Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad abecedně: Carmy, kia, martik

Kapitola 20. Spojení spojených

Ocitl se na blatech. Od okamžiku, kdy se tu objevil naposledy, uběhlo více než šest měsíců a Severus se cítil nesvůj, že je tu znovu. Stalo se něco? Je Hermiona v nebezpečí? Proč byl právě tady, na jejím místě? Rozhlédl se, na míle daleko však nic neviděl. Snažil se probudit, protože si uvědomoval, že jde o pouhý sen. Bohužel se mu to nedařilo. Sáhl po spojení s Hermionou, ale zjistil, že je zablokované. Srdce mu sevřela ledová ruka a jeho naplnil příšerný strach.

Přinutil se ke klidu a znovu hledal spojení se ženou, která měla ležet v posteli vedle něj. Ucítil jen obrysy čehosi pevného, co mu bránilo v kontaktu s ní.

Okolí se změnilo a on se objevil v úzké chodbě, kterou se vracíval do hradu po setkáních s Pánem zla. Ta stejná věc mu opět blokovala cestu. Tmavým tunelem se šířil zatuchlý pach plísně. Snažil se proklestit si cestu, protože věděl, že se musí dostat ke skrytým dveřím ve své učebně, než se stane něco hrozného.

Vykřikl, když se zátaras proměnil a on ucítil ve svém náručí ženské tělo. Ruce se mu ponořily do záplavy hedvábných vlasů a Severusovy smysly ovládla dávno zapomenutá vůně, která s sebou přinesla příval vzpomínek.

Náhle vše pochopil a pohlédl do klidného, vyrovnaného obličeje, kterému vévodily něžné zelené oči.

„Lily,“ zašeptal.

Usmála se na něj a naklonila tvář k jeho ruce, dosud zabořené v jejích vlasech.

Když se přiblížila a objala ho, rozbušilo se mu srdce.

„Lily…“ Její vůně jasmínu a vřesu zesílila a Severus se snažil odvrátit, snažil se nadechnout čistého vzduchu, ale cítil jen tlející pach plísně.

Odstrčil ji pryč.

„Stojíš mi v cestě,“ řekl. „Musím projít, musím něco udělat.“

Neodpověděla. Jen se usmála a přistoupila opět blíž a natáhla ruku, aby ho chytila. Aby ho polapila. Aby mu zabránila jít na místo, kde měl být.

„Ne,“ namítl a začal couvat. Pomalu ho následovala, oči naplněné láskou a přijetím, které u ní nikdy v životě nespatřil, a on pokračoval v nucené cestě zpátky úzkým tunelem.

„Musím jít dál!“ vyštěkl, jak v něm narůstal vztek, ale Lily ho dál naváděla špatným směrem.

Obestřel ho strach z toho, že se vzdaluje dál a dál od místa, kde měl být. Od jeho povinnosti.

Od Hermiony.

Jako by Severusovi jméno jeho lásky přineslo sílu, přestal ustupovat.

„Zmiz mi z cesty,“ zasyčel tichým hlasem.

Lily se zastavila a spustila ruce. Dívala se na něj smutným a zklamaným pohledem, který se mu už jednou v šestnácti letech vypálil do duše. Severus zaváhal.

„Mrzí mě to,“ zašeptal. S úsměvem zvedla ruce a pokynula mu a on cítil, jak ho cosi nutí ji obejmout. Pak ale napjal ramena a zvedl bradu.

„Ne.“

Natáhl se, aby ji chytil za ruce. Přitáhl si ji k sobě, v dalším okamžiku se otočil a odstrčil ji od sebe.

„Stojíš mi v cestě,“ pronesl s rostoucí netrpělivostí.

Zakvílela a vrhla se na něj, jako by jej chtěla podrápat. Pozvedl ruce, aby si před jejím útokem chránil obličej.

„Nevěrníku!“ ječela.

Srdce se mu sevřelo bolestí a on si uvědomil, že nemůže dýchat. Tloukla do něj pěstmi, zatímco lapal po dechu. Měl pocit, že se mu hroutí plíce. Konečně zhluboka nasál její přesládlý pach, ze kterého se mu zvedl žaludek.

„Skončil jsem s tebou!“ zařval. „Stojíš mi v cestě!“

Prudce do ní strčil, až upadla na podlahu. Začala se kroutit a přeměňovat. Najednou hleděl na sebe, na své mladší já, na zbabělého šílence sršícího nenávistí a posedlostí.

„Zrádče!“ křičel na něj mladý Snape.

„Blázne!“ odvětil vztekle. „Nepotřebuji ji a nepotřebuji ani tebe!“

Severus se otočil a zamířil tunelem až k tajným dveřím, které vedly do bezpečí.

Útočiště.

Domov.

Strčil do dveří a otočil se ve chvíli, kdy se na něj jeho zbabělé mladší já zuřivě vrhlo. Zabouchl je a náhle pocítil drásavou bolest. Potlačil ji a zajistil vchod závorou. Na druhé straně slyšel šílené vytí a otřásl se. Pozvedl hůlku a nechal dveře zmizet. Zbyla jen prázdná kamenná zeď. Jekot utichl.

ooOOoo

Severus se s povzdechem posadil. Držel se za hlavu, aby utlumil bolest, a přes obnovené spojení vyslal své pocity hrůzy a potřeby útěchy. Hermiona vykřikla ze spaní a vyděšeně odhodila přikrývku.

„Severusi?“

Vrhla se k němu a přitáhla si jeho hlavu k hrudi.

„Co se stalo? Jsi v pořádku?“

Třásl se v jejím náručí a držel se jí, jako by jejím světlem mohl zaplnit to nové a temné prázdné místo. Hlubokými nádechy nasával její vůni, vůni šamponu a mýdla, její svěžest, její čistotu smíchanou s posledními akcenty přetrvávajícími po jejich milování.

Nedokázal se vyjádřit slovy, proto jí vše poslal skrze spojení. Svou osamělost, svůj strach, své uvěznění a nakonec úplné vymýcení části svého já.

Šeptala mu slovíčka útěchy, a když spatřila obraz jeho mladšího já, jak leží na podlaze a křičí neslušnosti, přivinula si ho k hrudi ještě pevněji.

„Znám ho,“ řekla. „Skoro jsem ho tam nechala.“ Odtáhla se, ale dál svírala v dlaních jeho tvář. „Ale byla to část tebe a já tě přijala celého. Teď je pryč, ale ty jsi nic neztratil, Severusi. Tvoje láska k Lily tu vždycky bude, jen je teď zdravější. Drahý, neztratil jsi ji.“

Její slova a bezpodmínečná náklonnost působila na jeho duši jako balzám a Severus znovu klesl do jejího objetí.

Byla dokonalá. Byla mu vším… tato živá, dýchající žena v jeho náručí, která kvůli němu prošla peklem a nikdy nic nežádala na oplátku.

Znovu se zhluboka nadechl a zvedl hlavu.

„Vezmi si mě, Hermiono,“ navrhl a natáhl ruku, aby ji konečky prstů pohladil po tváři. „Chci, aby sis mě vzala.“

Srdce se mu naplnilo pýchou, když viděl, jak září štěstím.

„Jestli jsi připravený, pak si tě velmi ráda vezmu,“ odpověděla.

Přitáhl si ji k sobě, položil ji na postel a políbil ji. Přikryl ji svým tělem a užíval si pocit jejího teplého těla pod tím svým. Znovu se s ní začal pokojně milovat. Svým tělem a doteky jí sděloval, co nedokázal vyjádřit pouhými slovy.

Přivítala ho u sebe a Severus věděl, že na světě neexistuje lepší místo než její objetí. Miloval ji celou svou bytostí, až se ocitnul ještě blíž k její krásné a dokonalé duši. Obklopovalo ho její nádherné teplo a Severus cítil, jak se Hermionina duše jemně třepotá a překypuje radostí v souladu s jeho vlastní. Když splynuli, oba vykřikli.

Pevně ji držel v náručí. Jejich láska a uspokojení klouzaly malátně tam a zpět skrze jejich spojení, zatímco se uvelebili a upadli zpět do spánku.

ooOOoo

Dvůr osvětlovala čarovná světýlka, ve vánku se pohupovaly třpytící se stužky a celý prostor naplňovala láska. Rodina a přátelé stáli pospolu a čekali, až začne obřad.

Helen Grangerová, hrdě oblečená v kouzelnickém hábitu, který pořídila spolu s Molly, se rozhlédla a viděla, že jsou zde všichni.

Otočila se na Artura čekajícího ve dveřích a pokynula mu. On odpověděl stejným přikývnutím a zmizel.

„Všichni na místa!“ zakřičela Molly. „Je čas!“

Helen obdivovala Mollyiny organizační schopnosti, ale byla ráda, že nikdy neměla tolik dětí, aby si ty své musela vytříbit. Bůh žehnej každému Weasleymu, ale kdyby hrozilo, že by měla Helen tolik dětí, to by raději určitou část svého manžela, zodpovědnou za plození dětí, ufikla.

Ne. Měla jen jedno dítě, svou krásnou Hermionu, a teď se chystá sledovat, jak se toto dítě navždy sváže s tím bledým hubeným mužem, který právě vycházel z domu s Harrym a Minervou. Dav se usadil.

Severus vypadal v černé sametové róbě zdobené stříbrem velkolepě. Vyzařovala z něho vznešenost, která Helenino srdce naplnila hrdostí.

Minulý rok pro něj nebyl snadný. Helen si neuvědomovala, jak omezené byly její zkušenosti s kouzelnickým světem. Setkávala se jen se členy Řádu a považovala je za ty nejčestnější, když teď všemu rozuměla lépe.

Zbytek kouzelnického světa by byl jen sotva shovívavý nebo přívětivý k člověku, který po pět dlouhých let ztělesňoval naprostou noční můru. Ve většině kruhů byl Severus Snape považován za nebezpečnějšího než Voldemort. Ten strávil poslední roky snahou opět získat svou sílu, zatímco duševně nemocný a hrůzu budící Mistr lektvarů děsil celou zemi. Skutečnost, že opravdu napadal pouze Smrtijedy, se vzhledem k brutální povaze těchto činů nějak ztratila. Málokdo si myslel, že si zaslouží odpuštění, ale faktem zůstávalo, že Řád zvítězil.

Severus byl volný, ale zároveň se stal vyvrhelem.

Myšlenka, že této jemné duše je třeba se bát a pohrdat jí, Helen rozzuřila.

Více než jednou pomyslela na to, že by šla na Příčnou ulici a do všech by se pokusila kabelkou vtlouct rozum.

Události v minulém roce bylo obtížné sledovat, ale zároveň bylo krásné je prožívat. Severus s tichou důstojností bojoval o vybudování nového života, přijímal smlouvy jako dodavatel lektvarů a bez stížností trpěl ponižování spojené s jeho vzácnými výjezdy do kouzelnického světa. Vztah s Hermionou mu na druhou stranu prospíval. Byl stálý a jako vždy ji chránil, ale zároveň podporoval její nezávislost a oslavoval její úspěchy.

Hermiona a Ginny Potterová začaly pracovat na ministerstvu, zkoumaly magii duše a Hermiona se velmi rychle osvědčila. Často ji zvali, aby přednášela na sympoziích po celém světě. Když byla pryč, vypadal Severus poněkud sklesle a po jejím návratu mu obvykle trvalo celý den, než byl ochoten pustit ji z očí.

Helen to považovala za roztomilé.

John Granger se obával, jestli není Severus příliš odměřený a zdrženlivý. To ho přešlo ve chvíli, kdy udělal tu chybu a šel si v noci do kuchyně pro sklenici vody. Všichni si byli najednou velmi dobře vědomi nevýhod tišících kouzel.

Oba muži se na sebe celý týden nepodívali, zatímco Hermiona zčervenala a začala se hihňat, když ji matka požádala, aby ‚tentokrát prostřela talíře.‘ John se jí později svěřil, že Severus byl docela působivý, a oba dostali záchvat smíchu, až jim Nožka vyčítavě ometl obličeje ocasem.

Helen s manželem si nakonec ze své ‚pojistky‘ koupili nový dům a stali se partnery na klinice jejich přítele Russella, kam si přivedli většinu bývalých pacientů.

Přesto oba cítili, že jejich staré životy jsou pryč. Bez osobních věcí a upomínek, které byly zničeny, postrádal jejich nový dům duši. A oni měli pocit, že svou práci vykonávají jen z povinnosti, aniž by je bavila. Trvalo to asi jen šest měsíců, než prodali svůj podíl velmi milému mladému muži, sbalili si to málo, co vlastnili, a znovu se ukázali u dveří své dcery.

Ještě teď se uculovala, když si vzpomněla na Severuse, jak prudce otevřel dveře s hůlkou v ruce, a na způsob, jakým naklonil hlavu na stranu, když je uviděl. Očima přelétl kočičí přepravku a jejich auto plné zavazadel, ustoupil a ukázal na jejich polovinu domu a řekl: „Předpokládám, že cestu znáte.“ A bylo to.

John a Helen se teď věnovali výhradně práci s bezdomovci, a pokud to bylo možné, pomáhali Severusovi s jeho obchody. John dohlížel na účetnictví a záhonky a Helen pomáhala se sekáním, drcením, strouháním a zvládla dokonce i krájení technikou ‚julienne‘ – ačkoliv když začala suroviny krájet do tvaru ragbyových míčů, Severus dal velmi výmluvně najevo svůj nesouhlas s jejími pokusy ‚aby to vypadalo slavnostněji‘.

Zbožňovala ho. Byl vznětlivý, zádumčivý, příliš starý a poněkud nevzhledný, ale Helen Grangerová byla přesvědčená, že pro její dceru je dokonalý.

Pozorovala ho, jak tam stojí a přitom vypadá odměřeně, podrážděně a zároveň nervózně a rozpačitě, zatímco zkoumá dav. Všichni tady ho znali a věděli, že je dobrý člověk, ale ještě dlouho potrvá, než se bude Severus cítit ve společnosti tolika lidí uvolněně. Jestli vůbec. Otočil hlavu a uviděl ji. Popuzený výraz na jeho tváři roztál a Severus pozvedl obočí. Věnoval jí drobný úsměv, pokývl jí a odvrátil se. Helen se zatetelila radostí a cítila zvláštní rozechvění z toho, že patří k té malé hrstce lidí hodných jeho úcty. Zbytek kouzelnického světa se mohl jít vycpat.

Hudba zesílila a Helen se spolu s ostatními postavila. Všichni shromáždění se otočili, aby viděli na jejího manžela a dceru stojící ve dveřích za Ginny. Helen však nespustila oči ze Severuse. Byla si jistá, že je jediná, kdo se mu díval do obličeje, když se objevila jeho nevěsta. Jeho klidný úsměv, na okamžik zavřené oči a hluboký povzdech prozradily mnohé. Uvolnil ramena, trochu se narovnal a pozvedl bradu. Oči mu trochu zvlhly. Helen se spokojeně usmála a otočila se na svou dceru.

Hermiona byla v šatech barvy slonoviny a protkaných zlatem roztomilost sama. Měla malý třpytivý diadém, který se ztrácel v jejích bohatých kaštanových kadeřích vyčesaných nahoru. Pár volných pramenů jí kaskádovitě spadalo po straně krku. Oči upírala na ženicha a zdálo se, že se stěží ovládá, aby neodstrčila družičku z cesty a netáhla otce za sebou.

John v tmavě modrém rouchu vypadal neuvěřitelně přitažlivě a Helen měla v úmyslu ulovit ho, jakmile se ocitnou sami.

Helen zamrkala a zpozorněla ve chvíli, kdy John vkládal Hermioninu ruku do Severusovy dlaně. Poté se k ní John připojil, objal ji kolem pasu a pevně si ji přitáhl k sobě. Helen svému manželovi dojatě věnovala zářivý úsměv.

Minerva pozvedla ruku, aby všechny vyzvala k tichu, a zahájila obřad.

„Dámy a pánové, sešli jsme se dnes jako přátelé a rodina, abychom se stali svědky svazku Severuse Snapea a Hermiony Jean Grangerové…“

John vtiskl Helen do ruky kapesníček a ona se snažila setřít slzy, které nedokázala zastavit. Byli tak šťastní. Prozrazoval to způsob, jakým oba naprosto ignorovali Minervin oficiální projev a jen k sobě promlouvali očima. Hermiona se chvěla potlačovanou energií, kterou Severus jakoby vstřebával.

Ze všech stran se ozývalo vzdychání. Tonksová, která měla těsně před porodem, hlasitě popotahovala, čímž si od svého manžela Remuse vysloužila tichou pobavenou podporu. Molly brečela skoro stejně jako Helen a Arturův pyšný úsměv byl jen o něco slabší než Johnův.

Severus pozvedl Hermioninu ruku, pohladil ji a pak jí navlékl jednoduchý stříbrný prsten, zatímco sliboval: „Já, Severus, se z vlastní vůle a bezvýhradně odevzdávám tobě, Hermiono. Budu tě milovat a zachovám ti věrnost, v tvém jménu se všeho vzdám. Budu tě chránit a podporovat v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, celou svou magií, svým tělem a celým svým životem až do smrti. Přijímáš mě za svého manžela?“

„Přijímám,“ vydechla Hermiona přidušeně a pevně mu stiskla ruku. Otočila se dozadu, aby si od Ginny vzala prsten. Uchopila Severusovu levou ruku.

„Já, Hermiona, se z vlastní vůle a bezvýhradně odevzdávám tobě, Severusi. Budu tě milovat a zachovám ti věrnost, v tvém jménu se všeho vzdám. Budu tě chránit a podporovat v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, celou svou magií, svým tělem a celým svým životem až do smrti. Přijímáš mě za svou manželku?“

Jeho úsměv byl všeříkající a mnozí v davu si povzdechli, když zašeptal: „Přijímám.“

Minerva se usmála, pozvedla nad nimi hůlku a pronesla: „Potom prohlašuji váš svazek za uzavřený. Severusi, můžete políbit nevěstu.“ Z ředitelčiny hůlky vytryskla sprška stříbrných a zlatých jisker a zaplavila líbající se manželský pár. Hosté začali bouřlivě tleskat, zablikalo několik bleskových žárovek od fotoaparátu a hudba znovu zesílila. Hermiona se otočila a zářivě se usmála na rodiče. Harry potřásal Severusovi rukou a šťastně blábolil.

Jídlo bylo vynikající, hudba úžasná, společnost okouzlující i okouzlená. Nevěsta a ženich tančili, půvabní jako andělé světla a tmy. Oba zářili štěstím a všichni o nich mluvili, o tom nepochopitelném páru, který se společně zdál tak dokonalý.

Když John roztočil Helen ještě jednou kolem parketu, rozhlédla se a uvědomila si, že svět její dcery se stal jejím vlastním a všichni tito lidé její rodinou.

„Život je opravdu zvláštní. Právě jsem oficiálně ztratila svou dceru a přitom mám pocit, že jsem konečně našla domov,“ řekla svému manželovi.

„No, no, lásko. Neztratili jsme dceru. Získali jsme mrzouta a zatraceně pořádného.“

Rozesmáli se, a než hudba utichla, John ji ještě jednou zatočil. Přitáhl si ji do náruče a pevně ji objal za zvuků právě začínajícího dalšího waltzu. Přerušil je hluboký hlas. Oba se otočili a uviděli Severuse s nataženou rukou.

„Mohu požádat o tento tanec?“ zeptal se.

John s úklonou ustoupil a Severus vtáhl svou novopečenou tchýni do tance.

Několik minut tančili v tichosti, než Severus konečně promluvil.

„Děkuji, Helen.“

„Za co?“

„Za všechno. Za Hermionu. Za to, kdo jste.“ Ironicky se usmál. „Za krysy ve skříni a za to, že jste se konečně vzdala snahy vykrmit mě k smrti.“

Zrudla. „No, upřímně, Severusi. Můžete mi to vyčítat? Se vším, čím jste si v životě prošel, se mi ta nepřirozená hubenost zdála jako nějaký fyzický symptom. Nemohla jsem použít kouzla, abych vám nějak pomohla, ale aspoň jsem vás mohla trochu vykrmit.“

Věnoval jí oslnivý úsměv.

„Děkuji vám za snahu. Ale naprosto se mýlíte. Udělala jste mnohem víc, než vám kdy budu schopen splatit. Tu noc, kdy jste přijala do svého domu nebezpečného šílence,“ odmlčel se a věnoval jí ďábelský pohled, „v růžovém kabátě a s tím ostatním.“

„Vy si ten kabát pamatujete? Všichni jsme přísahali, že vám to nikdy neřekneme!“

„Pamatuji. Docela hřál.“ Znovu se usmál a pak zrudl. „Ale ne tolik jako váš domov. Děkuji, že jste mě vpustila dovnitř.“

Hudba skončila a oni se zastavili.

„To bylo vzájemné, Severusi. Řekla bych, že i vy jste nás pustil dovnitř.“ Rychle ho objala a pak ho popostrčila k Hermioně. „Ne, běžte. Je na čase, abyste vy a vaše nevěsta odešli.“

Lehce se jí uklonil a opustil ji, aby se připojil ke své ženě, stojící na okraji parketu. Hermiona všem mávala a ze všech stran se ozývala nejen přání zdraví a štěstí, ale i nějaké rady ohledně svatební noci, které Hermionu rozesmály a na Severusově tváři vyvolaly zamračení. Pak šťastný pár s tichým prásknutím zmizel.

„A je to,“ pronesl John, když ovinul paži Helen kolem pasu. „Už jsem myslel, že nikdy neodejdou. Ještě se zbavím těch ostatních zázraků a budu se věnovat tobě. Celou noc mě rozptyluješ tím, jak báječně v těch šatech vypadáš.“

Zahihňala se, a než se otočili ke zbytku svých hostů, zašeptala: „Později se sejdeme na kuchyňském stole.“

„To si piš,“ souhlasil chraplavým hlasem.

ooOOoo

Slunce pomalu stoupalo nad vřesovištěm a jemný vánek si pohrával s rozcuchanými kadeřemi kolem jejího obličeje. Hermiona si je odhrnula na stranu a vykročila do ranního vzduchu. Další poryv větru jí omotal lem noční košile kolem nohou, až málem klopýtla. Sklonila se a s nadávkou na rtech trhnutím lem uvolnila. Hluboký smích za ní ji přiměl se otočit.

Severus se opíral o rám dveří, na sobě jen pyžamové kalhoty a ruce zkřížené přes štíhlý hrudník.

„Tohle se v našich snech nikdy nestalo,“ pronesl pobaveně.

Usmála se a vztáhla k němu ruce. Severus se odlepil od dveří a pomalu k ní zamířil.

„A ani si nevzpomínám, že by ty kameny na zemi byly tak ostré,“ dodal.

„Někdy ano,“ odvětila zamyšleně, když ji objal. „Ale i přesto je to mnohem lepší než sny.“

„To je, Hermiono.“ Rukou putoval nahoru a dolů po křivkách jejího těla a zaháněl tak mírný ranní chlad. Zároveň Hermiona cítila, jak jí z jeho doteku naskakuje husí kůže. „To je.“ Políbil ji na ucho a zašeptal: „Vrať se do postele, ženo. Ještě jsem s tebou neskončil.“

Usmála se a otočila se k němu. „To je moc dobře, můj muži. Protože já s tebou nebudu hotová nikdy.“

Slunce zářilo nad obzorem a oba milenci se na cestě zpět k malému domku, který si vybrali pro své líbánky, vyhřívali v jeho teplém medovém zlatu.

Dveře se tiše zavřely a vítr se znovu zvedl a odtančil pryč přes vřesoviště.

~ Konec ~

* julienne: http://life.ihned.cz/jidlo/c1-58563750-slovo-z-gastronomie-julienne-je-zelenina-nakrajena-na-jemne-prouzky

http://www.recipetips.com/glossary-term/t--37904/tournee-cut.asp)