Preklady fanfiction Harryho Pottera

"Dobré ráno."

Draco vzhlédnul. "Dobré ráno." Hermiona si nevěřícně prohlédla linku plnou jídla.

"Tohle je všechno pro nás?" zeptala se.

Draco přikývl. "Jo, balil jsem snídani pro deset. Tak jsem nachystal všechno, co by se zkazilo. Doufám, že máš hlad."

"Teď už jo," usmála se Hermiona. "Vypadá to úžasně. Díky."

"To nic," mávl Draco rukou. "Myslel jsem, že dneska bychom se měli v kuchyni věnovat něčemu patřičnějšímu..." odmlčel se a ušklíbl se. Hermiona se cítila rozpolcená mezi studem a pobavením. Zvlnila rty a nebyla si úplně jistá, jak zareagovat, protože myšlenku na Draca a jeho doteky nemohla dostat z hlavy. Jenom to pomyšlení ji rozechvívalo. Uvědomila si, že Draco ji pozoruje. "Nevyšiluješ, že ne?" zeptal se.

"Ne. Jenom jsem doufala, že bychom se mohli tomuhle tématu vyhnout."

"Proč?"

Hermiona nevěřícně zavrtěla hlavou. "To jako vážně? Musíš se ptát proč?"

"Jo, musím. Ani jsme neměli sex, nic takového."

"Já vím, taky jsem byla u toho," odvětila Hermiona sarkasticky. "Takže ty si myslíš, že je úplně normální a v pořádku, abychom se ty, Draco Malfoy, a já, Hermiona Grangerová, takhle v tvé kuchyni chovali? Já jsem tu proto, že sněžilo, jsme tu spolu jen kvůli té soutěži. Učím tvoje děti, a když ses o tom poprvé dozvěděl, chytil jsi hysterický záchvat..."

Draco zvedl ruku. "Dobře, pochopil jsem!" zastavil ji. "Takže se ti na mně nelíbí vůbec nic?"

"Nebuď směšný!"

Draco odsunul stoličku, posadil na ni Hermionu a pak si sám sedl. "Pojďme se během té hádky najíst," navrhl zvesela.

"Pojďme změnit téma," přisadila Hermiona, ale Draco zavrtěl hlavou.

"V rámci příměří; něco se ti na mně líbit musí," pokračoval Draco, než to stihla ona. "Mám začít?" Kývl, když nezareagovala. "Jsi vážně zábavná, to jsem nečekal."

Hermiona se zakousla do croissantu a ušklíbla se. "Hm... to by šlo, kdyby ses většinou nesmál mně, ale díky mně," podotkla.

"A jsi chytrá, i když to jsem samozřejmě věděl. Nemyslím tím nabiflovaná, spíš chytře přistupuješ k problémům a řešení situací."

"Díky."

"A k tomu, že učíš moje děti... tak to je nakonec docela fajn..." Draco se zarazil a uhnul pohledem, jako by si až v tu chvíli uvědomil, co řekl.

"To je," přisvědčila Hermiona. Jeho výběr komplimentů ji pobavil. "Jsou to hodné děti."

"Jsem rád, že si to myslíš, protože většinu svého času trávím přemýšlením, jestli je vychovávám dobře," ušklíbl se Draco. "Když Astorie zemřela, nějakou dobu to nešlo. Bylo pro mě těžké se vypořádat zároveň s vlastním i s jejich žalem." Ztěžka si povzdechl. "Víš, jaké to je, když se prostě chceš jen v něčem utápět - prostě se přestat snažit tvářit statečně a jen si dovolit truchlit? Ale to já nemohl, musel jsem to v sobě uzamknout a tvářit se kvůli Scorpiusovi a Elle statečně. Problém je v tom, že když jsem to začal dělat pro ně, nakonec jsem v tom pokračoval přede všemi, neustále. I před sebou. Nechat něco takového doutnat pod povrchem není dobrá věc..." Hermiona pozorně naslouchala, jeho nenadálý výlev ji překvapil. Tohle vůbec nebyl Dracův styl a ji šokovalo slyšet ho takhle mluvit. "Jen tlachám a tebe to nejspíš nezajímá... promiň..."

"Jistěže mě to zajímá," odpověděla. "Jsem ráda, že se o to chceš podělit. A ta tvoje statečná maska je stále v kurzu?"

Draco se na ni podíval. "Někdy, ale už je to lepší."

Hermiona se pokusila o analýzu jeho odpovědi, ale nedokázala úplně přijít na kloub tomu, co tím chtěl říct. "No, jsem ráda, že ses do toho zase pustil - třeba že ses vrátil k dětem do obchodu," řekla. Chtěla toho dodat daleko víc, ale bylo těžké odhadnout, kolik si může dovolit, aniž by Draca naštvala nebo rozrušila. "Neumím si sice představit, jaké je ztratit někoho tak blízkého, ale žít, jako by čas zamrzl, nemůže být dobré. Rozhodně je načase, abys začal znovu a opravdově."

"A ty mi nemáš co říct?" zeptal se Draco. Sledoval, jak se zamračila a přemýšlela, o čem to mluví.

"Co tím myslíš?"

"Co se ti na mně líbí? Zrovna jsem ti vyjmenoval tři věci, které mám na tobě rád."

Hermiona naklonila hlavu na stranu, a předstírala, že přemýšlí. Po delší chvíli zavrtěla hlavou. "Ne, nemůžu na nic přijít."

Draco se ušklíbl a protočil oči. Zazubila se na něj.

"K popukání, Grangerová," odvětil.

Hermiona se zasmála. "Dobře," začala. "Překvapivě je toho hodně, co se mi na tobě líbí. Ale prostě nechci nic přiznávat, protože mi to pak budeš navždy předhazovat."

Teď se zasmál Draco. "Znáš mě příliš dobře! Takže je toho docela hodně, co se ti na mně líbí?" Vypadal dychtivě a Hermiona zjistila, že se na něj usmívá. To bylo divné, i když v dobrém.

"Jsi hodný," pověděla nakonec. "Což je směšné."

"Směšné?"

"Jo, protože jak může být Draco Malfoy hodný?" zeptala se Hermiona. "Sledovala jsem tě s Albusem. Našel jsi způsob, jak k němu být milý bez ohledu na fakt, že je to Harryho syn."

"Vždyť je to dítě! Nemůže za to, že je Potterův potomek, chuďátko," Draco naprosto odporoval Hermioniným slovům, ale široce se na ni křenil.

"Vidíš! Přesně to mám na mysli. Tvoje vystupování a skutečné já nejsou jedno a to samé."

Draco zvedl jedno obočí. "Myslíš?"

"Učím se oddělovat to, co říkáš," ukázala si na ústa, "od toho, co se děje tady," zamířila prstem k hlavě.

"Asi jsi nepochopila tu věc s komplimenty," poznamenal Draco. "Čekám na komplimenty typu okouzlující, inspirativní a krásný."

"Krásu ale nemůžeš ovlivnit," prohlásila Hermiona. "Nevidím důvod, proč bych tě za ni měla chválit."

"Takže si vážně myslíš, že jsem krásný?" zazubil se Draco.

Hermiona si ukousla velké sousto palačinky. "Myslím, že jsi zatraceně dobrý kuchař," pověděla s úsměvem. "To je překvapivé!"

"No, možná mi to opravdu docela jde, Ella to vidí stejně," kývl. "Podle ní jsem nejlepší kuchař na světě."

"Musíš být dobrý, když jsi uchvátil i Ellu."

Draco okamžitě neodpověděl a trochu si povzdechl, což Hermionu zarazilo. Podíval se dolů na pracovní plochu a potom zpět na ni. "Něco mi včera řekla, než jsme se pokusili dostat zpátky na hrad," svěřil jí tiše, "něco o nás."

"Aha?" bylo vše, co Hermiona zvládla. Co teď řekne? Modlila se, aby se neopakoval ten samý rozhovor, který vedla s Ellou na lodi.

"Řekla, že nemůže uvěřit, že jsi mě nenáviděla..."

"Neustále ti připomínám, že to nebylo jednostranné."

Draco pokračoval, jako by Hermiona ani nepromluvila: "A že si myslí, že teď už ke mně nenávist necítíš. Vlastně si myslí, že jí už necítíš ani špetku." Draco se trochu křivě usmál, aby naznačil, co se vlastně snaží říct.

Hermiona naklonila hlavu ke straně a skepticky se na něj podívala. "Opravdu? Tohle ti řekla?"

Draco přikývl. "Jo, myslí si, že máš pro mě slabost," upřesnil, jako kdyby to bylo dané, a pak se na ni upřeně díval s úsměvem na rtech.

Hermioniny rty se pobaveně zkroutily, protože Draco nevěděl, že má důvěrné informace, které dokazují, že lže nebo alespoň překrucuje Ellina slova. "Jak příhodné, že to si myslí," řekla tiše a viděla, jak se Dracův výraz změnil a trochu se podmračil.

"Co myslíš tím příhodné?"

"Myslím, že své dceři vkládáš slova do úst," prohlásila Hermiona.

"Proč si to myslíš?"

"Protože mně řekla něco jiného."

Draco prudce zamrkal. "Co tím myslíš? Co ti řekla?"

"Něco o nás dvou, když jsme spolu mluvily na lodi, a rozhodně to odporuje tomu, cos právě řekl ty."

Dracova pohledná tvář se opět vyhladila do úsměvu. "Opravdu? Nejsem si jistý, jestli se mi líbí, že se teď přátelíš s mou dcerou. Co že ti říkala?"

Hermiona zavrtěla hlavou. "Byl to soukromý rozhovor."

"Ne když se týkal mě!"

"Ještě větší důvod, aby to zůstalo soukromé."

Draco na ni přimhouřil oči. "Chováš se nadřazeně a nepříjemně."

"Kdo to říká, ten to je," zašvitořila Hermiona a trochu se zasmála, protože to vyznělo jako ze školního hřiště. Vzápětí nenadále změnila téma. "Tak, je nějaká naděje, že dnes odjedeme? Soutěž bude pokračovat a takhle to neuvidíme."

"Ne, není," odpověděl. "Včera jsem vyslal Patrona a informoval je, kde jsme. Nad Kruvalem se taky stahovalo špatné počasí, takže se odjezd do Bradavic odložil."

"Aha!" zabručela Hermiona, naštvaná, že ji to nenapadlo samotnou.

Draco se postavil a vyhlédl z okna. "Zase sněží, ale vítr se hodně utišil. Asi bychom teď mohli vyrazit, ale musíme počkat, jestli nám to schválí Kruval. Když je teď špatné počasí i u nich, měli bychom o to víc problémů."

"Co jsi poslal za zprávu?" zeptala se Hermiona a Draco k ní zmateně vzhlédl.

"Jak to myslíš?"

"Řekl jsi jim, že tu jsem taky?"

"Jistěže."

"Skvěle!" povzdychla si Hermiona.

"Proč je to problém?"

"Tak teď všichni vědí, že jsme tu spolu sami strávili noc..."

Draco se na ni široce zazubil. "Ó ano, všichni to vědí, že?" Zasmál se. "S tím si ještě užiju srandy!"

Hermiona obrátila oči v sloup. "Myslela jsem na Erika... a Celii..."

"Celie? Té to po jedné schůzce vadit nebude," mávl Draco rukou. "A pokud jde o tebe a Erika, to je tvůj problém."

"Díky moc!"

"Ani jsem netušil, že jste vážně spolu," podotkl Draco. "Je to oficiální?"

Hermiona si pohrávala s vlasy. Draco měl pravdu - s Erikem se sotva znali. Žádné závazky vůči sobě neměli. Zároveň to ale pro Hermionu neznamenalo, že si může dělat cokoliv s kýmkoliv. Tím spíš s Erikovým nejlepším kamarádem.

Nakonec si Draco netrpělivě povzdychl, když zjevně došel k závěru, že se vyhýbá odpovědi. "No ale jak jsem řekl, Erik je tvůj problém."

"Zase to děláš," upozornila Hermiona.

"Co dělám?"

Hermiona si ukázala na rty. "Něco říkáš, ale mně je jasné, že tím myslíš něco jiného."

Draco zavrtěl hlavou. "O čem to mluvíš?"

"Erik je můj problém, jo?" skepticky zvedla jedno obočí. "Takže tobě je jedno, co si myslí a cítí tvůj nejlepší přítel?"

Draco se na chvilku zadíval na nedojedené jídlo a pak pohlédl skrz ofinu na ni. "Nejsem si jistý, jestli je dobré, abys do mě takhle viděla," řekl. "Na druhou stranu ty jsi na tohle expert, nebo ne?"

"Na co jsem expert?"

"Mít po ruce dva muže najednou..." Draco se na ni široce, samolibě ušklíbl a Hermiona mu věnovala nevrlý pohled.

"Velice vtipné."

"Jo, dost dobré," uchechtl se.

"Už chápeš, proč ti nechci nic svěřit?" obvinila ho Hermiona. "Všechno si to uložíš," poklepala si na hlavu, "a pak to vychrlíš, kdykoliv se ti to hodí."

"Zahla jsi svému snoubenci, nebo ne?" tázal se Draco.

"Ne!"

"Takže líbání s jeho nejlepším přítelem není zahýbání?"

"Ne! Ne v této situaci..." Sklouzla pohledem na jeho pobavený výraz a nedokázala se ubránit nepatrnému pousmání. "Ale to ty už víš - jen mě chceš vytočit."

"Možná snažím, ale včera večer sis začala ty..." Draco nechal ta slova viset ve vzduchu, bylo více než jasné, co naznačuje.

"Já jsem si nezačala!"

"Dovoluji si oponovat." Když se k ní Draco naklonil blíž, jeho hlas se prohloubil a oči mu tančily. "To ty jsi ze mě nedokázala sundat ruce, když jsi mi měla léčit ránu."

"Sahala jsem na tebe proto, abych tě ošetřila! Ty ses mě dotýkal úplně bezdůvodně!"

"Protože ses na mě dívala tím pohledem 'pojď blíž, jsem tvoje.'"

"Cože?!" Hermiona zavrtěla hlavou. "To tedy ne!"

Draco se naklonil blíž. "Myslím, že ano."

"Já myslím, že ne." Z vlastních slov Hermionu píchlo studem, protože Draco měl naprostou pravdu. Civěla na něj jako hormony zmítaná puberťačka. Což ale za žádnou cenu nehodlala připustit.

"Patrně zapomínáš, jak jsi mi jen před pár minutami vykládala, kolik věcí se ti na mně líbí," připomněl jí Draco.

"Takhle jsem to nemyslela!" odsekla Hermiona. Založila si ruce na prsou a zabodla do něj pohled. "Odkdy ti vůbec záleží na tom, co si o tobě myslím? A co, jestli mě přitahuješ? Proč se o to staráš?"

"Nestarám!" opáčil Draco. "Jen nesnáším, jak se pokoušíš popřít něco absolutně očividného."

"Jenom si to představuješ. Možná měla Ella pravdu, flirtuješ se mnou." Hermiona se ošila, hned jak jí ta slova sklouzla ze rtů, a uvědomila si, že právě zradila Ellinu důvěru.

"Řekla, že s tebou flirtuju?" Draco zněl nedůvěřivě.

"Ne. Zapomeň na to."

"Nemůžu uvěřit, že ti něco takového řekla!"

"To ne - prostě zapomeň, že jsem něco řekla."

Dracův obličej se zdál být skoro bez výrazu. Téměř. Oči měl tmavě šedé a něžné, rty se mu lehce v koutcích zvedly. Přiblížil se k ní ještě o pár centimetrů a pak promluvil, pomalu a rozvážně: "A ty si myslíš, že s tebou flirtuju?"

Hermiona teď cítila, jak se jí zrychluje dech. Tahle konverzace začala nabírat nebezpečné obrátky. Po včerejším večeru by si takovou debatu klidně odpustila. Pokrčila rameny, protože si nevěřila dost na to, aby promluvila.

Draco naklonil hlavu na stranu. "Dovol mi ti něco vysvětlit. Kdybych s tebou flirtoval," odmlčel se pro zdůraznění, "tak bys jen tak rameny nekrčila, to mi věř. Kdybych s tebou flirtoval, tak bys to rozhodně poznala."

Hermiona se chystala něco odseknout, ale zarazila se, protože Draco rozvážně zvedl z linky jahodu. Něco v jeho jednání upoutalo její pozornost a bedlivě ho sledovala. Když už si myslela, že si kousne, zarazil se a otočil jahodu směrem k ní. Přiblížil ji k jejím rtům, i jeho oči k nim sklouzly. Velmi zlehka jí kousek ovoce otřel o rty a Hermiona nějak vytušila, že zase otočil tím vypínačem. Tím, kterému se tak zoufale pokoušela vyhnout.

Automaticky olízla místo, kde se jí jahoda dotkla, ale pak se rychle zarazila a oči se jí rozšířily, když si uvědomila, jak to asi vypadá. Dracovy oči se znovu vpily do jejích a Hermiona polkla, když jahodu opět postrčil k jejím ústům. Tentokrát musela Hermiona otevřít rty a téměř podvědomě ukousnout. Nato si uvědomila, co provádí, a vstala tak spěšně, že málem sletěla ze stoličky.

Musela odtamtud vypadnout, než se zase něco stane. Vlastní chování ji zahanbovalo. Odsunula židli, aby se mohla otočit a odejít, ale pak ucítila na paži Dracovu dlaň a pohlédla na něj.

"To byla jen názorná ukázka," vysvětlil jí. "Až s tebou budu flirtovat, nezbyde ti prostor o tom pochybovat."

Jen co Hermiona odešla z pokoje, opřela se o dveře a zhluboka se nadechla. Jestli takhle Draco jenom předváděl svoje flirtování, Merlin jí pomoz, až se do toho pustí doopravdy!