, kam jde. Chvilku je ticho, já zatím zvažuju, jak trochu zachránit situaci.

„Takže to byl vtip?" zeptá se Aidan.

„Ano," odpovím.

„To nebylo moc legrační. Strejda James zná mnohem lepší vtipy."

„Aidane, miláčku," řekne mamka mírně, „co kdyby sis šel na chvilku hrát do svého pokoje?"

Trošku protestuje, ale když mu táta slíbí, že si za minutku přijde hrát s ním, odejde nahoru. Vážně, už by si mohl zvyknout, že ho pořád posíláme do pokoje, každou chvilku se tu odehrává nějaká hádka, kterou by podle nás neměl slyšet.

„Rosie, co to kruci bylo?" zeptá se táta, jakmile je Aidan z doslechu.

„Vážně tě požádal o ruku?" přidá se mamka.

„Jo, požádal," řeknu jim. „A já mu řekla, že si ho jednou vezmu. A shodli jsme se, že to nikomu neřekneme, ale jemu zřejmě, do prdele, přeskočilo..."

„Jak to mluvíš?" varuje mě mamka. Tohle vážně není ta správná chvíle, kdy mi upravovat slovník. Mám pocit, že ten se ještě zhorší. „Vážně si myslím, že byste se měli lépe poznat, než se pustíte do nějakých závazků."

„To rozhodně," souhlasí táta. „Vždycky jsem si říkal, že skončíš s Malfoyem..."

Mamka i já se na něj nevěřícně podíváme.

„Tati, ty Scorpia nesnášíš," řeknu.

„Nesnášíš všechny Malfoye!" dodá mamka.

„No, nejspíš není nejhorší," ušklíbne se táta. „Díky němu máme Aidana a tak. A v porovnání s tímhle podělaným magorem-"

„Rone, jak to mluvíš!"

„-se Scorpius nezdá až tak špatný."

To je typický, zrovna když se přes Scorpia začnu dostávat, můj otec se s ním konečně rozhodne smířit. Jsem si jistá, že jen co se dostanu přes Magora Toma, táta se do něj prostě zamiluje.

**

„Počkej chvilku," vyprskne Dom. Máme už pátý koktejl. Miluju Francii. „Tom vážně řekl vašim, že jste se zasnoubili? To je ujetý!"

„Já vím," souhlasím. „Dokázal, že Scorpius proti němu vypadá normálně."

„Tak to máš volbu jasnou, ne?"

„Já nevím..."

„Rose, tvůj život je takový drama," zívne Dom.

Natáhnu se na tu velice pohodlnou postel, kde sedíme a povídáme si. Dům Delacourových je přesně tak krásný a extravagantní, jak si pamatuju, ne-li víc.

„Já vím. Mám toho plný zuby, Dom. Proč prostě nemůžu mít normální, nudnej život jako Lucy?"

„No jo. Zajímalo by mě, jak se teďka Lucy daří..."

Lucy je ten člen rodiny, na kterého každý vždycky zapomene. Louis je těsně za ní. Na rozdíl ode mě, Jamese, Ala nebo Dom vedou normální, nudné životy. Dokonce i Molly si užila nějaké to drama, i když si nejsem jistá, kolik z toho si vymyslela. Řekla bych, že pro Lucy byla kandidatura jejího otce na ministra docela dramatická událost, ale ani zdaleka se to neblíží těm dramatům, na která jsme zvyklí my ostatní. Popravdě, ministerská kandidatura mojí mamky je v mém životě spíš vedlejší dějová linka.

„A co bylo dál?" naléhá Dom.

**

Druhý den ráno vzbudím Aidana a řeknu mu, aby se nachystal na to, že stráví pobyt u svého táty. Tenhle víkend je s Aidanem na řadě Scorpius, a i když já ho vážně nechci vidět, Aidan bohužel chce. Scorpius teď od návratu z Ameriky bydlí se svým otcem, protože s Daisy ukončili pronájem jejich starého bytu. Takže když se Aidan přichystal, vzali jsme Ollie a přemístili se k Malfoyovým.

Když jsme dorazili, Scorpius byl někde venku. Prý šel nakoupit jídlo, což zní hrozně zvláštně. Nedokážu si ho představit, jak dělá něco takového, něco normálního a užitečného.

Dovnitř nás pustil Draco, a když ho uvidím, na chvilku zapomenu na všechno svoje drama. Vypadá tak zlomeně.

„Jak se vám daří?" zeptám se ho.

„Dobře. Scorpius by tu měl za chvilku být," řekne Draco stručně.

„Dědo, můžu si jít hrát?" zeptá se Aidan okamžitě. Malfoyovi mají celkem velkou hernu, která kdysi patřila Scorpiovi, a Aidan si tam při svých návštěvách moc rád hraje. Já jsem nikdy hernu neměla. Měla jsem sourozence, bratrance a sestřenice, což bylo mnohem lepší. Draco dá Aidanovi svolení a ten vesele odběhne.

Draco se posadí do křesla, mám dojem, že v něm možná i celou noc spal. Zadívá se do krbu a já nemám tušení, co bych měla říct, abych ho trochu utěšila. Nemůžu udělat vůbec nic, abych trochu ulevila jeho bolesti, a i když jsme si nikdy moc blízcí nebyli, vážně bych si přála, aby to šlo.

„Takže, vysvětlíš mi, proč se můj syn v poslední době chová tak divně?" zamumlá Draco po chvíli ticha.

„No, však to znáte... pitomé drama," ušklíbnu se, nevím, jak to pořádně vysvětlit.

„Říkal, že prý jsi zasnoubená."

„Já... vlastně nevím, co jsem."

„Tak to by ses asi měla rozmyslet," řekne.

„Teď mi řeknete, že bych měla být s vaším synem?"

„Ne," řekne krátce. „Měla by sis vybrat toho, koho chceš. Život je moc krátký na to, abys ho netrávila s tím, koho chceš."

Je to nejspíš ta nejhlubší myšlenka, kterou jsem od něj kdy slyšela. Nevěděla jsem, že v sobě něco takového vůbec má, ale zármutek s lidmi očividně dělá zvláštní věci.

To, co řekl, mě zasáhlo. Vážně mě to zasáhlo.

Musím si vybrat člověka, se kterým chci vážně být bez ohledu na to, co provedl. Musím si vybrat toho, jehož smrt by mě zlomila stejně, jako Draca Malfoye zlomila smrt jeho ženy. Musím si vybrat svoji Astorii, i když to zní praštěně.

A pak jsem odešla od Malfoyových, přemístila se rovnou k Dom a poprosila ji, ať mě vezme někam hodně daleko.

A tak jsme skončily v domě Delacourových ve Francii.

**

„A kdo je teda tvoje Astorie?" zeptá se mě Dom. Už je určitě víc než dvě ráno.

„To kdybych do háje věděla," odpovím a zírám do stropu.

„Já bych řekla, že to víš," řekne Dom. „Vždycky jsi to věděla."

„Ale chápeš, Astorie v sobě měla něco, co z Draca Malfoye dokázalo vytáhnout každý kousíček toho dobrého," vysvětluju. „A já si nejsem jistá, že ve mně některý z těch dvou idiotů vytahuje na světlo něco dobrého."

„Já nevím..." vytáčí mě Dom. „Chci říct, Scorpius je naprostý pitomec, to máš pravdu, ale když jste spolu, pořád se snažíš udělat z něj lepšího člověka. Myslím, že v této rovnici jsi Astorie ty."

„Ale Tom je tak hodný," trvám na svém. „Já vím, že to děsně podělal, ale myslím, že to bylo hlavně kvůli těm Scorpiovým řečem. S ním se nemusím neustále snažit vytahovat na světlo to dobré v něm, protože už to je venku, chápeš?"

Dom se odmlčí.

„To zní fakt otravně," usoudí.

„Trochu jo."

„Tak fajn, jestli to nemůžeš rozhodnout na základě osobnosti... kdo z nich je přitažlivější?"

Věnuju jí zlostný pohled. „Dom, jsem tak ráda, že nejsi povrchní."

„No, kdybych si já měla vybrat, kdo z nich je víc sexy, asi bych vzala Toma," řekne bezstarostně. „Ale na druhou stranu, já jsem vždycky měla spíš slabost pro tmavovlasé typy a jsem trochu zaujatá vůči Scorpiovi, protože je to můj ex a tak."

„Dom, je čas jít spát," řeknu jí.

Pomalu usínám a myslím přitom na ty dva. Vím, že si jednoho budu muset vybrat a že jim zítra budu muset čelit. Ale teď, tady ve Francii, se prostě můžu jen vyspat ve směšně pohodlné posteli, pít tajemné koktejly a zapomenout na to, že se můj život rychle mění v jeden dlouhý a komplikovaný vtip.

**

Dom a já opustíme Francii další den po večeři. Celý den jsme odpočívaly a jedly neskutečně dobré jídlo a já jsem připravená vrátit se domů a zase čelit vlastnímu životu. Pauza mi prospěla, i když šlo jen o dvacet čtyři hodin. Poděkuji madame a monsieur Delacourovým za jejich pohostinnost a omluvím se, že jsem k nim tak vpadla. Ujistí mě, že jsem kdykoliv vítaná a mě tak napadá, že jejich dům by mohl být můj malý azyl vždycky, když se můj život moc zkomplikuje. No, to se sem rovnou můžu přestěhovat.

Domů se vrátíme pomocí přenášedla, možnost prakticky kdykoliv získat přenášedlo je jedna z mnoha výhod toho, že mám za matku ministryni kouzel.

Dom se mnou jde až do mého prázdného domu.

„Takže ses rozhodla?" zeptá se.

„Já nevím," odpovím.

„Už se ptát nebudu," dodá a obejme mě. Svými slovy mi řekne, abych jí zavolala hned, jak ‚to udělám', a pak si buď pobrečíme, nebo se zasmějeme, podle toho, co se bude zdát vhodnější. Nejsem si moc jistá, co je vhodné.

Od Toma nemám žádné zprávy. Čekala jsem aspoň jednu, možná jsem spíš doufala aspoň v jednu, ale nic. Žádné dopisy, žádné zprávy v telefonu, nic. Tak se rozhodnu vzít věci do vlastních rukou, a nenechat ho takhle mi uklouznout. Potřebuju vědět, na čem si stojím, ať tak nebo tak.

Toma najdu v jeho starém domě, pořád ho vlastní. Naše sestěhování ani zasnoubení jsme nikdy nezoficiálnili, takže od něj nejspíš bylo moudré si ten dům nechat jako rezervu. Tiše ustoupí, aby mě pustil dovnitř. Vypadá dost podobně, jako když jsem ho viděla poprvé: pěkně pomuchlaně.

„Tebe jsem tu nečekal," zabručí a zavede mě do kuchyně. Mávne hůlkou na konvici, odmítá se na mě podívat.

„Hodně jsem přemýšlela," řeknu mu. „To, cos tuhle večer udělal, bylo-"

„Hloupé," přeruší mě. „Já vím. Ale musel jsem."

„Neměl jsi na to právo!" hádám se s ním, jsem naštvaná, že se mi nezačal omlouvat. „Jsou to moji rodiče, to já jsem jim to měla říct."

„Tak proč jsi to neudělala?" odsekne. To strniště, co má na bradě, se mi líbí. Myslela jsem si, že hned jak ho uvidím, budu vědět, jestli ho chci nebo ne. Ale pořád to nevím. „Ty bys jim to neřekla nikdy."

„Ale ano, řekla!" trvám na svém, i když ani nevím, jestli je to pravda.

„Pořád ho miluješ," řekne. Není to otázka, takže neodpovím. „Chceš být s ním."

„Tome, já potřebuju tebe," řeknu s jistotou. „Jsi dospělý a hodný a chováš se ke mně tak hezky. Klape nám to spolu, skoro vůbec se nehádáme. Scorpius a já jsme se hádali v jednom kuse. Je náladový a dětinský a-"

„Láska tvého života," dokončí Tom smutně. Přijde ke mně, vezme mě za ruku a v tu chvíli ho chci políbit, ale vidím mu na očích, že on nechce líbat mě. „Možná mě potřebuješ, ale chceš jeho. Takže je to víceméně volba mezi tím, koho potřebuješ, a tím, co chceš..."

Myslím na to, co mi řekl Draco Malfoy: život je moc krátký na to, abych nebyla s tím, koho chci. Vážně se zařídím podle rady Draca Malfoye? Na druhou stranu, mám pocit, že ho Astoriina smrt změnila. Možná, že i tygr může změnit svoje pruhy.

„A ty si vybereš jeho," řekne Tom.

„Ne, to ne-"

„I kdyby ne," pokračuje Tom, „já s tebou být nemůžu. Nechci být s někým, kdo nechce být se mnou."

„Ale já chci!" Netuším, proč na tomhle tak strašně lpím. Myslím, že teď už to nemá smysl.

„Prostě přiznej, že ho miluješ," povzdychne si Tom naštvaně.

Sklopím oči. Vím, že miluju Scorpia, ale nemám ho ráda. Většinu času ho chci zabít. Zažila jsem kvůli němu bolest, o které jsem si myslela, že ani nejde zažít. Ale na druhou stranu jsem díky němu, v kratičkých momentech, byla šťastnější, než kdy předtím.

„Vážně tě miluju, Tome," řeknu upřímně. „Ale... jeho jsem vždycky milovala víc, než se dá rozumem pochopit. Já... moc mě to všechno mrzí."

Tahle odpověď ho, zdá se, skoro uspokojila a zároveň taky zranila. Sundám si zásnubní prstýnek, pořád mi visí na řetízku a vrátím mu ho. Nejsem si jistá, proč jsem si ho od něj vlastně vůbec vzala.

„Přeji ti báječný život, Rose," řekne mi Tom. „A nedovol mu, aby ti zase ublížil. Jsi mnohem lepší než on, víš."

„Nejspíš jsem úplně stejná jako on," řeknu mu. „A ty jsi rozhodně mnohem lepší než my oba."

Nehádá se; jsem si jistá, že souhlasí. Rozpačitě mě obejme, a pak odejdu z domu, od něj, navždycky.

*

Jediné, co po svém rozhovoru s Tomem chci, je jít domů, vlézt si do postele a brečet. Ještě štěstí, že Aidan je pořád u Scorpia, protože moje vzlykání by určitě zaspat nedokázal. Když dorazím domů, všechny Tomovy věci už jsou pryč. Něco ve mně mu chce zavolat, ale vím, že bych to měla nechat být. Jiná moje část chce zavolat Scorpiovi, ale to by vzhledem k mému momentálnímu stavu byla taky katastrofa. Ani nevím, co bych mu řekla.

Místo toho si vyberu Celestinu Warbeckovou a víno.

A to je samozřejmě přesně ten moment, který si můj otec vybere, aby se stavil na návštěvu. Skvělé načasování, Rone Weasley. Otevřu mu s lahví vína v ruce, piju přímo z ní.

„Teď se ti to nehodí?" zeptá se, vypadá ustaraně. Jsem ráda, že s ním není mamka. Nevidí ráda, když piju.

„A-ahoj tati," zavzlykám. Vejde dovnitř, zavře dveře a přitáhne si mě do medvědího objetí, jako když jsem byla malá.

„Chudinko Rosie," řekne a drží mě tak pevně, že skoro nemůžu dýchat. „Co se stalo?"

„Ach, t-tati," popotáhnu a nadechnu se vůně čokolády, kterou mám s tátou spojenou. „Všechno je v hajzlu."

Táta mě odvede do obýváku a uvaří mi kafe. Vezme mi víno, odloží ho na podlahu a já mu všechno vyklopím.

„Tom se se mnou rozešel," vzlykám. „A já ani nevím, jestli jsem z toho moc smutná a to mě rozesmutňuje ještě víc. A Scorpius je takový pitomec a já bych ho měla daleko víc nenávidět. Jen bych si přála mít aspoň jednou normální život, víš?"

Táta se tváří vážně a zvažuje všechno, co jsem mu řekla.

„Popravdě, mně se ten Tom nikdy moc nelíbil. Tvojí matce ano, ale ta občas nemá ten nejlepší odhad na lidi," řekne táta na rovinu. „A vždycky jsem si myslel, že Scorpius je pitomec..."

Nechá to tak trochu vyznít do ztracena.

„Takže mám prostě příšerný vkus na chlapy," shrnu to.

„Scorpius není tak hrozný," řekne mi táta a já si pobaveně odfrknu.

„Tati, vždycky jsi ho nesnášel. Co se změnilo?"

„Jo, je to zmetek," zavrčí. „Ale na Malfoye ujde. Myslím, že je daleko větší pitomec, když spolu nejste, než když spolu jste."

Vždycky jsem si vážila tátova názoru a úsudku daleko víc, než všech ostatních, včetně mámina.

„Co tím chceš říct?" zeptám se, protože jsem z toho zmatená.

„Myslím, že tě Malfoy potřebuje. Jinak se prostě změní ve svýho pitomýho otce a to by nepotěšilo nikoho, nebo jo? Jen se nad tím zamysli, nad těma chvilkama, kdy jsi kvůli Scorpiovi byla nešťastná. Bylo to v době, kdy jste byli spolu?"

Přemýšlím nad tím. Jasně, v sedmém ročníku políbil někoho jiného, ale v té době jsme se dost hádali, hlavně proto, že jsme se viděli hrozně málo. Kromě toho a trochy hašteření jsem nejvíc nešťastná byla v dobách, kdy jsme se Scorpiem nebyli spolu.

„Asi ne," popotáhnu.

Táta mě obejme a řekne mi, abych prostě jen zvážila, co mi řekl. Když se ujistí, že jsem v pořádku, vrátí se domů se slibem, že mě zítra přijde zkontrolovat.

Vím, co teď musím; musím vidět Scorpia. Musím ho vidět a rozhodnout se jednou provždy, jestli na něj vsadím celý svůj život. A tak se přemístím k Malfoyovým a je mi fuk, že je celkem pozdě.

Otevře mi zase Draco.

„Co tu děláš?" zeptá se. „Aidan spí."

Kouknu se na hodinky a zjistím, že už je po jedenácté.

„Do hajzlu. Promiňte, ztratila jsem přehled o čase, byla jsem u Toma, a pak..."

„Takže sis vybrala jeho," poznamená Draco, přísahám, že vypadá zklamaně.

„Popravdě jsme se rozešli," řeknu, i když netuším, proč to vykládám zrovna Draco Malfoyovi. Těžko ho budou zajímat holčičí řeči.

„No, aspoň ses konečně, zatraceně, rozhodla." Ach Draco, věčný utěšitel těch, co zrovna dostali kopačky.

„Můžu prostě dovnitř?" řeknu popuzeně.

Draco mi uhne, to drama, které se mezi mnou a jeho synem táhne déle, než si kdo z nás pamatuje, ho očividně nudí. „Je ve svém pokoji," řekne mi.

Schody beru po dvou a do Scorpiova pokoje vrazím bez klepání, to je prostě můj styl.

Sedí na posteli se zmijozelským přehozem. Vypadá jako pubertální verze sebe sama v pubertálním pokoji. Na stěnách visí obrázky jeho a Ala ve škole, pár Aidanových a taky pár ze školy, na kterých jsme my dva. Četl si knihu, odloží ji a postaví se proti mně.

„Ahoj," řekne, celý nesvůj.

„Ahoj," odpovím. „Tom mi dal kopačky."

Připadám si nepříjemně, jako že by můj žal měl trvat mnohem déle. Před dvěma hodinami jsem byla zasnoubená a teď stojím ve Scorpiově ložnici.

Zamračí se. „Proč ti dal kopačky?"

„Protože tě z nějakého směšně pitomého důvodu pořád miluju," odseknu vztekle. Scorpius ke mně přistoupí, tváří se naráz překvapeně i šťastně, ale já zvednu ruce v obraně. „Počkej."

Nepohne se, nic neřekne, jako kdybych byla laň a hrozilo, že uteču, když se prudce pohne.

„Ještě nevím, jestli s tebou chci být. Ublížíš mi zase?" zeptám se ho.

„Ne," řekne pevně. „Rose, přísahám, že dny, kdy jsem se choval jako hovado, jsou za náma."

„Nevím, jak ti mám věřit," vyjedu. „Jestli do toho půjdeme, už nemůžeme jen tak blbnout. Žádné rozcházení a scházení. Nemůžeme to udělat Aidanovi."

„Souhlas," řekne.

„A navíc, musíš se přestat být takový sobecký idiot a já se přestanu chovat jako neurotická psychopatka. Musíme se vykašlat na všechno to drama."

„Jasný. Za mě to zní dobře," přikývne.

„A taky musíš pochopit, že i já jsem se změnila," pokračuju, možná už říkám víc, než jsem chtěla. „Už nejsem ta trapná malá holka, která miluje ženatýho chlapa. Nejsem ta holka, co v životě spala jenom s tebou."

Zase se zamračí. „Rose, tohle já poslouchat nechci..."

„Ale musíš to slyšet," řeknu mu. „Nezměnila bych to, co jsem měla s Tomem, a nelituju toho. A nečekám, že budeš litovat toho, co jsi měl s Daisy. Oba jsme dospěli a z těch vztahů se poučili. Můžeš... to přijmout?"

Tentokrát neodpoví tak rychle. Zastrčí si ruce do kapes, sklopí oči k podlaze a něco zamumlá.

„Cože to?" zeptám se.

„Fajn," zabručí mrzutě. Vím, že ho štve představa, že spím s někým jiným. Ale jak říkám, ničeho nelituju.

„A na závěr," pokračuju, „musíš naprosto jednoznačně slíbit, že nikdy nepolíbíš nikoho jiného, hlavně žádnou lacinou mrzimorku."

„To už je tolik let, Rose-!"

„Malfoyi!" varuju ho.

„Slibuju, že nikdy nepolíbím nikoho jiného, zejména ne laciné mrzimorky, i když už jsem se za to omluvil tak pět tisíckrát-"

„Tak dobře," narovnám se.

Chvilku mlčky stojíme a nevíme úplně, co se sebou.

„Můžu tě teď políbit?" zeptá se Scorpius.

„Já... jo, řekla bych, že jo."

Je trochu zvláštní cítit nervozitu ohledně líbání někoho, koho už jsem políbila tisíckrát. Když ke mně přistoupí, taky vypadá nervózně. Oba víme, že tenhle polibek bude buďto začátek zbytku našich životů, anebo začátek vztahu, který nás nakonec oba zničí. Řekla bych, že tenhle risk musíme podstoupit oba.

Zapomněla jsem, jaké to je, líbat ho. Všechny polibky s Tomem smazaly ty Scorpiovy, ale jakmile se jeho rty dotknou mých, všechno si mi to vrátí a já vím, že jsem se rozhodla správně.

Nemohlo to skončit nijak jinak.

Taky je zvláštní líbat ho v jeho ložnici pod bdělým dohledem Salazara Zmijozela; mám pocit, jako by nám zase bylo šestnáct, jenom nejsem těhotná a my nejsme jen dva nervózní zamilovaní puberťáci.

„Líbání není taková sranda, když se nemusíš bát, že tě u toho někdo chytí," zavtipkuje, když se od sebe odtáhneme. Ruce nechá na mém pasu a já mu jednu vrazím. Mělo to být hravé, ale pěkně to plesklo. Podle všeho ráda značkuju svoje muže modřinama.

„No, každou chvíli sem může vejít tvůj táta a tomu by se nelíbilo, že líbáš Weasleyovou," řeknu mu.

„Jednou z tebe udělám Malfoyovou," odpoví a znovu mě políbí.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 34. kapitola - Konce Od: zuzule - 12.06. 2017
Aaa, tak preci jen vyhral Scorpius :) Moc dekuju!

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( alichay )16.06. 2017Epilog
padfoot4ever: ( alichay )10.06. 201734. kapitola - Konce
padfoot4ever: ( alichay )02.06. 201733. kapitola - Další nervové zhroucení
padfoot4ever: ( alichay )28.05. 201732. kapitola - Druhá strana normálnosti
padfoot4ever: ( alichay, maure )19.05. 201731. kapitola - Dvojitý zápor
padfoot4ever: ( Alichay )14.05. 201730. kapitola - Kandidáti
padfoot4ever: ( Alichay )07.05. 201729. kapitola - Trapnost
padfoot4ever: ( Kar + Alichay )30.04. 201728. kapitola - Nový směr
padfoot4ever: ( Kar )23.04. 201727. kapitola - Zásah
padfoot4ever: ( Kar )18.04. 201726. kapitola - Trochu vyšinutá
padfoot4ever: ( Kar )26.03. 201725. kapitola - Změna situace
padfoot4ever: ( Kar )19.03. 201724. kapitola - Arogance
padfoot4ever: ( Kar )07.03. 201723. kapitola - Návrat do Bradavic
padfoot4ever: ( Kar )24.02. 201722. kapitola - Pláč a zase pláč
padfoot4ever: ( Kar )17.02. 201721. kapitola - Soudy a soužení
padfoot4ever: ( Kar )12.02. 201720. kapitola - Nejdražší dcera
padfoot4ever: ( Kar )07.02. 201719. kapitola - Špína
padfoot4ever: ( Kar )02.02. 201718. kapitola - Čas na víno
padfoot4ever: ( Kar )26.11. 201617. kapitola - Následky
padfoot4ever: ( Kar )18.11. 201616. kapitola - Katastrofální svatba
padfoot4ever: ( Kar )07.11. 201615. kapitola - Build Up
padfoot4ever: ( Online preklady )29.10. 201614. kapitola - Víkend s Jenny, část II.
padfoot4ever: ( Online preklady )20.09. 201613. kapitola - Víkend s Jenny, část I.
padfoot4ever: ( Online preklady )26.08. 201612. kapitola - Kompromis
padfoot4ever: ( TinaStylinson )02.08. 201611. kapitola - Odhalení
padfoot4ever: ( TinaStylinson )10.05. 201610. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )24.01. 20169. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )07.01. 20168. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )29.04. 20157. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )19.10. 20146. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )08.09. 20145. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )05.08. 20144. kapitola
padfoot4ever: ( Dominika.Del )07.01. 20143.Kapitola – O Krávě a hafoňovi
padfoot4ever: ( Dominika.Del )21.09. 20132.Kapitola – Vítejte v mém světě
padfoot4ever: ( Dominika.Del )03.09. 20131. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Dominika.Del )02.06. 2013Úvod k povídce